4.6.19

Specifika magie Khem aneb na co je potřeba zapomenout



Khem je pojmenování týkající se velmi staré civilizace, která nemá toho mnoho společného s moderním nazíráním. Pokud čtenáře láká magie této staré civilizace, bude si muset některé věci uvědomit a oprostit se od nich. Dnes jsme civilizace, která věří vědě a klade ji nad náboženství, mytologii, vlastně máme i vědu, religionistiku, zkoumající náboženství. Mýty stávají se tak zdrojem poznání. Máme také psychologii, jejíž některé větve se věnují zpracovávání mýtů. Archeologie hledá střípky ze života lidí Khem a vytváří teorie, jak to asi tehdy bylo. Ale fakticky, nevíme nic. Naše filosofie, myšlení, je ovlivněno helénismem. 

Když se podíváme na moderní astrologii, ta pracuje s mýtem obdobně jako psychologie, jenomže snaží se se stejně jako psychologie naroubovat starý příběh na moderního člověka. Protože v tom hledá moudrost. Moderní magie, ta vychází z toho, co procítil A. Crowley, či si alespoň myslí, že procítil, možná v něčem je přesnější, než ty nejpřesnější dedukce ovlivněné řeckým myšlením. Ale přesto, když mluvíme o Khem, nesmíme zapomínat na to, že A. Crowley nabízí verzi, jak ji sám vnímal. Zřejmě nabídnu čtenáři svojí verzi, asi se tomu zabránit nedá, ale než tak učiním, pokusím se popsat, čeho je potřeba se při pohledu na tuto magii zbavit. Tento příspěvek není o thelémě ani o moderním přístupu odvozeném z magie AC. Jeho cílem je přesný opak, co nejvíce se přiblížit Khem. Je na čtenáři, zda si vypátrá něco původního (či počká na inspiraci v dalším příspěvku) anebo zůstane u moderního pojetí, neb jde o rozdílné záležitosti.

Zkusme si to představit. Obklopení nehostinnými podmínkami byli tito lidé závislí na Nilu. Každé léto se rozvodňoval. Nesměl se rozvodnit příliš, neb záplavy zlikvidovaly stavení a zničily půdu. Nesměl se rozvodnit málo. Půda nechráněná vodou vyschla v paprscích žhavého Ra. Musel se rozvodnit tak přiměřeně. Potom, až se Nil vrátil do svého koryta a po něm zůstalo bahno, které zúrodnilo půdu a spousta ryb. 
Žít v těchto podmínkách, to se lidé naučí, co je to řád maat a také, co dělat, aby vše fungovalo tak, jak má. Není prostor na pochybnosti,  spekulace, na mudrování o tom, jak to, že... . 

Pokud má čtenář pocit, že v jeho životě to je nějak podobně, jako s rozvodněným Nilem, je magie Khem vhodná pro něj, neb její praktikováni má výsledky. Chce to jenom změnit pohled na magii.

Magii tito lidé považovali za reálný nástroj, který byl nesmírně účinný a dalo se ním řešit vše. Nerozlišovali kategorie magie, náboženství, věda. To vše vnímali v jednom celku. Příběhy o bozích nepovažovali za mytologii, jak jinak by se mohli o bozích něco dovědět a nepolemizovali se slyšeným. Ne, pokud měla magie fungovat. 

Naproti tomu moderní magie sice upustila od dělení na andělské a démonické, ale zato důsledně vnímá psychologické, vědecké a magické jako naprosto odlišné kategorie. Mýty a legendy bereme něco jako ztracené střípky moudrosti a máme snahu je nějak interpretovat pro sebe. Pokud má čtenář v úmyslu praktikovat magii Khem, měl by se od tohoto postoje oprostit. Jinak jeho dobrodružství zůstane ve fázi intelektuální. 

Joyce Tyldesley ve svých Mýtech a legendách Starého Egypta píše: "Egyptští bohové totiž jevili znepokojivou tendenci měnit jméno, vzezření i charakterové vlastnosti. Dokázali se rozdělit podle zaměření různých složek své osobnosti nebo se sloučit s jinými bohy v jedinou nadzemskou bytost, jejíž moc ve svém úhrnu představovala původní pravomoci všech zúčastněných."

Při magii Khem se bez jejich bohů neobejdeme. Je jedno, zda si zvolíme jedno božstvo, se kterým budeme pracovat (a jeho proměny s jinými božstvy) anebo jich budeme mít více. Obojí je možné a přípustné. Podstatné je pamatovat si:

  • nejde o Pantheon, kde má každý nějakou roli, mnohdy se to mění a prolíná,
    v různých dobách to bylo různě a samotní bohové procházeli transformacemi, říci, že Amon je vládce všech, je velmi zjednodušující pohled, který při praktikováni magie může způsobit problémy.
    např. zlý Seth je nakonec někým, kdo pomáhá Re přemoci Apopa každičkou noc, Sekhmeth byla umírněná do Hathor, Hor má vícero podob podle regionů,
    tvrdit, že Eseth je bohyně lékařství je podcenění jejího potenciálu (být ona matkou Achilla, žije dodnes a slabému místu se říká jinak).
  • bohové nemají svůj vymezený domicil, jak jsme zvyklí u evropských mytologii, jsou tak nějak všude. Pokud vyjdeme z Jandákového pohledu religionisty, měli bohové význam kosmický a také se jím přisuzovaly hvězdy (jsou to děti Nut), obývali zemi a také měli význam kultický. Kněží se k soškám bohů chovali jako k živým bytostem, nakládali tak s nimi, nešlo jen o nějaké talismany či předměty uctívání. Bylo v nich Ba.
  • čím více jmen mělo božstvo, tím větší byla jeho síla. Ovšem kdo chce praktikovat magii Khem, musí se smířit s tím, že jejich pravá jména nikdo neznal a nikde nebyla uchována. Ani jméno Ra, které z něj Eseth pomocí kouzla  a důvtipu vymámila. Pokud se čtenáři stane, že v meditaci, či snu mu jeho božství sdělí své tajné jméno, jde z velké části o haluz, nicméně takto sdělené jméno lze použít pro pojmenování sebe v souladu s dalšími instrukcemi. V tomto směru opatrně, nezdá se, že by bohové měli smysl pro humor ohledně této záležitosti.
  • nikdy nenahlížejte na spojení božstev jako na slepenec individualit. Má se tím něco transformovat a účinky mají stoupat. Pro práci se synkretickými božstvy jako praktik doporučuji je nejdříve poznat v samostatných podobách  a posléze si ověřit, zda synkrese je v takové kombinaci vůbec možná.
    Např. před bojem s Apopem se Ra spojí s Usirem, ovšem povaha tohoto spojení je tajemná a nepopsatelná... Rozhodně a nikdy nedošlo k tomu, že by tito dva, byť jenom na chvíli vytvořili jednu bytost. Nevědomost Hříchu nečiní, to platí pro Bibli, ale zde v tomto systému se předpokládalo u kněží a mágů (obvykle jedna osoba) naopak vědění. Opravdu malá poznámka, pokud chcete dělat magii Khem, pro tyto příležitosti nechte Ra-Hor-Khuita  ect. stranou, anebo potom praktikujte Thelému, která se bez magie Khem obejde.

  Pokud chcete praktikovat magii Khem, neobejdete se bez egyptologie, která obsahuje spoustu informací a také popis a různá zobrazení nalezených artefaktů, chrámů, hrobek. V různých knihách spíše kunsthistorického charakteru naleznete fotografie, které budou inspiraci pro vás.
Pro zaříkávání doporučuji materiál zpracovaný egyptology, ten esoterický obsahuje méně faktů a více haluzí příslušného esoterika. Taktéž není od věci seznámit se s hieroglyfy, alespoň obecně. Pokud chcete poskládat psanou podobu, dáte to nějak dohromady, proniknete-li trochu do myšlení těch lidí se slovníkem, který v učebnicích hieroglyf je. Ovšem výslovnost je krokem do neznáma. Ostatně to je důvodem, proč někdy vidíme boha Slunce napsaného jednou jako Ra, jindy jako Re :)  Se samohláskami je to trochu problém. 

17.5.19

Povídání o duši I (vliv křesťanství, budhismu, véd)


Příspěvek není pouhým povídáním o termínech z religionistiky, ale je doplněn o mojí osobní zkušenost.


Dříve nebo později se každý v rámci magické práce dostane k pojmům jako je duše HGA, fetch a bude potřeba, aby tomuto porozuměl. Pro vytvoření si uceleného systému doporučuji knihu „Pojetí duše v náboženských tradicích světa, DharmaGaia, Praha 2007", která popisuje základy koncepce duše  v Řecku, starém Egyptě, severskou koncepci, v judaismu, křesťanství, islámu, védách, džinismu a budhismu. Problém spočívá v tom, že v našem evropském, prostoru jsme ovlivnění křesťanským systémem, o němž nemáme jasno, pokud nejsme praktikující křesťané a na straně druhé New Age nám zde pomíchalo vše možné. Následující příspěvek je pouhým základem, který má navést k tomu, aby si adept magie udělal jasno, roztřídil své představy, ujasnil si, čemu se chce věnovat, a tento koncept hlouběji nastudoval.

Pro porozumění systému duše v Egyptské ale i Severské mytologii, k němuž se chci dostat, neb se jedná o koncepce mi milé, pro mě přijatelné k vnitřní práci se sebou, se bude potřeba oprostit od křesťanského vnímání duše. Bez toho pouze stěží pochopíme podstatu věci a jakákoli naše práce nebude autentická, ale pouhé roubování křesťanské koncepce na model duše Khem anebo ten severský. Jsou to modely, kterým se osobně věnuji, které chci dál popisovat, a zároveň čtenáři přiblížit, s čím jsem se musela potýkat.

Na začátku, každý adept narazí na Fausta a vůbec zjistí, že se vše točí kolem duše. V pojetí křesťansko-pověrčivém vládne přesvědčení, že vše kolem usiluje o duši ubohého adepta okultních věd, aby jej o duši připravilo. Takže se podívejme na základy této myšlenky, která není nikterak moderní a vychází ze starších přístupů k teologii. Tak si lidé církevní vysvětlovali, proč člověk vůbec od křesťanství odchází, … něco jiného zmocnilo se jeho duše...


Křesťanská koncepce

Duše je spjata s tělem, představuje nitro člověka, tu část, která posléze následuje do Království věčného. V evangeliích se psyché objevuje v souvislosti s otázkou po pravém životě, po tom, jak může člověk svůj život zachránit či naopak ztratit. (Viz shora uvedená kniha) Právě přijetí Ježíše představuje onu záchranu duše – života věčného. Jak trefně poukazuje Ondřej Kolář (viz shora uvedená kniha), tato víra spočívá v naději, že Bůh svého věrného přenese i přes smrt, pronásledování, s pomocí Boží zdolá člověk všechny zkouška a všechna příkoří, která mu způsobili ti, kteří pronásledují přívržence Krista. Duši lze zatratit, ale nelze ji zničit. Každá duše má naději na záchranu před zatracením, a i duše zatracená může být vykoupená např. modlitbami a nesmírným milosrdenstvím Božím. Buď se duše za svého života stala věrnou Bohu a jeho synu, potom končí navěky v království božím, anebo v očistci či pekle, dokud nedojde k jejímu očištění, neb duše je obrazem Božím. Dokud člověk žije, je tělo a duše pohromadě, až umře, fyzické tělo pomine, ale duše zůstává. Teologie, ačkoli má různé nápady, nepřipouští nová vtělení, reinkarnaci. Očistec rozhodně není tím, že se člověk vtěluje. Spíše jde o stav, kdy duše člověka bloudí po zemi, dokud se nenajde někdo, kdo za její spásu bude se modlit, nechá za ní sloužit mše.

Ačkoli protestanská teologie postuláty duše různě zpochybňovala, římští katolíci mají naprosto jasno.  Duše je obrazem božím, po smrti se dostává tam, kam má a trpělivě očekává den Božího soudu, který rozhodne o jejím konečném osudu. To je smyslem celé její existence.   

         
Átman

Pojem, se kterým se setkáváme v mnoha oblastech okultismu. Znamená trvalé, neměnné a nezávislé jsoucno. Zároveň má toto slovo více významů. Jedná se o životní princip, esence člověka, to co překonává věky a není pomíjivé. Vůbec celý budhismus je protnutý filosofii nejhlubší podstaty člověka a jeho existence. Toto učení směřuje k tomu, jak dosáhnout nejvyššího cíle, tedy vysvobození z koloběhu opakujících se zrození plných strastí. Átman je nesmrtelný a rovná se neměnnému a věčnému Absolutnu. Nicméně religionisté, jejichž zaměřením je budhismus, vedou zajímavé polemiky o tom, zda Buddha koncepci átmana odmítal či nikoli. V tomto směru jsem se setkala s různými názory, s nimiž se neumím ztotožnit, možná i proto, že onen základ budhismu mi je zřejmě cizí. Po seznámení se s různými přístupy k átmanovi nepovažuji ani výrok „átman rovná se duše“ za směrodatný. Spíše átman je to, co zbude, když pomíjivé pomine. 

Dá se mluvit o snovém (éterickém tělu) jako o átmanovi? Sama někdy takto o něm mluvím, ale jsem si přitom vědoma rozporuplnosti koncepce átmana z pohledu religionistického. O čem jsem ale přesvědčena, a co v křesťanské religionistice nenajdu, je skutečnost, že nejsme pouze onou matérii, ale i něčím jiným, éterickým, co nefunguje jenom po smrti, ale ovládnutím různých technik (východ vidí základ v meditaci nebo józe) mohu s tímto být, zjednodušeně řečeno, v kontaktu, ve shodě. Ono hledat budhismus a nevidět vliv Upanišad, je poněkud nepřesné. Mám zkušenost, že věci jinak vypadají z pohledu matérie a jinak z pohledu éterického. Ano, potom se více podobáme bohům, jsme ve sféře „božského“. I zde lze zaujmout postoj dualisticky anebo najít rovnováhu.

Zůstává zde jedna otázka, co vše si sebou umíme nést do stavu změny vědomí, kdy žijeme snovým tělem? Vědomí? No jak kdy a co z něho? Vědomosti, nebo jich máme jinak poskládané? Paměť? Něco asi ano, jinak bychom ani nevěděli, co se asi v tomto stavu dělo. A vůbec, co nám tento stav dává pro běžný život? Jelikož jsou lidé, kteří ač mají krásné prožitky, dlouze se do stavu změny vědomí úmyslně nedostávají, lze odpovědět, že každému něco jiného.  

 
Reinkarnace

Religionisticky se myšlenka reinkarnace objevila v Indii na scéně poněkud později a není tak úplně zřejmé, kde se vlastně vzala. Možná vliv okolního hinduismu… Původní védské prameny jednoznačně mluví o odchodu do podsvětí. Upanišády vážou karmu na určité morální zásady. Musíme si uvědomit, že ne všechny religionistické směry vyznávají asketismus a nemají za cíl postupné ustání s jakoukoli činností, tedy žádná reinkarnace, žádná karma, ale splynutí v blaženosti s něčím, co představuje „vše a nic zároveň“ (moje interpretce komplikované filosofie asketického Absolutna).

Osobně jsem taktéž neměla problém přijmout myšlenku reinkarnace. Jistě, na rozdíl od stavů rituálních, zde se již vůbec nedá říci, mám osobní zkušenost. Tady je to o pocitu. O pocitu, kdy něco víte, předvídáte, prostě víte, jak to je, ačkoli objektivně nemáte důkaz, či vůbec jak vědět, nicméně později se ukáže, že to je pravda. Takové zkušenosti mívám běžně, takže mám i odvahu věřit tomuto pocitu ohledně reinkarnace. Nemám to ale tak, že bych věděla, byla jsem tím a tím člověkem, žila jsem tehdy a tehdy… Vím jen, že se i při zamyšlení nad reinkarnacemi cítím jako žena a že nějak pokračuji v tom, co jsem kdysi dělala, a příště zase navážu. Některé osobnosti jsou mi sympatické, jak si o nich čtu. Mohla jsem je znát, mohla jsem být nimi anebo mi ony jen něčím připomínají to, čím sama jsem bývala. Pro mě není podstatné po tomto pátrat. Máme úžasnou fantazii, která otvírá nám bránu do imaginace, ale pozor, když zapomeneme se, fantazie nás vytlačí do světa ryze fantazijního, který už tolik s imaginálním společného nemá. A člověk tak dostává se do světa iluzí. Jestli jsem v něčem přeci jen asketická, tak nelpím na konkrétní představě o zašlé slávě či ostudě, ale beru stávající inkarnaci jako úděl obstát s tím, co mi bylo vrozené, co přitahuji k sobě, co odpuzuji a co jaksi přichází samo, aniž bych se o to prosila.   


Karma

Pojem, který nalezneme jak v budhismu, tak i ve Védách, hinduismu… Je karma důsledkem reinkarnace? Anebo od počátku jsou tyto dvě myšlenky spolu spojené. Jedna z otázek, která trápí religionisty. Nicméně zákon karmy dnes, jak se s ním potkáváme, je propojen s reinkarnací. Protože to, jak člověk žil, co dělal, se projeví i v jeho dalším životě.

Osobně mi je velmi blízké přijetí karmy jako příčiny, kauzálního nexu a následku. Jen je to strašně těžké prakticky pochopit. Právě vnímání skrze změnu stavu vědomí mi ukazuje mnohdy odpovědi na otázku proč. Věci se dějí, a je jedno, zda jím rozumíme. Podstatné je, co uděláme. Jak se zachováme. Uvědomováním si alespoň něčeho, se člověk mění, stává se lepší osobou. Lepším člověkem a přispívá tak k naplnění svého osudu, který smrtí nekončí.

Ono každý dobrý a zlý skutek se vrací je zavádějící právě v tom, že nechápe mnohdy, co je dobré a co je zlé. Vynechám extrémy, kdy někdo někomu jakýmkoli způsobem cíleně a vědomě ubližuje. Někdy něco, co se jeví být dobrým, ale v dané situaci velmi škodí. Protože člověk je tvor, který má tendence druhému člověku přisuzovat své vlastní myšlenkové pochody a vytváří si tak předpoklady o tom druhém. Než člověk začne cokoli konat pro jiného člověka bez jeho vědomí, musí si umět zodpovědně, ne alibisticky, odpovědět na otázku, zda jeho konání již není manipulace. Manipulaci poznáme velmi lehce z řeči druhého, projevuje se často jako velké omlouvání si před sebou toho, co činíme.

14.5.19

NIKOMU VI


























vyhnání z podsvětí,
straníme se žití
v závěsu

STÍNÍME...
jsme posazení vedle sebe
a vrháme stín na svá těla
                                             navzájem.

Perspektiva odrazu proráží skrze stěny
nepřeniknutelna.

12.5.19

Rutina a kouzelníci


Prázdná stránka způsobuje rozporuplné pocity. Na straně jedné se jedná o výzvu, zaplnit ji o ten prostor, který poskytuje. Na straně druhé nic tolik nedeptá jako prázdnota. Co jenom napsat? Jak slova navzájem poskládat? 

Otázky visí ve vzduchu a chce to odhodlání začít. 

Mluvím pouze o psaní? Ale kdepak, mluvím o jakékoli nové výzvě, která stojí před námi. 
Jsou lidé, kteří milují nové začátky. Aby vytrvali, tak si potřebují svůj život rozdělit pomyslnými body - novými začátky, čím hustěji, tím lépe. 

V této chvíli si přestavuji konzervativního klasika, kterak si odfrkne, že to jsou ti, kteří nikdy nic nedokončí. Vážně? 
Možná ono nedokončení je v něm samotném, protože jak ukončit něco, co ještě není dokonalé, něco, co by bylo potřeba ještě upravit, něco, co pořád ještě není ono.

Někdy se pouštíme do něčeho dlouhodobého. Takové věci málokdo dokončí. Zpočátku to jde, entusiasmus udělá své, ale časem se nové stane rutinou. Proto je potřeba naučit se najít si zde fáze, jimiž se nové úseky začínají. Něco, na co se dá těšit a vědět, že až toto ukončím, přijde nová fáze, kde to, co jsem udělal, naučil se a nastavil si, zdokonalím v běžné praxi a přidám i něco nového. Pokračovat stůj, co stůj a nepřebíhat z jednoho zájmu na druhý jako motýl. To již potom člověk daleko nedosáhne. Není potřeba se bát přílišné specializace. Ono ponořit se do něčeho podrobně má své velké výhody. I kdyby člověk dělal několik věci, je fajn se do něčeho pustit pořádně a několik let to vydržet.

Aby to fungovalo je potřeba vyváženosti. Rozvíjení více dovednosti v daném systému.  
Také je potřeba dát si potřebný čas. Nepospíchat, nechat dovednosti, aby se postupně dostaly šanci rozvinout. Trpělivě postupovat krok za krokem. 
Z toho důvodu je potřeba vybírat systém sestavený lidmi majícími několik desítek let zkušenosti za sebou. Kdo něco málo umí, je pouze o pár kroků před Vámi. Nemá zpracovány vlastní krize a je dost možné, že právě jím vymyšlený program Vás do podobné krize dostane.   
   
Pokud to někdo myslí s magií vážně, jako prvního by měl očarovat sebe. Aby našel to, co mu sedí, co jej baví, a aby u toho vydržel, pravidelně, nejlépe denně praktikovat.   

  


   

28.4.19

Probuzení

XIV. je číslem sjednocení - solve et coagula. Umění propojit rozdílné... Theurgie. Studium a také samota. Děj se, co děj. Důvěra v přirozený běh věcí... Pasivní rezistence ke všemu krom sebe...
smutno a přitom nádherně v okamžicích nekonečně nádherných.
chytit tmu do rukou a proměnit ji v den...a do dne pustit nepoznané...


Vrátila se, roky byla tam jinde, ve sférách, kde lidské vědomí nestává se nic platným. Tam, kde nic hmotného nebylo, kde pouze něco formovalo se, a přesto právě odtamtud vzešla.

Vypadalo to jako proces, jímž musela si projít a nechat sebe samotnou, aby poradila si nějak. Sama bez podpory, jen s kvalitami ryze lidskými.

Chtěla přijít a vrátit se, chtěla ale ještě předtím mít jistotu, že nezapomene kým je..., že docela nezmizí, to vše, co uměla, do nicoty.

Občas dávala o sobě vědět, jako anděl šťastný zachraňovala vše, co se dalo. Uměla naladit něco a nějak se nachystat, ale věděla, že své vědomé Já ponechala v dobrých rukou strážce. Neuhnul, jen některé věci nezachoval tak úplně, jak měl by.

Nadechla se a s nepravidelným výdechem svého hmotného těla se probrala. Bylo to zvláštní. Jakoby postávala a nerozuměla sobě samotné. To je mé tělo? Co se s tím stalo? Jak je to dlouho, co jsem jej ponechala bez sebe? Hodně lidského udělalo změny, tělo jakoby proti sobě válčilo.

Zanechala přesné instrukce, jak se má chovat... jenomže tak nějak se to vymklo možnostem řídit se instrukcemi doslova. A tak nějak ve všem... jen občas zablesklo se, protože alespoň něco šlo hladce a ona poznala, že ta hmota, v niž se probrala, opravdu patří k ní.

Tak nic... nedá se nic dělat, pár věcí se bude muset napravit. Zanalyzovala biologické pochody svého těla a měla naprosto jasno, co bude muset být jinak. Opatrně a postupně. Někteří možná rezignovali, ona ale ne. Teď měla možnost dotáhnout dílo i na hmotě do konce a ukázat, že ono to jde.
Opatrně se dotkla své tváře, jistě je zhmotněná poněkud oválněji, než by měla být. Opatrně se dotýkala kůže a analyzovala, co provést s ní, aby dostala se zase do dobrého stavu. Racionálně a postupně naplánovala postupy na sebe uzdravení. Věděla, že nejbližší dobu bude mít plné ruce práce. Nu alespoň zde byly zapojené nějaké programy, které byly postavené na odpovědnosti. Něco, na čem se dá stavět....

Sjednocení... rozdělení nutně mu předchází. S prvním nádechem a výdechem se nikdy neprobírá vše. Do matérie zapojují se pouze základní funkce a na ně nabaluje se další... pokud to již jde... Probuzení v režimu jiném nastaveno je...


18.4.19

Hra na světlo...



















Někdy se věci odehrají jen tak zlehka, jako tato fotografie, prostě se rozhodla, že bude jiná, než ta, kterou jsem chtěla. Jistě, nakonec jsem pořídila tu, co jsem potřebovala, ale proč zahazovat něco, co vytvořilo se tak nějak samo?

Půl měsíc na entou... Jistě pořídila jsem i tu, co jsem chtěla, viz na konci příspěvku.
Když se něco nevydaří, vypadá to pokaždé trochu jinak, málokterá fotka pořízená jinak, než byl záměr, mně zaujme. Této se to podařilo.

Luna je nejrychlejší těleso na obloze. Zkuste počkat pár minut, než ji vyfotíte a vůbec nebude na svém místě, posune se, schová se někam jinam.  Mění se rychle. Den co den trochu jiný tvar a stejně podobná si je. Ona nevydařená fotka symbolizuje nekonečnost nových začátku Luny, kdy jen opatrně srpek prosvitá. Vrství se na sebe ve věčném běhu časem.

Je jako naše osobní historie. Také nám stává  se něco pokaždé jiné, ale při hlubším zamyšlení se zjišťujeme, že ono je to podobné... zažíváme něco buď cyklicky a potom si připadáme jako v uzavřeném kruhu, anebo se skrze podobné prožitky posouváme dál. A právě toto mi má svéhlavá fotografie připomíná. Předcházela řádně pořízení Luně, jak má být...





10.4.19

Mé astrologické křižovatky




































Kdysi, asi tak před 9 léty, jsem se tedy vrhla nadšeně do astrologie, která měla být pouze rozšířením rozsahu znalosti okultismu, takovou doplňkovou metodou samostudia sama sebe. Devět let je pro studium astrologie téměř nic, kdybych tak mohla napsat 90, to by byl úplně jiný level. Cílem mého příspěvku je povzbudit ty, kteří v tom leží dva-tři roky a mají pocit, že kdykoli se podívají na nové kolo, zachvátí je panika, mají vymeteno a ven se prodírá podezření, že sami opravdu nikdy nic, co by  mělo jakoukoli vypovídající hodnotu,  nesestaví. 
Po devíti létech, je na tom člověk lépe, vážně, lze poznat rozdíl, ale pořád to není na to, aby kázal ostatním. Naštěstí jsem nezačala astrologii ambicí, že se ji budu živit, to bych musela dorovnat velmi přesvědčivým vystupováním, že vím velmi dobře, co dělám. Nakonec pro mnohé profi vědmy je astrologie jenom kulisa, když pochytily nějaký ten pojem a mohou se před nic netušícím klientem tvářit pomocí odborné terminologie velice učeně. Myslím, že chtít využívat astrologii k obživě, je velmi těžká cesta, jak pro ty, co přistupuji k řemeslu astrologa poctivě, tak i pro ty, co to umí na klienta zahrát. Ona hra je vždy vyčerpávající, těžko zbývá energie na další studium, což je pro člověka astrologii žijícího alfou a omegou. Nekončí to nikdy, proto hodnosti a tituly zde smysl nemají.

Každý pořádný magický řád v jistém stupni výcviku, obvykle někde na počátku, trápil své adepty studiem astrologie. Kdo vydržel a sestavil si horoskopy, ten mohl jít dál. Bylo jenom na něm, zda i poté u astrologie zůstane. Nicméně jsem přesvědčena, že ono skládání kousků osobností podle horoskopů je pro každého, kdo to s magií myslí vážně, užitečné, a mohl by si toto v nějaké fázi svého magického studia alespoň vyzkoušet. Přesně toto mně tehdy první rok uklidňovalo, neměla jsem pocit nějakého závazku, a pomohlo mi to překonat chvíle, kdy jsem s tím chtěla seknout. Ale ten pocit, udělám 50 horoskopů a seknu s tím, je úžasný. Přišlo mi, že jako adept neřád bych měla tento svůj handicap dorovnat.

Astrologie představuje jiný systém uvažování obecně, a i kdyby si adept magie pořídil jen jednu učebnici astrologie a něco se naučil, strávil s tím nějakou část a potom toho zanechal a šel dál, má to smysl. Šikovný adept si může spojit poznatky znalosti o astrologických symbolech a archetypech a využívat je pro svojí magickou práci, třeba, když si nějak bude potřebovat zachytit prvek času. 

Také se tím cvičí trpělivost a vytrvalost, protože počátky jsou spojené s hleděním do kola a nemožností se něčeho chytit a říci alespoň něco. Potom již je pouze problém říci něco, co by platilo ještě i po delším zkoumání.
Nicméně, kdo překoná počáteční úskalí, tak ten se dočká toho, že najde zajímavé věci o sobě, které si třeba i uvědomoval, jen se na ně díval z jiného úhlu pohledu.  Dříve či později nalezne někoho, komu něco řekne a bude to sedět. Ovšem bude dobré najít si někoho mezi nečary, oni čarodějové velice neradi, když jím někdo vidí do kuchyně a když již své data poskytnou, dělají vše pro to, aby toho  při rozboru potvrdili, pokud možno, co nejméně. Ze zkušenosti mohu říci, že čarodějky jsou na tom mnohem lépe, neb je zajímá jakýkoli pohled, zejména, pokud vážně potřebují něco vyřešit. 

Stran porozumění a astrologie hraje čas a odstup také nemalou roli. Měla jsem udělané své horoskopy, ale zjišťovala jsem, že to je jenom takový základ. A vůbec, když se pokusím aplikovat jiný pohled ještě a jinou metodu.... no, zůstala jsem, protože jsem vždy narazila na něco nového. Já snad již ani ty původní horoskopy nemám, bylo tam toho tolik co vpisovat a proškrtávat, až jsem astropoznatky začala brát více obecně a horoskopy dělám, jak to přijde, podle toho, co je potřeba. Zase, když máte před sebou živého člověka, který něco potřebuje, je podstatné to najít, jemu je úplně jedno jak. I kdyby to byl nápad, astrologicky těžko prezentovatelný, protože zde intuice a vhled velmi podstatnou roli hraje.

Začala jsem s moderní astrologií (nakonec ta je nejvíce dostupná) a již u výběru literatury mi autor buď seděl nebo nikoli. V tomto směru jsem dala na dojem a opravdu jsem se netrápila tím, co mi v danou chvíli nešlo. Dělala jsem to, co mi šlo, a časem se poddalo i to, co nešlo. Také jsem se neustále vracela k již přečtenému, těch poznámek, lepek nahoře i podél hran, podtržení časem dosáhlo různobarevnosti... Je to jako sněhová koule, člověk se něco naučí a na to se nabalují další a další věci.

Jak již to někdy bývá, v astrologii lze potkat něco, co nám nabourá dosavadní systém. Neměla jsem problém počítat s transsaturny, Chirónem, u již nastudovaných horoskopů zahrnout i planetky. Všechny tyto prvky mně bavily a obohatily můj přístup. Neuměla jsem do moderní astrologie začlenit arabské body a stálice, nějak mi nedávaly smysl.  Pro mně byl zkouškou siderický horoskop. Napoprvé jsem si přečetla a nechala být, neb ta legrácka není pro mně.  Potom jsem se tak nějak více orientovala na souhvězdí viditelná a nějak jsem se k problematice siderického horoskopu vrátila. Momentálně jsem ve fázi, kdy jej zkoumám na sobě a pár svých horoskopech. Smysl to dává, zejména, když v horoskopu hledám odpovědi i na otázky týkající se procesu ritualizací  a méněhmotných složek osobnosti. Neznamená to, že musím vše, co jsem doposud dělala, vyhodit jako špatné. Ono dva pohledy na člověka jsou velmi užitečné, jen člověk musí mít jasno, ve kterém z nich se kdy a jak stojí více nohami na zemi. Popravdě pro magickou práci je pohled siderický velmi užitečným, alespoň dosavadní výsledky mi dovolují tuto hypotézu vyslovit, více, až toho budu mít touto metodou více odpraktikováno.

Runový horoskop inspirovaný Pennikem je další velkou výzvou, prostě při mé magické cestě se stalo... Vyzkoušela jsem jej až na jednom kole, ale vím, že potřebuji tak 2-3 roky experimentovat. Pro tento horoskop je podstatné pověsit kolo na stálice, takže to siderické rozhodně k zahození není. 
A právě v tomto okamžiku, když mám pocit, že tedy dělám už dosti avandgardu, čím více nad svými runovými horoskopy přemýšlím, tím více docházím k závěru, že potřebuji poznat nejenom techniky, ale i přístup tradiční astrologie. Jinak nemám ty 2-3 roky jak odpraktikovat a odkoušet. Nu, jak se říká, odříkaného ch1eba největší krajíc, protože přesně této astrologii jsem se po celých 9 let vyhýbala. Takže Hádesova učebnice, kterou jsem v knihkupectvích obloukem obcházela, je momentálně někde na cestě ke mně... .  

Jak říkám, astrologii se neživím a mým životem prolíná se magie. Před 9 léty jsem nabyla dojmu, že bych nějak měla pro svůj osobnostní rozvoj se s ní seznámit. Nečekala jsem, že vydržím s ní 9 let, protože o nutnosti věčného studia jsem od počátku iluze neměla. Mohu říci, že při studiu, ani jakékoli astrovylomenině jsem se nikdy nenudila. Jedinou věcí je čas. Zpočátku, jak to již tak bývá, to byly časové výkyvy (někdy hodně hodin a potom na to týdny ani nesáhnout), ale později si člověk zvykne tu i tam něco udělat, až se propracuje k pravidelnosti. Právě můj ještě pořád trvající zájem o astrologii si mohu vysvělit jen jediným, pokud člověk něco chce dělat, čas potřebný se na to nějak vždy najde.     

       






   

16.2.19

Předpřítomnost


... jsme zde ... pobýváme v temné mlze ... tušíte naší přítomnost ... , přesto jsme jiní, než-li vaše představy o nás ...
neumíme nerovnost ... nemícháme se do přetvářky ... .
Tam daleko v mlze naše stezka je společná ... pevné pouto, které zde nelze dohledat ... .
Nehledejte tedy, co najít nelze ...

4.2.19

Luna - Měsíc










Vesmírne těleso, které nám je blízké... jeho pohyb ovlivňuje život na Zemi, místo, kam vkročila lidská noha, umíme jej poměrně detailně fotografovat. Zároveň těleso, které každou noc má trochu jiný tvar a z různých míst na zemi vidíme jej jinak zbarvené.... Krajina, která otvírá fantazii umělců..., básníci tykají si s ní v předlouhých nocích... Umíme si představit její povrch, víme kde je jaké její moře, jak krásně postříbřeně vypadá...    

Luna či Měsíc je v mytologiích vnímám jako bůh či bohyně, záleží na pohledu. Z pohledu astrologického se jedná o planetu ženské polarity. Jenomže její náboj bude jiný procházeje znameními, těmi ona projde nesmírně rychle. Každé zabarví ji jinak. Je potřeba najít si k ní vztah skrze ženský pohled na ni i skrze mužský. Pochopením obou přístupů dojde k obohacení o další archetypální hodnoty. Představuje potenciál světa běžně skrytého, z něhož je někdy vidět jenom kousek, jindy celý a ještě jindy vůbec nic. Bez ohledu na to, co momentálně vidíme, ona je vždy celá. Právě tímto nám připomína existenci i něčeho jiného, než jenom toho viděného. 

Luna v nás evokuje noc... svět najednou temný, skrytý, přechod do fantazie a říše snů. Jak budou vypadt naše sny, či spíše náš přístup k ním, o tom vypovídá její pozice v horoskopu. Jak se budeme umět dostat nejlépe do transu? A jaký máme přístup k tajemnu? Právě na tyto otázky nám bude dávat, ač ne vždy srozumitelnou odpověď. 

Umíme vnímat emoce druhých, jak zacházíme s těmi vlastními, uvědomujeme si je? Jakou pozici mají emoce vůbec v našem životě? A co jiní lidé, kteří nám své emoce dávají či upírají? Matka... stěžejný pohled na Lunu jako na ženu a také i manželka, s níž muž spoutá svůj život. Vnitřní obraz matky a i manželky v horoskopu muže.  U ženy zase, co ona jako manželka potřebovat bude.

A co naše city? Umíme je otevřeně projevit? Nebo se budeme celou dobu skrývat v obavě, aby někdo jiný nimi nepronikl. A jak to maskovat chceme? 

Může být citlivá a empatická, ale může sklouznot až do patosu a závislosti. Může nás city nabít, inspirovat, anebo totálně zdeptat, záleží, jak ji máme položenou a aspektovanou. Můžeme mít úžasnou představivost a fantazii a vymyslet něco úžasně křehkého a neuvěřitelně krásného, anebo se uzavřít do pocitu marnosti. 
Láska a štěstí může s ní být spojená, ale také i citová vyprahlost.




V 1. domě mívá tendence vyhovět všem a držet se matky za sukně, v 2. má snahu dosáhnout emocionální jistoty, může mít sentimentální vztah k věcem své rodiny, umí vycítit, co kdo potřebuje, ale ohrožuje ji kolísavá finanční situace, 3. ví, kdo si co myslí, vidí ale svět podle své nálady, kolísá mezi zájmy, 4. při potížích utíká do lůna rodiny, jistá závislost na rodičích a pokračují jistým způsobem v tradici, 5. umělecky se sebevyjádřit umí, touha po dětech je s ní spojená, 6. pečuje o své tělo a citový vztah k prácí mívá, 7. přizpůsobuje se partnerovi, má tendence o něj pečovat, 8. umí se vcítit do nálady společnosti, může umět vycítit i ten správný kurs akcií, 9. umí vytušit, jak věci se vyvinou, 10. je citlivá na to, co si o ní myslí veřejnost, touží by matka ji milovala, 11. bezpečně se cítí mezi přáteli, umí podporovat různé programy, 12. umí nasát emoce jiných lidí, jen se musí naučit nezaměňovat je se svými, zneužívat ji lidé potom tendence mají, umí ale ona dobře skrývat své city. 

S ní spojené jsou rostliny jako kozlík lékařsky, pupalka, mák setý, okurka, pělyněk, šalvěj...

U znamení charaterizuje ženu a u muže ukazuje, jaké ženy přitahuji jej.
V Beranu je aktivní a podnikavá, citlivá na realitu a boj. 
V Býku je silná, spontánně miluje vše přirozené.
V Blížencích je spíše lehkovážna a více intelektuálka.
V Raku umocňuje ženské hodnoty a je plná fantazie. 
Ve Lvu dává hodně na vnější dojem.
V Panně analýza je citlivá a ovládaná rozumem.
Ve Váhách jde o citlivost estetickou.
Ve Štíru hodně intuitivní, jasnozřivá a skrze sex hodně řeší.
Ve Střelci je neuvěřitelně spontánní a se zájmem o neznámo.
V Kozorohu jde o ledovou Sněhurku, citlivku se smyslem pro realitu.
Ve Vodnáři je radarem zachycující ty druhé.
V Rybách je romantická a utápí se v dojmech.

Slunce a Luna prazvláštní vztah odjakživa mají. Jedno světlo září ze sebe a  ozařuje druhé. Podle pozice na tu, která odráží vidíme.
Platí, že jsou-li ve stejném znamení, zrozenec má tendence dívat se na sebe očima jiných, on potřebuje hodně svobodné vůle, jinak utonul by v tom všem. Zejména pozorní rodiče takového dítětě by být měli a svobodu mu poskytnout... Protože Slunce a Luna moc blízko sobě působí, takže je to protahovaní se o moc, který z nich vidět bude?
Je na místě zabývat se jejich vztahem podrobněji v postavení různých horoskopů. 

  
  

2.2.19

Pár mouder z praxe

Někdy zastaví se čas na moment a my víme, že se děje něco zvláštního, něco, co nemá smysl pro
někoho jiného jenom pro nás samotné.

Někdy přijde nám, že ač jsme sami, přes spojení naladěných myslí potkáváme se s lidmi jinými, jen ne vždy nám dojde, kdo je na druhé straně linky.

Někdy již něčeho se vzdáme, protože přestáváme vidět v tom smysl po tolikaterém snažení, a něco prolomí se a dostane se nám toho.

Někdy jsme zaslepení a neumíme najít řešení, potom ale, když přejdeme na něco jiného, třeba ještě komplikovanějšího, problém vyřeší se sám.

Někdy zapomeneme na něco a ono navzdory tomu nás něco vtáhne do situace tak, jakobychom ani na nic jiného nemysleli.


 

28.1.19

Proč považuji magii za systém vedoucí k úspěchu

























V tisku i na internetu lze narazit na mnohá varování vůči magii, často se setkáme s výpověďmi lidí, kteří s magií nedosáhli úpěchu, či dosáhli nějakého pozlátka bez hlubšího smyslu a proti magii se vymezují. Nechci se vymezovat vůči těmto lidem, či směrům. Jejich zkušenost jím věřím, ano, stává se, že tyto věci člověka vyčerpají, mnohé mu vezmou, či jej dostanou do podivného systému uzavřeného kruhu, kdy vše, čeho dosáhli je jenom na chvilku, na efekt a posléze musí znovu usilovat o stejné. Tato varování nechci a ani nemám v úmyslu podceňovat a je na místě se s nimi seznámit, protože tyto články nepíši o magii jako takové, ale o systému podivné závislosti. Tedy o tom, jak přesně by magie neměla vypadat. Jakmile se čtenář dostává do podobné pasti, měl by něco změnit nebo od toho jít úplně.

Magie není pro každého. 

Magie láká lidí jako světlo láká můru a nejeden se ošidně spálí. Je velmi zábavné pozorovat, že lidé, kteří tvrdili, že magii může praktikovat každý a dokonce se odvážili k ní jiné ponoukat, se sami ošklivě spálili. (Karma je vážně potvora škaredá...) Vycházeli z nesprávné premisy, magie není pro každého. Je potřeba si uvědomit, že samotný zájem o věci duchovní ještě není magie. Ani vykládání karet, sestavování horoskopů či numerologie, geomancie... ect, ani provozování drobných rituálů ohledně přání, ještě není magie. Jistě, může takto zájem o magií začít, a člověk se může k ní propracovat a praktikovat magii s vazbou na hmatatelný úspěch ve svém životě... Pouze ne každý. Tak jako ne každý má vlohy k vysoké abstraktní matematice, zvládání 20 různých jazyků s přehledem, k vrcholovému sportu, komponování hudby, ke psaní, skvostným výsledkům v zahradničení, projektování ohromných staveb, brilantnímu zvládání skalpelu, tak ne každý má vlohy k tomu, aby mohl praktikovat magii.

Tvrzení, dělal jsem magii, ale vzalo mi to to a ono, dosahoval jsem krátkodobých úspěchů..., ale zjišťuji, že magie nefunguje,  je stejně komické, jako kdyby student zručný v pitvání žížal v podmínkách školní laboratoře o sobě prohlašoval, že provozoval chirurgii, ale stalo se něco a on již do budoucna dráhu lékaře, natož chirurga, zavrhl.

Každý obor vyžaduje svoje. Magie vyžaduje trpělivost a dennodenní práci na sobě. Není podstatné, koho člověk zná, kde byl, po čem touží. Pokud člověk k magii má vlohy, jeho chyby nebudou strašákem a důvodem ke strachu, ale lekci, z níž si vezme poučení a podobnou kravinu spáchá příště ve nízké  intenzitě, až jednou tento druh hloupostí páchat přestane. Protože jedním ze znaků úspěšného provozování magie je konec s praktikami vedoucími k uzavřenému kruhu. On každý problém problém v sobě obsahuje řešení a adept praktikující magii si to řešení sám postupně objeví.

Mnoho laiků, kteří jaksi se dál nepohnuli si myslí, že nějaký kurzík, stupeň zasvěcení do něčeho znamená, že již jsou mágové. Omyl. Tyto věci, pokud je absolvuje člověk s vlohy k magii (pozor, v jeho sbírce nebudou osvědčení a potvrzení v množství hodném na tapetování zdi), otevře mu to pouze další dveře k věcem, které dál si bude pozorovat, praktikovat a posune jej to někam dál. 
Oni nechápou, že v tomto není ukončena práce nikdy, člověk dostává se dál a dál. Často běžné věci se samovolně udějí, samy jedna do druhé zapadnou, protože kolem vyrovnaného člověka je energie vyrovnání, která způsobuje, že hodně věci krásně vyřeší se samo, Nabíhají okamžiky, kdy má člověk pocit, jakoby se šťastné náhody rozhodly lemovat jeho život. Ne proto, aby jej nalákali, jakože něco na krátko jde, tak nás potřebuj. Ale proto, aby se vyřešené stalo součásti života.

Zní to jako pohádka? Pro lidi, co uvízli v uzavřeném kruhu maje pocit, jak krutou hru entity, magie, duchové či universum s nimi hraje, ano. Touto fází, kdy se ne a ne zadařit, podělá se kde co a úspěch je pouze krátkodobý... prošli jsme si všichni. Jen někdo pochopil, která bije a uměl se zařídit. Takový člověk přesně ví, co popisuji a sází se, že chudák magií odvržený, toto nepochopí nikdy, neb nikdy ani magii pořádně nedělal, navzdory diplomům a certifikátům, navzdory vyzkoušeným rituálům, navzdory všemu, co uměl proměnit pouze v sebelítost. Protože, když člověk dělá magii pořádně, výsledky dlouhodobé se dostaví. Jako v každém jiném oboru.

Mnoho lidi koná jakože magii, jenomže pouze manipulují své okolí. Jiní zase nabubřele hrají si na to, jak na tomto poli nezískávají slávu. Jsou i takoví, kteří neumí jednat jinak, nežli hloupě. Z pohledu magie ani jeden z těchto přístupů není profesionální. Nakonec ale podobné typy, kteří hodně křičí, upoutávají na sebe pozornost, lze najít v každém oboru. Nejde jím o nic jiného, než o vlastní prospěch a absolutně ignorují vlastní neznalost profese, jen proto, že se najde dost chudáků, kteří jím uvěří.  Protože tady platí, že všeho jen do času... Jistě, takoví jedinci neumí jinak, nežli pomluvit obor, v němž neuspěli, jinak by si museli umět přiznat, že oni sami na daný obor jednoduše nemají. Ostatně toto jenom dokazuje podobnost magie s jinými druhy lidské činnosti. Stává se oborem sundaným z hvězd a dosazeným do prachu Země.... tak přirozeným a tolik lidským... jako vše ostatní, co lidé s vlohy poctivě udělají a nešidí na čase, nehledají zkratky... 


23.1.19

o smyslu pro spravedlnost


Jestli se dá s nadsázkou mluvit o grimoire pro spravedlnost, je to Egyptská kniha mrtvých. Jedná se o vrcholné dílo, které mělo připravit Egypťana na bezpečný vstup do říše mrtvých. "Její znalost (nebo už jen pouhá přítomnost v hrobce) měla zesnulému umožnit bezpečný vstup do říše mrtvých a to, že si navěky uchová veškeré své pozemské a duchovní schopnosti a vlohy." (Břetislav Váchala)

Domnívám se, že tento text, jak tvrdí i někteří egyptologové,  přesahuje pouhý zádušný účel. Jde o dílo popisující transformaci, které mělo vést člověka k životu po proměně, k životu v souladu se spravedlností a s řádem maat.
Podíváme-li se na tuto knihu optikou epiky, zjistíme, že zde člověk potává některé členy pantheonu, zažívá s nimi to, co je pro ně charakteristické a tento prožitek mýtu dává člověku vnitřní sílu. Je to o cestě, na niž překonává člověk sám sebe. Invokuje jejich vlastnosti, by prošel úskalími a stratmi života, tam v říši mrtvých. Půjdeme-li na úroveň symbolu, nalezneme zde i něco použitelného pro běžný život. 

"Povstal jsem dnes jako Pán života
díky krásným a spravedlivým skutkům."  

Život v souladu s maat vedl k transformaci, k věčnému životu a nakonec i k bezproblémové existenci poté, co člověk odchází tam na Západ. Jakoby soulad s maat pro člověka odkrýval závj tajemna a on dostával se dál. Kdo přijme do svého srdce pírko maat, žije v souladu s ní.

Nenajdeme kodifikaci toho, co je onou spravedlností, co vše by měl člověk dodržovat, nenajdeme zde na rozdíl od jiných civilizací ani kodifikoavné právo. Pro tyto lidí nebylo rozdílu mezi právem božským a pozemským. Člověk měl usilovat o jeho dosažení, o rovnováhu ve svém vlastním životě, neb každý skutek lze vyvážit skutkem jiným. To vše nalezneme v řeči symbolů, která spolehlivě promlouvá i k nám navzdory tisíciletím.

Spravedlnost není a nemůže být kodifikována, nelze ji omezit pouhým lidským nazíráním a ani zatížit lidskou nedokonalostí. Jde o kategorii, které lze porozumět pouze citem  a akceptaci něčeho, co nás přesahuje.


4.1.19

Ke Slunci

Představte si onu žlutou hmotu na fotkách z NASA, neustále bouchající, hvězdu, pod kterou jsme zrozeni. Horké plazma, v jehož nitru probíhají termonukleární reakce, aby se následně hmota vyvrhla do vesmíru. My obdivujeme nabité částice solárního větru jako polární zář. Z bodu, kde je planeta od Slunce vzdálená. Naopak, tam kde je přílíš blízko je poušť a vítr ve hře s pískem tyto erupce imituje. 


Slunce vždy bylo spojeno se životem člověka, stalo se dárcem života, jeho ústředním bodem a proto první mytologie Slunce zahrnovaly do sebe. Jde o Boha putujícího po obloze v bárce (Re a jeho synkrese), Voze (Hélios) či Bohyni, kterou na konci dnů bohů sežere nenasytný vlk (Sunna). Noc byla dobou, kdy Slunce mizelo a často bojovalo s démony, by další den vůbec mohlo vyjít. 
Pokud mluvíme o znameních obecně, tak se jedná o přechod Slunce znameními z pohledu tropického zvěrokruhu. Takto probíhal pohyb Slunce v době starověku. Když se podíváme na pohyb Slunce na obloze dnes, je to poněkud rozdíl. Tehdy jarní bod začínal zvěrokruhem Berana, ale postupem času se přesunul do znamení Ryb. Tedy pokud bereme do úvahy pouze 12 znamení a nikoli více. Kdo sleduje zdroje NASA ví, že planety procházejí i více znameními, ale v toto směru bude ještě potřeba výzkumu. 

Pokud bych se dívala na Slunce z ohledu siderického horoskopu, brala bych jej jako každodenní vítězství života, jako dar, že opětovně povstalo na obloze. Hledala bych odraz jeho tváře v květinách jako Slunečnice, třezalka, citrusové plody, Měsíček. Při pohledu na Lva bych věděla, že on je dítětem Slunce hravým. Takovým Sluncem  v nás je srdce, které tepe, protože právě tam je příbytek Kaa. 

Astrologie dnešních dnů je ale astrologií, která bere model přechodu Slunce znameními a z pohledu mapy duše dá se říci, že tento model i nadále funguje. Jsou zde osvědčené pohledy skrze 12 znamení s tím, že moderna zde uzává i transsaturnské planety, případně i malé planetky. 

Slunce z tohoto pohledu je středem osobnosti, který gravitační sílou přitahuje to ostatní. Je potřeba si uvědomit, že ostatní planety se točí kolem Slunce. Proto při rozboru osobnostním nelze Slunce vynechat. Vůle k životu, autorita, sebehodnota a sebepoznání. Aktivuje energie příslušného znamení, v němž se nachází. V domech aktivuje to, co je každému domu vlastní.

Umí rozvíjet sebevědomí, ale umí také nadměrně vyvyšovat ego. Slunce nemusí být tím, přes co ego dostane se ke slovu a povýší, může být také místem, kde podstatnou část zabírá Self. Aby k tomu mohlo vůbec odjít, potřebujete uspokojit své Slunce, to, co příslušné znamení či dom vyaduje a i to, jak na něj působí jiné aspekty. 

Slunce je spojeno i s těmito otázkkami:
- obraz otce v nás
- budeme sami sebou nebo potřebujeme vzor a jaký
- co vlastně chci
- jaký jsem člověk...  

3.1.19

Kolo štěstí jako roční karta

Každý z nás si prochází nějakou dimenzí z pohledu tarotu a ATU, u tatoru Aleistra Crowleyho se mi jako roční karty osvědčily natolik, že jsem rozhodnutá postupně, jak si budu zkušenosti s působením roční karty pamatovat, je zde dávat. Pro čtenáře se pokusím své zkušenosti zobecnit. Z jiného, nežli Thoth tarotu se roční kartu a nesnažím interpretovat, neb tato je pouze určitým časovým průvodcem a jeden rok navazuje na jiné roky, ty před ním i ty po něm.



O tom, o čem je roční karta, je důležité si přečíst, protože zde apriori nejde o charakteristiku této karty, ale pouze o to, jak se projevuje v rámci ročního cyklu.

Kolo štěstí X (Fortune) je pod insignií Jupitera, pokud člověk umí chytit Štěstěnu, jemně, ale citlivě, mohou se jeho věci velice příznivě rozvinout. Jenomže pozor, Jupiter je i planetou velikášství. Potom člověk skončí na velkohubém postoji k sobě, protože zapomíná na své hranice, které by měl postupně posouvat. S nezvládnutým Jupiterem se považuje za nadčlověka, za osobu, která tisíckrát lepší, než kdokoli v jejím okolí, a která pochopitelně vždy vše dělá správně. Tento postoj brání ve vidění svých nedostatků, limitů a podněcuje ke dravé soutěživosti. Právě v tomto spočívá zrada Jupitera. Potom Kolo štěstí funguje tak, že se poštěstí člověku dosáhnout zajímavých věcí, ale pouze krátkodobě, nic, co by vydrželo.  Pokud člověk není postiženy Jupiterem, tak jej podobný postoj pouze v některé oblasti života čeká. Jednoduše pocit vlasní neomylnosti a dokonalosti tato ATU umí docela zajímavě převrátit. A pokud nepochopíme, jsme za hlupáka. 

Dalším zajímavým aspektem, jak tuto ATU nejenom přežít, ale i využít její potenciál pro sebe je umění ponechávat věcem volný průběh a tehdy, kdy je potřeba, uchopit štěstí a korigovat svůj vlastní osud. Pokud si je člověk vědomý vlastních hranic (tedy neflákal-li se předchozí 2 roky), tak umí Kola krásně využít. Štěstěna je nakloněna, ale nesnáší kontrolu. Je to příležitost, která se vyskytne, nikoli naprogramované přání. Naprogramovat cokoli, tady určitě není vhodné. Prvek překvapení a postavení do situace ber či nikoli  je zde primární. Prostě Osud nám to vytočí a nechá nás skrze příležitosti formovat svůj vlastní osud... Jistě, nic není bez rizika a správnou odpověď se člověk nedoví. O tom, jak moc využijete karty Síla v nadcházejícím roce (nedojde-li ke zvratu a nevracíte-li se), budou svědčit nepromarněné příležitosti. 

Vnímala jsem tuto kartu také v duchu "více štěstí, než rozumu". Dostalo se mi příležitostí, o jakých bych si ani neměla odvahu nechat zdát. Zejména v oblastech, které jsem měla v předchozích létech řádně zpracované, se dalo mluvit o zázracích. Také v tomto roce dával osud o sobě více slyšet. Třeba já měla něco zažité, ale ono mně to posunulo úplně jiným směrem, k úplně novým možnostem.  Razantní posun ve formě změn nastal ve všech aspektech mého osobního, profesního života, i v magii. V některých věcech jsem cítila pnutí, neb bylo na mně, zda tu rukavici zvednu. 

Domnívám se, že pod vlivem této ATU můžete dát do pořádku i ty oblasti, které jste flákali v předchozích létech. Je to v tomto směru něco jako poslední šance. Máte ale jenom jeden plán, či spíše neplán. Nic si neplánujete, budete vědět, v čem jsou slabé stránky vašeho života a jakmile přijde vhodná příležitost, osvahu naleznete. Ono to bude vypadat děsivě, jako něco, co vám totálně rozryje život. Ale vy na to nedáte, protože to je jenom zdání...    


2.1.19

Poustevník jako roční karta

Každý z nás si prochází nějakou dimenzí z pohledu tarotu a ATU, u tatoru Aleistra Crowleyho se mi jako roční karty osvědčily natolik, že jsem rozhodnutá postupně, jak si budu zkušenosti pamatovat, zde popsat i jak na mně roční karta působila. Pro čtenáře se pokusím své zkušenosti zobecnit. Z jiného, nežli Thoth tarotu se roční kartu a nesnažím interpretovat, neb tato je pouze určitým časovým průvodcem a jeden rok navazuje na jiné roky, ty před ním i ty po něm.




O tom, o čem je roční karta, je důležité si přečíst, protože zde apriori nejde o charakteristiku této karty, ale pouze o to, jak se projevuje v rámci ročního cyklu.

Rok Poustevníka IX (The Hermit) se vyznačuje nalezením vlastní vnitřní síly, stažením se více do ústraní a vůbec v mnoha ohledech člověk zakusí, jaké to je býti introvertem. Tento rok bude vyzývat k tomu, aby člověk na sobě pracoval, vedl vnitřní dialog, uvědomoval si, co sám chce. Bude to rok, kdy člověk se bude hodně i vzdělávat, protože mu bude chybět učení se a tu touhu něčemu se učit, naučit, velice pocítí. Je docela dosti dobře možné,  že ačkoli se člověk něčemu věnuje, tak bude mít pocit, že si opětovně musí oprášit teoretický základ anebo si ten základ pořádně udělat. Budou zde tendence jít více do hloubky a nezamotat se do sítě povrchních soudů.  Nu a pokud se těmto věcem člověk sám a s nadšením nevěnuje dobrovolně, ony jej donutí. Třeba najednou být sám uprostřed večírkového davu nebo onemocnět, či mít úraz, aby se člověk na večírek nedostal. Ocitnout se ve vnitřním dialogu a ponořit se do sebe, to je možná i z donucení v krizových situacích. 
Nemluvě o nutnosti se učit... Když ne sám, tak pořádně být donucen.

V tomto roce se člověk naučí novému, i když sám nechce, v oblasti, ve které by to neočekával. Aspekt studenta osaměle studujícího je snad již povinností.

Poustevník spoléhá pouze sám na sebe. Nikdo jiný jeho světlo nésti nemůže. Takže jde o rok, kdy přijdete o své berličky. Jedná-li se o lidi, tak oni se časem zase objeví, až se o ně přestanete opírat.  

Pro mojí maličkost byl tento rok trochu šokující. Po jeho polovině jsem si uvědomila, že nemám žádný společenský život, pomalu se nikam nedostanu, protože jsem byla ve víru situací, kdy toto možné nebylo. Dostávalo se mi nových poznatků a zkušeností, které jsem předtím řešit nemusela. Naskytly se mi situace, kdy jsem byla donucena spoléhat se pouze na sebe. Neumím si představit, jaké by to by to bylo, kdybych se rok předtím nenaučila nahlížet na věci jinak. Také jsem se  najednou sama oprostila od jednoho vztahu, který mi mnohem více bral než dával, takový model energického vampýra. Mé vize se prohloubily a více se provázaly na realitu.
  

1.1.19

Vyrovnání jako roční karta

Každý z nás si prochází nějakou dimenzí z pohledu tarotu a ATU, u tatoru Aleistra Crowleyho se mi jako roční karty osvědčily natolik, že jsem rozhodnutá postupně, jak si budu zkušenosti pamatovat, zde popsat i jak na mně roční karta působila. Pro čtenáře se pokusím své zkušenosti zobecnit. Z jiného, nežli Thoth tarotu se roční kartu a nesnažím interpretovat, neb tato je pouze určitým časovým průvodcem a jeden rok navazuje na jiné roky, ty před ním i ty po něm.


O tom, o čem je roční karta, je důležité si přečíst, protože zde apriori nejde o charakteristiku této karty, ale pouze o to, jak se projevuje v rámci ročního cyklu.


Vyrovnání  VIII (Adjustment) jako roční karta je drsnou školou balancování na ostří meče, když se to člověk naučí, jeho ziskem je narovnání. Pokud v něčem toto umění nezvládne, dojde k extrémní nerovnováze. Vše se vybalancuje, ale chce to zapomenout na konvence a dosavadní tabu, chce to pohlížet na vše úplně novou optikou. Maat už je taková, a právě ji tato karta prezentuje, nepřesvědčuje, nenutí, pracuje s tím, co je po ruce... a každý dostane, co sám si zaslouží. Nakonec s Vozem v předchozím ušel člověk kus cesty, a teď se vše vyrovnává směrem ke stabilitě. Samozřejmě pro každého člověka má tato karta trochu jinou vypovídací hodnotu. Nicméně konfrontací s dosavadním a naučením se novým pohledům nelze se vyhnout, jinak hrozí extrémní vychýlení, což je pozice mnohem více nepohodlná.  



Světlo ve tmě a tma ve světle.... ne dualita, ale sjednocení. Maat pohlíží do svého nitra a
v tomto roce do svého nitra více nahlíží i člověk, který  výzvy tohoto proudu zvedne. 

U mně to bylo tak, že potřebovala jsem dokončit svojí cestu skrze Střední pilíř v rámci Maat magick. Zároveň paralelně s tímto jsem si rozjela svoji práci s runami a nezbývalo, nežli se pořádně nadechnout a pracovat. Oba tyto směry jsem si vyrovnávala. Zároveň jsem v tuto dobu vyrovnávala pracovní a soukromý život, své běžné povinnosti a povinnosti v obou směrech magie, které jsem si nastartovala. Vše, co jsem v životě podnikala, se začalo mít tendence sjednocovat. Také v tomto roce nastal nečekaný posun. Oč jsem se v magii snažila, začalo postupně přicházet samo. 
Naopak, v oblasti, kde to bylo hodně rozkolísané, situace až brutálně vygradovala, nastalo vychýlení velmi nevhodným směrem. Měla jsem několik nepříjemných rozhovorů, které mi napovídaly, že musím opustit dosavadní směr a začít přemýšlet úplně jinak. Kašlat na tradici, na to, že jsem odpovědná, ale zkusit se podívat na celou situaci i z pozice toho, komu toto nevyhovuje. A tak začala má dlouhá cesta narovnávání... Něco dopadlo již dobře, něco je ještě v procesu, protože dlouhodobé je založeno na každodennosti. Právě ke konci roku, kdy vliv této karty spěl ke konci jsem získala cenné poučení, jak přistupovat k tomu, o čem jsem si předtím myslela, že mi se to stát nemůže.

Není potřeba se děsit. Každý rok sebou něco přinese a něco jiného zase odnese. Naučit se balancovat na špičce meče jsou tvrdé lekce, ale dovtípí-li se člověk, tak ony síly hezky spolupracuji. Alespoň v něčem ono poznání, jak změnit přístup přijde, protože nic neumí tolik vyhrotit situaci jako vliv doprovázející tuto kartu. Když člověk pochopí v hodně věcech, jeho život začne postupně nabírat jiné grady. Je to poznat i v každodenních záležitostech. 



25.12.18

Reportáž z divinačního snu...

Našla jsem zde hodně starý popis mého snu z jedné noci ve stádiu konceptu zde na blogu. Věčný koncept. Touto cestou nechci se ubírat, takže je čas z konceptu něco použitelného vytvořit. Možná i srovnat si interní účty, což s odstupem tolika let je snadné. 
Sny často reagují na stavy, kdy se člověk ne a ne hnout z místa, kdy v něčem uvízne natolik, až připadá si jako uvězněný v zakletém zámku. Protože v takovém stavu člověk nejvíce škodí sám sobě. Nemůže dělat nic pořádně, neb až s nějakou zvrácenou vytrvalostí pokračuje v tom, co jej poškozuje. A právě ve snu se dá mnohé odžít, aby člověk pochopil...

Ve snu dívala jsem se na detonaci, věž, kterou jsem dlouho stavěla, měla být oporou a vstupem do světů dalších, bouchala na tisíce drobných kousků. Jak žhavě dopadaly na temný černý podklad pod sebou. Chuchvalce ohně letící černotou a doutnaly ještě na temné planině, by i kámen, který hořel, roztál.  Až nezbylo nic, než roztavené magma, které splývalo s povrchem planiny. Jak oheň přicházel o potravu, jeho zbytky postupně zhasínaly, začalo se okolí ukládat do šedivé tmy. Nezbylo nic, ani základy.
V tom snu cítila jsem nesmírnou bolest a zmar všech nadějí. I přes něj jsem si uvědomovala, že končí něco, co již dávno objektivně skončilo, ale ne pro mne. Já ještě potřebovala si událost odžít ve snaze pochopit... 


Rozjitřená mysl nepochopí příčinu rozjitření, ale může pochopit něco úplně jiného, neb díky rozjitření z jednoho má od druhého odstup. Mým problémem tehdy bylo naučit se říkat NE a umět překonat strach z toho, že přijdu o to, na čem jsem lpěla, ačkoli jsem to neměla. Záhadné, ale my ženy umíme plout v pěkně komplikovaných věcech. 

Další vrstva snu již byla konkrétnější. Viděla jsem přímo ženu, co požírala můj čas, aniž by mi poskytovala jakoukoli kompenzaci... "Vaše cesty se musí rozejít" říkal můj společník ve snu, který měl tak trochu zlozvyk ocitat se v mých snech a pronášet v nich zajímavé výroky. Měl snahu mi objasňovat, že je sice fajn, že díky pomoci této lidské bytosti jsem se dostala velmi daleko v umění divinačním, ale již touto cestou se nelze dostat dál.
Na chvíli, jsem se zasekla a vykřikla Neeeee! Ozvěna a jen jsem zašeptala, již dál neudělám nic... Nechtěla můj čas pustit, ale začala se jím dávit, až rozlila se celá na hustý olej hnisavé barvy.

Jak se tak občas stává, vrátila jsem se od ženy rozlité na olej hnisavé barvy zpět k tomu, co zbylo z věže, do pustiny, které v sobě pohltila materiál věže. Tyto snové pochůzky mne nepřestávají udivovat, máte to také tak?  

Zklamání, zmar a trpkost, pocit zneuznání a velké křivdy byli mými průvodci po planině, kde nebylo nic. Jen občas malé plytké prohlubiny místy s bublinami ze hmoty z roztopené hmoty. Společník z předchozí části mého snu, dorazil i zde. 
"Zrada,  přesně to stalo se... projekt zničil se od samého začátku. Přání, aby nic nebylo a vše vymazáno... vyčkej 5 let a vše odehraje se znovu." 

Sen zajímavý to byl... a realita postupně mu začala dávat za pravdu. Skončily mi dvě věci, jedna drobná, pro mně málo významná, šlo o pomoc spíše jedné ženě ze zvyku. Po ukončení tohoto jsem se sice dočkala z této strany nepříjemnosti a vylití hnisu, jak se říká, ale nic strašného. Protože sen mně varoval a já jsem byla připravena. Bez toho, by to bylo mnohem horší, bolestivé. 
To druhé byl projekt, který jsem natolik moc chtěla, až mi uniklo, že jde tak trochu již o zombie, co jenom podivně se bránila. Podvědomě jsem věděla, ale vědomí odmítalo si přiznat, že zde opravdu nic není. Sen pomohl mi přiznat si pravdu a postupně se přeorientovat a vše překlenout. Někdy je člověk něčím natolik zaujatý, až nevidí...

Život šel dál a Universum mi ještě do cesty postavilo podobné situace, jestli se tedy nechytím... nu, poučená z prožitého, jsem pokušení odolala ♥.    
 



Vánoční příspěvek



Jak již to tak bývá, vánoční čas je časem zamyšlení se a vánočních setkávání. Při tomto je potřeba zachovat klid, pohodu a zdravý rozum... náročné. Rodina jsou lidé, které si člověk vědomě, na rozdíl od přátel či partnera nevybral. Jednoduše mu byli naděleni. Stejně tak si člověk nevybíral partnera podle rodiny, ale zde šlo o jiná kritéria. Alespoň obvyklé to v dnešní době nebývá. Nu a v čase vánočním, se nám tito lidé obvykle nakumulují do pár dnů.

Nevím proč, neb logické to není, jsou lidé náročnější na své blízké a to, co jindy tolerují, u svých blízkých mají tendenci měnit, komentovat, doporučovat, radit a vůbec mít výhrady a připomínky.  Jistě, nikdo není dokonalý a mít nedokonalého příbuzného je doslova za trest.

Pro mně bylo a je velkou výzvou to změnit. Brát ty nafasované lidi jako osobnosti, kde každá je jinak, ačkoli každá má svůj specifický způsob, jak lézt na nervy.  Nakonec nejvíce si na lidech všímáme, jaké zrcadlo oni nám nastavují. Respektovat je, do ničeho nenutit a zůstat příjemným, i když jiní ztrácejí nervy. V tomto držím pěsti.   

10.12.18

Jediná správná cesta...



Hodně lidí, kterým se něco povedlo, nabývá přesvědčení, že jediná jejich správná cesta. Jenomže toto tvrzení platí jenom pro jednoho člověka, toho, který se touto cestou vydal. Je docela možné, jelikož podobné přitahuje podobné, že časem narazí na osoby, které mají také jedinou cestu, hodně podobnou. 

Mluvíme-li o magii, je potřeba říci, že ji lze provozovat různými způsoby a na různých úrovních. V našich končinách narazíme nejdříve na západní tradici, která je postavena na kabalistickém stromu života, propletená pohanskými božstvy Starého Egypta, ale více Řecka či Římu. Možná, pokud někdo vyrůstal v zajímavé oblasti, narazil i na nějaké lidové čarodějnictví. Půjdeme-li dál, zjistíme, že na různých místech světa se vyvíjely lokální systémy, které se od oné synkreze dosti odlišují. Tyto různé tradice bývají pěstovány nejenom v nějakém tom volném společenství čtenářů a uživatelů, ale i v západních řádech. Jde jenom o to, co člověku sedne, s čím vším se seznámí a čemu všemu se nakonec bude věnovat. 

Magii dnes může provozovat každý. Nu, s tímto tvrzením lze souhlasit. Někdo jí bere jako koníček pro vyplnění volného času a zájem, jiný jako náhražku náboženského systému, protože jej církve zklamaly anebo mu žádná nevyhovuje.Dá se mluvit o tzv. hobby magii.
anebo si ji pořádně propojit se životem, udělat z ní svojí součást, získat správné návyky. Ne kvůli image, či podobným afektovaným efektům, ale kvůli tomu, že to tak člověk cítí. 

I propojení si magie se životem může vypadat různě. Může jít jen o vylepšení si životních podmínek, exprimentování, adoraci, práci s entitami, energiemi v každodenním životě, kdy člověk si vylepšuje sebe, své okolí. Anebo o cestu studia a praxe, která je nějakým způsobem přínosná pro společenství... záleží jen na nás. 

Ať je to jak chce, je jen na každém z nás v jaké rovině, jak moc dalece, nakolik niterně...      

4.12.18

O nepředvídatelnosti...

























Lidé mají rádi uspořádanost a jakákoli nepředvídatelnost jím dělá potíže, bůhví proč.
Přitom v životě je více neznáma, nežli toho, co lze spolehlivě předem odhadnout.
Otázkou je, zda bychom se neměli děsit toho, co je více předvídatelné. Právě předvídatelné má snahu necitlivě plánovat budoucnost, aniž by bralo do úvahy faktor změny. Tajemno u předvídatelnosti nehraje žádnou roli a bývá často ignorováno.

Ani v divinaci nikdy nevidíme vše, ale dost na to, abychom se učili s realitou pracovat. Realita se neohýbá, ta je v části v chaosu a odtud někdy její proud vychází.
   
Lidé mají obavy z chaosu a neumí si nic jako chaos představit, přitom právě v jeho strukturách tvoří se překvapivé. Obavy z destrukce nejsou na místě, mnozí lidé by vše jenom shromažďovali a vůbec nic ani to zničené, neopravitelné za žádnou cenu nevyhodí. Potom to u nich v mentální rovině vypadá  jako v bytě člověka, který nechává doma odpad. Síly univerza ovšem fungují destrukčně tam, kde se člověk bojí a pořád drží se toho, co již nepotřebuje, jakoby nechtěl ani umět chodit bez opory. Z hlubin nad nebesy vynoří se dráp chaosu, který sebere to zbytečné a překonané... . Lidé často ani po varováních nechtějí se modelu rozbitého a neopravitelného pustit. Naopak, vzdávají to tam, kde se jím objevuje signalizace, že za čas, zde k narovnání dojde, jen probíhá proces transformace.

Možná je to vše způsobeno nechuti něčeho se vzdát, něčeho, co jsme si vysnili a rozbitý model se tomu nejvíce blíží.