Techniky a nástroje magie

Mezi lidmi, kteří se zajímají o magii se občas vyskytne diskuse, zda mají smysl rituály, když jsou tolik komplikované, anebo je lepší používat magii volné ruky. Zase u té, kde je záruka, že funguje?  Pro začátek je velmi komplikované se v tom vyznat. Protože každý začínající se musel setkat s více názory a protichůdnými přístupy, přitom každý si za svým stojí.

Moje zkušenost a můj pohled je takový, že člověk by se měl naučit a osvojit si tak nějak vše, pokud to tedy s magií myslí vážně. Magie jako taková funguje, pokud se s ní člověk sžije, stane se její součásti a ona jeho. Hrát si jednorázově s čímkoli jde, pokud  operatér netrvá na dlouhodobých výsledcích, potom je to nějak jedno.

Jestliže to čtenář myslí vážně, měl by prozkoumat a praktikovat různé přístupy. Jakákoli magická operace, pokud jde o vydařenou operaci, nabíjí a operatér by si ji měl umět užít, jinak postrádá smyslu. Potom není nic, co by bylo otravné, teatrální, hloupé či zbytečné. Jestliže narazíte na někoho, kdo dělá něco, co Vám nesedí, je fajn nekritizovat, ale zkusit si uvědomit, co to tomu člověku dává.

Nic

Pouhá myšlenka postačí a  člověku se splní, na co myslí. To se nám často stane, myslíme li na něco intenzivně (tím není řečeno, že je potřeba myslet i dlouho), aniž bychom chtěli magii používat. Je to fajn technika, když je potřeba pořešit akutní situaci a jaksi není času nazbyt. 
Je vhodné po operaci promyslet si, proč se člověk do takové situace dostal a zafixovat žádoucí stav.  Právě ono nedotažení do konce je příčinou, že situace kulminuje opětovně, až vzbuzuje pocit bezmoci, neb převládá pocit, že magie nic nezmůže.

Pozn. používat nic důsledně je problém, protože ono většina lidí potřebuje nějaké ukotvení na konkrétní záležitost. Jestliže se ale chceme něčeho zbavit, něčeho, co není dlouhodobou záležitostí, je nic ideální ve formě ignorace. Chce to ale i zde důslednost a důsledně na to nemyslet, aplikace  stavu - nechat záležitost flegmaticky být.

Mentální operace

Navenek vypadá velmi nenápadně, ale fakticky člověk něco dělá, neb jeho vědomí se koncentruje na prosazení Vůle. Nejde jenom o nějaký vnitřní dialog či projekci, ale operatér pomocí imaginace vytváří magicky realitu. On nejenom, že si představí žádoucí stav, on na jeho dosažení ve své mysli velmi intenzivně pracuje.

Mentální imaginace je v podstatě počátkem rituálu, neb člověk si umí vybavit prostředí. Pro klasika to může být jeho chrám astrální (či jiné místo), nebo příslušná sféra, nebo energie, s nimiž bude pracovat.

Ne vždy jsou podmínky pro provedení rituálu, je fajn naučit se jej provádět i mentálně.
Mentální operace může probíhat i jako práce s energií, kterou si člověk vizualizuje jako proud či tok a odlišuje různé energie od sebe. Může vypadat i jako práce na nějaké mapě (Strom života, Yggdrasill, čakry a pod.). Podstatné je, že člověk mentálně si vizualizuje a aktivně provede operaci. Lze v této dovednosti získat cvik, takže nakonec půjde o efektivní praxi. 
Práce se živly v této rovině je velmi dobrá, lze si představit vůni, slyšet živel, cítit jej na dotek, vnímal jeho specifické vlastnosti. 

Sigilium

Lze jej vytvořit rituálně, ale i bez vazby na rituál. Použít jakoukoli tradici anebo si jej vymyslet podle svého naladění, nechat se inspirovat spontánně nebo jej vytvořit v důsledku promyšlené syntézy. 

Se sigiliem lze pracovat mentálně, jakož i jej přenést na hmotný substrát (papír, dřevo, kámen). Dá se použít jednorázově, ale i stabilně. Je to na operatérovi. 

Samotné sigilium považuji za jednoduchý přechod mezi mentální a hmotnou operaci, protože minimálně příprava bude zahrnovat práci ve hmotné rovině. 

U sigilické magie se vytvořila v chaosmagii praxe tzv. abecedy přání, kdy si člověk vytvoří jednoduché glyfy na své touhy a potom již jenom skládá sigilia. K tomuto více doporučuji knihu od Fratera V. D., Praktická sigilická magie. S abecedou přání nepracuji, vytvářím své sigilie bez ní podle toho, jak situaci aktuálně cítím. Fungují. Nepochybuji o tom, že fungují i ty, sestavené podle abecedy přání. Je to na každém.

Rituál   

Dostáváme se k části nejvíce náročné a nejvíce formální. Jsou lidé, kteří nějaký rituál v plné palbě odzkoušeli, sehnali si pomůcky a jaksi jím unikal smysl, protože stejného efektu, který zamýšleli s rituálem, dosáhli i bez něj.

Je to jako chtít se naučit cizí jazyk tak, že si zvolíte komplikovaný text ihned na začátku a pořád dokola jej čtete. Časem zjistíte, že jsou i jednodušší způsoby, protože textu stejně nerozumíte a již vůbec nevíte, zda jste jej vyslovovali správně.

Pokud se chcete ritualizaci naučit, je potřeba počítat s tím, že to nebude hned a bude to vyžadovat nějakou praxi. Aby se dostavil úspěch, je rozumné dodržet několik základních věcí:

1. vybrat si jeden magický směr či tradici, který budete několik let praktikovat.

2. všude se začíná zjednodušenou verzi banishingu, dostanete tak základ, na kterém budete moci stavět dál. Také v této verzi není potřeba komplikovaných magických nástrojů a pod, vše postupně přijde.

3.  když se v rituálu pracuje se živly, je to o tom, ty živly vnímat pomocí vizualizace. Pokud se v něm pracuje se světy či sférami, platí, to stejné.

4. bude potřeba postupně studovat, co které části rituálu v daném směru znamenají, z čeho vycházejí, co s nimi souvisí.

5. až zvládáte se vším všudy jednoduchou verzi, přecházejte na verze komplikovanější. Machrů, co si hned myslí, že mají na to nejtěžší, běhá po světě hodně, jen u magie jaksi dlouho nevydrželi.  

Závěrem:
Klasická magie je spojována s rituály, které bez znalosti teorie, která k ní patří, jaksi nedávají smysl. Ono se jednoduše nestane nic moc, možná osobní Strážce prahu dosti drsně adeptovi ukáže, na co má. Potom se mu dějí zajímavé věci mající parapsychologické rozměry. 
Dnes je možné věnovat se různým směrům, klasika není směrem jediným. I tyto jiné směry mají své rituály.
Anebo je možné být na volné noze a vybírat, zda vůbec rituál do své praxe zahnout, a pokud ano, jaký.
Mám za sebou různá období, takže podstatné je, aby si člověk, jakkoli se již rozhodne svojí magickou praxi provádět, toto provádění užil. Vše, co děláme s radostí a láskou, sebou časem nese výsledek.