Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z říjen, 2016

Sbírám déšť, co leží u nohou

Sbírám déšť, co leží u nohou kapky spadlého ticha. Slunce na své pouti oblohou oživuje jejich ducha. Sbírám déšť, co leží u nohou oblázky zapomnění. Slunce na své pouti oblohou jejich tvář promění.     

Ke slovu

Slovo je to, co skládá se samo a slova utkávají pavučinu...  Rozhodne se někdy oslovit a být nejenom promluveným, potom samo prodere se na papír a zvyklo si i na jeho virtuální podobu. Protože ví, že až bude přečteno, snad uchytí se, někdo zapamatuje si jej, vytvoří třeba asociaci a poskládá jej do vlastního významu. Vytvoří si k němu vztah. Možná není potřeba polykat slova, stačí jen dát jím vhodný kontext, tedy společníky.  Slovo chce dopis, přiléhat k papíru, ale nebylo dáno, by oslovilo tam, kde není vítáno, kde dojem je potírán významem. * * * * * Ve slovu prolíná se nálada, ona zabarvuje jej, patosem, dojetím, pravdivosti, zahaluje maskou, ukrývá či krutě odhaluje... nečekaně mnohdy... Někdy slova poskakují chtěje prozradit co´s pouze povolanému, pro jiné budou znít banálně... Nechtějí pouze popisovat, chtějí vdechnout život dojmem, jež vtírá se do mysli čtoucího...  Jsou i taková, co umí odpoutat mysl od chtění záměru, neb psaná v neznámém jazy

Cesta za Sluncem VIII (Ďábelská nejistota)

část sedmá Sam nevěřil vlastním očím. V jeho e-mailové schránce se z emailové adresy monamisoleil@hotmail.com objevilo něco naprosto neuvěřitelného. Text obsahoval pouze "Salut!" a jako podpis "in nomine Chiara". Jenomže on dobře věděl, že Chiara neexistovala a jediný, kdo mohl toto zaslat, byli jeho kamarádi. Rozhodl se na nic neodpovídat a nedávat najevo, že mu něco dorazilo. Kanadské žertíky svých přátel příliš dobře znal. Mýlil se. Na druhé straně "linky" si ověřoval doručenku Třetí kněz Chrámu - ten, v jehož existenci Sam nevěřil. Neočekával odpověď. Považoval Sama za příliš racionálně sebestředného, než aby jen chvíli vážně uvažoval nad možností, že to, co odehrává se v jeho snu, je setkání s jinými lidmi. Právě díky takovému přístupu se myšlenka chrámu šířila mezi podivnými vrstvami lidí, kteří ji považovali za příliš výstřední klišé na to, aby skutečně mohla existovat. Chrám na rozdíl od jiných uskupení zůstával mimo z

Sen propadlý

aneb zaklínadlo...  Kdysi dávno v zatracení, sen propadl do ztracení mezi pouhá slova slibu zůstal ležet do podzimu neurčeného. Ve vyhnanství či zakletí nepřišel čas k procitnutí dozníval sebe ve spánku neznal konce ni počátku jakoby vůbec nebyl. V tom něco se přihodilo a to najednou probudilo k návratu jeho zase zpět snové odhodlalo se smět pronikat do dne...       

Cesta za Sluncem VII (Věž)

část šestá Nevěda jak, dívala se z velkého mraku na planinu temně rudé barvy přecházející místy do černé. Stálo tam něco, co by mohlo připomínat vysoký vrch, kdyby to nepůsobilo dojmem stavby, tedy spíše zřícené stavby. Nepamatovala se přesně, jak se dostala na mrak, který plul nad touto planinou připomínající ani ne poušť písečnou, spíše nametenou drobnou hlínu, jemně padající do poprašku, ale uměla se i spojit v hroudu. Jak jinak by z ní bylo možné postavit ten útvar, který z bližšího pohledu působil více jako cílená stavba, buď nedostavěna nebo zhroucena? Pozoruje z mraku, zdálo se jí, že kolem napůl zlomené věže nepravidelného tvaru se pohybuje postava. Odpoutala svůj zrak od těla a sesunula jej níže. Byl to Sam. První reakci byla spontánní radost. Ovšem vzpomenula si, Sam v její existenci nevěří, a radost vystřídaly rozpaky. Chtěla na něj zavolat, ale uvědomila si, že vidět ji na oblaku, bude to považovat nejspíše za parodii nanebevzetí Marie a j

Jak nakládat se snem...

Když vybavuje se sen, jde o proces nesmírně zajímavý. Jak vzpomenout si na  sen, nalezne čtenář v tomto příspěvku . Jenomže potom, jak jedna část snu vybaví jinou z téže či snad některé z předchozích nocí, je nesmírně zajímavé jak pracovat s tím. Klasikou zaužívanou je vytáhnout snář a jít po jednotlivých významech, co to či ono znamená. Anebo si takové významy může člověk postupně praxi vyrobit sám a jeho sen se stane směsí symbolů, které mu mají vyjevit nějaké poselství, které bude či nebude dávat smysl. Kdo chce jít touto cestou, v pořádku, nakonec jde o jeho vlastní sen a je ryze na člověku, jakou symbolickou hodnotu mu dá. Ovšem sen není jenom symbol, sen jsou i pocity, ve snu je postavená jistá nálada...  Pokud člověk sen si interpretuje pomocí symbolů snáře či vlastních, dostane z něčeho, co má tajemný nádech nepoznaného obraz mnohem prozaičtější. Přesto mnohé bude mu unikat a plynout. Ten pocit, jakože jde o živou matérii, s níž neuměl pohnout, ten zůstane. O tom, že

Banish or perish

Banishing je nástrojem téměř v každé magické tradici a je to jedna z prvních věcí, které se adept učí. Jelikož se jedná o základní techniku, lze se o ní dočíst v každé solidní publikaci o magii. Na internetu lze najít různé verze a také různé magické řády část své klasické praxe odhalili. Každý, kdo má snahu zorientovat se v tom, o čem ty rituály jsou, musí na banishingový rituál v publikacích nebo na netu narazit. Klasikou je pentagramový rituál mající vazby kabalistické. Lidé obvykle nemívají problém s vysvětlením, že je potřeba vyčistit svůj prostor, bránit se před nechtěnými vlivy. No mi toto vysvětlení přišlo dosti uhozené. Nechápala jsem, proč probůh bych měla něco čistit a něčemu bránit, když se chystám provést rituál - okultistickou operaci, od které se očekává navázání kontaktu s tím, co není běžné viditelné, manifestace toho, a pokud možno i nějaká ta materializace. Neuspokojila mně ani teorie ražená v pověrčivých okult kruzích o tom, že kde jaký démon, entita jen čeká,

Nedočkavost aneb sebereflexe netrpělivého

Občas podívám se na věci, které byly. Ne, bych litovala, ale shlédla zpětně to, co nebylo tím nejlepším nápadem a okolnosti, které k tomuto se seběhly. Možná tyto řádky píšu v naději, že přečte si je génius, neb ten, jak je známo, je schopen poučit se na chybách jiných. Já pouze mohu doufat, že jsem dostatečně moudrá na to, abych našla ponaučení v chybách vlastních.  Tyto řádky ocení povahy, které nenajdou pokoje, dokud hned něco neudělají, nějak se nevymezí i v situaci neřešitelné a čekání jím způsobuje muka pekelná, protože mají podezření, kterak maří čas čekáním, aniž by měly nějaký záchytný bod k tomu, že nečekají marně.  Sedět s rukami v klíně  a čekat, je zničující sebedestrukce, neb v této pozici skutečně nic smysluplného člověka nenapadne. Je to dobrovolný pobyt v kartě Marnost (7 Pohárů).  Nedočkavost, žel, není spojená s přemítáním o mystickém klid, v němž nic se neděje, nic není potřeba hlídat, neb nic se neposouvá, a člověk si užívá meditace a spokojeně vychutnává