ADJUSTMENT (o magii s Maat)

První věc, na kterou si bude muset adept magie zvyknout je skutečnost, že náhoda neexistuje. Ne pro nás. To, co si lidé mohou dovolit označit za náhodu, pro nás jednoduše možné není. Vše má svůj smysl, jen z pohledu lineárního vnímání času, to žádný logický smysl nedává. Ona logika zde ale je. Pokud bude k sobě čtenář upřímný, zjistí, že k něčemu, co teď dělá, čím se zabývá, byl nějakým způsobem veden již předtím. A pokud nepochopí to včas, zadělá si na nepříjemné vedlejší účinky, protože energie, které by měly být nasměřovány určitým směrem, se marně rozprsknou do okolí. Tedy zadělá si na ně každý, protože zpočátku hodně věcem, zejména těm, které máme přímo před očima, nevěnujeme až takovou pozornost. Podobné přitahuje podobné. Jedna ze zákonitosti, která funguje. Osobně se mi tato zákonitost osvědčila i po létech. Zejména velmi zajímavé bylo, když se mně Universum pokoušelo upozornit na mojí latentní podstatu, která má pro okultismus dost velký význam a kterou jsem si uvědomi

Je lidské toužit po něčem, co nemáme, ale velmi přesně víme, co chceme. Často jde o něco, co nezávisí jenom na nás samotných, ale i na někom jiném. A čím konkrétnější je toto přání, tím hůře se naplňuje. Někdy stává se, že čím déle člověk po něčem touží, tím více se odkládá. Něco, co vypadalo kdysi reálně, stává se nejasným, zamlženým, až se rozplyne do úplně opačné varianty. A ať člověk dělá vše, co jen umí, nikam se neposouvá. Stav, který každý z nás zažije. Chtěla bych konstatovat, že pro adepta magie je toto prožívat jednoduché. Není. Jelikož více vnímá energie jemné hmoty, spíše naopak. Ať již věříme na zázrak, či nikoli, taková touha k naplnění nedojde. Je zde proto, aby se adept zbavil otroctví chtění. Pokud se má posunout zase dál, je taková vyhrocená touha, kterou se naučí překonávat i kvantovým skokem. Překonávání touhy není příjemné, mnohdy člověk přichází o iluzi toho, co neměl. Jinak zůstane na půl cesty, navždy odsouzen k čekání na n

Ovlivněni jungiánským pohledem považujeme stín za odvrácenou stranu osobnosti, za něco, co je špatně, jako bychom předpokládali, že vše špatné a špinavé v nás se koncentruje právě tam a může se tiše rozlézat do celé osobnosti. Chceme stín integrovat do osobnosti a nějakým způsobem ji kultivovat. Tento přístup znamená přijmout svojí odvrácenou stranu a i to špatné jako součást nás samotných. Místo potlačování a maskování přijetí. Tento příspěvek však není o jungiánském pohledu na stín. Věnuje se poněkud nevšednímu vnímání stínu z pohledu mytologie Khem. Pro civilizaci, kde Slunce pálilo, představoval stín něco úplně jiného. Byl ochranou a prostorem představujícím jisté útočiště.  Jít do stínu Boha, znamenalo žádat jej o ochranu, být v bezpečí. Stín je místem, kde je světlo méně intenzivní a bývá spojeno s pocitem chladu. Příliš mnoho světla oslepuje a právě stín umožňuje vůbec podívat se, jak se věcí mají. V parném létě každý pochopí, o čem mluvím. Stín je místem odpočinku, kde l

Mezi lidmi, kteří se zajímají o magii se občas vyskytne diskuse, zda mají smysl rituály, když jsou tolik komplikované, anebo je lepší používat magii volné ruky. Zase u té, kde je záruka, že funguje?  Pro začátek je velmi komplikované se v tom vyznat. Protože každý začínající se musel setkat s více názory a protichůdnými přístupy, přitom každý si za svým stojí. Moje zkušenost a můj pohled je takový, že člověk by se měl naučit a osvojit si tak nějak vše, pokud to tedy s magií myslí vážně. Magie jako taková funguje, pokud se s ní člověk sžije, stane se její součásti a ona jeho. Hrát si jednorázově s čímkoli jde, pokud   operatér netrvá na dlouhodobých výsledcích, potom je to nějak jedno. Jestliže to čtenář myslí vážně, měl by prozkoumat a praktikovat různé přístupy. Jakákoli magická operace, pokud jde o vydařenou operaci, nabíjí a operatér by si ji měl umět užít, jinak postrádá smyslu. Potom není nic, co by bylo otravné, teatrální, hloupé či zbytečné. Jestliže narazíte na někoho, kd

Kdo promlouvá to do ticha a naší duši zaplňuje ... ne ozvěna to rozlitá v údolí existence... Je možné, aby člověk slyšel hlasy odjinud, které by mu předávaly poznání? Jsou autoři publikací o channelingu přesvědčující nás, že to tak je. Další skupina nás pro změnu ujišťuje, že nikoli, pouze nám může začít hrabat. Takto zjednodušeně se dá odbýt jakýkoli channeling, nesmyslné haluze....dokud tam jednou neuslyšíme něco, co bude i pravda. Pouze odlišit houští od reality. Channeling je v magii regulérní praktikum, jen by měl člověk dbát na bezpečnostní pravidla, aby neskončil s egem větším než Zeppelin. Pokud se podíváme do historie magie, zjistíme, že jej vyžíval např.  John Dee, madame Blavatská, ale i Crowley. Však co jiného jsou kontakty s enochiánskými entitami, které nadiktovaly systém, do něhož jen tak někdo nepronikne, tajní vůdci či Aiwass. Na to, co se dělo, se nazírá dvojím způsobem. Buď jako na kontakt s jinou inteligenci, v běžné hmotné formě se nevyskytující, anebo jako n

část devátá "Dobré ráno." uslyšela Chiara nad svojí hlavou a téměř vyskočila z postele. Od jejího posledního setkání se Samuelem uplynuly téměř dva roky a ona o něm neměla doposud žádné zprávy. Pro ni nešlo o konec její cesty, pouze o konec cesty společné. Potlačila zklamání i vztek z promarněného času. Naučila se pracovat v Chrámu, neb Třetí  i ostatní ji podali pomocnou ruku. Již pro ni nebyl pouhým materializovaným přízrakem, ale osobou z masa a kostí. Jednou za půl roku potkávali se i jako obyčejní lidé ve staré kavárně, na starém hřbitově, anebo jen tak v nějaké podivné budově vždy pečlivě předem připraveného města. Tam sjednotili si práci, kterou bylo potřeba provést na hmotě, v běžné realitě. Co ji ale Třetí neřekl, že občas osloví Sama a mluví s ním o Chiaře. Jméno Chiara ji zůstalo tam v chrámu, však určil ji ho budoucí Sedmý. Třetí pochopil Samuelovou touhu porozumět sobě samotnému skrze Chiaru. Nebylo pro něj problém vypracovat koncept psychologických prací a

V pradávných dobách začínal nový den západem Slunce. Právě tento okamžik byl pro staré astrology, alespoň ty egyptské, podstatným, neb planety, které vycházely, vládly celému dni. Bylo to logické, protože právě tyto planety bylo možno vidět. Dnes to máme jinak, také již hodně dlouho, na sklonku dne spíše se loučíme se dnem a vítáme noc, přemýšlíme, uvažujeme a rekapitulujeme. Pokud by člověk chtěl dělat divinaci, bylo by vhodné udělat ji k večeru, chceme-li se napojit na něco původního. Anebo být starým modernistou a začínat den ránem. Ať tak či onak, je dobré na chvíli se zastavit a popřemýšlet, jaký může být den, který přichází, jaký potenciál je v něm obsažen. Jsem sova, takže myšlenka, že po sprše něco nového začíná, je pro mně velmi přívětivá. Je to okamžik, kdy přemýšlím nad inspirací,  rozhoduji se, co podniknu. Naproti tomu jógu cvičím ráda ráno, protáhnu se po spánku a oslavím tak, že Slunce Ra nebylo v zásvětí zničeno, že jeho bárka s dalšími b

Nejdříve krátký osobní úvod, jak bývá mým zvykem. V posledních létech se má praxe profilovala dvěma směry, tím prvním je Khem, druhým cesta k Ódhinovi prostřednictvím run. Nedá se říci, že tyto směry jsou si podobné, protože nejde stejný systém postavit na oba. Runy jsou něco jiného, nežli Medu-Netcher, a přístupy jsou odlišné. Nejde jen o to, vyměnit jeden Pantheon za druhý, jde o to, dělat obojí pořádně.   Runy jsem měla vždy spojené pouze s pohanstvím a ačkoli mně nějak přitahovaly, neuměla jsem k ním najít cestu. Mé počátky byly před 8 léty, kdy jsem s Guidem von Listem poznala, že ony jsou perfektně provázené s hmotou a dá se s nimi provádět mnohé. Jenomže Guido byl pro mne pouze úvodem, ne  systematickým učením se runové magii, což mně apriori zajímalo. Pod magií jsem si vždy představovala funkční systém nezávislý na Pantheonu, protože entity, ať již jakékoli, jsou vždy bonusem a přínosem, nikoli magii samotnou. A tak jsem armanenský futhark velmi jednoduše odpraktikovala

Khem je pojmenování týkající se velmi staré civilizace, která nemá toho mnoho společného s moderním nazíráním. Pokud čtenáře láká magie této staré civilizace, bude si muset některé věci uvědomit a oprostit se od nich. Dnes jsme civilizace, která věří vědě a klade ji nad náboženství, mytologii, vlastně máme i vědu, religionistiku, zkoumající náboženství. Mýty stávají se tak zdrojem poznání. Máme také psychologii, jejíž některé větve se věnují zpracovávání mýtů. Archeologie hledá střípky ze života lidí Khem a vytváří teorie, jak to asi tehdy bylo. Ale fakticky, nevíme nic. Naše filosofie, myšlení, je ovlivněno helénismem.  Když se podíváme na moderní astrologii, ta pracuje s mýtem obdobně jako psychologie, jenomže snaží se se stejně jako psychologie naroubovat starý příběh na moderního člověka. Protože v tom hledá moudrost. Moderní magie, ta vychází z toho, co procítil A. Crowley, či si alespoň myslí, že procítil, možná v něčem je přesnější, než ty nejpřesnější dedukce ovlivněné ře

Příspěvek není pouhým povídáním o termínech z religionistiky, ale je doplněn o mojí osobní zkušenost. Dříve nebo později se každý v rámci magické práce dostane k pojmům jako je duše HGA, fetch a bude potřeba, aby tomuto porozuměl. Pro vytvoření si uceleného systému doporučuji knihu „Pojetí duše v náboženských tradicích světa, DharmaGaia, Praha 2007", která popisuje základy koncepce duše  v Řecku, starém Egyptě, severskou koncepci, v judaismu, křesťanství, islámu, védách, džinismu a budhismu. Problém spočívá v tom, že v našem evropském, prostoru jsme ovlivnění křesťanským systémem, o němž nemáme jasno, pokud nejsme praktikující křesťané a na straně druhé New Age nám zde pomíchalo vše možné. Následující příspěvek je pouhým základem, který má navést k tomu, aby si adept magie udělal jasno, roztřídil své představy, ujasnil si, čemu se chce věnovat, a tento koncept hlouběji nastudoval. Pro porozumění systému duše v Egyptské ale i Severské mytologii, k němuž se chci dost

vyhnání z podsvětí, straníme se žití v závěsu STÍNÍME... jsme posazení vedle sebe a vrháme stín na svá těla                                              navzájem. Perspektiva odrazu proráží skrze stěny nepřeniknutelna.

XIV. je číslem sjednocení - solve et coagula. Umění propojit rozdílné... Theurgie. Studium a také samota. Děj se, co děj. Důvěra v přirozený běh věcí... Pasivní rezistence ke všemu krom sebe... smutno a přitom nádherně v okamžicích nekonečně nádherných. chytit tmu do rukou a proměnit ji v den...a do dne pustit nepoznané... Vrátila se, roky byla tam jinde, ve sférách, kde lidské vědomí nestává se nic platným. Tam, kde nic hmotného nebylo, kde pouze něco formovalo se, a přesto právě odtamtud vzešla. Vypadalo to jako proces, jímž musela si projít a nechat sebe samotnou, aby poradila si nějak. Sama bez podpory, jen s kvalitami ryze lidskými. Chtěla přijít a vrátit se, chtěla ale ještě předtím mít jistotu, že nezapomene kým je..., že docela nezmizí, to vše, co uměla, do nicoty. Občas dávala o sobě vědět, jako anděl šťastný zachraňovala vše, co se dalo. Uměla naladit něco a nějak se nachystat, ale věděla, že své vědomé Já ponechala v dobrých rukou strážce. Neuhnul, jen někte

Někdy se věci odehrají jen tak zlehka, jako tato fotografie, prostě se rozhodla, že bude jiná, než ta, kterou jsem chtěla. Jistě, nakonec jsem pořídila tu, co jsem potřebovala, ale proč zahazovat něco, co vytvořilo se tak nějak samo? Půl měsíc na entou... Jistě pořídila jsem i tu, co jsem chtěla, viz na konci příspěvku. Když se něco nevydaří, vypadá to pokaždé trochu jinak, málokterá fotka pořízená jinak, než byl záměr, mně zaujme. Této se to podařilo. Luna je nejrychlejší těleso na obloze. Zkuste počkat pár minut, než ji vyfotíte a vůbec nebude na svém místě, posune se, schová se někam jinam.  Mění se rychle. Den co den trochu jiný tvar a stejně podobná si je. Ona nevydařená fotka symbolizuje nekonečnost nových začátku Luny, kdy jen opatrně srpek prosvitá. Vrství se na sebe ve věčném běhu časem. Je jako naše osobní historie. Také nám stává  se něco pokaždé jiné, ale při hlubším zamyšlení se zjišťujeme, že ono je to podobné... zažíváme něco buď cyklicky a pot