Lidová magie je oblastí, se kterou se běžně setkáváme v rámci etnografických pracích, a teď jsou navíc velmi populární Žítkovské bohyně. Rovnou říkám, že o Žítkovských bohyních tyto stránky nejsou (aby čtenář neztrácel čas a odserfoval jinam). Mé stránky budou etnografické jenom trochu, když budu občas odkazovat na jiné etnografické odkazy. Především budou osobním svědectvím o magii, se kterou jsem se běžně setkávala ve svém dětství, a kterou neznám jenom z knih, ale z povídání těch starších a z praktických ukázek.
Myslím si, že velmi důležité, aby znalosti lidové magie nezanikly, podat o nich nějaké svědectví a vzpomenout si i na svědectví těch starších. Protože s každou generací se část těchto informací vytrácí. Kdyby něco podobného si někam psala moje babička, bylo by informací mnohem více. Mohu jen doufat, že vybavím si co nejvíce souvislosti, protože když se člověk v něčem pohybuje běžně, bývá problém magické od běženého rozeznávat.
Také doufám, že mé příspěvky budou alespoň tichý holt třem dámám, které mně do lidové magie svými rozhovory, kouzly, zaříkáváním, příběhy, praktickými operacemi a poučeními dostaly. Samozřejmě i té čtvrté, která byl velmi temná a neštítila se žádného kouzla, neznala žádné omezení. Bez ní, by ty tři možná v poklidu dovednosti svých babiček zapomínaly. Takto musely být pořád ve střehu. Protože nechci, aby mi chodívaly ve snu nadávat, jejich jména ponechám v klidu, ony všechny, i ta hustě temná, by si to přály.
Mým cílem není udělat komparativní studii v rámci evropského prostoru či indoevropanismu, chci pouze posbírat co nejvíce střípků vědění, které ale není moje, a poukázat na podobné věci v oblastech kolem. Naštěstí nejsem první, kdo lidovou magii Beskyd popsal.
Ze slovenské strany Beskyd se problematice věnuje Jan Marec. Jeho kniha Tradičné liečitelstvo a ľudová mágia na Kysuciach je skvělým materiálem, protože některé věci jsou podobné, jak je znám, některé zase jiné. Popisuje i věci týkající se valašských pastýřů.
Zajímavá je i kniha Richarda Sobotky , Bohyně a Božci v Beskydech, který popisuje lidovou tradici na Vlašsku a lidovou magii se to zde jenom hemží.
Stran Žítkové beru vážně Jiřího Jilíka, Žítkovské čarování (pravdivý příběh žítkovských bohyní). Nevadí mi autorka, která napsala román, ale nejmenuji ji, neb ona naopak ve svém díle použila jména existujících osob, čímž porušila jakoukoli důvěru stran lidí, kteří ji cokoli svěřili. Kdo není beskydský horal, ztěží pochopí, že její hřích je vskutku veliký.
A jistě i mnoho dalších, jakmile na někoho narazím, tak přidám.
O lidovou magii se lidé zajímali dávno přede mnou. Popravdě nechala jsem ji dlouhá léta jen tak ležet, neb mi přišla málo kreativní a hledala jsem rozumy v magii jinde a také, ještě před 10 léty mi připadala obyčejná. Jenomže ona mizí, a tak považuji za svojí povinnost udělat ono minimum pro magii vůbec, a vzpomenout si a popsat co nejvíce věcí.
Jednotlivé příspěvky naleznete zde:
Komentáře