Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z srpen, 2016

Cesta za sluncem VI (Prach z hvězd)

část pátá "Pravda je taková, že jsem důsledný extrémista."  přemítala ta, co nechala se nazvat Chiarou, putuje sama po skalnaté cestě utkané pro průchod mezi hvězdami. Nebyly zde schody, kamenitá úzká v mnohem spíše pěšinku připomínající, vinoucí se do ztracena - nekonečná cesta, na které ulpíval jemně roztroušený prach. Vnímala samotu, vzdálenost a chlad blikajících těles v dálce, vše pohlcovalo ji svojí neproniknutelnou úžasností. Vzpomněla si, že na cestu ke hvězdám měla se vydat s..., jak se jenom sakra jmenoval. Jméno vypadlo jí z paměti, pouze ruka vzpomínala na jeho křečovité sevření, držel a nechtěl pustit. Přesto, někam zmizel a z jeho jména nezůstala ani ozvěna. Mezitím Sam zaujatě listoval ve starém rukopise Cesta za Sluncem. Objevil jej dávno, v jednom zaprášeném antikvariátu. Hluchá prodavačka inkasuje za něj zlomek jeho skutečné ceny, usmívala se tajemně. Tehdy, zaujala jej kresba Slunce na přebalu rámovaná zvláštními znaky. Uprostřed rukopisu bylo včleněn

Povídání o temnotě V. (Emoce ve službách záměru)

Často nahromaděné emoce bouchnou a člověk udělá něco, čeho sám později lituje a moc dobře to ví v okamžiku předtím, než koná, v průběhu konání a i poté. Lidé jednoduše emoce pod kontrolou nemají a v jejích vleku se dopouštějí věci, které je stojí energii při rozlícení se a také i při následném pokusu o urovnávaní.  Jistě energii stojí i zvládnutí emocí a uvědomění si, že člověk je na nejlepší cestě se zcela ztrapnit v důsledku náporu bahna, které vyvrhne na své okolí. Velice nevěrohodně působí, když se potom takový člověk snaží budit zdání serióznosti.  Právě temnota učí, kterak udržet emoce pod kontrolou a naopak je dát jenom tam, kde jde o magický záměr. Tedy nemrhat nimi na lidech, ale použít je k vytvoření něčeho pro sebe. Ne zastrašování domnělého nepřítele, ale posílení sebe samotného.  Nakonec není nic směšnějšího, než-li pohled na chrliče ohně a síry plivajícího toto všude kolem. Bez temnoty nelze prohlédnout záměr lstivého démonka provokujícího rozpoutání války.

Rak alegorie

Rak je o zkoušce, kterou člověk musí projít, by z hlubiny se dostal na světlo tak, jak má a v příslušnou dobu. Také si člověk má být dobře vědom jisté zranitelnosti a měl by umět zalézt, není-li připraven, neb jas Slunce mohl by jej spálit. Mytologicky je Rak spjat s Cheper em (Cheper, Cheprer), jednou z podob Slunce v podobě brouka scarabea. Měl i podobu muže se scarabeem místo hlavy či muže se scarabeem nad hlavou. Tvor, který povstává přímo z hlubin Země (ovšem musíme myslet na to, aby hlína ve starém Egyptě byla úrodná, je zapotřebí k tomu záplavy Nílské). Možná to vypadá jakože mytologicky mimo, Slunce, když Raku Luna vládne, jenomže jednak šlo o ranní Slunce, které po boji s Apopem vycházelo ze tmy ke světlu a samo světlo šířilo a také Slunce se vrací do temnoty poté, co na obratníku Raka dosahuje své nejvyšší postavení. Tyto souvislosti ocení ten, kdo v horoskopu se dívá i někdy na postavení v dračím zobrazení. Dalším odkazem je boj hrdiny Herakla s krabem , jehož proti něm

Povídání o temnotě IV. (Všudepřítomný Hádes)

V temnotě skrývá se zkouška oddělující zrno od plev. Adept si představuje, jak se velice jednoduše vrhne do magie, bude si postupně praktikovat, jakmile překoná svůj přirozený sklon k lenosti a odkládaní věcí na zítřek doufaje, že i bez sebe disciplíny dostaví se nějaké výsledky.  Netuše ničeho zlého má vytvořenou představu: to oni, entity, skupina lidí nebo něco jiného je potřebuje, stojí o něj natolik, že jenom tak se domluví, kterak je oblaží svojí přítomnosti a na oplátku oni jemu pomohou, zajistí... Pochopitelně někdo zase přistupuje k magii více racionálně a domnívá se, vše bude tak nějak logicky jedno na druhé navazovat dle představy... Jenomže všude přítomný Hádes nehraje na věci jako, já chci, já si představuji... Je něco stojící naprosto mimo člověka a nějak se uděje, aniž by člověk dění samotné mohl ovlivnit. Ovšem může ovlivnit to, jak sám se zachová. Zpravidla nastává období, které jej má od stanoveného směru odradit. Čím dále a hlouběji se člověk dostává, tím větší

O "vděčnosti"

Stává se, že vděčnost bývá více vyžadována, aniž by ke člověku sama přišla. Tento příspěvek je určen všem nevděčným parchantům, kteří  ne a ne ocenit, kolik energie jím věnuje ona skvělá osoba, zahrnující je svojí přízní, pozorností, spoustou nevyžádaných informací a která se cítí ukřivděna, když místo toho, abyste hlasitě žasli nad její genialitou, dokonalosti a do třetího následujícího života jí byli vděční za moudra, bez nichž byste  se z pout dosavadní reinkarnace nevyprostili, s ní jenom normálně mluvíte. Proč to nepřiznat, jsem nevděčný   parchant, který výše popsanou snahu  považuje za manipulaci a protože mám tendence nepodsouvat manipulaci ihned každému, vycházím zpočátku z premisy, že takový jedinec pouze zahájil seriózní výměnu názorů. Pravda, tento předpoklad bývá zdrojem pozdějších nedorozumění, kdy obětavá osoba na mně mrhá svým pravzácným časem, jenom aby později zjistila, jak jsem totálně plytká, blbá a marná, když ji nedoceňuji a neberu to, co mi říká, čistě a u