30.12.11

Lůza a nadčlověk


Stalo se snad všeobecnou módou nadávat na lidi jako na celek. Mám jisté pochopení pro příslušníky žehrající na vlastní druh. Ovšem je to tak trochu jako když zloděj křičí, chyťte zloděje. Lidé jsou, jací jsou. Většina ovládaná primitivními pudy se sklony k nadměrnému projevu emocí, kdykoli k tomu dostanou příležitost, což si vytrvale odmítají sami sobě přiznat. Vždyť odrazy duší v Makuth nabývají vskutku groteskní podoby!

Mívám skony spíše brát lidí takové, jací jsou a fascinuje mne, že u každého jsou trochu jinak namíchané vlastnosti. Nejde mi o to, zda špatné nebo dobré, jako spíše o míru schopnosti toho kterého jedince využít je v pravou chvíli ke svému prospěchu. Rozumím i tomu, že hodně, možná většina z nich si zaslouží pojmenování lůza. Jenomže i v této kategorii lze najít někdy výjimečný čin, při němž se pozorovateli zastaví dech, a na chvíli tak uvěří v existenci lidství a přijde mu, že lidstvo jako takové má budoucnost.
Zde pozor! Lidskost bývá často vyvážená stínem vedoucím ke zklamání v důsledku nepochopení, nadměrných očekávání a nedůvěry.

Hodně z lidí nadávajících na lidi jako celek počítá s podporou jiných lidí v tomto jejich postoji a utvrzení, že se jedná o postoj naprosto správný. Jak lidská vlastnost, typická pro Makuth!
Jsou lidské projevy, jenž nemusím, a Universum ví, že jich není málo. Ale vymezování se do pozice proč mne ti příšerní lidé nenechají žít, mi osobně přijde hodně jako nic neřešící póza. Přeci i uprostřed moře, obklopen oněmi groteskními karikaturami lidského druhu, lze najít vnitřní klid. Záleží na každém, co si z toho všeho pustí do sebe. Nelze se na straně jedné krčit v koutě nechaje po sobě šlapat v komisním úklonu a na straně druhé chtít být nad tím vším pitvořením se. Většina zřejmě namítne, jak, když musím chodit do práce, do školy a tak … . Mám na toto jedinou odpověď, cítí-li se někdo být nadčlověkem, nemělo by mu přesně toto činit problém, jinak sám patří k lůze, nad níž se snaží zoufale vymezit. 

30.11.11

Komplikace v důsledku magie

Také jsem snad ještě před rokem někdy sklouzávala k závěrům, že magie jest něčím, co pořádně umí zkomplikovat život a člověk s tím moc nenadělá. Snad nejlépe toto vystihuje přímo geniální citát Noiry: ‎"Magie - věda a umění o tom, kterak si zkomplikovat život běžně nedostupnými prostředky."  Dá se řící přímo typická vlastnost pro magii.  

Ovšem, přesně takto by to být nemělo. Komplikace života v důsledku magie, magické operace, práce s jistými enrgiemi, inteligencemi, archetypy...  je typickým ukazatelem skutečnosti, že něco není v pořádku. Varování, takto rozhodně ne. 
Byla jsem svědkem i přímým účastníkem několikati kolizí. Nahlíženo na ně s odstupem, mají jednoho společného jmenovatele - Kompromis mezi pravou vůli a okolnostmi zpravidla pravé vůli bránicí. Ovšem pouze zdánlivě, jelikož pravou vůli, nelze zastavit, lze jen jednat v rozporu s ní. Je jedno zda pod vlivem jiné osoby (např. klient, jemuž se magik snaží pomoc) nebo nedostatku odvahy vlastní vůli projevit. Dlouhodobější takovéto konání nutně vede k propadu, jenž může stáhnout i osoby kolem.  

Není jiné cesty, než-li se zastavit a najít rovnováhu, v podstatě je jedno jakými prostředky (osobně v tomto směru nedám dopustit na alchymii). Netrpí-li člověk duševním masochizmem, jakákoli balanční technika ho dovede k tomu, že si uvědomí svojí pravou vůli, dojde mu, že se mu nedařilo, protože konal něco, co bylo v rozporu s ní a ono podvědomí mrcha zákeřná, vede samo člověka k činům, jenž jeho zdánlivý cíl v podstatě bortí. Pozorováním jsem dospěla k závěru, že čím více do hloubky jdoucí technika, tím větší šance, že člověk k poznání, toho, co skutečně chce, dojde. Ono takovéty New Age praktiky, povrchní zjednodušování, naopak problém zasypává oparem Neviditelna.

Jak ji poznat? Není to až tak těžké, život v souladu s ní se vyznačuje jistou stabilitou vedoucí přesně k tomu, co člověk chce, bez pocitů nespokojenosti, depresí, nutnosti pořádat hony na cokoli, co má někdo jiný, ale on ne.  

 

4.10.11

Alegorie na Krále mečů


Postava muže...vysoko na skále. V rukou meč, ve tváři odhodlání.
Za provolávání jmén v jazyce, který dnes již  není běžný...,
rozpoutává běsnění vzduchu.
Nedbá ničeho, poryvu větru ani začínajícího deště. 
Nic nepřehluší ten hlas .... .

Jdou a poslouchají...tam, kam je směřuje.
Tornádo zvedá vše, co mu stojí v cestě... .
Vše, do čeho byla vložena energie... bere si ji zpět
tam, kde dříve  ji střádal.... .

Všechnu ji vkládá do postavy ležící na kameni,
není ji vidět, je zahalená v mlze.
Kdykoli se rozmáchne těžkým mečem...,
ničivý živel bortí stavení.

Má právo zničit vše....., co postavil a co se postavilo proti němu... .
Nebojí se volat jmén Stvořitele,.... ví, co mu po právu náleží.
Vše kolem pohltil jeho hlas, mocnější než-li svištění meče ve vzduchu.
Než-li hlasitý tanec živlu, který sám rozpoutal.

21.9.11

Hodina Vlků

Ačkoli se v textu zmiňuji o tom, že něco obdobného zažívají i někteří mí přátelé, v konkrétnostech se jedná o popis mých vlastních „zážitků“ a pocitů během nich. Je potřeba pamatovat, že každý člověk bude určité věci vnímat trochu jinak, po svém, v jazyce, který on sám umí nejlépe dekódovat. Jednou se mi možná povede napsat se souhlasem určitých osob, jak vnímají různí lidé tu stejnou věc, ale zde toto nepopisuji.    

Podivný čas, kdy se lámou sféry, noc ustupuje ránu…
Nelze říci přesnou minutu, natož vteřinu, někdy kolem 4 hodiny ranní. Také by bylo zavádějící tvrdit, že se jedná o hodinu ve smyslu 60 minut.
V této době je poměrně pravděpodobné, že se člověk dostane mentálně někam jinam, zachytí informace od Jinud.

Nejsem první, kdo s tímto přichází. Zaslechla jsem o Hodině Vlků poprvé u lidí zabývajících se esoterikou, podávající ji jako vypozorovanou pravdu. Někteří kvůli této hodině hodně brzo vstávají, jen aby nepropásli důležitou informaci. Ovšem nikdo netvrdí, že informace se podávají každý den. Spíše jde o hru na čekanou, co kdyby. Tehdy jsem si říkala, že nemám šanci tak brzo vstávat, ledaže bych šla teprve spát. Znám se, před informacemi od Vyšších Sil dávám přednost spánku. Místo toho jsem konstatovala, že budou-li příslušné „Mocnosti“ chtít, informace se ke mně dostanou.
Posléze jsem si uvědomila na sobě a svých poněkud více na magii zaměřených přátelích, že ona Hodina Vlků „funguje“, ačkoli člověk vědomě není na příjem vůbec připraven. U mne je jedno, zda se nacházím ve stavu spánku nebo bdění. Asi se shodnu s více lidmi na závěru, že půjde o přechod do jiného stavu vědomí. Ve spánku to vnímám, jako bych byla probrána. Naopak v bdělém stavu, to vypadá, jako by mne něco nakopávalo k propadu do Jinam. Pozornost je vybuzena, ovšem fyzicky nastává stav jisté strnulosti, či pomalejšího provozu.
Nejedná se o klasický spánek, co vím, není pro toto předepsána žádná poloha (pokud si někdo něco takového vymyslel, pro mne je to jedno), může se tak dít i za chůze. Domnívám se, že toto je závisle na schopnosti přechodu mezi různými stavy vědomí, či schopnosti koexistence v různých stavech vědomí najednou.

Sama na sobě jsem v tomto směru zažila různé situace. Spát, být probrána do projekce, po jejímž konci následuje stav plné bdělosti, považuji za poměrně příjemnou záležitost. Někdy se zase nějakou dobu před onou hodinou samovolně proberu (nikoli, s tímto záměrem neusínám, ani nemám zajištěno buzení) a potom si doslova užívám stav, kdy je mé vědomí bez mé vlastní vědomé intervence přesouváno do jiné hladiny. Fascinuje mne najet někam, kde jsem ještě nebyla a sledovat, jak dlouho se tam udržím, potom se tam znovu (již vědomě a cíleně) vrátit. Ve stavu výkonu jakékoli jiné fyzické aktivity se jedná o vnímání ve více hladinách, je obtížnější vnímat pocity tento stav provázející (nikoli nemožné…), pozornost je zaměřená spíše na obsah podávaných informací.

Co do formy, toto bude individuální. U mne toto probíhá jako 3D projekce, kde vidím, slyším, některé doteky, vůně i cítím přímo vlastními smysly. V každé hladině je kvalita trochu jiná. Možná, je dobré nechávat tomu volný průběh, ono se to nějak samo naladí, na nejlepší možný přenos. Mé přenosy bývají většinou interaktivní, takže v nich jednám. Obvykle se někde ocitnu sama a potom se tam dostaví i někdo jiný/něco jiného a začíná samotný děj informace.

Počítám s tím, že fantazie je mocná čarodějka a může pracovat i v tomto stavu. Nehledím příliš na kulisy, mimo uvědomění si, ve které sféře se to nacházím. Vyplatilo se mi ovšem dát na vzhled osob, či jména, pod nimiž se představují. Již jsem si zvykla na skutečnost, že zažiji jistou situaci s někým (obvykle Yesod) a ona situace jen v jiných kulisách se skutečně odehraje.  Nejde o jasnovidectví, spíše o upozornění, pozor zde nastane problém, budeš ho muset vykrýt. Sedí jméno a i vzhled účastníků. Pochopitelně, ne vždy půjde o Yesod a ne vždy půjde o problémy, mnohdy se jedná i o příjemné věci, či je mi poskytnuta informace, o tom, co se událo někde, případně, že někdo něco vykonal. Vždy se jedná o věci, které se mne osobně nějak dotýkají.
Jasně, potkávám takto někdy místo lidí i jiné bytosti. Nechodí jen tak, mají nějakou informaci. Stejnou informaci se buď dovím, nebo někdy někdo takovou informaci o příslušné entitě (třeba ve vztahu ke mně) vypustí. I zde se mne toto vždy nějakým způsobem dotýká.

Závěrem chci podotknout, že nepracuji úmyslně s hodinou vlků, nechávám všemu volný průběh. Nikterak neovlivňuji kdy a co za informaci dostanu. Nevyužívám tuto hodinu ani k otázkám, které mne momentálně zaměstnávají (k tomuto je přeci tolik jiných technik!). Dovoluji si ten luxus ponechat hodinu vlků jen tak a odměnou mi je informace, na níž by mne snad ani nenapadlo se vědomě ptát.  

17.8.11

Jako sen


Mlčky pozoruje kouř stoupající k zataženému obzoru přemýšlel. Působilo to vše tak realisticky. Živý sen nebo pravda?

Byla tam jako vždy. Tajemná, trochu neproniknutelná, přesto měl pocit, že se mu povedlo dostat blíže. Spokojený sám se sebou k ní opatrně přistoupil. Ležela na pohovce, křehká jako porcelánová panenka. Jemně ji vzal do náruče, neprotestovala. Nebránila se ani jeho něžnostem a polibkům. Vzpomenul si, jak ho zavalil příval emocí a ona se na něj usmála. Z očí ji četl radost i smutek. A potom ho zarazil kovový pach krve.  
Vytékala z rány na jejím levém zápěstí, udělala louži pod pohovkou, v níž se koupal ocelový skalpel. Reagoval ihned. Snažil se to krvácení zastavit, ale jeho ruce ničeho nezmohly. Neuměly s ránou nic udělat. Nepodléhal panice. Utrhl pruh ze svého oblečení, jenomže ten jakoby nechtěl držet na její ruce.
„Nech toho,“ zašeptala, „toto je doopravdy a ty jsi teď přízrak nemající hmotné tělo.“
Nevěřícně ji držel v náručí a bezmocně sledoval z ní unikající život. Cítil vlastní slzy a propadl se do nevědomí.

Teď seděl s pohledem upřeným za horizont a dumal o příliš realistickém pachu krve, o konci snu, jenž mu zůstal utajen, o tom, zda se stal oběti vlastní zvrácené fantazie… .    

27.6.11

Cesta.....

Z filosofie Coelha mne již kdysi dávno zaujala myšlenka, že když jedinec lidského druhu ví, co skutečně  chce a jde si za tím, spojí se síly Universa, aby cíle dosáhl. Může to znít neuvěřitelně, jenže nejedná se o nic jiného, nežli konání pravé vůle. Potom není síly, která by takovémuto jedinci dříve nebo později v jejím nastolení zabránila. Jen ji poznat a umět pojmenovat... .

Nemluvím o tvrdohlavosti, zarputilosti, jak by se nezasvěcenci mohlo jevit, nýbrž o činech zodpovídajících dosaženému poznání... vlastní cestě... sledování konkrétního záměru a nakonec i o víře ve smysluplnost vlastního jednání. O tom všem, bez ohledu na cokoli dalšího.

Takto napsané to vypadá jednoduše, ale nerada bych mátla. Ve skutečnosti není lehké:

Vymanit se vlivu rutiny...., okolí..., pocitu, že je nutné dělat kompromisy.

Vykašlat se na všechny rady, rádce, poradce nastrčené do cesty něčím, co má býti parodii na Ďábla.

Nenechat svůj osud v rukou ulpívačů na vlastních zneuznaných pravdách.

Umět říci Sbohem a potom se již nijak nevracet.

Ponechat ostatní jejich vlastnímu osudu a poznání.

Nezaleknout se křižovatky, kterážto není zkouškou či protivenstvím něčeho vyššího, nýbrž možnosti otestovat si, zda člověk místo pravé vůle nepodlehl bludnému mámení...hře démonických sil uvnitř vlastní mysli.

Zdolání pochybností, ať již drásajících nitro či bušících zvenčí.

Umění být sám sebou i za cenu pocitu osamění.
-----------
          
A  proto Poutníku, ptáš-li se, kdo jsem, odvětím, mne přece znáš.  Na otázku, zda chci, mám odpověď, již jsem zvolila. 

Znamení, že se něco změnilo... . Možná jen Universum zaznamenalo obsah projevu skutečné vůle. 

Je čas jít dál a ....konat.    

9.6.11

Servis pro vykladače



Servis pro vykladače, nový projekt, který jsem si rozjela v Drakové věštírně. 
Na klienty myslí každý vykladač a já myslím na vykladače. 
Řídím se filosofii žádný přístup není špatný, pokud funguje. 
Každý může na archetypální vzorec karty navázat vlastní přístup k interpretaci. 
Dogma neexistuje.




http://www.drakova-vestirna.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=60:ke-zpsobu-vykladu&catid=18:lianare-radi-zainajicim-kartam-&Itemid=27

26.5.11

Malá úvaha o nevíře

"Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím!" (J 20,25)

Naprosto rozumím Tomášovi.... . Ono se to řekne, uvěř, jenže realita…. .  Četla jsem několik různých statí o malověrných a notovala si s autorem, kterak má pravdu, …. postačí jen uvěřit a vše je možné. Jedná-li se o autosugesci, ve věcech, které se týkají jen jedince (udělám zkoušku, dostanu dobré místo, poznám vyšší sféry universa, budu mluvit plynně aramejsky, chodit, kdykoli se mi zachce, po rukou, dostanu se do své 23. reinkarnace……), troufám si říci, že zde není jiných hranic, než-li hranice vlastní vůle a imaginace. Prorazit skupinou lidi jako kolektivním orgánem není pro člověka uplatňujícího svojí pravou vůli do důsledku nepřekonatelný problém. Jenomže být postaven face to face skutečnosti zosobněné konkrétním individuem,  již představuje  problém.

Nemám v úmyslu se zabývat mystickou rovinou onoho profláknutého příběhu, toto ponechám teologům. Jde mi o tu lidskou. Takže Tomáš…  Prošel útrapami posledních dnů končících za poněkud dramatických okolností smrti jeho přítele, čemuž se dostalo velké míry publicity. Nevím zda a nakolik si vzpomněl na divinace mrtvého, který  takovýto svůj konec předpokládal a mluvil o tom, kterak znovu obživne a přijde mezi své přátelé. Byl svědkem první části, která se splnila na 100%. Po tomto člověku se chtělo, aby uvěřil v obživnutí (záměrně se vyhýbám teologickému pojmu zmrtvýchvstání, vědoma si jeho vícero konotací) svého mrtvého přítele. 

Tomáš jaksi pozapomněl na přístup mystika (což mu vytýkalo a evidentně vytýkat bude několik generací teologů) a zareagoval ryze lidsky.  Tuto zprávu kvalifikoval jako nepravdivou, dost dobře možná pochybuje o duševním zdraví osob, jenž mu ji sdělovaly (škoda že žádné z evangelií se tímto zajímavým aspektem hlouběji nezabývá). Jedná se  o okamžiky, kdy do života v běžné realitě proniká něco z vyšších sfér. Jistě, mohl to zachytit, kdyby nebral vážně hmotnou realitu – smrt přítele. Po tom všem zklamán poselstvím odjinud, zareagoval jako člověk stojící nohami pevně na zemi: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím!"

Co naplat, Tomáš zaznamenal sice mystický neúspěch, na straně druhé jako člověk mohl mít radost ze živého přítele a později jako mystik rozjímat, kterak se mu povedlo překonat hranice smrti. Ono v této chvíli není podstatné, nakolik se jedná o příběh pravdivý a zda svého přítele viděl jako fyzické tělo, podstatné je, že když chtěl, mohl si na něho sáhnout. Je opravdu Tomášova malověrnost exemplárním případem zasluhujícím si odsudek? 

Na realitě, kterážto je jen jedna, ničeho nemění. Naopak, výrok Tomášův svědčí o jisté zkušenosti a to, že oklamat oči není až tak velký problém, ovšem ono sáhnutí si na hmotu, nelze ničím nahradit. Dle Jana se nakonec Tomáš zdráhal tento test provést, což podle mého názoru je chybou. Já bych ho provedla, nic  ve zlém, ale není nad to přesvědčit se na vlastní nejenom oči, ale i ruce, zejména jedná-li se o záležitost, v níž lze vypozorovat vliv z jiných sfér.  Pokud to byla pravda, tak by se obživlý nerozpadl na milióny drobných částic. Pokud to byl skutečně on, víra nebo nevíra jiné osoby by na tomto ničeho neměnila.

Nejsem mystik, ani teolog, jsem přízemní okultista, který ačkoli se pohybuje v různých dimenzích, vždy nakonec dopadne nohami na zem a chce důkaz v běžné realitě. Proto doporučuji Tomášův přístup všem, kteří nechtějí po návštěvách z jiných sfér být nohami v oblacích nebo se naopak propadnout do něčeho hodně nelibého. Pochopitelně, lze brát tyto věci jako příjemnou kratochvíli podobnou opojné droze. A v tom bude velký rozdíl mezi přístupem mystika, (teologa) a magika. 


Mystikovi bude stačit zážitek sám o sobě, odnese si z něho zkušenost, kterou možná použije pro řešení obtížné situace. Nevadí, že mu  třeba berou střechu nad hlavou, důležité pro něho je, že se umí dostat někam, kam většina lidí nemá přístup.  Útrapy a ústrky na hmotě vezme pravděpodobně jako zkoušku svého mystického přístupu.

Věřím tomu (a vskutku po osobním poznání několika teologů se jedná v mém případě o otázku víry), že teolog si z toho vezme poznatky, které je schopen zapracovat do konkrétního rámce, jemuž ovšem nikdo jiný, než snad jiný teolog, ani neporozumí. Proč ne, je to věda a ta jako taková potřebuje myšlenky, s nimiž bude pracovat.

Navštěvuje-li (a toto není potřeba brát fyzicky doslova) jiné dimenze magik, tak zpravidla proto, že něčeho požaduje, něčeho konkrétního chce dosáhnout nebo prostě jen hledá cestu pro to, aby něčeho konkrétního dosáhl. Což ještě neznamená, že si neumí užít onoho opojení zážitkem. Jen dříve či později začne přemýšlet, jak to dostat do hmoty, či alespoň něco z toho tak, aby to bylo k jeho prospěchu (ne, rozhodně nemluvím o prospěchu lidstva, nýbrž o prospěch osobním).  Pro magika je důležitá víra v sama sebe. Ať přítel obživnul nebo ne, o čemž se na vlastní smysly přesvědčí, jeho cílem je, ať je to, co je to, tuto zkušenost ustát.       

27.4.11

Heidi Darras, Barbara Moore: Tarot magického měsíce,Synergie

Barbaru Moore znám coby spoluautorku k Marchettiho Gilded tarotu, což bezesporu poznamenalo i tuto sadu, která je mutací Rider Waita. Z mého pohledu podobný Gilded tarotu, jakoby někdo postavám strhl karnevalové masky a zasadil je do romantického Gothic ladění. Nic příliš vampýrského, ponechávající na fantazii vykladače, aby si "evokoval" konkrétní či nekonkrétní bytosti. 


Můj pocit: tajemno  zavánějící jistou laciností, lákavé pochmurno. Po estetické stránce jemný kýč, ale to je u většiny moderních sad. Jinak poměrně vydařená záležitost.


Technické zpracování není špatné, karty jsou vytištěny na tvrdém papíře, jehož obrysy lemuje zlatý potisk. Možná proto držely hodně pohromadě a byl trochu problém je oddělit. 


Závěr: sběratelsky se může jednat o zajímavou věc, jinak pocitová záležitost, pro každého, kdo má rád pochmurno a temnotu. Pokud jde o symboliku je značně ošizená a má blíže ke Gided tarotu, než-li klasice. 


Omlouvám se, že nejdu více do hloubky. Ovšem sadu jsem pouze držela v rukách a prohlídla ji v knihkupectví. Nepocítila jsem touhu ji vlastnit, a to ani přes příznivou cenu do 500 Kč.   

20.4.11

Taranos aneb další bašta šarlatánství.....



Následující řádky popisují mojí osobní zkušenost s jedním člověkem, který se k této škole hrdě hlásí a který si říká Alešaman Z Hor , dál mu budu říkát Al. Jak se říká osobní zkušenost je nepřenositelná....


Popravdě, podobné věci jako má tato škola vyučovat, mne nebaví, tudíž je nemám ani tendence nějak moc zkoumat. Ovšem někdy, když nepřijde Mohamed k hoře, přijde hora k Mohamedovi. Nejinak tomu bylo i s Alem. 


Zaujala mne Facebookova diskuse mých dvou přítelkyň s tímto člověkem, který jím podle svého programování provedl nějaká měření, učinil výpočty a dospěl k výsledku, který mne, protože ty dvě dámy dobře znám, rozesmál. Poté jím učinil nabídku, že k nim pošle nějaký astrální výtvor, prezentovaný coby vlastní výrobek. Přišlo mi, že celá akce je zaměřena proti mojí osobě a tak jsem bez zábran vyjevila, co si o prezentovaných výsledcích oné metody programování vskutku myslím. 


Následně jsem se dověděla, že on Al přijal od lidí, které nezná (že by astrální pošta bůhvíodkud? měl by být opatrnější, může to také být jenom jeho fantazie) zakázku, aby cituji:" na doporučení jsi byla "odejita" z přátel, od lidí na FB, kteří si toto chtěli u mě ověřit ....Tvé vlastnosti."  


Také jsem se dověděla: "lidi měly problémy, jak je možné volně rozsévat negativní programy a přitom být zdravý....tak jsem jim to vysvětlil a pak jsme našli původce." K tomuto mohu říci jediné. Kdo obšmejtá a strká nos do věcí, kam nemá, dobře mu tak. Profík by klienta poučil, že evidentně narazil na obranu a doporučil mu přesměrovat svůj zájem jinam. Ne tak Al. Ten místo toho chtěje měřit síly pořád vyzývá k soubojům.


Jeho číselný systém buď nefunguje, což vzhledem k řečem:to byly jen pravomoce k zásahům do podobných věcí....zjednodušeně jsem to převedl ze složitých tabulek do obyčejné od 1 do 10, ale to není ono, ale lépe to přiblížit k vysvětlení nejde...my děláme vše v různých číslech a v kybernetických modelech a když to pak musím převést do "lidské" řeči, trvá to někdy déle, než samotný test...když mluvím s někým s oboru, je to jednodušší...řádek dvaceti čísel po sobě oddělených lomítkem a víme oco jde :-)))" považuji za pravděpodobné, anebo se mu pokazila kalkulačka ve snaze o zaslání astrální hávědě (oh!!! omlouvám se bytosti dobra) vlastní výroby, kterážto by mu pomohla mi ukázat jeho sílu tak, abych místo nepřesvědčivého šarlatána majícího manýry lůzy (kterak vtipně bez potřeby výpočtu diagnostikoval jeden z přihlížejících) viděla velmi mocného šaman a čaroděje. 


Je mi líto, astrální šmejd byl evidentně někde cestou pozřen a já tak pořád vidím hulváta nechápajícího, že ani já ani přítelkyně nepadáme na kolena pod tíhou jeho prázdných a ničeho neříkajících keců. Celý onen slavný systém výpočtů byl schopen Alovi prozradit všeobjímající informace, že provozuji snad něco jako čarování se svíčkami a že za mnou stojí Zlo.


Opětovně je mi líto, kdyby Al místo počítání si raději přečetl, co kde píši, tak by věděl, že celé svíčkaření, svíčkovou "magii" a spol. řadím do kategorie šarlatánské výmysly mající za úkol pobavit, rozptýlit, případně zadělat obvykle nezkušenému praktikovi na problém. Ani na několik apelů jsem se nedověděla, co konkrétně si mám pod všeříkajícím pojmem Zlo představit. 


Ale abych nepopisovala pouze to negativní, nedá mi nepodotknout, že Taranos může být vhodnou alterntivou pro osoby, které nechtějí vzít život do vlastních rukou a rády se opřou o skupinu. Budou jistě rády naslouchat, jak mají velké možnosti a jak nemohou za to, co vše se jím děje. Stojí totiž proti jedincům majícím za sebou Zlo. Nemusí se bát, hodný Al vyrobí bytost dobra, posune časoprostor, pohne Universem.... . Prostě jako mocný šaman a čaroděj nahodí čísla do tabulky, zjistí z toho informatiku, naprogramuje a na zakázku vyrobí bytost, jíž pošle za nositelem Zla. A to vše jen proto, aby zbavil klienta problému.


Takovou podporu člověk jenom tak nenajde. Navíc dostane přesně naservírováno, jak na tom skutečně je. Není Boha, aby se jeho zdravotní stav, poté, co Al pošle bytost, do příštího měření nezlepšil.


Adept magie by mohl namítnout, že řádění Albytosti může vyvolat zpětný zášleh, v jehož důsledku se může změnit hmotná realita i u klienta způsobem, který se mu nemusí líbit. Může být. Poměrně reálná situace, pokud Albytosti překročí hranice jeho fantazie. A pokud ano, v hřejivé náručí skupiny mu bude objasněno, kterak spolu budou snášet, protivenství osudu.  
      

5.1.11

Malé zamyšlení se nad smyslem spolupráce a předáváním zkušeností v oblasti okultismu

Ještě v dobách před rokem a něco jsem si naivně říkala, že jistě objasním několikati vybraným jedincům svůj přístup k tarotu, magii, práce s různými technikami, tak se navzájem něčemu naučíme a obohatíme svojí praxi.  Nejednalo se o klasický vztah žák – učitel (nedejbože mistr), na něco takového mám příliš liberální povahu, jako spíše o různé formy spolupráce. Musím říci, že jsem poznala lidí, mající jiné dovednosti, než-li já a díky ním jsem si udělala obrázek o tom, jak tyto dovednosti fungují, některým se mi povedlo i naučit. Také sama jsem třem lidem věnovala  ne málo času, byla jsem s nimi v pravidelném kontaktu  i několikrát týdně. Nezabývám se zde těmi, s nimiž jsem tu a tam pouze něco konzultovala.  Pokud o věci, v nichž mě tito lidé požádali, abych je něčemu naučila,  je bilance  naprosto žalostná.  A to i přes společné praktikováni.

Ze tří lidí pouze u jednoho mohu konstatovat, že našel v naší společné praxi něco, co jsi uměl přizpůsobit na své podmínky a zároveň stejně obohatil mají praxi. Možná je to tím, že se nejednalo o začátečníka, ale jedince zkušeného, otevřeného novým věcem, který přesně věděl co chce, kdy je můj přístup použitelný i pro něho. Tento jedinec mi sám poskytl nejednu cennou radu a naopak radami, které jsem mu poskytla já se dle vlastních slov ke svému prospěchu řídil. Nutno podotknout, že pokud jsme zabrousili na otázky teorie, nebylo potřeba si navzájem vysvětlovat, o čem je řeč. Také prakticky nebylo experimentu, jehož by se mnou nemohl účastnit. Nikdy mezi námi nebyly spory o vedení operace. Každý z nás automaticky vedl ty svoje, aniž by si u toho druhého musel jakkoli dovolávat autority. Je to zvláštní, ale nikdy mezi námi nepadlo křivého slova. Ten člověk mi často parafrázuje Mr. Theriona, ….mezi mágy nelze vyvolat sporu, či …..je-li to král, nemůžeš mu ublížit.

Za částečný úspěch lze ještě považovat přístup dalšího člověka, který prohlásil, že si musí zajistit praxi vlastní podle sebe, bez mého vlivu, jinak se nebude umět postavit na vlastní nohy. Ani čas s ním strávený nelze brát za docela ztracený, jelikož tento se postupně novým věcem otvírat začíná a to, co bylo pro něho před dejme tomu rokem naprosto nepřijatelné a odmítal to, se pomalu stává pro něho běžným. Věřím tomu, že tento člověk poté, co si udělá jasno v teorii, bude mít odvahu zaexperimentovat, přičemž nezapomene na jištění, si časem vytvoří naprosto funkční systém, v němž bude schopen fungovat sám, aniž by vždy musel být pod kontrolou nějaké jiné bytosti. Popravdě, zde již emoce na obou stranách často doutnaly, což mnohdy vedlo k přímo absurdním vyústěním. Při počátku vzniklých potíži ještě nebyl problém se s tímto člověkem věcně domluvit. Poznala jsem jeho osobní kvality, pro které si ho  vážím. Domnívám se, že tento si potřebuje ujasnit cestu vlastní vůle, jenomže toto je věc, v níž mu nikdo nepomůže. Taktéž doufám, že se tento člověk časem odpoutá od mé osoby a přestane se chovat jako žárlivý bývalý manžel po brutálně probíhajícím sporném rozvodu, především pro jeho dobro... .

To další, ehm škoda času. Je chybou, když se někomu daří operace, na které jsem dohlížela a naopak, je-li teď sám hozen do vody, neví si rady a tak po několikati samostatných neúspěších raději rezignuje. Nejenom, že tento člověk přestal s tím, co  jsem ho naučila, ale navíc, neumí již ani použít svého nadání a svých vlastních dovedností. Tato situace je nezávidění hodná. Poznat a být dopraven někam, kam by člověk chtěl a přitom nemít na to ty výšiny dosáhnout, tomu říkám důmyslný trest. Kdo se jednou napije, těžko se mu potom žije bez zřídla.

U tohoto člověka jsem se setkala se stavy, kdy byl na mně emocionálně natolik závislý, že jsem místy měla dojem, ta osoba je mnou snad posedlá. O rozumnou domluvu jsem se pokoušela několikrát a nebýt jedné vrozené dovednosti, již tento člověk disponuje, a kterou jsem chtěla lépe poznat, vzdala bych to mnohem dříve. Právě pro ní jsem tomuto člověku dávala více šancí, ale nakonec se ukázalo, že nejlepší bude ukončit jakoukoli spolupráci.  Řeči filmového klasika, dva oka upletla, tři upárala.   

Sebe kriticky jsem zpytovala svědomí, v čem jsem udělala chybu. Zda-li přece jenom nemám sklony diktátorsky svůj názor prosadit a těm chudákům ostatním ho nadiktovat.  V důsledku čehož, jako bych zaplnila prostor těchto lidí a tím jím brutálně hrábla do duchovního vývoje. Ten první člověk, nechápal, o čem to mluvím a ujistil mě, že  nic podobného jsem mu neudělala. Vyslovil domněnku, že nemohu praktikovat jenom tak s někým, že ti lidé to neustojí.

Můj partner je toho názorů, že jsem si vybrala lidi, kteří neumí pobrat roviny, ve kterých se já pohybuji naprosto běžně. A dle stupně duchovního vývoje, inteligence a míry naivity budou schopni si to, co se mnou zažili vyhodnotit a provést solve et coagula přesně na své podmínky. Já k tomu dodávám, že bez toho, nikdy nepoznají svojí pravou vůli.

Po tomto dospívám k jednoznačnému závěru, že zkušenost je vskutku nenahraditelná a naprosto nepřenositelná. Lidi lze maximálně inspirovat. Ten kdo má, inspiraci zachytí a ten kdo ne, neškodně kolem něho propluje, i kdyby mu byla naservírovaná na zlatém podnose. Bude-li inspirace pochopená špatně, může napáchat škody. Ale nikdo, ani já, nemůže nést odpovědnost za jiné.  Možná si tímto příspěvkem koleduji o otázky typu a jak mám tu vlastní pravou vůli poznat? Dopředu odpovídám, není obecného návodu, záchytného bodu. Solve et coagula je proces bolestivý, nepříjemný, mnohdy zdlouhavý vyžadující hodně investice a ochotu poznat sám sebe. U každého z nás probíhá trochu jinak. Jsou lidé, kteří se k němu nebudou schopni dopracovat za celý život.

      

29.12.10

Rozklad na vztah z runových karet

Mým klientem je dvojice, muž a žena, kteří si přáli výklad, a vzhledem ke svému zaměření volili runové karty, ačkoli jsem je upozornila, že z mé strany se jedná o provizorní řešení do doby, než si vyrobím vlastní runy. Přesto je překvapivé, nakolik přesně „runy“ tento vztah popsaly. Výklad zveřejňuji okleštěný o příliš konkrétní věci a se souhlasem klientů, kteří si jsou vědomí atypičnosti své situace.  


Zvolila jsem výklad do kříže, jehož levá strana symbolizuje objekt dotazu, tedy v našem případě vztah, pravá jak se vztah bude jevit navenek, dolní co zůstane ukryto (tj. zůstane pouze mezi partnery) a horní, jak celý vztah působí objektivně.


Předmětem výkladu je vztah mezi klienty.
Runy byly taženy v tomto pořadí:
1. Thorn
2. Wenne
3. Lagu
4. Nyd
5. Eoh
6. Os
7. Berkana
8. Eh

Na první pohled je zjevné, že zde chybí runy symbolizující temnotu, takže oběma partnerům je jasné oč jde, bez temných zákoutí, které by potřebovaly vymést. Z tažených run lze dovodit, že na tomto již kdysi zapracovali.
Ústředním motivem je Lagu - Voda, tažena navíc po Thorn - Obr a Wenne - Radost, symbolizující v pozicích rozkladu věci skryté. Samotná voda znamená jednak emocionální prožitek, a také řešení, které dvojice zvolila. Posiluje utajení. Z runy Nyd – Potíže zjistíme, že k tomuto bylo přistoupeno poté, co vztah řekněme neutajovaný v klasické rovině znamenal pro oba partnery potíže a oni se potíže rozhodli překonat právě volbou na první pohled velmi podivného řešení. Působí to na mně, jakoby klasický vztah nebylo možné ustát po emoční stránce, jelikož minimálně pro jednoho z partnerů představuje nepřekonatelnou překážku. 

On ten vztah sám o sobě, jakoby si runy navzájem odporovaly, ačkoli při hlubším vhledu vykladač zjistí, že naopak, vše dává jednotný obraz.
Vztah jako takový je charakterizován Eoh – Pomoc a Os - Bůh, což nám prozrazuje, že na tomto vztahu oběma záleží. Nepůjde pouze o jisté poblouznění, ale o záležitost poněkud hlubšího rázu vyznačující se nemalou mírou trvanlivosti. Oběma partnerům má vztah dopomoci k věcem vyšším. Jakoby potřebovali jeden druhého. Jenomže je zde Nyd - Potíže na pozici objektivno, takže půjde o vztah, kdy být klasicky spolu, to nešlo z důvodů popsaných výše, ale bez sebe…. jakoby těm lidem něco chybělo. Je poměrně možné, že po čase partneři budou veřejně spolupracovat, ale na veřejnost se dostane pouze duchovní aspekt.
Před zraky ostatních zůstanou skryty věci jako je láska, radost, potěšení, vzájemná přitažlivost, sex…. . Na této úrovni se dovídáme, že půjde o vztah, z něhož budou mít oba potěšení a navíc se budou umět mezi sebou na všem domluvit, jak ostatně naznačují Eon – Pomoc a Os -  Bůh. Dvojice evidentně moc dobře ví, proč zvolili vztah utajovaný. Rozhodla se tímto způsobem řešit určité problémy, v návaznosti na Berkana – Rychlá změna a Eh - Cesta  je vidět, že se jedná o situaci, kdy jednoho z nich (ze strany klientů bylo doplněno, že partnerku), ještě čeká rozhodnutí, zda do tohoto půjde.
Vztah jako takový, respektive jeho podstata tedy zůstane v utajení před světem. Ono na veřejnosti to bude vypadat jako spíše nevztah, natož, aby někdo nabyl podezření, že zde hraje podstatnou roli i složka, v níž jde o sex, lásku, vášeň. Klienti mi potvrdili, že skutečně nemají zájem, aby byl jejich vztah jakkoli vidět. Zajímavého překvapení se může dočkat ten, kdo bude protivníkem jednoho z partnerů, způsobilým mu přivodit újmu, jelikož vystartuje proti němu ze zálohy ten druhý. Přesto nepůjde o klasickou podporu, která by byla čitelná, ovšem aniž by tím jakkoli utrpěla její účinnost. Duchovní spojení mezi nimi je natolik silné, že se bude s největší pravděpodobnosti jednat o automatické reakce. Jakkoli vypadá situace podivně, v podstatě momentálně není jiné cesty, jak ji řešit. Chvíli trvalo, než k tomuto řešení dospěli poté, co nic jiného nefungovalo. 

Rozklad mě zaujal, protože je z něho na první pohled je vidět, jak se věci mají. Popravdě očekávala bych v takové situaci i nějakou tzv. černou runu. Protože ustát zvolenou situaci nebude jednoduché. Je patrné, že tito lidé se již nějakou dobu znají a mají jasnou představu, co mohou od toho druhého čekat. Navíc z tažených run je zřejmé, že se jedná o vztah založený na důvěře. Evidentně se jedná o silné osobnosti, jejichž vztah (tedy veřejně bych měla psát nevztah) je založený na vzájemné důvěře.   

16.12.10

Praktická poznámka k pravé vůli I

"......ryzí vůle, nezkalená úmyslem, osvobozená od chtivosti výsledku, je každým způsobem dokonalá"


Hodně se o ní mluví a jen málokdo si umí představit, co tento pojem znamená.  Vůle je pojmem na první pohled poměrně jasným, představuje určitý subjektivní pocit člověka, jakýsi ukazatel toho, co člověk chce učinit.  K vůli neodmyslitelně patří její projev.  Bez projevu se jedná o pouhou snovou fantazii, k jejíž realizaci nebývá přikročeno, a jako takovou ji ani nelze brát vážně.  Bez alespoň pokusu o realizaci, nelze ani o vůli jako takové objektivně mluvit, její existence je na projev vázáná. 

Vůle a její projev bývá často zaměňován za přání, obvykle vyjádřeno v podmiňovacím způsobu, což se ostatně považuje za zdvořilé.  Osobně nemám tendenci brát přání samo o sobě přespříliš vážně.  Věty typu přála bych si……, byla bych ráda kdyby……, kéž by …. apod., spíše nasvědčují tomu, že jejich autor očekává, že někdo (možná Prozřetelnost, Šťastný osud, kolemjdoucí, Zlatá rybka) – jednoduše ne blíže specifikovaný subjekt vykoná něco za něho, což by mu, jak se mnohdy mylně domnívá mělo býti ke prospěchu.  Pokud člověk něco chce, tak především sám musí přistoupit ke konání (či se nějakého konání zdržet), které k dosažení jeho cíle směřuje, jinak pouze pošetilec bude toto brát vážně. 

A zde se již dostáváme k pojmu pravá. Tedy skutečná, vážně míněná a dostatečně určitě specifikovaná vůle, jíž nelze zaměnit s ničím jiným.  Dávat dobrý pozor by měli zejména ti, kteří tíhnou k entusiastickému chování s cílem  dělat radost druhým lidem, jakož i ti, kteří jsou ohrožení spasitelským komplexem.  Stejně tak zarytí provozovatelé zásadně bílé magie, čekající, kde by pro koho mohli jenom tak udělat rituálek v naději, že jím to někdo jiný oplatí, když už tu bílou magií nemohou dělat ve svůj prospěch, jelikož toto by byla již magie černá. Stejně tak i odesílatelé (obvykle hromadní) různých energií v globálním měřítku divící se, co to je za podivnou zkoušku, když i přes to, že poslali svojí energii pro dobrou věc (např. pro odstranění ekologické krize, katastrofy apod.), se věci kolem nich  v jejich osobním rovině hroutí. K tomuto podotýkám, žádná zkouška, ani projev boží lásky ve specifické formě, nýbrž slušný zpětný zášleh.

Jak rozeznat pravou vůli, od vůle rozmazleného dítěte ukazujícího na všechny hračky, které až mu rodiče pořídí, tak bez zájmu skončí v koutě? Zvláštní. Mnozí z nás to umí u dětí, ale mají potíže, jedná-li se o osoby dospělé, včetně sebe samého.  Je to obdobné.  Lidi napadají různé věci, nacházejí různé inspirace, mají všelijaké nápady.  Ne všechny realizuji a některé se po realizaci stanou spíše pro autora přítěží.  Lidé mluví o různých věcech různě. Ne každý a ne vždy vyjeví svůj opravdový názor.  Většina z nich, aby učinili zdvořilosti zadost, odkývají kde - co a schválí jakoukoli hloupost.  Přece se nebudou zbytečně hádat, říkat pravdu za každou cenu apod.  Někdy to dělám i já. Povšimla jsem si, že když řeknu např. je roztomilý, ale doma bych ho nechtěla, ne všichni zachytí dovětek.  Možná to bude znít divně, ale někdy člověk podobné dovětky nezaznamená ani sám u sebe.  Zejména, pokud tyto dovětky tvoří mrcha Podvědomí.

Dejme tomu, že Mariana se rozhodla, že bude kreslit. Chodí do galerií, obdivuje díla jiných, kupuje si zajímavé grafiky, zná různé techniky, má jasno v tom, proč autor zvolil daný materiál.  Říká si, že kreslení není tak špatný nápad. Sice nedosáhne mistrovství, ale kamarádka absolvovala hodiny kreslení a má tak zajímavého koníčka, který ji zpestřuje  realitu a zaplní čas. Navíc přátelé na její pokusy reagují, zajímavé téma pro hovor.  Pořád se jedná o nápad, přání, k jehož realizaci nemusí být přistoupeno.  Promluví si o tom se známými, přáteli, nakoupí si knihy o technikách kresby, kreslící tužky…… jen jaksi nemá dostatečný časový prostor, aby kreslila.  Zlobí se na sebe, že nic nekreslí, říká si a teď již konečně začnu, jenomže jako naschvál, kdykoli chce začít, tak ji do toho vždy něco skočí….. . Vsadím se, že kdyby ji někdo řekl tak pojď, zkusíme něco nakreslit, vzala by do rukou tužku a neměla by odvahu udělat první čáru.

Pochopitelně Mariana nemusí kreslit. Kreslení není nezbytně nutné k životu ani pro to, aby člověk žil kvalitně. Je spousta jiných věcí, jímž se člověk může věnovat. Jenomže Mariana touží po kreslení. Možná ve své fantazii vidí kresby, které nerealizovala, slyší typický zvuk tužky klouzající po papíře. Přesto nekreslí.  Proč? Má teoretické znalosti, materiál, knihy, možnost přihlásit se do kurzu kreslení, ale neudělá to.  Možná její podvědomí ví, že nejde až tak o kreslení.  Že kreslení samotné nic neřeší. Mariana nevidí, že kamarádka na rozdíl od ní kreslí, kde to je jenom možné, pro kreslení samotné. Že ji ta činnost naplňuje sama o sobě a neřeší otázku čím a jak zaplnit svůj volný čas.  Kdyby skutečně kreslit chtěla, tak popadne kdejaký papír, tužku a kreslí.  Možná neuměle, prapodivné tvary, ale kreslila by.  Časem by se posunula někam. A je jedno, jestli by v kreslení viděla náplň svého života nebo jenom odreagování se.  Kdyby skutečně šlo o kreslení, nebyl by zde takový blok. Tak by to zkusila. Někam by se posunula, pochopitelně, nejedná-li se o talent, jednou by narazila na hranici, za kterou by se asi nedostala.  Nebo by nakreslila pár věcí a přišla by na to, že kreslení není tak úžasné jako pozorování cizích obrazů. No a? Každý má trochu odlišné dovednosti a ne každý oplývá všestrannosti. Nakonec všestrannost může být i znakem průměrnosti.

Lidé často mluví o tom, jak něco chtějí. Jenomže ve skutečnosti, se jedná o něco jiného.  Chtějí dělat něco, co nedělají, a vždy najdou spoustu objektivně zdůvodnitelných překážek, proč toto dělat právě nemohou.  Hledají si alibi, proč to ani tentokrát neklaplo.  Mnohdy za to ani vědomě nemohou.  Jenom mrcha Podvědomí pracuje proti vůli, která nemá být projevena, která není jednotná. Klade ji záludné překážky.  Proto, když se něco nedaří, něco nefunguje tak, jak si člověk myslí, že by to fungovat mělo, jsou dvě možnosti řešení.  To první je ignorace problému a tváření se, že to je takto v pořádku a vše funguje jak má.  To druhé komplikovanější a velmi těžce uchopitelné. Chce to přijít na to v čem je problém.  Zda to člověk skutečně chce, nebo došlo tak trochu k záměně a ve skutečnosti chce něco jiného. 

Jedno je ovšem jisté, pokud člověk skutečně něco chce, tak do toho jde, a to bez ohledu na nejistý výsledek.  V té chvíli totiž moc dobře ví, že kdyby to alespoň nezkusil, měl by potom po zbytek života pocit, asi jako kdyby mu někdo amputoval končetinu a on se ani nenamáhal jít s ní na chirurgii, aby se jí pokusili znovu přišít.  A ta by mu hodně chyběla …  .    

24.10.10

Goth medailonek

I.
Seděla u břehu moře, pozoruje Lunu, naslouchaje šepotu vln narážejících na pobřeží, ponechávaje svým myšlenkám volnosti, ať poletují bez konkrétního cíle.

Najednou zpozorněla, nevnímala nic kromě tíživého ticha, do něhož se vkradl pocit, jakoby ji někdo do krku zabodnul drobné jehličky. Chtěla rukou zkontrolovat ono místo, jenomže nebyla schopna žádného pohybu, jakoby ji někdo svíral v náručí. 
Uvědomila si, že má zakloněnou hlavu, že cítí na krku jemné štípání a že proti své vůli se podvoluje malátné rozkoši. 
Neschopná jakéhokoli odporu naslouchala podmanivému hlasu: „Neboj, nic se ti nestane, potřebuji jenom metafyzickou složku tvojí krve, abych přežil. Líbí se ti to, že ano? Nejsem hrubý, nezanechám po sobě žádnou stopu.“
Štípání ustalo a ona beze slova pohleděla do očí, v jejichž hloubce utonula. Světlo Luny na jeho rtech odhalilo temně se lesknoucí pramínek, snad krve.





II.
Přišel znovu. Jemně ji držel jednou rukou v náručí, druhou zaklonil její hlavu na stranu. „Doufám, že to nebolí.“ vnímala jeho slova přes otupělost, která ji zmáhala.
„Proč?“ zašeptala.
„Chci žít a jinak to nejde.“ naslouchaje jeho slovům, se poddala pocitu, jak z ní pomalu vyprchává část její energie, padaje do něho jako do bezedné studny.
I přes pálení na místě, z něhož si bral, si nepřála, aby ta bytost umřela, či přešla do věčného stavu podivně strnulé otupělosti. Netušila, co přinese zítřek, ani zda vůbec nějaké zítra bude. Neuměla si představit jak dlouho je udržitelný stav, kdy bude živou zásobárnou oné metafyzické složky mající na hmotě kovovou pachuť.
„Chutnáš tak sladce,“ promluvil k ní, „nelíbí se mi, jak jsi bledá a malátná.“
Nebyla si jistá, zda vůbec zaregistrovala, jak nakousnul tepnu na svém zápěstí, věděla jenom, že se zalyká jeho krví a popravdě nikdy netušila, že se může vyznačovat i jistou dávkou zemitostí.





III.

Stál naproti ní. Ona opřená o hrubý kmen vysoké staré borovice, on držel její bradu a soustředěně se díval do jejích očí. Již měla jasno o povaze bytostí jako je on. Věděla, že pod tíhou jeho pohledu za několik okamžiků přestane vnímat teplý vítr podzimu, opadané dlouhé jehličí i šustění listí napadaného pod stromy opodál. Bylo jedno, že padá tma, s ním se nikdy neztratila, nikdy neupadla nebo jinak se zranila. Naučila se mu důvěřovat. Nečekala, že z jeho rtů vylezou slova, která mrazila:
„Lásko, jednou bych se tě chtěl dotknout doopravdy, zjistit jaké to je, když tě hladím, obyčejně, aniž bych musel vynakládat energii na materializaci.  Obejmout tě bez pomocí udržovaného energického pole, jenom svým hmotným tělem.“
V očích se mu usadil smutek, který ji zasahoval přímo do srdce.  Opřela se o něho a on ji pevně držel. Již dávno přestala řešit, že pro náhodného pozorovatele by stála s těžištěm úplně mimo, vždyť vše lze jednoduše vysvětlit meditací v poloze typické pro ne příliš rozšířený druh bojového umění.
„Miláčku nikdy nedopustím, aby tě někdo někdy viděl v podivné poloze.“ Zašeptal. Věděla, že nikdy neříká nic jenom tak. Možná právě proto ji vyděsila otázka: „Chtěla by jsi,  abych byl více hmotný?“

IV.

Jeho pronikavý pohled se jí zarýval do očí.  Snažila se vzpomenout si, co následovalo bezprostředně poté, když jako odpověď na jeho otázku  řekla osudové, ano chtěla. Teď stál proti ní v gotické katedrále, odkud lidé najednou postupně tiše mizeli. Několik dnů ji vrtala v hlavě otázka a jaké by to bylo potom, až by se On dostal do hmotného těla. Vůbec, ta myšlenka samotná, ji přišla absurdně neuskutečnitelná.
"Známe se již trochu déle, než si myslíš." přerušil ticho, které nastoupilo místo turistů tu a tam si prohlížejících nějaký ten obraz či sochu svatého. "Jenom jsem si myslel, že mě nejsi schopna zaznamenat." Potom ji začal odříkat věty, které dobře znala, připomínat verše, o nichž si myslela, že je již dávno zapomněla. Pohlédla na obraz Poslední večeře za ním, potom na výjev VI křížové cesty. 
"To není možné." zašeptala do prostoru pusté katedrály. Vzpomněla si na básníka, který, aniž ji poznal, ji vyznával něžné city, na jeho verše... , na věty, které ji ten člověk říkal a druhý den si je nepamatoval, na jeho podivné oči, připomínající oči Jeho. Spíše zavrávorala, než-li došla k lavici na niž se sesunula. V zajetí vzpomínek si vybavovala drobné detaily, okamžiky, kdy si myslela, že jsou oba pod vlivem opia či na heroin tripu. Kterak se v jasné chvilce oba divili tomu, co vlastně tropí.... .
"Promiň, vzdal jsem to. Snažil jsem se, ale nepochopila jsi, že vůbec nejde o básníka." přisedl si k ní a chytil její ledovou ruku, která po se jeho doteku pod náporem mrazivé energie začala zahřívat.
Ano vzdal to. Tehdy nepochopila, co se stalo s básníkem. Nejednou to byl někdo úplně jiný. Nic vyššího v něm nezůstalo, po šarmu nezbylo stopy a poesii nahradili vulgaritou zavánějící narážky. Potom již jenom tiše sledovala z bezpečné vzdálenosti  postupný úpadek osobnosti. "Jistě je na drogách." říkala si tehdy, aby utišila pocit, že ji někdo neznámy oklamal.
"Stáhl jsem se a z něho se stal znovu obyčejný člověk, jakého jsi předtím nikdy nepoznala." zasáhl do jejích hlasitých myšlenek. 


V.

Seděla u stolku, před ní hrnek nedopité kávy, naproti prázdná odsunutá židle ... servírka odnášející zbytky nádobí.
Byl tam, seděl na ní, obyčejný člověk, trochu zírající do prázdna, nechápající, co ona po něm vlastně chce, proč se s ním po takové době sešla. To vše jí neomaleně vyjevil. Naslouchala jeho slovům a neuměla pochopit, co ji tehdy zaujalo. Podivně sterilní hlas bez výrazu se tu a tam zatřepal, když mu nevyšla snaha zamaskovat řečovou vadu. Jeho pohled ztratil hloubku, osobnost charisma,  kdysi nádherné vlasy se změnily na chuchvalcovitou směs něčeho hodně roztřepeného. Vypadal najednou menší, což mohlo způsobit i nerovné držení postavy, svaly na rukou měl značně povolené, až hadrovité.
Najednou přišel On, nikým kromě ní nezaznamenaný, prostoupil tělo básníka. Pootevřela v údivu ústa, kterak vyrostl,  v jeho očích znovu zajiskřilo, na rukou a pod  tričkem se rysovaly náznaky svalů. Povšimla si, že se na něho upírají pohledy dvou v rohu sedících dívek a snad jenom  její přítomnost jím zabránila přisednout si k tomu zajímavému muži, který se tam z ničeho objevil.
Promluvil příjemným melodickým hlasem, po jakékoli vadě řeči nezůstala ani stopa. Proměna nastala i s jeho vlasy, které se poskládaly do hustých prstenců.

Potom ve velmi krátkém okamžiku On vystoupil. Básníkovo charisma i velikost zmizely spolu s ním, dívky v koutě nevěřícně zakroutily hlavou a vrátily se ke svému přerušenému hovoru. Věnoval ji pohled, jemuž opětovně chyběla jakákoli jiskra. „Promiň, neměl jsem tu chodit.“ spíše zaskuhral, než-li řekl, zvedl se a odešel.

Cestou domu se k ní On přidal. Zavedl ji do trafiky a ukázal na los. Koupila si ho a vyhrála menší obnos. „To je za útratu, trochu to s ním zamávalo, tak zapomněl zaplatit.“  Uvědomila si, že jeho hlas zní stejně jako básníkův, když v něm pobýval.

13.10.10

Antiromantika

Míváte pocity, že váš všichni ti chlapíci kolem rozčilují a že jakmile je do něčeho zakomponovaný chlap, tak se věci zbytečně zkomplikují jenom proto, aby se po zbytečné oklice pod jeho vedením vrátili zpět tam, kam jste je nasměrovaly?  Nemyslím tím stavy, kdy žena něco podobného vnímá pouze ve vztahu ke svému partnerovi (zde postačí výměna partnera), ale stav, kdy toto vnímá tak nějak obecně. Jednoduše má pocit, že je obklopená samými tupci, idioty, kretény, bez vlastního názoru, charisma, natož aby přednesli kreativní myšlenku, ať už se týká čehokoli. Jakoby nikde v dosahu několikati tisíci mil nebyl nikdo, z něhož by se po jisté době nevyvinul slaboch skrývající se za dobře udělanou masku dravé šelmy.

Naopak, to co hledá, je charismatická osobnost, která jakmile za sebou zaklapne dveře vlastního příbytku se nezmění v bolestínka snažícího si dodat sebevědomí vystupováním na veřejnosti. Tvrdý muž, jehož ruce nejsou rozřezané od žiletek poté, co se v návalech depresivní  sebelítosti rozhodl tvrdě svůj život vzít do vlastních rukou. Jedinec schopen pružného myšlení komplexně, nikoli pouze v tom směru, kterak to zavaří partnerce. Někdo, kdo umí být dominantní, aniž by na partnerce zkoušel fyzické či psychické sadistické praktiky, a u koho je jedno, jestli vůbec tuší něco o významu slova feministka, protože bere ženy ve všech rovinách jako rovnocenné partnery. Muž, který plně respektuje osobnost ženy, aniž by na ni chtěl cokoli měnit.

Ačkoli běžný zástupce mužského rodu vám odpřisahá, že přesně těmito vlastnostmi disponuje, ubezpečuji vás, že mezi lidmi něco tak velkoryse nádherného neexistuje. Něco takového by už muselo být přinejmenším polobohem. V tomto kontextu začínám rozumět tomu, že některé ženy dobrovolně odcházely do klášterů, pustin apod. Nebyly to žádné chudinky (nepíši tedy o části populace, která se k tomuto kroku odhodlala pod sociálním tlakem), naopak, pochopily, že to, co chtějí, nenajdou u člověka a prakticky si zajistily, aby ani nebyly rušeny.

Ženy obvykle mívají tendenci absenci těchto vlastností přičítat mužům k tíži. Případně sklouzávají k tvrzení, že muži jsou dnes úplně jiní, že kdysi to byli ti praví chlapi. K tomu dodávám ano, pokud se pohybujeme na půdě  bájí a eposů. Osobně si myslím, že není fair vyčítat mužům, že nedisponují shora uvedenými kvalitami, neboť tyto jaksi postrádají tu a tam rysy pozemskosti. Toto asi nejvíce vystihnou ženy, jenž běžně svým partnerům zdůrazňují jejich přízemnost.

Je potřeba se smířit s tím, že jenom výše popsané osobnostní kvality není možné najít na zemi pohromadě v jednom jedinci, a co teprve jiné požadavky vztahující se k fyziologické stránce a případně prostředků, s nimiž by měl takový jedinec disponovat. Má-li žena pocit, že přesně někoho takového potkala, jedná se o nenapravitelnou optimistku nebo co hůře, zamilovanou nenapravitelnou optimistku. Budiž dopřán klid její duši až do okamžiku nezbytného vystřízlivění. Potká-li něco takového na živo realistka, měla by si uvědomit, že něco takového je naprostou raritou, zřejmě důsledkem povedené invokace, která ale nebude mít dlouhého trvání a tak může pouze doufat, že to, co ji bylo představeno na hmotě, se snad objeví i v jiné pro ni zaznamenatelné formě a onen jedinec, plní pouze funkci nedobrovolného nosiče.

Popravdě, domnívám se, že ono ani nemá cenu něco takového hledat, či očekávat, že snad na to žena jenom tak samovolně narazí. Je to asi stejně realistické, jakože jednou rozrazí dveře onen bájný princ na bílém koni patřící do party blanických rytířů. Ano, tu a tam se může zřídka vyskytnout něco, co se alespoň trochu tomuto ideálu přibližuje, ale nemyslím si, že by bylo moudré klást na to vysoké nároky. Možná někoho napadne a co láska. Pravda,  přízemnost lásku ubíjí, pokud ji rovnou nezabije. Diplomaticky řečeno, lidé si tak nějak zevšední. Místo ní nastupuje připoutanost.