ADJUSTMENT (o magii s Maat)

Vrstvy, které jsou v nás, prolínají se záměrem...  Sáhnout si na ně a pokusit se udržet stabilitu přes všechny iluze, že připadáme si až neuvěřitelně křehcí.... Nebývá často možnost dosáhnout nepoznaného naprosto elegantním způsobem, kdy nic nekříží se a jediné, co je potřeba zvládnout, jsme my samotní.... Přesto zdá se, že právě toto činí tu největší překážku. Neb očekáváme protivenství a různé nezdary a nechceme nebo neumíme v dané chvíli porozumět tomu, že jsme na vrcholu, a nic z toho, co bylo zanecháno tam dole, na nás jednoduše nemůže.  Z vrcholu se nám může zatočit hlava, když jen pomyslíme, jak dalece je svět pod námi a jak málo stačí.... a letíme... na tvrdé přistání. Možná již nikdy nenalezneme odvahu, pokud to přežijeme, vrcholu dosáhnout, anebo na dlouho ne či raději zvolíme něco v menších výškách, bezpečnějšího.   Můžeme se porozhlédnout, nadýchat čerstvého vzduchu a pomalu a opatrně slézt dole. S pocitem, že vrcholu jsme dosáhli a kdykoli se tam umíme vrátit. A časem hrom

Jednoduchá řešení neexistují, říká se, a proto si mnohdy cíleně věci komplikujeme. Jenomže  podstata často velmi jednoduchou bývá. Záleží jen na tom, jak ji umíme přijmout. Někdy se nám nedaří přijmout jednoduchost, a tak si na nás Univerzum holt musí vymyslet něco více komplikovanějšího, a my máme pocit, že padáme na hubu. Dokud nepochopíme onu jednoduchost, tak budeme na tu hubu padat a dřít ní v různých materiálech. Když ani to nepomůže, nastává fáze plazení se přes střepy.  Mnohdy se dostaváme do zcela jasných situací, ale nechceme je vidět, protože ono vidění by nám nabouralo naší vizi světa. Je pohodlnější zůstat u starých vzorců. Magie ovšem bývá o změně. A my změny nemáme rádi, dokud se mluví o transformaci, což má velmi mysteriózní nádech, to nás ještě baví a nezastraší nás ani ATU XIII. Jenomže na pozemské úrovni to bude jednoduše promítnuto jako změna.  Takže ještě chceme konat Velké Dílo?  Protože to nás změní, změní to okolnosti kolem nás, nás samotné a najednou se staneme

Příspěvěk vznikl na základě otázky v jedné diskusi, jak popsat zákaldní magické principy. Vlastně je to zajímavá otázka.   Základní magické principy lze popsat jen pomocí podobenství toho, co lidská mysl objektivně pojme. Kdysi, by to bylo více skrze náboženství, proto alchymie vypadá jako čtení pro teology, ačkoli vůbec o teologii nejde. Dnes je lidem nejvíce bližší popis skrze fyziku, psychologii anebo skrze umění. Velmi zajímavě vypadá popis, když použijeme základní termonologii kvantové fyziky a psychologie. Jsou těžce zachytitelné, zákeřnost spočívá v tom, že jsou natolik evidentní, natolik je bereme jako samozřejmost, až je nepovažujeme za nic zvláštní. Nakonec ono přesvědčení, že na magii není nic zvláštního,  je důvodem zániku i lidové magie v různých oblastech. Prameny byly ústní a nebylo to stylem, poď jdeme se systematicky učit, bylo to stylem, že se potřebovaly řešit různé situace a mladí se učili od starých. Mnohé situace vyřešil vynález penicilinu a motoru. Nejedna si

  Jakýkoli systém by měl mít nastavené jisté hodnoty, které mi přijdou mnohem důležitější, nežli vystavování idolů, budování svatyň apod. V tomto směru se naprosto ztotožňuji s přístupem Alaina de Benoist. Nicméně to neznamená, že mám něco proti tomu, když si někdo svatyně, posvátná místa apod vybuduje. Již několik let s oblibou říkám, že žijeme v zajímavé době. Podle čínské tradice, je prý odkaz na zajímavé časy kletbou, nu tak tedy máme dobu zakletou. Ale někomu, kdo najížděl do magie přes chaosmagii, jako já, se taková doba musí opravdu hodně líbit. Je super vypravovat se do prostředí či doby středověku ve snech, ale dnešek je holt dnešek. Navíc já bych musela jednak prchat před inkvizicí, ale i zabíjet inkvizicí a kdo to má pořád ta těla někde skladovat. Dokonce mám pocit, že kdybych žila v té době, jsem něco jako Van Helsing, jen bych nešla po krku týpkům typu  Dráculu, ale týpkům typu de Torquemada. Domnívám se a vždy jsem žila v přesvědčení, že pokud člověk něčemu rozumí, tak by

  Runy obecně, obsahují v sobě symboliku, která má velmi rychlý a velmi účinný vliv na matérii přímo. Popravdě řečeno, nic jiného s podobným efektem neznám.  S trochou nadsázky lze říci, že runy fungují každému, kdo je nějak použije. Není potřeba zvláštních znalostí, postačí obecné a runu použít způsobem člověku vlastním. Dokonce si troufám říci, že je jedno z jakého futharku runu použije člověk, zda to bude podle Guida nebo něco staršího anebo zda to sjede podle Bardona.... vzorec v nich obsažený jednoduše začne fungovat a bude nějaký výsledek.    Fungují, i když jen kamarád poradí runu na situaci a kdokoli runu/runy použije. Mám důvod se domnívat, že pokud někdo runy nezná a běžně s nimi nepracuje, je docela fajn používat jen jednu runu vhodnou na situaci. V tomto směru jednoznačně platí, že méně je jednoduše více.  Cokoli závisí jen na stavu mysli (nebo když si umíte zoperovat cokoli tak, že záleží na stavu mysli) runa vždy umí pořešit.  Otázkou tedy je, proč se někteří z nás zabýva

Jak občas naznačuje Bytost mi milá, psaní o magii je kontroverzní, neb nebývá až tolik pochopeno. Resp. je určeno velmi úzkému kruhu a podle jejích kritérií pár lidem (tak cca 1 ze 100 tis., asi.... jestli vůbec). Mně na tom spíše zaujalo, že z Bytostí, které znám, je to poprvé, aby nějaká tomuto fenoménu věnovala střípek své pozornosti.  Možná jádro pudla tkví v tom, že bych měla lépe odhadnout kyberprostor, v němž své příspěvky sdílím.... ne všude to je o magii. Někde jen nepatrně a potom to zase až tolik nemá cenu. Uvědomila jsem si, že cestu k magii si musí najít každý sám v sobě.... jen tam to smysl má.  V předešlých měsících jsem často přemýšlela o tom, pro koho magie vlastně je. Není pro davy. Ani pro lidi, kteří se nechtějí pustit jistoty a přijmout změny, jež ona sebou nutně nese.   Magie má mnoho vrstev. Postupně je odkrývá... A také jsou různé druhy magie....a různé druhy přístupů k magii. A poslední dobou se odkryla jedna moje iluze.  Knihy o magii jsou záliba, vášeň, proto

Právě jsme šťastně přežili období, které bývá spojeno se spoustou lidových zvyků, rčení a jiných folkloristických libůstek, z nichž některé jsou lokální a jiné naopak jaksi staly se v dnešní době univerzalistickými. Vydat sborník toho, co vše  se v tomto období nesmí, nemá, nemůže, či naopak musí, je vhodné či alespoň doporučeno, by zcela jistě mohlo konkurovat i etickým pravidlům u královského dvora. Ono to hezky vypadá takto sepsané v knize, ale zkuste to vše dodržet a prožít.  Prostě pro nás, kteří vidíme vášeň v překračování hranic magie, posouvání vědomí do dalších a dalších struktur, je něco takového trochu stěsňující. Nemáme to rádi, jakož ani jakákoli jiná omezení. Ledaže by nám trochu hráblo a uvázali si nějaké to omezeníčko dobrovolně na krk.  Jádro pudla vězí v tom, že naši předkové žili v poněkud jiných podmínkách, a ti, kteří moc lidovou magií nevládli, viděli jistou záruku právě v dodržování těchto starých zvyků, řídili se rčeními a mnohdy pověrčivě utíkali před vším, co