Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z červenec, 2010

Hra světla a stínu

Co je vidět na povrchu a co je skryto před zraky ostatních, či   vlastním vědomím. Jistě existují různé rozkladové vzorce, které nám rozkryjí málem i ty nejtajnější myšlenky ukryté hluboce v podvědomí, pokud je umíme najít a správně interpretovat a postačí k tomu pouze jedna sada a jeden rozklad, např. keltský kříž.  Také možnosti práce se stínem je věnována řada knih [1] , v níž jsou popsány různé techniky práce se stínem, tedy s podvědomím a věcmi v něm ukrytými. Zde nemám v úmyslu kopírovat část některé z nich, pouze chci zobecnit své zkušenosti s rozklady prováděnými úmyslně metodou komparace toho, co je viditelné na světle s tím, co je ukryto ve stínu. Nechtěla bych význam této metody nikterak přeceňovat, ale mně se již několikrát vyplatila. Na straně druhé její použití není nezbytně nutné, jelikož lidé mají problém vidět i to, co je naprosto zjevné. Proč vůbec tuto metodu zkoušet? Na světle se objeví, co se děje. Jak se objekt výkladu projevuje, jakým způsobem se cho

Někde na pokraji věků

Přijdou vám bytosti popisované ve fantasty literatuře jako reálné? Máte-li chuť, zavedu vás někam, kde realita těžce pokulhává. Vládkyně vstala, otevřela dveře a vešla do místnosti, v níž dominovalo jedno velké zrcadlo překryté černým přehozem.  Přistoupila blíže, shodila z něho jemně utkanou látku a pohleděla na svůj obraz v něm. Jako vždy vyslala myšlenku: “Proč právě já?“ Ačkoli otázka mohla působit jako řečnická, nebylo tomu tak. Její Říše byla vázána na pantheon nehumanoidních bytostí, majících pevnou hierarchickou strukturu, a tak jakékoli pokusy o jejich přirovnání k čemukoli lidskému vedly k výsledku zavádějícímu. Nikdo nevěděl, proč a odkdy patří k Říši, ani k čemu přesně lidi potřebují. Možná to tušil Vládce. Tyto bytosti promlouvaly pouze k lidem, které si samy vybraly podle klíče, jemuž nikdo nerozuměl. Jak vyjde za několik okamžiků najevo, ani sám Vládce. „Protože jsem si tě vyvolil.“ alespoň tak nějak by šlo interpretovat myšlenku, kterou k Vládkyni vyslala jedna z těcht

Mrazivý chlad

Chlad. Mrazivá mlha. Zimnice. Bílý chuchvalec sražené páry rozprostírající se do okolí, jako dým z Aladinovy lampy, jenomže tento krutě pálí ledovým dechem. Vše kolem pokryje jinovatka a Ty jsi ztuhlý až do morku kosti. Takto vypadá ledový dech smrti švihající pomyslnou kosou vše, co drze jej vyvolat chce. Jen někdo se dostane dál, jen někdo spatří postavu formující se z onoho chuchvalce obklopenou bílo sraženou párou. Podává-li Ti ruku, máš vyhráno ...  . Najdeš-li v sobě odvahu a necháš svojí ruku ve stisku jeho, nezadáš-li mu důvod k nelibosti, sundá svůj bílý hábit utkaný z toho nejmrazivějšího oparu a Ty spatříš: Zlatavé odlesky na zelenomodré hladině, která přechází do temna. Přes chlad je jako řeka zalitá ve sluneční koupeli, když paprsky slunce tančí na hladině, do níž  vetkávají své hřejivé polibky. Jeho tělo se vlní v neustálém pohybu a znavené lidské oko vyšle mozku signál je to ohromný Drak. V jeho očích skrývá se hloubka všec