Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z září, 2015

Pyramida a mumie - imaginace

"Byl jsem souzen  a byl jsem ospravedlněn a teď mám moc nad svými nepřáteli." EKM Imaginace je velice silnou zbraní, umíme-li jí vhodně používat. Kouzlo imaginace spočívá právě v tom, že nepojmenovává věci doslovně. Ona doslovnost nesmírně mate, člověk je tvorem křehkým  a má tendence si vše vázat na nějaké podmínky, uzavírat pakty a vůbec provádět kejkle, jimiž uvádí "Universum" ve zmatek, často touží po tom, co ani nechce. Imaginace má pronikat do toho vědomého, ovšem jakmile nad ní vědomí převezme vládu, je po všem. Ono umění spočívá právě v tom, nechat "děj" samotný, by se vyvinul. Pozn. záměrně neuvádím pojem aktivní imaginace, kterou považuji za účinnou techniku, neb jak to Jung přesně myslel, tomu jsem porozuměla až díky jeho Červené knize, nu tato není a priori odborně psychologická, a spoléhám také na vlastní praxi a zkušenost čtenáře.  Jako úvod jsem zvolila citaci z Egyptské knihy mrtvých, neb neumím si představit pracovat s mysteriem Khe

Tobě se to říká...je alibistický argument

Mnohdy se setkávám s větou, tobě se to říká, ty nemusíš.... a následuje x důvodů a stesků. Nemám tuto větu v lásce, neb mi přijde, jakoby si dotyčný myslel, že jsem zde spadla úplně z jiné galaxie a podmínky zde nastavené jsou mi pouze příjemné. Neříkám na tuto větu nic, neb konstruktivní dialog jaksi odpadá. Není o čem jej vést. Co s lidmi, kteří jsou jak houby, absorbují do sebe z okolí vše a potom mají v tom všem sami jen zmatek? Každý z nás, vyjma poustevníků žijících v horách osamoceně v poustevně bez jakéhokoli komunikačního prostředku, se chtě-nechtě musí nějak vypořádat se svým okolím. Od těch nejbližších až po ty, s nimiž se setkává více méně nahodile. Moderní společnost představuje džungli v jiném slova smyslu, zejména člověk je především  vhodným objektem pro to, aby na něm jiní uplatňovali svojí vůli. Pod tímto si můžeme představit cokoli, od politiků vnucujících mu svůj postoj, až po reklamy útočící na všechny naše smysly. Obdobně se tak děje i v ne tolik masovém měří