ADJUSTMENT (o magii s Maat)

Existence lidská je lemována různými chybami, jichž se doupouštíme a  často s těmi nejlepšími úmysly. Vždy jsem měla za to, že chyby mají posunovat dál, není potřeba v nich uvíznout.... ale jsou věci, které se neopakují a člověk si říká, že dnes by je udělal jinak..... a když na to myslí dosti často, říká to dosti často.... Univerzum mu tu šanci dá.... Buď to ustojí, anebo mu nacpe jeho vlastní slova do chřtánu.......  Někdy přejeme si něco, co neustále nám uniká a najednou se začne objevovat v nečekané době, nečekné situaci a v nečekaném balení... Někdy neznáme odpovědi na všechny otázky a jsou chvíle, kdy odpovědí není... je třeba vyčkat na další stav, kdy budeme schopni porozumět tomu, jak vine se řád věcí a neztrácet důvěru.... ...................... nastavení rovnováhy za vichru i slunečna.

Drak na panice...., točení hlavy, ztráta orientace, kroky vedoucí do propasti....  nevěda co vlastně se děje.... a jakmile to člověk zjistí, tak míra nejistoty kulminuje v hodnotách rozbíjejích i ten sebevíce stupňový teploměr.  Vystřizlívění.... a následně trapné hry, jak vycouvat ven, kulminující hladina strachu, ba přímo děsivé hrůzy.... neustojitelné výmluvy a třísky lítají na všechny strany  zabodávaje se do srdcí i těch, co přihlížet nechtěli.  A .................................................................................................................. vše to, co příšerně bolí. Drakovi nespoutaný let nesmírně sedí, ne utažení pavučin lži.... A k e l e h e s e t i s e n e b c h e h a t i Koule světla z těla probuzená,  on vrhá ji, ač nechce  v leknutí na ní.... Usíná, s jeho teplem v hrudi.... Kde není strachu, po cestě přímé, ..... bez nároku.... tam spojení nevázne  tam rodí se láska ne její imitace.....     A k e l e h e s e t i s e n e b c h e h a t i

  Před šesti lety stáli jsme před otázkou, zda chci uchopit systém, který obsahuje více nepopsaného a i to popsané vzbuzuje více otázek, nežli odpovědi, rituálně.... s atributy pevně popsanými, ač můžeme se pouze domnívat, co přesně zahrnuji, .... anebo hodně nadivoko, neb forma není vždy podstatná.  Začala jsem něco s rádcem zkušeným, a měla ruku absolutně free. Kombinace  řádu a chaosu činí zároveň mix, ve kterém nic nemožného není.    Umění pustit se všeho a klidně začít znova, protože kdo stavět umí, vždy něco postaví.  Tehdy, mnohem dávněji, nežli před šesti léty, ses objevil a nechápal, proč moje maličkost a ne Kníže Temnot. Procházel sis cestou lemovanou komplikacemi a poznával nemožnost dostávat dokonalost celistvou.   Tehdy netušila jsem,  jak často vymísťuješ prostor a nehledíš na čas, já viděla jen zázrak;   že sen, je životem ne střípkami vzpomínek prokládaných chemií; kolik sebekontroly stojí za každým magickým činem; proč dojdeme na konec jen cesty přímé bez kudrnatých za

Uřknutí představuje jeden ze způsobů, jakým zasáhnout do fyzické integrity jiného člověka skrze kombinaci mentální operace a pohledu. Představuje způsob nejjednodušší, který zvládne i hodně zaujatý nebo naštvaný laik. Jinými slovy, nebylo možné uřknout osobu, kterou operatér neviděl.   Následkem uřknutí byla nemoc, mnohdy těžká, když se operace zmocnila čarodějka, anebo alespoň zničeho nic hodně nevolno, pokud uřknutí provedl laik.  Uřknutí provedené čarodějkou se vztahovalo na konkrétního člověka a bylo obvykle odvetou či mělo zabránit jisté věci. Čarodějka koncentrovala svojí energii s temperamentem, jakého jen byla schopna, vše vrazila do svého pohledu, který musela přesně zacílit na objekt uřknutí.  Uřknutí mohl provést i laik s pronikavým pohledem a dostatečnou zášti vůči viděné osobě.  Uřknutí mohlo být provedeno i jako následek silného zájmu o jistou osobu, zejména, když tam nebyly vzájemné sympatie, či na straně objektu byly jisté zábrany.  Nejčastějším důvodem vedoucím k uřknu

  Ty, vidíš jazyků pavlačových, kterak otírají se o řady mých, hanobíce jména, parodujících zahořklost ambicí vlastních, tni do nich mečem světla, by pokoje dali, to odveta.  

  Máme období, kdy vzpomínáme na předky tak nějak všichni. Je to jedna velká oslava a vzpomínka toho, co bylo. Křesťané mají tento svátek na jeden den v roce, ať již jsou to dušičky nebo Halloween. Pokud někdo bere Samhain, jde o období, nikoli pouze o jeden den, což je ostatně důvod, proč mi je Samhain mnohem příjemnější, nežli jeden přesně určený den. samhainuji někdy od počátku října (ne nebývá to hned prního, ale nebývá to ani určité datum, prostě, pocitovka) do konce listopadu, neb potom nastávají ještě dny více temnější. Dny určeny k rozhovorům se sebou samotným.  Sžití se s předky není jenom o fotografii, není to ani o tom, jak často zapálíte svíčku, ale o tom, nakolik máte předka vrytého uvnitř pod kůži. Zda v situaci vzpomenete, co by asi předek řekl nebo co řekl na to či ono, když ještě žil. To vše je určitý způsob komunikaci, kdy chceme překročit hranice mezi světem naším, světem živých do Jinam, kde snad mohou nás slyšet předci.  S mrtvými promlouváme vzpomínkou, představou