17.7.18

Atum - - - Re


































Atum aneb Pán absolutna, právě on jako první vznikl z pravodstava Nun. Šlo vůbec o první vodu, oceán chaosu, z něhož sám sebe stvořil Atum. A svět, jak jej známe, skončí, bude to právě on, kdo zůstane. Jeden z hadů, který není chaosem, ovšem z chaosu vznikl. Možná právě toto bylo důvodem jeho synkretické spojení s Reem.
Je hadem či člověkem hadem na svých zobrazeních. Jako Cheper dělí se s Reem o tuto podobu. Re představuje Chepera jako polední slunce, Atum jako večerní. Právě on schází do zásvětí, resp. tato složka spojení Atum-Re se aktivuje, a on zabíjí démony. Za zmínku stojí, že hadi, kteří v podsvětí démony porážejí, vydrží i po konci světa. Právě toto se využívá i v tyfónské magii.  
Stojí na vrcholu pantheonu? Hierarchicky nelze k této mytologii přistupovat. Stát pod jeho ochranou bylo praktické, neb on skutečně uměl porazit démony a jeho amulety před všemi běsy a strachy noci se užívaly. Zobrazovali jej i jako muže s hlavou Berana, ovšem pozor, toto je daleké koncepci Beránka božího, který se nechá jako oběť umučit. Zde by mučitel skončil rozsápán na tisíce kousků či spálen na uhel a jeho duše by uvízla v moři chaosu navěky, dokud toto by z ní neučinilo svojí součást.
S večerním Sluncem a amuletem Chepera lze nad ním meditovat. Jeho cesta je o koloběhu, od počátku světa až za jeho konec. Ten, který umí vyjít s chaosu, přitom chaos sebou nenese. Právě ono destruktivní využil pro stvoření sebe a následně již činil vše konstruktivní – tvoření a zanechání něčeho po sobě.

Re Sluneční kotouč, pluje po obloze. Přes den, ale i v noci, kdy v podsvětí svádí svůj boj s démony. Vždy vyhraje, a jeho pomocníky postupně si rozebereme. Pro člověka neuvyklého egyptské mytologii je zatěžko si představit, že tento Bůh v sobě zahrnuje i Atuma. Pro Egypt poměrně běžná záležitost. Ra také bylo jeho jménem. Lidé zobrazovali jej jako Lva, sokola, jestřába. S Reem spojuje jej podoba Chepera a kočky.
Re představuje velmi tvořivou sílu, již jenom tím, kolik bohyň je s ním spojeno, Někdy vedou se spory o roli bohyně. Třeba Maat byla považována v jedné oblasti a době za jeho dceru, v jiné, za jeho manželku. Jeho magické jméno znala pouze Eseth, té povinován byl a učinil z ní mocnou kouzelnici (ve smyslu mága).
Pro život Egypťana představoval to nejvíce důležité božstvo.  Provázel jej od rána – svého zrození, kdy vítězně vylézal po boji v podsvětí až do večera, kdy odcházel do podsvětí bojovat, takže ani v noci neuléhal ke spánku, nýbrž sváděl lítý boj. Na své bárce křižoval jak oblohou (právě ona dělila od chaosu svět) tak i zásvětím.
Horou zlata nazývali jej pro nemožnost pohlédnout mu do očí, když procházel se po obloze. Byl spojen se slunečním kotoučem a také synkreticky na sebe navázal Atuma. Ráno vylézal jako skarabeus, potom se v poledne měnil na sokola a nakonec byl ten s hlavou berana večer.  
Byl ochráncem faraona.
Oko Rea je spojené s více Bohy. Bylo dáváno Bohyním, které jej používaly k ničení v oparu pomsty. Právě ono nalezlo ztraceného Tefnuta a Šu. Aby oko upokojil, udělal z něj Urea na svém čele.
Pro navázání kontaktu jsou možné meditace, využití pozic z jógy pro pozdrav slunci. lze prožívat pouť slunce po obloze i v zásvětí. Zároveň je to i cesta, jak si navázat vztah k dalším božstvům.
    

13.7.18

Vliv magie na dění společenské



Jistě, jsou ambice mágů, které míří na politiku a vždy byly. Touha po moci je tím hnacím motorem, na který nabalují se démoni slibující: a může to být vše jenom Tvé...
Neuklidním čtenáře v tom směru, že snad toto nemůže nikdy uspět. Zároveň neumím dát ani dostatečný recept na úspěch v magii politické, protože popravdě nemám odexperimentováno, zda touha po moci či spasitelský komplex (tedy touha za každou cenu po-moci), je skutečně tím, co adepta magie vyžene na vrchol politický ve společenství, které si označil. Jelikož ani jednou z forem touhy ovládat netrpím natolik, abych v tomto směru experimentovala, nikdy podobnou zkušenost sama nezažiji, Nicméně budu se pídit po těch, co se pokusili.

Napadá mně třeba Jana Naďová. Ale jistě nebude jediná. U ní třeba je jasně vidět, že magie vyžaduje pevné nervy, i když se zakázka někomu zadá, jinak nestabilní psychika situaci otočí a je z toho průšvih. Ovšem stran publicity je vedlejší efekt zaručen, jak je vidět, po několik let. Nakonec právě ona byla vílou, co obdařila mocnou ODS polibkem smrti. Jestli se má tato strana pozvednout, budou muset symbolicky najít jinou ženu, co by to kouzlo zlomila. Ovšem na to zdá se, dost odvahy nemají. Kdo probere se pádem té vlády a zůstane nad věcí, může mnohé pochopit.

Lze magií zlikvidovat politického protivníka? Nu, nějaké rituály se uskutečnily proti Trumpovi. Ale ani ony nezabránily jeho nastolení a exhibicím. O tomto období politických dějin USA budou ještě dlouze historici polemizovat, jak jej interpretovat. Má interpretace je jednoduchá. Společenské záležitosti jsou otázkou řádu maat (i ty osobní, ale o tom jindy a jinak). Před Trumpem byla v USA politika hyperkorektností, kdy se přemýšlelo o tom, zda nějaké slovo nemá i význam urážející
a každé gesto se hodnotilo, Práva jednoznačně převažovala nad povinnostmi. Společnost je živý organismus, entita sui generis a má tendenci se obnovovat. Jistě, i po tomto zásahu. A tak byla příznivá situace pro někoho, kdo toto zatrhne. Právě na těchto volbách jsem pochopila, jak málo jde
o lidskou hodnotu kandidátů, protože dnešní doba je hraniční. Jsme mezi více Aeony, takže pochopitelně je dosti lidí vyhraněných. Ať je Trump jakýkoli, do nastavení onoho organizmu zapadal nejvíce. Než si čtenář řekne, že teď společnosti škodí, měl by si uvědomit, že každý politik společnosti škodí. Trump škodí úplně jinak, než ti před ním, takže staré poškozené místa se obnoví
a až bude škody prostřednictvím Trumpa dost, tak zase přijde škůdce s dalším novým potenciálem.

Stejně tak se toto dá aplikovat i na situaci v naši politice. Máme nevyrovnané účty s KSČM, neb tato strana nikdy zakázaná nebyla. Spoléhalo se na morálku, že jako opozice dobrý, ale vliv na vládu, do významných funkcí? To nikdy! A tak máme ji zde znovu. Na tomto faktu nic nemění hádky, kdo za to může. Havel, že byl proti zrušení? Nebo ODS, že nešla do koalice s ANO? Pravdou je, že ten čin, kterým se její faktický vliv zvýšil provedl Babiš, a to v dějinách zůstane zachováno. Co jiného mu zbývá, když táhne to se Zemanem?
Ovšem je potřeba si uvědomit,  že komunisté, kromě toho, že dělají podrž tašku miliardáři bohatšímu, než-li Trump, toho fakticky nevykonají nic. Funkce užitečného idiota této strany bez budoucnosti zůstane tím jediným. Jistě, ideologicky je to dobrá zbraň pro opozici... 

Společnost je zajímavý organismus, dlouhá léta ji pozoruji z dálky i blízka. Neumím ji popsat z pohledu politika, člena politické strany či fanouška. Mám tendence se přiklánět k tomu, co právě není trendy a vyrovnávat jemně spíše opoziční faktory. Myslím, že fajn by bylo, kdyby senát a komunální sféru ovládly jiné subjekty, než ty koaliční... Tak se pokusím občas svými vstupy popsat politiku tak nějak jinak, pokusím se pojmenovat nějak to, co je skryto...       
  

3.7.18

O nás, o člověku I

























Není jednoduché dosáhnout dokonalosti...
to na křídlech anděla se člověk vznáší. 

Pád znamená pád do hmoty se všemi jejími možnostmi, které člověk využije navzdory omezení, když překonává své ego, hmotné překážky včetně těch nastavených vlastním tělem... 

Nezbývá, nežli najít způsob, jak dostat anděla k sobě a manifestovat jeho přítomnost více či méně trvale...

Teprve potom vše plyne a je to vidět i na člověku samém... , není omezení a touha být nemusí, neb vše skládá se samo... 

A svět a vše vypadá jinak... nezbývá,  - - - - -
než zatížit své tělo řádem a pravidelností...

než posadit své touhy do pryč...
než přestat litovat se  a vyžívat ve vlastním utrpení...
než začít naslouchat jeho hlasu a bez předsudku konat, jak on velí...

potom dostane každý kousek svého ráje... bez omezení...


6.6.18

O pohřbech a smrti (vzpomínka)


























Dětství a dospívání je období, které nás nějakým způsobem ovlivňuje. Dříve nebo později se události zkříží a řetězí se velmi zajímavým způsobem. Můj dědeček míval ve zvyku účastnit se pohřbů. Bydlel ve středně velké vsi v Beskydech, kde si jej lidé vážili a zvali jej na pohřby, i kam jinak rodina nechodila. Hodně lidí znal z práce a jak umírali, tak vždy přítomen na kúru v kostele, účastnil se pohřbů. Jak to vím? Protože mně jako malou hlídal a jelikož pohřby byly poměrně často (alespoň jednou za měsíc), tak mně tam tahal sebou. Nevím od kolikati, co si pamatuji, již jsem to brala jako hotovou věc, že jej doprovázím na pohřby. Moudré řeči chlapů na kúru týkající se otázek života a smrti, prakticky se točící kolem toho, že musíme tam jednou všichni, mně připravili na to, že smrt, pohřeb a tak jsou běžnou záležitostí v životě. 
Byl to malý hřbitov v kopci. Vynést truhlu a nevyklopit zesnulého jak v Tisícročnej včele dalo skutečně práci. Věřím, že se i takové příhody staly, zejména, když se žal přebíjel alkoholem. Tak zde, až na karu. Důležitou součásti života bylo i obstarávání hrobu a náhrobků. V tomto duchu mí staří rodiče nenechali ničeho náhodě a ještě několik let před smrtí se kochali, jak krásně jím kameník vytesal nový náhrobek a uvedl jména. Mám podezření, že náhrobky jsou zejména pro živé, odrážejí jejich tradici, svědomí, vztah k něčemu. Takto to bylo tedy v pořádku. Třeba po své smrti by dostali náhrobek s něčím, co by je esteticky neuspokojilo. Takovému riziku ve společnosti, kde pohřby a mrtví jsou nadále součásti rodiny, je nutné se vyhnout. Však to má vliv i na další generaci dětí, která se občas vyskytne u rodinného hrobu. 

Pohřeb, ač na druhé straně rodiny nebyl bráván s takovou samozřejmostí, přeci jenom nebyl tragédii. Občas jsem tedy o pohřbu i mívala sny, ale ty babička si vždy spokojeně vyslechla, aby konstatovala, že budu žít dlouze. Dlouhý život čekal snového nebožtíka a vůbec všechny, co ve snu oděli se do černých hader. Jen ty bílé by znamenaly blízkou smrt. Jelikož na určovaní smrti byla odborník a uměla s přesností 14 až 10 dnů dle svých nikoli snových vizí, ale jemných materializací entity spojené se smrtí, říci, že v tom a tom stavení někdo umře, lze její zkušenosti vzít jako relevantní. Nakonec ve struktuře malých na sebe napojených osad taková zkušenost neobtěžuje. Žít ve městě, musela by otupět.
V tomto kontextu mi zdůrazňovala, že problém je sen o svatbě. Jestli někdo koukal na staré slovenské filmy pro pamětníky, jistě si vzpomene, že hrdinka tragicky zahynula poté, co ona nebo její matka ji ve snu viděly jako nevěstu oblečenou v bílé. Utkvělo mi to v paměti, neb jakmile jsem viděla ten sen, bylo mi jasné, že hlavní hrdinka umře. Jenomže mezi horaly se jednalo o zkušenost se sny reálnou, neb uměli vyjmenovat případy, kdy takový sen předzvěsti smrti byl. Ono mladé ženy se do truhly oblékaly do bílé. Ovšem být nevěstou v jiných barvách, veselých nebo i černé, znamenalo dlouhý život. Být nevěstou ve světlé, ale ne bílé bylo známkou blížících se zdravotních potíží, ale přežitelných, takže nic hrozného. Nevím jistě, jak by se brala šampaňská, odhaduji, že spíše jako žlutá.


Poprvé mně doopravdy zasáhl až pohřeb mámy od mého spolužáka. Bylo nám 8. Znala jsem jí, velmi milá paní. Nejvíce mi bylo líto kluka, který je odsouzen vyrůstat bez mámy.
Ten školní rok se udála ještě jedna věc... jedno z děvčat ve škole vyhrálo s maskou noc karneval. Měla krásný černý kostým s černým závojem posetým stříbrnými hvězdami. Možná divinace, možná předurčení, ale v teeneage věku  tragicky zahynula. Tato událost mně zasáhla ještě více, neb časem jsme se spřátelily. 


Smrt je všudepřítomná, je součástí života. Součástí změny. U nás se říkalo, že na smrti se pozná, jak kdo žil. Dobří lidé byli požehnání rychlou smrtí, před kterou se netrápili upoutaní na lůžku. Ti zlí, ne a ne umřít. Je hodně příběhů o zlých čarodějnicích, které trápily lidi a neuměly naposledy vydechnout, dokud jimi trápená oběť nedošla a nevyřkla ono kouzelné, odpouštím Ti. Jakoby v těchto okamžicích svědomí se probudilo a nedovolilo jen tak odejít. Sama jsem zažila a pozorovala ženu, která čarodějnictví ani neužívala ve vlastní prospěch, resp. asi chtěla, ale ono se ji to vždy zvrtlo, neb chronická závist jaksi brání úspěchu magické operace za účelem něco vylepšit. Ovšem k zaškvařování zde byly ideální podmínky. Občas se od silné oběti něco odrazilo a teta to schytala ve vlastních řadách, nicméně téměř do konce svých dnů systematicky musela někomu škodit. Ty poslední chvíle, byly hodně drsné...
Zdá se, že ani civilizační nemoci a paliativní péče toto pravidlo nenahlodaly. Ono je rozdíl, vnímat a těšit se z každé strávené chvilky navíc oproti všudypřítomné bolesti navzdory všemu, která zasahuje vše natolik, že dýchat bolí stejně jako nedýchat.


Způsob nazírání horalů a lidi podhorských se až tolik nelišil. Nějaké manipulativní tety dělající pro dobro jiného se zde nechytaly. Ono "nehas, co tě nepálí" zde bylo drsně motivováno dalším "nehas, co tě nepálí, už ti hoří packy". Resp. takové tety zde byly bez okolků označeny za zlé čarodějnice, i když se jednalo o tchýni.

Ono nahlížení na smrt, pohřby se může lišit oblast od oblasti. Snad tato vzpomínka stane se svědkem, by nezapomínalo se, jak tehdy lidé mysleli. 
   
        

22.5.18

Magie a věci finanční (poznámka třetí)




poznámka první

poznámka druhá

Finanční magie je velmi zapeklitou záležitostí, rozhodla jsem se napsat po nějakém tom měsíci  poznámku třetí. Nebudu se opakovat a pokud někdo má zájem, přečte si poznámky předchozí.  Ponechávám na čtenáři, zda mu má slova dávají smysl. Nakonec nedávám návody doslovné, ale nechávám dostatečný prostor pro vlastní kreativitu. Uvědomuji si, že ten, kdo mně osobně nezná, stěží umí říci, jak se toto daří. V podstatě mi nesejde na tom, abych podávala důkazy, nepotřebuji si ego pěstovat na uvádění, co povedlo se.   


Talisman

Svůj rituální talisman, který zvolila jsem pro vybudování pevného základu používám neustále. Prakticky do něj nevrtám, jen jak měním peněženky, tak on mění svojí pozici. Jistě, má i svého bratra, který nachází se někde jinde zas. Popravdě teprve jejich oddělení vedlo k výsledkům, kdy přestal onen pocit průvanu v peněžence. Zdá se, že po čase přistoupím k tvorbě dalších talismanů tohoto typu.

Musím ovšem přiznat, že kromě toho vytvořila jsem (již je to delší doba) i runový talisman, který z pochopitelných důvodů publikovat nikde nebudu. Zkušený čtenář ví, že takové záležitosti nejsou určeny pro oko veřejnosti. Vnímám jej vzhledem k jeho dosavadní funkci jako pojištění svého druhu.

V prvním příspěvku jsem se zmínila o experimentu  s talismanem i v oblasti podnikání osoby, kterou považuji za blízkou a dostatečně rozumnou na to, aby nenechala se  poblouznit Mamonem. Talisman se osvědčil, a tak jsem si něco podobného pořídila i pro vlastní potřebu. Je dobré finance postupně rozvrstvit, když tedy se začne dařit. Stejně tak si myslím, že je potřeba si rozvrstvit i talismany, již jenom proto, aby člověk dával i v jemnohmotné sféře svojí vůli najevo. Jsem konzervativní, takže jde o věci, které přibývají léty, a jak osvědčují se, zmiňuji se o nich.  Předpokládám, že kdo se začne finanční magii skutečně věnovat, tak časem, i kdyby po dobách nejistoty, se bude muset nějak
 s otázkou dalších investic vypořádat.


Poslíčci

Povšimla jsem si, že než se mi objeví dobrá příležitost, objeví se ruku v ruce s tím i ono lákadlo, jehož jsem pořád nedosáhla, nicméně představuje úžasný atraktor. Právě tím mi spolehlivě zabrání fixovat se na nějaký konkrétní cíl a egregor podporovaný entitami zvenčí může úspěšně bez mých nevhodných či dokonce pochybovačných myšlenek v klidu se vyvíjet. Asi to není z mých předchozích poznámek výslovně zřejmé, ale jedná se o záležitosti tuze živé.


Atribut změny

Flexibilita a variabilita jsou běžné pro svět financí, i pro ten více konzervativní. Proto je na místě, aby v tomto duchu člověk operoval a tak se i choval. Jistě, jsou zde prvky, které měly by přetrvávat, ale ona opora nesmí bránit změně. Nejde jenom o to někde něco hromadit, ale i jinde něco vynaložit pro smysluplný cíl. K tomu patří i radost. Člověk by neměl být pouze zaseknutým strojem, ale měl by se umět i těšit. 


Podpora

Lakomec to má těžké v magii finanční. Mít finance v sobě zahrnuje i motivaci podporovat něco, co je  neziskové. Jistě, nejde jenom o podporu vlastního již zisk nevytvářejícího důchodce či ještě zisk nevytvářejícího dítěti, ale i o podporu něčeho zvenčí. Každý z nás preferuje něco jiného a přesně to by měl podporovat, jinak spíše hrozí, že zabrzdí tok financí. I v tomto směru se toho vyplatí více. Zatouží-li člověk po větším platu, zisku, měl by si říci, že určitou částku měsíčně obětuje na podporu něčeho, co bez podobných nadšenců šanci vydělat si samo nemá. Jak jsem se zmínila v předchozím díle, podpořila jsem něco, zřejmě o to adresát nestál (resp. stál o podporu od kohokoli jiného, nežli ode mně, jen mi to nějak nedošlo :) ). Anebo možná jenom nejsem typ, pro který je vhodné podporovat něco, co zná dobře, neb se věci předimenzují.


Nepodléhat nepřízni

Ani po létech praxe se nedá zabránit tomu, aby nadešly okamžiky, kdy člověk tak docela nemá jasno, kam a jak by se chtěl ubírat. Takové chvíle jsou běžné. Stejně tak, kdo se vydá na cestu akciových trhů, bude se muset naučit nepodléhat panice. Však postačí jedno gesto Trumpa a vše je na chvíli vychýleno ve velkém.
Období nepřízně je zkoušou naší vůle a charakteru, zda udržíme se. Právě zde se ukáže, nakolik to člověk myslí vážně. Kdo vytrvá, dočká se zisku. Jen nesmí si své operace z jiné strany nabourávat.

Stejně jako všechny oblasti magie, i zde je vyžadována pokora a takt. Jsou záležitostí, které jaksi nelze narovinu pojmenovávat, možná proto, že u každého je potřeba jiného přístupu a prvků vlastní kreativity. Finanční operace ji vyžadují, chce-li člověk něčeho dosáhnout.

 

16.5.18

O idolu



Můj vzor... téma častých slohových práci. Utrpení, neuměla jsem najít člověka, podle kterého bych chtěla prožít svůj život. Hodně lidi udělalo velké věci, prakticky v jakékoli oblasti lidské činnosti. Ráda jsem přečetla i nějaký ten životopis, autobiografii, ale nikdy ne se záměrem, být jako ten člověk. 

Myslím, že udělat něco výjimečného, byť jenom pro jednoho člověka, nastane, když si děláme to, co nás baví. Protože jen v tom můžeme být dobří. Nikdy jsem neporozuměla tomu, proč lidé volí svojí práci podle různých faktorů, jen ne podle toho, co je baví. Nejde o to, kde jsme, jsou různé příležitostí, ale jak děláme to své. Když něco baví, může to být kdekoli, a obtížných podmínek
a člověk se dostane do stavu, kdy překoná vše a postupně v tom, v čem je dobrý, daří se mu i excelovat (alespoň někdy). 


 Nemá cenu snažit se být originál za každou cenu, nýbrž žít tak, aby se
v každém okamžiku něco prožívalo. Musí to být utrpením trávit čas tím, co nebaví, co nelze, co nedá se. Jistě, také jsem prožila čas i tímto nehodným způsobem. V podstatě z hlouposti, protože vždy se dá udělat něco, nakonec kreativita mezí nezná.

9.5.18

Podobenství modřín...

Fotka, modřínu jemného, něžného svým svěžím dechem... 

Pohlížím na něj i teď v podvečer připomínaje si, čas umí i konzistentní být.



























Věci, které opadnou časem jako jehličí z modřínu a okamžik, co být mohl...

Sopka vychrlila vše a uvnitř zůstaly pouze doutnající zbytky uhašeného dne.

Jakoby něco uvnitř vyprchalo, ono nezvratné a deroucí se ven prodralo se 
příliš rychle...
nervy neudržely a posvátno spálila  hustá nekonečně rudá láva.

Sopečný prach usadil se, nitro vyhaslo, a nastal čas pro nové...


Po dlouhé zimě, mrazy již polevily... oběh stromu obživl a vyrašilo jehličí, jehož heboučká krása vysílá signál ke hvězdám, až v okamžiku, zastaví se čas a...

A zde je jen na nás, jak dopadne náš příběh. 
V životě jsme postaveni do situace, kterou neustojíme. Jedno proč, každý míváme důvody rozdílné, jen uvědomit si je. Možná jen příliš tlačíme na pilu...

Ovšem jisté je, že život není o jehličí, co nikdy neopadá, ale o listech modřínu a vracení situací. Znovu vyraší před nás jako nové listí, dokud neprožijeme si je správně. Ne-li teď, tak potom někdy za déle, v další reinkarnaci. Realita, která dostává nás jinam, pokud chceme. Můžeme to pořád dokola podělávat anebo naopak posouvat se dál...

Jsme bytosti, které lávu hromadí si díky svým touhám a očekáváním. Někdy neumíme prožít si prchavé okamžiky teď v honbě za těmi, co přijít teprve mají. Takto něco jemného neprožijeme si nikdy. Když máme, nevnímáme, chceme již dál být. Chceme za každou cenu vyslovit to, co teprve má nastat... až nenastane. Naučíme-li se prožitku a necháme vše ostatní stranou, věci vyvinou se lépe, než bychom chtěli...           

22.4.18

Eso Disků - KOŘEN SIL ZEMĚ



Kořeny země lze nalézt v pohybu. Nejde o nic mrtvého, ale o živou substanci, v níž vzniká život a tlejí zbytky starého života pro nový.
Živná půda pro všechny, akce, emoce i idey. 

Vřele doporučuji čtenáři přečíst pasáž z Knihy Thothovi týkající se této karty. Zde objasněno je, proč pro Nový Aeon je potřeba nového tarotu, Země již zde není něčím pekelným, nehybným, co zasype člověka. Je něčím, co se neustále hýbe, co dává život, co je základem pro to, aby člověk vůbec mohl existovat. Je hybatelem a nositelem myšlenky Kether-Malkuth, Malkuth-Kether. Když uvědomíme si, oč jde, zjistíme, že o ono spojení těla a ducha. Uvědomění si a umění z tohoto uvědomění přinést něco přímo na hmotný substrát. 

Nový věk změnil pohled na atom, kde také jak kolem Slunce obíhají planety jsou malé částice v podobném rozložení. Je to doba, kdy disky nejsou mince, pentakly, ale měna je dnes vnímaná trochu jinak.

Karta je úžasně vycentrována a najdeme zde spoustu per Maat. Kdo pozorně se dívá, našel by zde i křídla andělské, symbol pro naše éterické tělo, které je naším nejlepším bodygardem a spojencem, jen najít společnou řeč, by člověk porozuměl mu. 

Lze zůstat na povrchu anebo se ponořit do hloubek těchto vrstev. Zrození Osirida skrze Hóra oživuje kdysi zapomenuté vědění.

Pro poznání systému, je potřeba si uvědomit, že duchovní podstata země, neb nejde pouze o hrubou matérii se manifestuje ve znameních: Kozoroha, Býka a Panny.

2 Disků - Jupiter v Kozorohu
3 Disku - Mars v Kozorohu
4 Disků - Slunce v Kozorohu
5 Disků - Merkur v Býku
6 Disků - Luna v Býku
7 Disků - Saturn v Býku
8 Disků - Slunce v Panně
9 Disků - Venuše v Panně
10 Disků - Merkur v Panně.   
   

Eso Mečů - KOŘEN SIL VZDUCHU


Povstal vzduch z konjunkce vody a ohně.Představuje živel, který lidstvo přímo vnímá, ve svých myšlenkách...
Není planetou je nad Merkurem, prostředníkem mezi Bohy a lidmi.

Ráda této kartě říkám génius, neb představuje dobré dispozice po myšlení a pochopení všeho. Pod jejím vlivem snad naprosto vše člověk pochopit je schopen. 

Svoboda absolutní a abstraktno, je s tímto esem spojeno. Však zkuste polapit vítr, proudí si, jak chce, někdy v pomalém až líně ospalém tempu, jindy s neuvěřitelnou rychlostí, neb on sám určuje si, co a jak si projeví.

Kam  zavítá, tam něco nového přinese, struktury staré rozbourává. Však onen meč v poryvu mračna rozfoukal a přinesl jasno. Jeden z výrazných atributů Kether - Koruna. On ne v zemi zapíchnutý je, ale mezi mraky lítá. Srpky měsíce na rukověti symbolizují, že ono nevědomé se dostává na vědomí a v procesu uvědomování si lze velmi jasně kořen vzduchu poznat. Jde o meč mága, který porozuměl, pochopil a ví.... to, co pouze tušil, objevil si pro sebe naprosto jasně.

Cituji z Knihy Thothovi:  Jeho »všeobjímající, všudypřítomné, všepronikající a všepohlcující vlastnosti« popsalo mnoho znamenitých spisovatelů, a jeho analogie jsou z větší části obecně známé každému průměrnému pozorovateli. 

Vše, co zavání pochybnostmi mizí, podvědomé bylo natolik zpracováno, že umí vynořit se na vědomí. Jen rizikem je, že ne každý umí porozumět tomu, kdo Kořen Vzduchu zažil. Proto o Velkém poznání se mlčí. Ne jako fráze, alibi či výmluva, že nelze vyslovit, pojmenovat. To lze, ale pouze tomu, kdo tuto zkušenost má. To důvod, proč okultisté o svých záležitostech mlčí.

Vzduch prezentuje se ve znameních Váh, Vodnáře a v Blížencích:

2 Mečů - Měsíc ve Váhách
3 Mečů - Saturn ve Váhách
4 Mečů - Jupiter ve Váhách
5 Mečů - Venuše ve Vodnáři
6 Mečů - Merkur ve Vodnáři
7 Mečů - Luna ve Vodnáři
8 Mečů - Jupiter v Blížencích
9 Mečů - Mars v Blížencích
10 Mečů - Slunce a Měsíc v Blížencích.   


Eso holí - KOŘEN OHNĚ



A zde zrodil se oheň, element povstal z blesků na zádi. 
Karta nemá ani Planetu ani Znamení... Je nad nimi. 

Je více, než Slunce, je tím, z čeho Slunce se zrodilo... je to něco, co povstalo tehdy dávno na počátku.

Akce, energie, dynamičnost, prakticky síla sama o sobě, již je potřeba využít v nějakém kreativním směru, jinak nevybouřená sama o sobě je destruktivní. Však oheň špatným pánem je, ale dobrým sluhou.

Vidíte ty blesky, oheň a ohnivou plazmu, která připomíná lávu? Z této karty nabijete cokoli. Jakýkoliv talisman, kamen, prostě vše, co najdete po ruce. 
I člověka, který ne a ne se odhodlat k akci. Jen je potřeba míru znát, neb místo toho stát může se, že on raději bouchne. 

Jak Fénix má šanci člověk zrodit se z vlastního popela, karta vzniku a zániku, vtělení do inkarnace i jeho konec. Pohřby žehem souzní s ní.

Vykladači katu buď milují, protože sami umí její potenciál si nastavit a nějak toho využít i pro klienta.  Anebo vidí ten chaos, ryzí, neb nic jiného nezbude po aktivaci destrukce. 

Astrologicky kartu vyjádřit nelze, ne jinak, než cestou do podstaty bytí, mimo vše. Však různá znamení již modifikují a personifikují onu čirou energii, však vycházejí z ní. 

Kartu lze využít k novému počátku, k tomu, aby tvořilo se cos, co je jiné... co má smysl jinak nastaven. Lze přetransformovat to do ohně, který známe jako Berana, Lva, či Střelce. Je podstatné systém si uvědomit:

2 Holí - Mars ve Skopci (domicil)
3 Holí - Slunce ve Skopci

4 Holí - Venuše ve Skopci
5 Holí - Saturn ve Lvu
6 Holí - Jupiter ve Lvu
7 Holí - Mars ve Lvu
8 Holí - Merkur ve Střelci 
9 Holí - Slunce ve Střelci
10 Holí - Saturn ve Střelci.  

19.4.18

A přání žije si dál II...

I. díl o přání obecně


Takže po roce, k tématu pokusím se býti osobnější...
Mám přání.... jednoduché obyčejné přání....

Nu dlouho.... ano dá se říci, že již hodně dlouho....

Ono přání nepopíši konkrétně, neb nechci jeho kouzlo narušiti. Je to něco, co dlouze chci, téměř se několikkrát naplnilo, ale vždy nastal zvrat. Párkrát si za to mohu sama a potom zase ty okolnosti odjinud. Takže mohu věcně konstatovat, že mám nenaplněné přání.

Není to nic abnormálně těžce realizovatelného, jako třeba stát se americkým prezidentem, ale zase nic, co bych měla po ruce.

Vymyslela jsem si jeho realizaci ve velmi luxusním provedení... ne jenom takové obyčejné naplnění ve stylu: na chvilku se podívám, něco zavnímám... ne, takto si to nepředstavuji a zdá se, že jsem o tom přesvědčila Universum i spřátelené entity, jež nabízely mi tu formu obyčejnou. Evidentně jsem se ocitla v archetypu zlaté rybky. 

Po takové době by se dalo nahlas říci, oč tedy šlo, dalo by se také to již brát s humorem, jenomže to by se odkryl závoj a ono přání by bylo zahubeno. Sice ta mrcha ne a ne se realizovat, nicméně je nesmírně užitečná. Kdykoli se ocitnu v situaci, kdy je potřeba pořádný kus magie stejně jako ohromnou dávku štěstí, jen pomyšlení na něj, že i přes hranici času pořád odolává jak naplnění se, tak i vytěsnění z mého života, zaručí dobrý průběh a ony kusy a dávky všeho. 

Je talismanem, ne na papíře či kamínku nebo jiném substrátu, je talismanem v mých myšlenkách, vetkáno ve snech, v paměti entit kolem. Jeho vzpomenutí zaručuje šťastný chod věci kolem. 

Jakoby to vše, ty časy na hraně mezi nadějí a beznadějí, jakoby ony okamžiky radosti a chvíle zklamání vytvořily něco ohromného s pevnou strukturou, co funguje vždy, když potřeba je. Zní to šíleně, ale skýtá oporu i tam, kde žádná není.  

Vyzkoušela jsem vše možné pro to, by naplněno být mohlo, až nemusím již dělat nic. Již není jak co zkoušet. Po několikati létech konstatuji, že přání to nevadí, klidně sílí si dál. Chvilku jsem na něj pozapomenula a po čase některé věci začaly jít ztuha. No, chvilku, mluvím o měsících. Přesto ne u záležitosti, v nichž jsem jeho ochrannou funkci pro zdárný průběh použila. Tak jsem si vybavila, co dělám jinak. Vzala jsem jej a oprášila... ono jako kotě noblesně mně přivítalo, zavrnělo radostí a je naprosto spolehlivé.

Ono přání není entita, ani stroj, ani robot...  Má spíše povahu něčeho, co umí naklánět si síly na svojí stranu, je to most, po němž dá se jít kamkoli a nespadnu. 

Popravdě, nemám tucha, zda toto přání naplní se někdy. Ani co pro to by vůbec bylo možné udělat. Je to na hraně, ani ano, ani ne, ani možná, ani jistě, ani vůbec. Věčný bod Nula jeho domovem se zdá být.


Možná jen prozaicky řečeno jsem si objevila něco, co díky prožitému může být středem mého systému...

Jsem ráda, že přání je, že jsem jej dle rácia nezabila a že "žije" si nějak v rovině povedle a přitom blízko mně... Je jedno, zda v jeho naplnění věřím, nebo beru jej jako stav sui generis, je snad odměnou za loajalitu k myšlence po léta...  




17.4.18

2 Disků ZMĚNA



Jupiter v Kozorohu je Pánem Změny.  Korunovaný had zavinutý v symbol nekonečna, který drží v tlamě svůj vlastní ocas. Jsou to kruhy vrstvící se do prostorových útvarů, jejichž škála není konečná a dosahuje kvality spirály. Nikdy nekončí za strukturou se otevírá další a další a..........další. ... struktura. Pro pochopení je potřeba vnímat kartu velmi plasticky. Znamení Jing a Jang nachází se prakticky v obou částech "osmičky", která ač neleží, rozhodně nepředstavuje číslo.

Nelze ignorovat Knihu Thothovou, podle níž Jupiter je pánem neustálé změny... pohybu, neb jeho atributem je kolo štěstí. Disky zde rozhodně jsou v pohybu.
Jak je mu vlastní, Jupiter zajišťuje hravý přechod z jedné změny do druhé, to ani člověk neví jak, a najednou se ocitá v jiných situacích, než předtím. 

V této rovině je změna potřebná a zpravidla ji nelze zabránit. Bylo by chybou se jí bránit či snad si myslet, že za každou cenu lze udržet dosavadní stav.

Jedná se ovšem o změnu vyváženou zahrnující všechny potřebné aspekty. Tazateli se nemůže stát, že by na změnu nebyly podmínky připraveny.

Změna je součásti naších životů, podléhá jí vše. Jestli je v tomto směru možná destrukce, tak jenom toho, co nemá naději na přetrvání....  








15.4.18

2 holí NADVLÁDA



Mars ve Skopci reprezentuje onu ryzí vůli nezakalenou úmyslem a osvobozenou od chtivosti výsledku. Jde o Pána Nadvlády, jak sám Crowley uvádí. Jedná se o oheň v nejvyšší formě, kdy tvoří se.

Na kartě jsou dvě dorže, tibetské symboly vládce blesku. Za nimi rovnoměrně plápolají plameny. V této pozice je oheň sílou vyrovnanou, nejde o zběsilé bouření se Marta, který zaslepený vrhal by se do podivných dobrodružství. 

Jde o průkopníka, o nové cesty, jak prosadit doopravdy to, co Vůle požaduje, bez ústupků a kompromisů. Jen ten, kdo jde si za svým bez ohledu na cokoli, dosáhne výsledku. Je potřeba si povšimnout, že nežli na dravost, karta klade důraz na vytrvalost. Jestli se něco ničí, tak pouze to, co nefunguje. Člověk ovládá sám sebe, má nad svým jednáním kontrolu a v podstatě se nejedná o vědomou záležitost, resp. tato vědomá kontrola je druhořadá, protože akce probíhá pod kontrolou našeho átmána. 

Koncentrace na to, kam člověk se potřebuje dostat, to jediné má a dává smysl. Nejde o plán, jde o jednání vyvěrající z nitra. Jen tak lze najít cesty nevyšlapané. 

V praktickém smyslu se jedná o to jednat za sebe, nenechat sebou manipulovat a skutečně mít pouze vnitřního rádce. Někdy se člověk pod vlivem karty stáhne do ústraní.  Ovšem nejde o rezignaci, nýbrž pouze koncentraci na to, co je potřeba udělat. Také mnohdy člověk v sobě nachází sílu a potom vystupuje jako autorita.

V klasické sadě postavené na Rider-Waitově systému znamená karta mít pod kontrolou něco na dálku. Mít vztah na dálku, protože ono niterní může zejména napoprvé přijít člověku jako něco vzdáleného. Iniciace přivádí do stavu, kdy jeden nechápe a nerozumí tomu,  proč koná právě takto. Ještě nenaučil se důvěřovat mimo své rácio, ale ona cesta tomuto jej naučí.   

Byť karta zavání moci, jen neznalý by ji zde hledal. Jde právě o proces, ve kterém nastoluje se režim, kdy člověk naučí se splétat vlastní  jednání s osudem, získává vyváženost a cit pro to, co vyplatí se ovlivnit akcí a na co je lepší si počkat.

Mnohdy si kartu představuji jako hole v rukou zkušeného bojovníka. Ten přesně ví, jak je držet, by rovnováha byla nastolena. Jde o pohyb, akci, létají vzduchem (však pozadí karty ukazuje na oheň ve vzduchu), zanechávají akustickou a vizuální stopu. Přesto jsou projevem umění vytrvat ve svém středu.   

Má-li být karta vyložená na vztah, jde o vyváženost, kdy akce obou zapadají jedna ke druhé a vytvářejí unikátní rovnováhu. Není jeden, co dává a druhý co zase jenom bere. Ve všem probíhá sladění.

11.4.18

Ixión


Uvězněn ve svém ohnivém kole za to, že pomyslel si na Héru, král domýšlivý. Nestačilo mu páchat zločiny mezi lidmi, když byl Diem k hodování na Olympu zván, jeho žena zaujala jej. Nechápal, že nesmrtelní čtou v jeho myšlenkách snad lépe, než on sám. Přesto šanci dali mu, nic neudělat.

A tak Zeus vytvořil mrak ve tvaru Héry, na který ten král o sobě si hodně myslící skočil. Sice vzešel i z tohoto spojení potomek, neb Zeus vše oživit umí, ale krále nepoučitelného k věčným mukám odsoudil. A tak točí se v kole ohnivém navěky, jen chvilka, kdy Orfeus  v podsvětí zahrál byla mu odpočinkem. 


Touha převeliká a neschopnost se ovládnout, to je nejvážnější lidská chyba, která stojí každého hodně. Jsme lidé, i ten největší zločinec po něčem touží a paradoxně Ixióna jeho touha zradila a dovedla jej k věčným mukám. Ne smrt, přechod do jinam, ale odsouzen navěky žít ve stavu věčného zatracení. Právě ona neměnnost a uzavřený kruh představuje past, do které nás umí vlastní touha vehnat.

Mistrem je ten, kdo opanuje své touhy, kdo udrží se a nebude za každou cenu, stůj co stůj, bez ohledu na cokoli jen za svým si jít. Neexistují zkratky, které by vedly k naplnění, ale jsou takové, co mnohdy iluzí bývají.  

2.4.18

Esoterik






Esoterik je ten, kdo umí do života vnést umění nadhledu. Rozumí tomu, že ostatní ještě tak dalece nedošli a nechá je, by se potkávali cestou s tím, co potřebují, odbočili, kam je to táhne. Každý z nás potřebuje trochu jinou zkušenost...

29.3.18

O vnímání světa



K napsání úvahy mně inspirovala polemika mezi astrology, z nichž jeden věří v boha a druhý má pohled materialistický. Nu, tak přidám pohled vlastní. 

Od křesťanského monoteismu, který jsem si nevybrala, ale prostě jsem se do něj narodila, jsem přešla k polyteismu. Aby to bylo zajímavější praktikuji se dvěma pantheony, egyptským a severským, ačkoli do typicky věřícího mám hodně daleko. Pantheony, s nimiž nepraktikuji, beru a nemám problém se žádným. Jelikož praktikuji s Maat příliš dlouho na to, abych měla předsudky vůči jiným entitám a tvrdila, že jen to, co dělám, je jediné správné. Nejsem jediná, více lidí praktikuje polyteismus napříč různými pantheony a někteří praktikují s více pantheony, i v kombinaci, jakou mám já.

Stejně tak beru pohled monoteistický, ačkoli mi přijde ochuzený o mnohé. Monoteisté stejně tak jako polyteisté vnímají, že svět není pouze hodně zahuštěná energie (pevná hmota, na kterou jsme běžně zvyklí), ale je zde něco víc. Pouze na to vše mají jednu jedinou entitu, která je všudypřítomná a zároveň nedosažitelná. Převedeno do psychologie, je to Jung contra Hillman. Žel lidé praktikující monoteismus sklouzávají k citacím autorit a příliš sami za sebe jinak, nežli citacemi autorit o věcech nepřemýšlejí (pokud nejsou vyprovokování), protože se s autoritou naprosto ztotožní. V podstatě proto jsou monoteisté, neb zásada, "nebudeš vyznávat jiného boha, kromě mne", je jím vlastní. Proto se u nich setkáme s radikálními tvrzeními typu: toto jediné je správné. Vyjma vzácné výjimky jako např. Jung. Jistě, tímto trpí i adepti polyteismu, ale jakmile se posunou výše, dostanou jaksi spirituální nadhled a spíše si váží každého, kdo se snaží nějak pojmenovat to ono za závojem. Pravda, mnozí zůstávají předlouze ve stádiu adepta, možná i několik životů.


Takto se dostávám k podstatě vlastního přesvědčení. Ta vyplývá z mé vlastní zkušenosti. Mluvím s nimi, pracuji s jejich atributy a energiemi a objevila jsem živé bytosti, jen trochu méně hmotné (tedy mnohdy trochu dost). Jsem si vědomá skutečnosti, že podobná prohlášení vzbuzují nedůvěru, pokud člověk také nemá podobnou vlastní zkušenost. Umí se manifestovat ve věcech kolem, a ty nabývají trochu jiné atributy a jinak se chovají, než se od nich očekává. Podobnou zkušenost bude mít ale i monoteistický mystik. Podobnou zkušenost měl třeba i Edisson, Newton, Einstein...


Popravdě nemám ani problém s lidmi, kteří uznávají pouze hodně zahuštěnou energii, tedy jdou po ryzí hmotě. Zde je typický styl tvrzení podložené důkazem. Je chybou a vede k neudržitelným situacím, pokud tento styl člověk přenáší i na věci jemné hmoty, protože sám sobě brání v dalším postupu při proplétaní si ducha s ostatními složkami duše. Každý člověk má právo se rozhodnout, jak bude žít a i zvolit přístup, filosofii. Jistě, ne každý již umí vidět stejné právo i u jiných. Materialisté mi nevadí. To, že se vzdávají jedné dimenze světa, jím až tolik neubližuje, jak se mnozí duchovně žijící lidé domnívají. Materialista totiž nevěří, že existuje něco, na co si nelze sáhnout, co nelze pojmout všemi 5 smysly. Při absenci vlastní zkušenosti nebude ochoten připustit, že i něco jiného existuje a lidi, kteří tvrdí opak, nebude považovat tak docela za psychicky zdravé, protože otevřeně, je příliš fanatiků, s nimiž naopak má zkušeností bohaté. To ale ještě neznamená, že materialista nemůže být dobrý člověk a při troše dobré vůle je ochoten připustit, že mytologie ohledně stvoření světa popisují fyzikální proces. Jistě, fyzika je jenom další způsob, jak popsat zjevné. Takže se nedá říci, že by se materialismus vyhýbal těžkým tématům. 


S nadhledem se dají lidé dělit na čaroděje a nečary (díky Rowlingové, je toto dělení přípustné). Znám hodně lidí, kteří úspěšně pracují s magií a přitom jsou materialisté. I toto má svá úskalí. Oni zase hledají oporu skrze fyziku a k entitám zvolili ryze psychologický přístup. Věří ve schopnosti člověka, jsou ovlivnění Nietschem. A někteří z nich by se ohradili, kdybych je za materialisty označila, protože "věří" v duši.

15.3.18

3 Disků - DÍLO



Mars v Kozorohu aneb Pán Díla. Působí velmi ambiciózně, neb on koná své a nic na světě jej nemůže zastavit. Je rozhodnutý a kdokoli se mu postaví do cesty, má smůlu. Pomalu a vytrvale si jde za svým, nepotřebuje nikomu nic říkat.  Koná, aniž by musel cokoli zdůvodňovat.


Na kartě jsou 3 kola, dají se interpretovat i jako malá kola osudu s tím, že prezentují Duši-Ducha-Tělo. Člověk tak koná velké díly se zapojením kompletní osobnosti. A tak dílo začíná mít podobu krystalu, který má tři strany. Je potřeba si uvědomit, že Dílo se nějak jeví z perspektivy Duše, jinak z perspektivy Ducha a jinak z pespektivy Těla, hmoty. Přesto všude je to podstata křišťálu, který se průchodem do hmoty nestal pouhým roztaveným sklem. A voda na něm dostala podobu hmotnou, tedy nejde o dílo vytvořené pouze v rovině imaginálna, ale o dílo, co odraz na hmotě velký má.

Poselstvím pro každého zde je postupná a vytrvalá práce, která je propojením nás samotných. Inspirace, kterou člověk stůj co stůj dostal na hmotu, je tam. Lze zachytit ji a její výsledek je smysly vnímatelný.  

   


13.3.18

Nemaje jména...


























Nemluvíme běžnou řečí, pouze doteky slov zkoumáme, zda mimo nich naše citadela stojí...


Někdy čas povede se zastavit do ztracena... unikáme ze závislosti na tom, co budoucnost nepřináší... 

Jsme nastavení na zkoumání pocitů uvízlých v bahně, to raději začínáme znovu... 

3 Mečů - ŽAL



Pán žalu se projevuje skrze Saturna ve Váhách. Jde o problematické vztahy tazatele, neb vůči jiným může být uzavřený či jen je těžko navazuje. O to více se ponoří do smutku a melancholie... zejména kvůli vztahům. Vybírá si nevhodné partnery, kteří mnohdy jsou strašně podobní jemu samotnému. Natolik, až vztah fungovat nebude.
Mnohdy jde i o lidi, kteří mají ze závazků obavy, cítili by se sami omezeně.

Jak říká Crowley, nejde jen o nějaké to skuhrání či nadávání na marnost světa. Zklamání či znepokojení. Tento žal má hlubší kontext, truchlení Isidino. Jakoby to, co se vytvořilo a mělo úžasné vlastnosti při vlivu gravitace dorazilo na hmotu v poněkud zdeformovaném stavu.

Mág svým mečem útočil na růžici uprostřed a ona se zlomila. Ne Pravá Vůle, ale zosobnění vrtochu. Místo toho, co dostat chtěl, jen to zničil. A rozpoutal tím bouři, která je na pozadí karty.    

Esoterický význam karty klade důraz na překonání vlastního strachu a obav. Na rozhodnost, která je v Saturnu ve Váhách vyžadována, jinak se tazatel nepohne dál. Na rozdíl o Crowleyho významu je zde kalen důraz ne neaktivitu. Jistě, to je stav poté, co již je růžice rozseknutá v běžném významu.

Mnohdy se adept magie dostane do spleti vlastní touhy, kdy chce něco, co již nemůže mít, něco, co měl jenom na chvíli. Má na výběr, zda bude trapně žárlit v neustálém kolotoči, anebo se skrze melancholii dostane do Abyssu. Výběr je vždy na nás, zda prožijeme truchlení za tím, co pominulo v důstojnosti anebo se budeme snažit myšlenkou přesvědčit růži odkvetlou, by znovu začala kvést. To nejde, tak i jen torzo vzpomínky na ni zničíme.    

Tato karta představuje zkoušku, kterak je člověk silný v časech, kdy slovo pozitivní je pouhým trapným vtipem, Jak sám sebe ustát umí. K překonání oné mentální bouře je potřeba neskutečné síly. 




9.3.18

3 holí - CNOST


Slunce v Beranu je základem symboliky pro tuto kartu. Jde o realizaci ohně v praxi. Velký podněcovatel k činnosti bez kompromisů, padni komu padni, neb jen bez ohledu na cokoli lze své si vykonat. S touto kartou se lze s důvěrou vrhnout do čehokoli. Crowley této kartě říká Pán působení. 

Ke kartě se váže přirozená autorita a velká sebedůvěra, neb člověk je v životě dobře zakořeněný a má na to, začít realizovat. Karta tazateli naznačuje, že má ve svém životě období, kdy se může pustit do čehokoli, a bude úspěšný prakticky v čemkoli.

Esotericky je v kartě spatřována energie a jasná vitalita. Karty jsou postaveny harmonicky, vše je připraveno k činu. Jediné, co se po člověku požaduje, je zbavení se iluzí, aby potenciál karty mohl být rozvinutý. Jen člověk upřímný sám k sobě. Jen tak se dá dělat to, co člověk skutečně chce.

Trojka evokuje trojici: tělo, duch a duše. Napadne to snad každého. Tělo je  nejenom fyzická stránka, ale i běžný stav vědomí. Není ničím dehonestujícím, ale přirozenou části celku. Duše je naše více éterická část, intuice, dobrý rádce, átman, étericé tělo, s nímž jsme ve spojení. Duch je něco všezahrnujícího a více éterického. Hodně lidí má problém vůbec s duší, natož mít propojení s duchem i vědomé. Ono éterické je více v nevědomí a člověk se to pokouší na vědomí dostat, což mu vylepší jeho život nesmírně. Neb tak se bude konat, ne dělat si jen to, cokoli si jeho touha po prestiži zamane. Potom slova "být věrným sám sobě" nejsou pouhou frázi, ani manifestaci ega. Naopak, člověk dělá to, co dělat vnitřně potřebuje a musí.    

8.3.18

4 disků - Moc



Slunce v Kozorohu. Moc, síla a autorita vede k dosažení svého. Ten, koho se situace dotýká, je někdo. Vidíte tu postavenou pevnost? Podívejme se na obrázek blíže a začněme hezky zdola, protože zde cesta Kozoroha přivedla tazatele před Pevnost. První brána nás pouští do vnějšího okruhu lemovaného vodním příkopem kolem 4 strážných věží. Kdo dělá enochiánu jistě pocítí lehčí mravenčení něčeho známého, ne nejedná se o haluz, však každá z věží je zasvěcena jednomu z elementů. Taktéž doporučuji povídání Reného Alleau o Citadelle. 
Ale pojďme dál. K další bráně, která nás již vpouští do vnitřní pevnosti obehnané hradbami. Kdo do pevnosti vejde, projde ní, vykoná, co má, smí odejít. Ale cestou jinou, tou, která vede ke Slunci. Jenže zde již chybí most. Neb ke Slunci pouze na křídlech Pegasa. 

Pevnost je charakteristická minimalismem, jistě, Kozoroh se řídí zejména hlediskem užitečnosti. Zde vládne řád a právo. Crowley sám v souvislosti s kartou říká, že zde se vyjednává, stabilizuje a buduje mír. Válka zde místa nemá. 

Esoterici se občas u této karty nechají zmýlit chladem a postesknou si na nedostatek vřelosti. Jenomže ta v situaci, kdy podstatná je disciplína, místo mít nemůže. Vážnost situace je na místě. Protože zde se rozhoduje o tom, čeho tazatel dosáhne. Však iniciace je zkouškou, ne procházkou růžovým sadem, zde Chesed manifestuje, jak umíme obstát, zda jsme schopni pokroku na cestě magie.

Pro běžný život lze očekávat zkoušky, zasvěcení, vstup mezi ty, co rozhodují jako kolegy, profesionální postup. A tomu všemu předchází tvrdá práce. Kdo podvádí, neprojde druhou bránou a zahučí s potupou ve vodě. Potom může si vyplavat a odejít některou z bočních brán.

Kdo nevidí kartu plasticky, asi přijde mu jako strohá, možná zavánějící lakomstvím. Ano, neb zde nikdo neporadí, směr neukáže, jen úředně se ptá, by povolil vstup dále. Ve velkých věcech zde není pro lehkovážnost prostoru a zde každý za sebe musí sám.