ADJUSTMENT (o magii s Maat)

Dějiny magie jsou úzce spojeny se Starověkým Egyptem. Již od renesance se setkáváme s nějakými tajemnými narážkami na tuto magii. " Egypt byl tradičně spojován s nejtemnější a nejmocnější magií a nyní spatřily světlo světa spisy egyptského kněze svědčící o neobyčejné zbožnosti." píše Frances Yatesová ve své knize Giordano Bruno a hermetická tradice o objevu Corpus Hermeticum. Do té doby zapovězená temná egyptská magie byla rehabilitována div ne křesťanskými prvky v díle Herma Trimesgistose, který byl ztotožňován se samotným Thothem. Považuji za menší zázrak, že v encyklopedii andělů nenalezneme Thothiela nebo Hermetiela.  Středověcí teologové vytýkali starým egypťanům, že do svých soch vtahovali duchy bohů, které potom oživovali.  Tyto představy se později trochu více modifikovaly, kdy magie provozována skrytě nahlížela na Corpus Hermeticum velice vstřícně a k magii Starověkého Egypta si magie vytvořila velmi vřelý vztah. S rozvojem egyptologie a různými nálezy se rozv

Při psaní tohoto příspěvku jsem vycházela z poznatků, jak je interpretoval skvělý religionista egyptolog Jiří Janák, poznatků luciferiánů, konkrétně The Black Order of the Dragon,  popsaných Michaelem W. Fordem, luceferiánská magie ve velké míře adoptovala řecký přístup k magii Khem, některých postřehů Davida Rankina, které mohou být označeny za základy khemetiánství a svých skromných magických zkušeností. Pokud mám psát o Khem, musím nechat stranou renesanční představy o tom, co byla magie Starověkého Egyptu a i ty moderní, které jsou různě transformovány v moderních magických řádech. Pokusím se jít dál do minulosti a nenašla jsem lepší zdroje, nežli ty, které se vyskytují v egyptologii. Praktikovat Magii Khem znamená převzít představy, které mají vývoj několika tisíci let. V magických kruzích ale v poslední době jsou snahy začlenit do své praxe právě i poznatky z egyptologie. Právě pro bližší pochopení fenoménu, jakým je magie Khem, protože některým z nás, tedy včetně mé maličkost

Jakožto typický adept magie volné ruky jsem nastoupila na rituály po nějaké době. Ne proto, že by magie volné ruky neměla výsledky, k rituálům mně vedly jiné důvody. Pár let jsem necítila potřebu, z volné ruky jsem řešila prakticky vše. Proto ani dnes se nedivím kolegům, kteří rituály považují za něco přežitého, nepotřebné staré haraburdí.  Pro praktikování magie není nezbytně nutné provádět rituály, vytvořit si svůj vlastní energický prostor lze i bez nich.  Postupně jsem prošla k praktikování rituálu astrální formou. Popravdě dodnes každý rituál praktikuji i touto formou. Na kolegy, kteří se pitvořili s hmotnými rituály jsem pohlížela s nevolí, protože astrálně mi ritualizace přišla jednodušší, přímější. Přišlo to samo, když jsem narazila na směry, které mi sedly. Pokud se člověk chce poznat, jak daný směr funguje, rituálům se neubrání. Najednou jsem cítila potřebu provádět i rituály na hmotě. Protože jsem uměla praktikovat magii volné ruky, neměla jsem takovou tu divnou tou

Dokončování práce o lidové magii mne dostalo k úvahám nakolik lze tradici určité oblasti vnímat jako tradici, která se nemá předávat nezasvěceným a má se pěstovat tam, kde vznikla, případně, kde se členové komunity přestěhovali, přirozeně šířit. Dnes běžne provozujeme cool severskou tradici, předtím bylo cool voodoo a možná se díky antirasovým nepokojům v USA opětovně stane záležitostí, ke které se hodně liberálních lidí dostane, aby tak dali najevo jisou universalitu a světovou propojenost v rámci magie, kdy nezáleží na rase, ani národnosti.  Předcházející generace si svojí lokální tradici pěstovaly, zvelebovaly, neb magie byla mnohdy otázkou přežití. Také se staraly o kulty vlastních božstev či božstev více pokřesťančených. Neměly zájem na tom, aby se do jejich tradice naváželi lidé zvenčí, natož cizinci z jiných krajů. Když se stěhovaly, stěhovaly sebou i tradici, která se mnohdy následně vyvíjela jinak, nežli tam, odkud vzešly.  S dobou vědeckou se zkoumaly váce praktické