ADJUSTMENT (o magii s Maat)

předchozí   Jednu zásadní věc je potřeba si uvědomit. Entity nejsou lidé, nejsou zvyklé pobývat v lidských sférách a mají trochu jinak nastavené priority. Hodně lidských  zvyků stává se pro ně nepohodlnými, zejména jím nerozumí. Z jejich pohledu je svět poměrně jednodušší. Přímější, a povinnost pro ně nepředstavuje překážku. Pobyt v jemné hmotě trochu jinak formuje myšlení, trochu více přímočařeji. Mnohdy lidské jedání je pro ně matoucí. Lidé často něco chtějí a přesto konají opačně. Něco říkají, ale jejich slova neodpovídají ději. Lidé si všímají naprosto odlišných věcí, mnohé jím uniká, někdy drobnosti, které mají velmi podstatný význam. Povšimla jsem si, že entity potom mívají tendenci vybrat si z toho chumlu něco, co ani jednomu neodpovídá a nastavit realizaci podle svého zaměření způsobem sobě vlastním.  Možná proto lidé mají snahu přiblížit se jím skrze symboliku a nedoslovnost. Problém ale spočívá v tom, že mnoha sdělení jsou natolik doslovná, až z nich mrazí. Jen člověk si je p

Nejlepší definici magie jsem potkala v beletrii u Susan Clarkové: Magie vychází ze srdce stejně jako z hlavy a vše, co činíme, bychom měli dělat z lásky, radosti nebo spravedlivého hněvu. Budeme-li ctít tuto zásadu, zjistíme, že magie je mnohem větší, než součet kouzel, které nás kdy naučili.” Je více různých definic magii a obvykle mágové sází na tu od Alestra Crowleyho. Nemyslím si, že je nedostatečná či špatná. Naopak, hodně věcem u ní porozumíte. Nicméně. Pokud naleznete něco, co vám sedí, nemusí to být právě tato výše mnou citovaná, berte ji. Protože jen tak si vytvoříte k magii tolik potřebné osobní vazby. I za tu cenu, že později definici přehodnotíte. Nebo vymyslíte vlastní, nebo se vám výše napsaná slova líbí právě proto, že se vlastně až tolik o definici nejedná.... Pokud chceme dělat magii, pochopitelně musíme vědět, co děláme, proč to děláme a mít nějakou představu o výsledku.... rozhodnout se, zda je vhodné jej fixovat, případně ponechat na volno. Druhou podstatou slo

  Překročit hranici nemožného a dostat se tam, kde možné je vše.... Někdy překračujeme prah běžného a dostaváme se do roviny, kdy začíná působit něco, co až tolik neznáme, pravidla spíše trochu tušíme a nevíme přesně, jak to tady probíhá. Jsou v podstatě dvě možnosti: nechat toho být a vrátit se do bezpečné zóny anebo naopak najít důvěru a pokračovat dál, ač nevíme, co a jak bude, co a jak se vyvine a již vůbec ne, co s námi provede.  Jenomže toto vše proběhne až poté, co projdeme si velkým neznámém znervozňujícím nejasnými konturami, kdy máme pocit, že jsme bez vize, či snad, že vize opatrně se někam vypařila.  Jsou chvíle, kdy na něco úžasného čekáme či snad doufáme a ona příležitost přijde pomalu, nenápadně a přesto v jistém okamžiku nás zaskočí jistou naléhavostí, kdy je to o tom ber anebo ne. A je to jen na naší odvaze, protože zpravidla se jedná o něco působící nereálným dojmem. A vidíme, že vše, co jsem promeškali, co nám snad o chlup uniklo, přesně takto mělo být.... jen zkušen

Azazel´s complex Možná někdy pohledět na vazby apod, která sami jsme nechali vzniknout, a položit si otázku, jak vlastně fungují, vyřeší mnohé strasti. Zkušenost ukazuje, že ne vše je vazba, ač se to tak někdy může jevit, a že nemá cenu na své straně takové spojení udržovat.... To je jako dávat Univerzu najevo, že každý kolemjdoucí si smí beztrestně kopnout... Jelikož se teď dívám na věci ze širší perspektivy, která je jaksi společná bytostem lidským i jiným entitám, nenahlížím na věci z perspektivy vztahu. Vztah znamená běžné fungování v bežné rovině. Tak přesně o tomto dnešní příspěvek není. Když mluvím o někom, myslím tím jak člověka, tak i jinou bytost. Mnohdy si něco přejeme, očekáváme to .... a dorazí něco úplně jiného, něco, co právě potřebujeme. Pokud tomu nevěnujeme dostatečně pozornost, ono si to umí říci o své...  Mnohdy lidé odmítají vpustit něco nového do svého života, protože se bojí opustit kvazivazbu (zdánlivá vazba, která ale není vazbou, spíše její imitaci). Toto se d