15.10.21

K rituálu prohlubujícímu vztah k (severským) bytostem


Pokusím se pokud možno co nejvíce srozumitelně popsat posvěcující rituál, kterým dochází k upevňování vazby mezi člověkem a jinými bytostmi. Pomocí formálních pravidel určité tradice, která se budou odvíjet i od toho, jakým bytostem či bytosti je určen, jsou tyto bytosti pozdraveny, volány,  je k nim promlouváno, nechává se prostor, aby ony promluvily, něco je ním dáváno, zasvěcuje se jím, naopak něco zase ony poskytnou nám a závěrem se očekává, že někdy, po nějaké době se zase bude vazba upevňovat.

Jelikož se jedná o rituál, dá se říci, že jde o oficiální intervenci, která by měla být provedena se  vší vážnosti, špetkou pokory a snahou naslouchat tomu, co nám bude sděleno či ukázáno. 

Ať již se jedná o více evokační pravidla nebo freestyle, nevyhneme se zde pocitové složce, která představuje snad ještě podstatnější část, nežli formální pravidla. Má jít o operaci, kterou si operatér má především prožít, netlačit na nic a nechat věcem volný průběh, někdy se něco viditelně uděje, jindy třeba ne. Nevadí, je potřeba rituál dokončit.  

Ačkoli jsem drsný individualista operace tohoto typu se dělají lépe ve společnosti nějakého pozemšťana majícího alespoň snahu s bytostmi, o něž jde, svojí vazbu upevnit. Ideální majícího k těm bytostem již nějakou vazbu vybudovanou. Ovšem než mít u toho někoho nekompaktibilního, je individuální akce mnohem lepší. 

Pro dobrou atmosféru je potřebné zvolit dobu a prostředí, kde se operatér bude cítit příjemně, zejména nebude vystresovaný z možného vyrušení. Pokud má být operace zaměřená na něco domácího, je vhodné volit domácí prostředí. Osobně preferuji tmu, ve které vynikne hra stínů, ale je to věcí každého.

Oltářem by mělo být důstojné místo, osobně přímo u formální části preferuji stát, takže vyvýšené místo bude ideální. Skladba předmětů na něm bude záviset zejména od bytosti, které je rituál určen. Ale asi se shodneme na svíčce či vykuřovadlu, nebo něčem jiném kouřícím, předmětů, které mají bytost představovat, obětiny, je fajn zde mít nápoj, který by mohla ona bytost posvětit.

Obětina v mém pojetí nemusí být nutně nějaké jídlo. Je to zejména o nějakém osobním vztahu. Velmi hezkou obětinou je něco vlastnoručně vyrobeného. Myšlenka převedená na hmotu. Podstatné je jistá potřeba něco ze sebe dát. Vdechnout tomu duši.  

Když již s nějakou bytosti/bytostmi pracujeme, bylo by fajn si o ni něco zjistit a třeba ji i dovolit, aby sama seznámila se svojími preferencemi. Při tom je absolutně nepodstatné, jak tuto bytost pojímá zbytek světa, neb několik staletí trvající egregory mnohdy sebou nesou i jistá zkreslení. Pokud tohoto nadhledu operatér není schopen, bude se muset smířit s tím, že jeho rituál bude vždy knižečkový a síla, kterou by mu taková bytost byla schopná dát, značně oslabená. 

Také nemá cenu vrhat se vždy na ty nejvyšší "šarže", není-li tam vazba. Již několik let s oblibou říkám, že čarodějka mající funkční vazbu na obyčejného polního lokálního bůžka v tomto svede více, nežli mág evokující archanděly v naději, že si jejich sílu spoutá.    

Vše začíná přípravou prostředí. Již tehdy máte promyšlený svůj záměr a víte, co budete dělat a proč to budete dělat. Skladbu předmětů volte zejména citem... ony bytosti někdy umí dát signál. 

Před zahájením je dobré nechat chvilku síly a energie, aby se samy nastavily a případně i manifestovaly. Praxi získáte ten správný pocit, že teď lze začít. A potom, ač máte připraveny formální věci, je fajn ponechat prostor i spontánním záležitostem. Když budete pod stresem, možná ani bytost nezaznamenáte, i kdyby vám po zádech skákala. 

Podstatné jsou pocity, vnímání. Myšlenky, které jakoby samy spadnou odněkud. Proč si je nezaznamenat... Jestli tedy nemáte na toto vycvičenou pamět a sepsaný "scénář", který paměť aktivuje. Již jenom samotná inspirace je neuvěřitelným darem. Prožitek něčeho známého a přesto nového.... 

Jestliže máte magii v krvi, tak proběhne i manifestace bytosti, neb s magií v krvi poměrně klesá šance, že si bytost energicky bloknete a nic nebude. 

Jestli u toho zvládnete i runovou divinaci, bude taková trochu netradiční.... doporučuji si hody run vyfotit, abyste později měli šanci se k nim vrátit. Mnohdy takovéto akce vedou k jemnému transu. 

Podstatný je prožitek. Něco, co navodí správná atmosféra, správná společnost jiných pozemšťanů, to vše vede ke správné spoečnosti bytostí éterických. Osobně nepoužívám drogy a v posledním roce jsem nějak rezignovala i na medovinu. Mám totiž podezření, že by s každým kouskem látky omamné vymizela jistá opravdovost.

11.10.21

Pán Smrti



 je možné, že někdy o něm již jste slyšeli....
neb občas runami v kovovém poháru zatřese... 
leč v tom není jeho hlavní síla... 

Tiše a kradmě, zejména nenápadně, opatrně se zjevuje
za závojem tajemna, někdy oponu nadzvedne...
však vidí vše, sám ovšem neviděn.

za jeho zády vyrojí se temno jako živé hejno  
a ohnivým znamením označí
vše nehodné cti a důstojna...

Nelze na něj zavolat, nelze jej vyvolat a vůli vnutit mu?
je ohrožení holého bytí... i anděl smrti raději se stáhne,
neb není to polibek, co pošetilce skolí...

Tiše a kradmě, zejména nenápadně vyhodí jezdce
ze sedla jeho koně a sám  na něj nesedá
ponechá běžet jej v pláň nekonečna...

neumě popadnout dech, zastavit krev ni slovo vzdoru... 
jezdec v prachu se válí a není to prach hvězd
co lepí se na jeho zničenou tvář.
   
Tiše a kradmě, zejména nenápadně slovy mocnými
v dobách dávných věků dodával silu rekům
když do svého domu je nakonec povolal...

v řeči plamenů, v jazyku kapek vody, ve zpěvu větru
snad slyšíš předvolání, ač přišlo znenadání...
pohlédneš v jeho tvář  a budeš někým jiným.
 


 
 

  


9.10.21

Jednoduše to udělat















Mé trochu lehkovážné léto bylo ve znamení hranic v magii a o magickém záměru (odkazy na konci textu), podzim je nesen v tónech mírného údivu, že věci, které nějak mají fungovat, tak skutečně fungují... Každý máme v magii své sny... a ty mé se krásně naplňují... Jenomže ne samy, tady v hmotné realitě je potřeba si vše odmakat...

Mít magii propletenou se životem znamená, že cokoli dělám, je s magií spojeno. Ritualizace mnohého. Je to o tom, že si běžně uvědomuji věci neviděné běžným okem a kromě běžné reality vnímám i vlivy, které jsou kolem, jen běžně vnímané nejsou. 

Rozhodně to nevypadá takto "nestalo se to, protože osud tomu nechtěl". 
Ani to není ona obehraná deska, kterou slyšelo již tolik vykladačů karet: "Miluje mně jen o tom neví."
Naprosto ne ve stylu: "Bohové si nepřáli, aby...  Bohové po mně chtěli, abych .... "
Či snad: "Cítila jsem ty energie, musela jsem to udělat, protože v mém minulém životě jsem udělala tuto chybu... a má to velký význam pro můj budoucí život... "
Nemá to působit ani dojmem: "Jsem vyvolený, ten nej... na světě, nikdo není tak dobrý jako já... proto je mým posláním to či ono... "

Žádné z výše uvedeného alibistického přístupu nevede k tomu, aby se jakýkoli magický sen začal naplňovat rovnou na  hmotě. Naopak, spíše zdůvodňuje, proč možné toto není. Anebo hledá pseudodůvody, jimiž si zdůvodní, že se vlastně něco děje a že to vlastně existuje. Ačkoli nikde nic. Potom se nám alibi změní ve vězení, z něhož se vytáhnout, bude problém.

Hodně lidi v životě dokázalo věci bez magie. Věci, které měly velký význam pro člověka a hodnotu pro lidi obecně. Není v podstatě důvod, proč si plnit své sny přes magii, když to jde normálně. Jestliže se mně někdo zeptá, proč bych měl dělat magii, nemám odpověď. Buď ta potřeba v člověku je nebo nikoli. Magie není kaučing, ač se to tak v některých fázích může jevit, ani psychoterapie, ač někomu to tak může místy připadat. Magie je něco naprosto jiného. 

Nemyslím si, že každý, kdo se o magii zajímá, má skutečně na to, aby tak nějak řešil magii vše. Nakonec ani to není nezbytné, ani podstatné. Důležité je, že si našel k životu svůj přístup, že se třeba díky tomu, že o něčem magickém přemýšlel nebo něco magického praktikoval, stal lepším člověkem, nalezl kousek sebe, nebo jen porozuměl tomu, že jsou i jinak nastavené síly.   

Jestliže přímo s magií něco děláme, bývá to také různé intenzity. Můžeme cokoli běžného si podpořit například práci se sigiliem, domluvou s entitou, nastavením jistého porudu. Pro běžné věci, aby probíhaly přiznivě, toto naprosto postačí. 

Naproti tomu jsou sny magické, jichž dosáhnout běžnými prostředky je strašně těžké, anebo mají tendence se rychle vracet do původního stavu. Jsou to sny, u nichž toho mhono popsaného nelze nalézt a i v okultní literatuře se o nich povídá pomocí natolik komplikované symboliky (kdo četl alchymické spisy, rozumí), že jejich přímá realizace je nesnadná. Ne, že by se nikdy předtím nepovedly, jen s četností zřídka. A přesný návod? Sama netuším, jak bych jej popsala. Nejspíše také hodně symbolicky. 

Při těchto záležitostech je potřeba si uvědomit, že mnohdy tyto sny mající nádech zázraku, bývají tak nějak propojeny v důmyslném systému a jakoby jedno vytahuje zároveň i druhé. Také se jich nelze zbavit, ale realizují se dál a dál. Nakonec jedinců, kteří se zaleknou, se jejich realizace ani nedotkne. Bez aktivního  a pravidelného zapojení magické složky osobnosti, vědomé magie a magické práce, ať již se k ní stavíme jakkoli, to jednoduše nepůjde.

Rozdíl mezi fanouškem magie a tím, kdo je mágem (myšleno mentální naladění), lze poznat velmi jednoduše. Kdo má mysl mága, neptá se zda, nebo jak. Jednoduše se ke všemu postaví a udělá to.  Protože ať již chceme cokoli, jinak toho nedosáhneme, bez ohledu na překážky, omezení, handicapy nebo předchozí neúspěšné pokusy.  Tady neuslyšíte řeči, že magie má své limity, že magií to či ono nelze...  Jestliže to takový jedinec začne dělat, nezalekne se, nepřestává, a to, co omezuje, co je proti, co překáží.... jednoduše z jeho života, prostředí samo mizí.     


    

3.10.21

Společenství a praktikování magie


Bývalo zvykem, zejména v naších končinách býti individualistou, nikam nezačleněným, který roste si sám podle sebe, dělá operace a rituály podle sebe, realizuje se jak sám chce. Úžasně dobrodružná cesta, na které člověk sám se sebou na jiného ohledu nebere. Ovšem začínají prosakovat i do našeho prostředí trochu jiné trendy. A právě ony mně vedly k přepsání původního článku z podzimu 2018. Tedy přepsání se mi zvrhlo do něčeho nového, neb mám zase více zkušeností a z původního mi zůstaly jen 2 odstavce.    

Je potřeba si uvědomit, že to zásadní a ničím nenahraditelné v magii spočívá na vlastním individuálním rozhodnutí a vlastní individuální vůli nějakým způsobem konkrétní věci praktikovat, co vůbec praktikovat. Každý sám za sebe se musí rozhodnout a rozhodovat, na tomto účast v jakékoli skupinové práci ničeho nemění. Magie, ač jedná se o ryze individualistickou záležitost,  přirozeně vede i ke skupinové práci. Pohybovat se jako individualista mezi individualisty je trochu něco jiného, nežli občas s někým jiným provést zajímavý rituál. Úplně do jiného levelu se dostáváme, jestliže se jedná o akce, ať již více či méně pravidelně prováděné ve stálé sestavě.   

Pořádnou magickou skupinovou práci od Bratrstva kočičí pracky odděluje právě magický záměr. Vůle dosahovat jistých cílů, které se naplňují skrze energii všech aktérů. Jde-li o větší skupinu typu magický řád, ta vyžaduje, aby zde byly především naplňovány skupinové cíle vedoucí k rozvíjení jisté magické stezky. Individuální cíle bývají často protichůdné a spolehlivě vysvětlují zánik různých magických skupin, ač již se nazývaly jakkoli. Chybí-li společný záměr vztahující se k ambicím a fungování skupiny, jedná se spíše o nahodilé experimentování, nežli magickou práci.

Cílem příspěvku není řešit fungování řádů, ty skutečné mají tradici, koncepci, přesnou představu o členství a kromě pro řád podstatných věcí naprosto tolerují individualitu jednotlivce. Mířím spíše na menší skupinové seanse.      

Životní stezky každého z nás jsou rozdílné, nakonec rozdílně mnohdy i stejné věci vnímáme. Nedá se říci, jak kdo dospěje k poznání, neb máme tendence,  vlastní způsob a vlastní cestu považovat za tu nejlepší i pro ostatní. Což je ostatně vynikající způsob, jak zatížit nervovou soustavu všech kolem sebe.

Individualita je úžasná věc, protože kreativní člověk umí do všeho vložit vlastní prvek a vlastní vjem. Kdo umí něco, nemusí mít obavy z jiných lidí, kteří dělají něco podobného. Spolupráce individualit vede ke skvělým výsledkům a má větší potenciál, než jenom dělání si věci na vlastním písečku. Platí to i pro magii. Pravda, ne každé společenství vyhovuje každému. Je potřeba být velmi obezřetným, by se člověk nestal pouze členem něčeho, co očekává bezvýhradnou podporu spojenou s manipulací a ohrožením čehokoli individuálního, protože vše takové je bráno jako konkurence.

Právě nastavení fungování individualit je nesmírně komplikovanou záležitostí. Je potřeba být hodně nad věcí a nebrat si věci osobně. Je trochu rozdíl sejít se k inspirativnímu rozhovoru o magii. Ty jsou úžasné a jednotlivec tak získá i možnost pohledu někoho jiného. Také si tím dělá jasno, zda jeho myšlenkové pochody korespondují s myšlenkovými pochody jiných lidé od magie, anebo to má hozeno trochu jinak.

Úplně něco jiného je provádět s někým rituál týkající se jeho skupinovýh cílů a rituál týkající se něčeho více osobního. To druhé vyžaduje již spřízněnost, ztotožnění se v hodnotách, absolutní toleranci specifik jiné osoby, loajalitu a z vlastní zkušenosti podotýkám, že stejné pojetí přístupu k magii, jinak se nůžky začnou rozevírat. 
Spolupráce týkající se dosažení skupinového záměru, je možná i existuje-li rozdílný přístup, zaměření, lidé si povahově až tolik nesedí, ale to společné je natolik stmelí, že naleznou společnou cestu, která společný účel naplní, ač třeba jinak mohou mít vůči sobě i kritické výhrady. Jak řekl Regardie, mezi mágy nelze sporu vyvolat. Osobně v dnešním světě považuji za zázrak existenci jakékoli větší skupiny, která umožňuje lidem, aby se rozvíjeli a přitom naplňovali i nějaké společné cíle.

Individualisté často namítají, že řády a velké skupiny vyžadují sycení egregoru skupiny, řádu. Ono vyžadují je spíše normálně fungující automatika. Jestliže tam je někdo s nechutí, donucení či snad očekává slávu a pocty především, nebude zda šťastným a skutečně může mít pocit, že je jeho energie těžena. V takovém případě skutečně nemá cenu kdekoli setrvávat.

Obdobné pocity mohou vznikat spíše v menších dvoučlenkách až pětičlenkách, když je zde absence některého z výše uvedených prvků. Neznamená to hru na dobrého a špatného. Jde o to, že nesourodost v pojetí magie vede k soupeření ve stylu, kdo z nás měl pravdu, kdo z nás je lepší. Nedostatek spřízněnosti vede ke kritickému pohledu na toho druhého, protože jestliže někdy nalezneme svůj klon, tak nám nejspíše poleze na nervy. Lidi přitahuje jistá podobnost  mezi nimi, ale co na první pohled mnozí přehlížejí, jsou i odlišnosti, které, když později vystoupí, mohou způsobit ohromný šok. Bez ztotožnění se v hodnotách je absolutně vyloučená vzájemná podpora v magickém záměru. Není moc dobře možné podporovat něco, s čím se nelze ztotožnit a násilná změna paradigmatu za daným účelem toto opravdu nevyřeší. Tolerance je spojena s respektem.... ovšem jakmile na tom druhém vidíme jeho slabosti a ony nám vadí... začíná zvonit hrana. Loajalita je hodnota vyžadující vysokou míru uvědomění a psychické vyspělosti.

Mám za sebou několik zajímavých spoluprací, v dané době všechny měly svůj smysl. Momentálně dávám přednost praktikování magie, pokud jde ty maločlenky, v poněkud osobnějších rovinách. Zjistila jsem, že stejný pohled na magii, velmi obdobný přístup, byť za použití rozdílných technik, je něco, co pro uzší spolupráci potřebuji.  Neumím v těsnějším spojenectví předat nic užitečného někomu, kdo nahlíží na věci úplně jinak. Je to předpokladem všeho ostatního. Jsou i vazby mnohem těsnější vhodné pro magii, ale to je zase úplně jiné téma. 

Jestliže se rozhodnete pro jakokoli spolupráci, je to o potlačení potřeb ega. Nezištnost je devizou, na které to vyhrajete. Nejde o moc, slávu a dokazování si, kdo je lepší. Jde o příležitost něco poznat, něco si vyzkoušet a dělat věci lépe. To jsou hodnoty mnohem větší, než kdo má co našprtáno, načteno a délka magické praxe. Nakonec, každý z nás nějakou dobu v něčem tápe, takže co si budem házet po sobě léty jako bahnem. Čím bližší spolupráce, tím většího je potřeba sladění, jinak to krachne. V těsnějších vazbách již vůbec nejde o to, jak skvělé je individuum, ale o to, jak moc umíme tomu druhému porozumět, překlenout různé krizovky a zejména se vzájemně tahat nahoru, doplňovat se, jinak to jednoduše nemá smyslu a krachne to.

Spolehlivým zabijákem je neustále poučování, kritizování a nadužívání slovních spojení jako: "já to říkal", "poděláš, na co sáhneš", "nehraj si, na mne nemáš", "jsi nespolehlivý", "pořád za tebe lepím díry", "umíš udělat něco i správně?". Jakmile se nám toto stává, je dobré to utnout. Je jedno, zda výtky jsou objektivní či nikoli, jedná se o spolehlivý ukazatel, že s takovou konzistenci materiálu se vskutku nedá dělat a je potřeba spojení hodně uvolnit.  Pochvala by měla přijít sama, bez potřeby najít i něco, za co lze toho druhého pochválit (pozor u myšlenek typu, "já se snažím, ale opravdu je těžké něco najít", je potřeba taktně spojení začít uvolňovat).  Stejně tak jen samé kritické myšlenky, vnitřní naštvanost, pocit neuspokojených ambicí... to vše jsou ukazatele, že něco se nepovedlo. 

Máme-li potřebu opomíjet, že jakýkoli vztah je interakcí 2, tedy vše svalujeme na 2 stranu, je potřeba si přiznat, že na ty máločlenky jednoduše nemáme. Nejde ani o  to, že přitahujeme samé křiváky, kretény a idioty. Jde o to, že zjevně jsme nenalezli bytost, již bychom uměli poskytnout dostatek prostoru. Nikdo nemá kobky rád, tedy až na mučedníky.  

Je jen na nás, jakým směrem se vydáme. Magii jde dělat sám, s někým i ve společenství. Není podstatné, kde všude jsme či nejsme, ale zda nám to přináší alespoň spokojenost do běžného života. Jinak to není žití magii, ale nahánění koní, kteří by se i vrátili, kdybychom jím bývali nechali otevřenou závoru.           


Jak prožít ve společnosti aneb Emoční závislost



Jak všichni víme, opakem lásky je lhostejnost a opakem zájmu nezájem. 

Proto když mi pořád, i několik let, někdo opakuje, jak toho druhého nesnáší, a jak mu ten druhý pořád ubližuje, nejde o konec... je to jenom jiná forma lásky... k závislosti, byť prezentována jako nepřátelství. 

Někdy ve svém životě narazíme na lidi, kteří nás nějak zaujmou a mnozí mají pocit, že takový zájem není vhodný (anebo časem z jakéhokoli důvodu vhodný být přestane), a tak fascinaci jinou osobou ventilují jako nepřátelství a jsou strašně rádi, když mají jakoukoli záminku se tou nenáviděnou osobou zabývat.
V horoskopech to vidíme jako zajímavá pouta mezi osobními planetami, dračími uzly, rohovými domy, jinými planetami.... 

Je zde potenciál vycházet spolu dobře, anebo naopak v nesouladu, který vzbuzuje až emoční závislost.  Pokud není možné operovat společně, kooperovat, tak často se u takových propojení zvedá silná vlna antipatie. Je velmi náročné pro zrozence oprostit se od takového spojení a vidět věci nad ním. 

Osobně si myslím, že jedinec, který má u takových spojení slabší, nebo labilnější planety, bude tím, kdo bude závislým. Samozřejmě, občas jsou i síly vyrovnané, a buď se lidé podporují v takovém nevražení, anebo oba od toho jdou pryč. Nerovnováha vzniká, když jeden se odpojí a ten druhý nechce pryč za žádnou cenu. Potom nastává, to, čemu říkám přirozený vampefekt. Člověk, který se ne a ne odpojit, pumpuje svojí energii dobrovolně  (to si tito závisláci mohdy neuvědomují) někam do černé díry, odkud přetransformovaná přichází k jejich nenáviděnému protějšku.  

Řešit takové osoby je v podstatě k ničemu, zde pomáhá jediné: oprostit se, jak jen to je možné. Jistěže, ony budou existovat dál a někdy je někde třeba i potkáme, jenomže není potřeba se nimi zabývat.

1.10.21

O astrologii pro magii tak trochu jinak














Tento příspěvek nebude o tom, jak najít ty nejsprávnější konstelace pro praktikování magie, pro nabíjení pečetí, pro výrobu magických nástrojů, pro evokaci či invokaci. Protože já takto astrologii pro magii nepraktikuji. Mám to postaveno trochu jinak. Nakonec proč bych měla popisovat tradiční využití astrologie (ať již té tradiční či modernější), když k tomu je mnohem více povolanějších autorů. Já to mám hozeno trochu jinak...


Pohled  na astrologii astrologa bude jiný, nežli toho, kdo dělá primárně magii. Protože jejich zaměření a cíl je pochopitelně odlišný. Nejde o to, že astrolog by neuměl číst. To někdo, kdo několik desítek let jede astorologii, přirozeně umí. Ač pořád se učí. Jde o to, že v magii jde o něco trochu jiného a některé detaily podstatné pro astrologa či jeho klienta pro magii jsou druhořadé. Magie totižto je o transformaci především, takže v horoskopech zkoumáme zejména tento potenciál a způsob, jak se k tomu přirozeně dostat. Bez zkušeností s magickou praxi zaměřenou na transformaci a dosažení kontaktu s SAS, je strašně těžké se zorientovat v tom, co vlastně v horoskopu hledat. Navíc jsem nevypozorovala nic jako osvědčené konstelace, že tato či ona kombinace je toto či ono. Protože každá transformace probíhá trochu jinak. Kdyby to totiž bylo jednoduché, nemohl by jedinec nacházet v magii svůj jedinečný osud a byl by jenom kopií nějakého klonu.

Co tedy zajímá v horoskopu mně. 

Když si vezmeme rozdělení živlů, je zajímavé zjistit, které živly jsou aktivovány planetami, které body a jaký je jejich potenciál. Protože s ním v magii potřebujeme pracovat a najít způsob, jak dorovnat živel, který má mizerný potenciál. 

Zajímají nás osy, ascendent ukazuje, jak pracovat se svojí fyzickou schránkou, aby byla podle našeho gusta a chtění. Zajímají nás prvky, jako i astrologa, který ascendent zkoumá. Zajímá nás, co dáme sami, a co potřebujeme z venku, jakož i jak se s tím, co potřebujeme vůbec propojíme, jsme-li schopni vůbec vnímat, jde-li o bytost. Descendent je o vztahu nejenom k lidem, ale i bytostem, jestliže je vnímáme. Poznáme také, zda stezkou magie půjdeme sami, nebo ve společnosti. Tato osa nám ukazuje kvality, které můžeme využit a ty, na kterých máme zapracovat.

Bod Immum Coeli prozradí, co dostalo se nám do vínku pro to, abychom mohli na vlastní cestu nastoupit. Naopak Medium Coeli k čemu se na své pozemské cestě dostaneme. Co nás propojí se světy mimo nás. Jak nakládat se sílou. 

Dračí osa napoví, co již máme zmáknute, a příliš neřešíme, a naopak, co máme vyřešit. Může napovědět hodně o minulých životech, resp. o tom podstatném. Propojení dračích os je v synastrii v tomto směru hodně ideální. S takovým jedincem dojde k velmi dobrému duševnímu a duchovnímu souznění, ona stopa staletí, tisíciletí se táhne. Je možnost se úplně ideálně naladit. Je velká pravděpodobnost, že jste sladění i v názoru, zda momentálně vnímat či nevnímat. Jestliže tím procházejí transsaturny, docela narušují pohodu a nabíhá i to, co rozděluje. Prostě ona tzv. ideálka zpravidla nepřežije srážku s hmotou. Jelikož jde ale o osy propletené, je zde velká záruka toho, že v souladu bude i snaha  si již tolik nerozumět. Nicméně jde o velmi obohacující záležitostí. Vzájemná alchymie se drží zejména myšlenkové roviny.  Společná cesta věčnosti může být v tomto životě i  oddělena, neb Univerzum není radno pokoušet.

Ostatní osy v synastrii přeci jen do hrubé hmoty dopadají poměrně praktičtěji, byť je potřeba na mnohém zapracovat, nejde to tak samo, jako u osy dračí. Ale co jde samo, je spíše éterické, nežli hmotné kvality. Pochopitelně, jak to již u synastrií bývá, bude záležet velice i na dalších planetách.

Osobní planety vypovídají hodně o tom, jak se k magii postavíme  jako vtělené bytosti, jako lidé.
I kdybychom měli nevím jak namakané éterično, je potřeba si vždy vybudovat hmotné kvality, jinak ani nelze očekávat nějaké výsledky na hmotě. Pokud tedy jedinec na hmotných kvalitách trvá.
Z pozice osobních planet lze i dovodit, storku jakého druhu si vymyslí, aby na svých handicapech nepracoval. Také jsem měla nějakou dobu svojí storku, kterou jsem hmotu bičovala a ona mi to oplácela. Z osobních planet lze také dovodit, jaký přístup jedinec k magii zvolí. 

K osobním planetám přidávám i bod Lilith. Ona popisuje zejména tu část, která potřebuje podstoupit jistou transformaci, abychom se dostali ke své podstatě. U muže, co ke svojí transformaci potřebuje.  

Saturn a Jupiter hodně napoví, v jaké kvalitě si budeme propojovat své hmotné a méně hmotné složky. Jak moc se budeme mít šanci dostat do hlubiny. Tady bude velmi zajímavé všímat si vztahy k osobním planetám, jiným bodům. Jestliže zde je ve hře nějaký zvláštní atribut, vyleze na světlo, jamile budeme připraveni poznat pravdu o sobě. Jestliže tam není, pohoda, protože přizpůsobení se tomu, aby jedinec byl v souladu se svojí vlastní duši je jistým způsobem jednodušší.

Transsatursnké planety nám prozradí, jaké energie či bytostí jsou naší oporou. Jestliže se podíváte na synastrii, měla by podpora a opora být nějak projevená i u těchto planet.  V synastrii naopak bude vidět, nakolik je zde potenciál se vyrovnat, anebo zda jedna strana bude mít navrch.     

Planetky a ostatní drobné "smetí" je fajn na verifikaci něčeho, ale nemyslím si, že je to nezbytně nutné. Někdy se na ně dívám, ale až mám jasno v základu.

Stálice a arabské body.... chce to vzít přes tradiční systém. Alespoň, pokud jde o magii.  

Tropický či siderický horoskop? V mém případě dobrá otázka. Každý z nich má své opodstatnění. Jestliže někdo zůstává pouze u jedno z nich, proč ne. Mi toto srovnání dává mnohem lepší odpovědi na různé otázky týkající se procesu transformace. Nejde o to jen se do toho dívat, porozumění nadejde teprve v průběhu procesu transformace. Kdysi před více nežli rokem jsem vypracovala první nástřel propojení tropického a siderického horoskopu. Bylo to velmi formální a příliš vázáno na kritéria, jenomže nějak se začít musí. Dnes mezi nimi proplouvám tak nějak mnohem přirozeněji, neb to, co viděla jsem v symbolice, se stalo součástí života. Dnes bych ty přes rok staré horoskopy zase udělala jinak, mnohem živěji.

Netvrdím, že jsem objevila Ameriku, pouze jsem nalezla v astrologii to, co mně k ní přitahuje a celou dobu jsem doufala, že si takový systém budu umět nastavit. Otázka porozumění není vždy docela jednoduchá, ale když dorazí, i tady nastane efekt, už vím. Ať již kdokoli používá astrologi pro magii jakkoli, podstatná je vášeň,  která může být silou umožňující nám pohled na naše Budoucí Já.... a o tom to přeci celé je.  

        

          

28.9.21

Jak přežít ve společnosti anebo o Kreténství


 

Jestliže se zabýváme okultismem, máme s některými projevy ve společnosti tak trochu specifické potíže. Jednak to, co umíme, nám velí, abychom se nějakým způsobem vypořádali s jevy nám ne příliš přátelskými. Na straně druhé je potřeba nemít potřebu vyzabíjet vše kolem, neb jestliže opravdu něco umíme, nějak je v nás zakódovaná úcta k životu.

Osobně upřednostňuji metodu nechat být, pokud vleze do mých kruhu, tak drtička odpadu. Nechat být také znamená, že nebudeme zavdávat příčinu, aby se nám takový jednotlivec nějak přehnaně věnoval. Také bych ráda nadšeně konstatovala, že okultním kruhům se kreténi vyhýbají, nevyhýbají a není vždy pravidlem, že je to v procesu odkreténizuje. Ale řekněme, že k jistému posunu může dojít u každého, přeci jen životní zkušenost háže na věci trochu jiný pohled.

Taková karma kreténa vůbec není jednoduchá. Být tuze neoblíben, iritovat lidi kolem takovým tím rýpavým způsobem, to je dosti těžké pro žití. Navíc, když pořád nic nedochází... nemožnost podívat se na sebe, žádná empatie a mnohdy představa, že je ten nej... . Když již někam vleze, bývá na obtíž, vlastně odkázán na někoho, komu je trapné, že se chudáček práve nebaví. Prostě objektivně oni to mají vskutku nelehké.   

Kretén z nějakého důvodu potřebuje svojí karmu šířit a najít nějaké štastlivce, aby ji s ním prožili. Takže má tendence zarývat a nějak se ochomejtat kolem všeho. Na nás zase je nenechat se do toho zatáhnout. Přeci jen nejvíce každému pomůžeme, když mu dovolíme, aby si svojí karmu odžil sám za sebe. 

Jakýkoli pokus o rozdělení kreténů považuji za nemožný v plném postižení, zejména, když razím koncepci nenechat se do toho zatáhnout. S trochou sebedůvěry mít svého kreténa vůbec není nutné. Opravdu je nepotřebujeme, ani jako nástroj na zaškvařování jiným. Prostě nechat být. 

Nejhorší je pocítit k takovému člověku lítost a ještě třeba i pocit něco pro něho udělat. V takovém případě výrazně stoupá riziko, že budeme za páchání dobrých skutků (zdá se, že zde se počítá i příprava i pokus jakoby se bylo bývalo stalo) náležitě potrestání. Neb jinak ani křivky univerza nefungují. Obvykle se pomáhající stane tím, kdo za vše může a kretén mu udělá opravdu skvělou reklamu po okolí. Zde je dobré se naučit, umění "je jedno, jak se o mně mluví, i špatná reklama je reklama". 

Občas v okouzlení, když si univerzum řekne, že potřebujeme nějakou hodně dobrou lekci, si nepovšimneme kreténství toho, s nímž jaksi trávíme své chvíle, naopak ještě býváme rádi. Nadávát si do idiotů zpětně skutečně nic neřeší, takových lekcí se nám ještě dostane... Progresivní je zamyslet se, proč sakra taková situace nastala. A výsledek jistě bude zajímavý. Jen tak se nebudeme cyklicky točit kolem a dokola.

Je kreténství nakažlivé? Záleží na konzistenci osobnosti, ale jestliže tyto vlohy v sobě jedinec nemá, bude na chvíli pouhým trapným imitátorem. Ono zase stát se kreténem není tak úplně jednoduché. 

Setrvat si na svém je velmi důležité, jestliže chceme v okultismu něco dokázat a možná narážíme na lidi, s nimiž máme poznat jaké to je, když se umíme postavit sami za sebe. K tomuto je právě nejlepší narazit na kreténa. Ve vyšším modu již automaticky něco takového necháme být.  

Naštěstí oni kreténi po nějaké době začnou sami lézt na nervy a štvát natolik, že i  jedinec s nadměrnými sklony k sebedestrukci začne být ze snahy kreténa pořád vše řešit, komentovat, získavat co nejvíce bodů za to, jak jde do protivky... unaven. 

Nasaďte si kreténa k sobě a brzo poznáte, že bude potřeba kumulace velkého množství energie a pevného přesvědčení, aby se jej bylo možno zbavit. Ono to totiž tak jednoduché nebývá.  Takže nebuďme idioty a kašleme na ně, oni sami se zvládají utopit docela dobře.

              

25.9.21

Kletby a kletbičky....

 










Za dobu, co se pohybuji v okultismu, jsem viděla x reklam na téma, jak zbavit kleteb, neboť  přesně to dá život do pořádku. Jelikož jsem na takovém kursu nikdy nebyla, považuji to za ztrátu času, energie i prostředků, nemohu říci, zda fungují jako v pohádce o zakleté žábě, kdy princezna políbí žábu a je z toho princ, či jako v krásce a zvířeti, kdy je věc komplikovanější. Zde kráska nemůže zavřít oči, aby tu šerednost nekoukala, ona jí musí přijmout a najít v ní hodnotu...


Především připomenu své dlouhodobě neměnné stanovisko, že kletba, prokletí a podobné věci jsou hlouposti. Ono se sice na chvilku uleví, ale dočasnost tohoto aktu a možné nechtěné účinky naprosto přebíjejí jeho výhody. Tvrdím tak s vědomím, že jsem pár kleteb v akci viděla a také jsem v rozpacích, zda mně jedna kletbička, njn, naštvala jsem někoho zjevně, uškodila vůbec, anebo naopak připravila skvělou půdu pro to, abych prorazila nemožné? Jak říkám, vše jednou praskne, jen protože jsem neuvěřitelný ignorant, tak pro mně tyto věci prasknou ex post. Takže zpětně díky :) 

Jsou lidé, kteří si libují v tom, že stojí někomu za to, aby je proklel. Takový, lidem postačí špatný pohled od jiného a jejich život vždy dostává pořádný spád. Stávají se přímo obětmi nešťastných náhod a většinou hledají řešení v kletbě, ať již určené jím osobně, blízké osobě či místu, kde se vyskytují. Jednoduše kletba je skvělé alibi, proč nikdy nic nejde. Tady stačí udělat jednoduché rozhodnutí, zda se na ně podobné věci budou vztahovat nebo nikoli. Toxických osob je mnoho a s takovým nastavením je snad Univerzum posílá, aby si do človíčka s chutí koply. Nakonec, proč ne, obě strany dostanou krátkodobě své, dlouhodobé uspokojení v tom nebude, ale pro zadělání si na docela průšvihový model jednání, je toto na obou stranách ideální. Více tyto nešťastníky není potřeba řešit.   

Asi rozumím tomu, že občas každý z nás mívá nutkání něco udělat a ulevit tomu příšernému tlaku na mozek, kdy tam je jedna osoba, je jedno jakou invektivou ji nazveme. Je potřeba nějak se ji zbavit a lidé od magie občas dospějí k závěru, že vhodným způsobem může být kletba, prokletí. Ono někoho naštvat není vůbec těžké, mluvím z vlastní zkušenosti, daří se mi to často bez záměru, resp. i kdybych měla sebelepší záměr, takto krásně to nesvedu, jako když to běží samo.  Vůbec ono naštvání je někdy výsledkem nějaké té kontradikce, jeden udělá něco, druhému se to nelíbí, tak ten se do něj pustí kvůli něčemu jinému, upřímně si vymění svá stanoviska na obě věci a je oheň na střeše. Potom již jde jen o otázku temperamentu a sebekontroly. 

Vržení magické energie, u kletby obvykle doprovázené nějakým slovným přáním (něco opravdu jednoduchého, jinak to shoří, ještě než to dopadne a nestane se nic), není úplně jednoduchá záležitost. Je fajn takové slovní přání trochu promyslet, jinak to potom jen trošičku pozlobí, ale nedá se to ani nijak využít k otočení situace. Stane se něco málo, nic moc významného.  Prostě správná kletba musí mít úroveň a sílu. Kdo je zvyklý na sigilickou magii, dá si rady v tomto směru. 
Možná čtenáří přijde podivné, že dávám stručný návod, ale zase lepší, když si to klející přečte zde, nežli od nějaké čakrabáby, kde z toho bude akorát menší astrální bordel, jakoby jej nebylo již tak dost. 

Kdo vysílá kletbu, měl by si uvědomit několik věcí:

1. Vztah. Kletba může vytvořit vztah k prokletému, může se z toho stát jistá forma pasti. Dá se sice udělat kletbu a potom vyrušit jakýkoli kontakt i za cenu, že se jen tak proklínající nedoví, co se stalo, ale nelze na to docela spoléhat.
Komplikovanější situace nastává, když je již nějaký, jedno či pozitivní, negativní nebo neutrální vztah vytvořen. Vržení kletby často vytvoří nepříjemný zpětný odraz ve více rovinách. Stává se ve vztahu i to, že když se prokletý takto něčeho zbavuje, kletbař to jako mnohdy nezamýšlený bonus dostává. Je možná klika proklít někoho, kdo se rozhodl právě, že se stane asketou a zbaví se svých aktiv. Horší, když se rozhodne zbavit pasiv.   

2.    Zpětný odraz. Zásah do integrity jiné osoby nějakou zpětnou vazbu sebou nese. Je dobré tedy vědět přesně, co je to zač, aby se mohl kletbař připravit. Jestliže očekává ránu, může přijít naopak překvapivý plíživý dopad. Nedejbohové, když je prokletý ignorant. Něco takového nelze umlátit lehkou panvičkou. Je docela reálné potom,  že nevstřebaná energie se vrátí ke svému původci. Zajímavé a velmi poučné jsou situace, když kletbař mete kletbu na osobu disponující mnohem vetší psychickou sílou, jestliže jde o adepta magie majícího zálibu v odvetách, nastává právě začátek další neverending story. Tady se snad vytvoření vztahu již nedá zabránit :)

3. Proinvestovaná energie. Ať chceme nebo ne, kletbař investuje určitou míru vlastní energie, již dotuje prokletého. I kdyby kletba plnou sílou dopadla a způsobila neštěstí, kdo četl Jungova Jóba, zatrne mu... neb právě tento akt sice danou osobu zkosí, ale může být počátkem jejího růstu. Protože, a jdeme do 4.

4. Wyrd. Neboli neměnná část osudu, která je schopna kletbaři z jeho vlastní kletby uplést oprátku. Tuto část nelze přebít, nelze očarovat, nelze s ní udělat nic. Kombinace Wyrd a ignoranta nese sebou škodlivé následky překračující běžný zpetný odraz. Plíživě... neb ignorant se neobtěžuje odrážet sílu sílou.   

Pro ty, co kletbu schytají:

1.  Nelze zabránit tomu, aby někdo na nás kletbu hodil. Lidí mívají různé nápady a toto je jeden z nich.  Je jen na nás, zda budeme žít obavami, anebo se staneme ignoranty. Menší patálie nás nesrazí a ignorace bezpečně vše umenšuje. Jestliže by mi někdo oznámil, že mně proklel, poděkuji, neb tím přinejmenším nakrmil některou z mých potvůrek. Někdy si myslím, že ty mršky provokují, aby dostaly napapat.

2. Oběť nebo vítěz. O tom rozhoduje naše psychická odolnost. Jestliže se kdokoli rozhodne, že nikdo jiný mu pracky do jeho osudu (ta část, která se dá měnit) strkat nebude, dostane kletbaře do docela zajímavých situací. Jen se nenechat zmanipulovat.

3. Energická dotace. Kam jde pozornost, tam jde energie. Vzbudit něčí zájem lze různými způsoby a také ten zájem se různými způsoby projevuje, kletba je pouze jedním ze způsobů projevu. Kdo má své odbanishingovano, má nastavené pevné hranice a prostě přijímá energii z okolí, která se odliftruje. Chce to moc nad tím nepřemýšlet, ono potom se těžko bude kletbaři klamat. 

4. Vztah ke kletbaři. Jestliže cítite k té osobě úctu či loajalitu či snad lítost, obdiv... Tak i přes výše uvedené pravděpodobnost, že něco schytáte, stoupá. Proti tomu je jediná obrana, nenechte se zviklat takovou osobou, jedete přeci za sebe. Je lepší to ukončit, a to i v případě, že se kletba stihla vrhnout ještě před ukončením. 

5. Když už to tedy schytáte. Protože kdo si myslí, že je nezasažitelný, končí brzo v procesu dematerializace anebo žije v nádherné haluzi.  Většinou kletba byla vržena ještě za doby existence vztahu, dopad může být i později.  
Především, jestliže máte nastaveny dobře hranice, největší hnus zůstal za nimi a dohazuje k té osobě část její energie a i to, čeho se právě zbavujete. (Napadnul mně hezký příklad s koktáním :) ) Ten proces jede sám. 
Jestliže jste ignorant zároveň, tak v době dopadu části toho, budete řešit situaci samotnou. Kdo by v tuto chvíli řešil nějakou trapnou osobu. 
Pro mně je mág, kdo si vždy nějak poradí. Takže jaké tam fatální něco. Chvilku bude hůře, ale jestliže máte nastavený funkční systém magie, pomine to brzo.
Nebývá to časté, ale žijete-li v souladu se svojí duši ve všech ohledech, ona energie kletby, protože jste osudový klikař, naopak dopadne a může váhy převážit ve váš prospěch. Jinými slovy, najednou vznikne náboj, jímž uděláte něco, co se řadí do kategorie zázrak, neb něco, co opravdu nešlo, najednou jde. 

Moje osobní zkušenost se schytanou kletbou mně přiměla k napsání tohoto příspěvku. Jsem ignorant, takže až pár týdnů po zázraku se mi poskládali střípky. Je to hnusné, když vám někdo zajistí několik hodin trápení a pochybností, protože si dovolí metat kletbu do něčeho, čemu absolutně nerozumí. Jenomže ani toto nezabrzdí magický záměr. A nehodí vinu na někoho, kdo je v tom nevinně. Odveta je zbytečná. Mám teď hodně změn a dosti věcí se zbavují, samých nepohodlných kravin... můžete hádat, kde jsou...   
Nechce se mi ani rozebírat, co úžasně skvělého se mi povedlo. Pro mně je to subjektivně to nejvzácnější. A tyto věci máme každý hozené někam jinam. 
A také... mám osvědčeného osobního kletbaře schopného slušné energické dotace. Sice se tomu nedá říkat boží dar, ale energie je energie, kdo vám ji dnes jen tak daruje. Při spotřebě mých potvůrek... . Přeci nedopustím, aby prasknul závistí jako žába.   

  

   


     

    

24.9.21

O emocích v magii

 













Emoce jsou velmi důležitou složkou nejenom projevu naší osobnosti, ale mají smysl i při magické práci. Jen se toto mé tvrzení poněkud rozchází s dojmem, že magie by měla být emocí prostá, prostě chlaďák. Všichni známe Love under Will, a přesto máme tendence představit si mrazničku někde v devátém okruhu pekla, kde je vše, co zavání citem zmraženo, abychom se mohli soustředit na to podstatné. 

Možná jsou lidé, kterým model ledové království funguje. Je to fajn, když je potřeba nasněžit, ale jestliže ten sníh má být hebký, nebo naopak ostrý, o tom právě rozhoduje emoce, kterou do toho aktu vložíme. Vítr je myšlenka, ale zda to bude nehybný vzduch, nebo naopak pěkný fičák, o tom rozhoduje emoce. Právě emoce nás navede na to, co je potřeba udělat, jakoby bylo ukazatelem jistého stavu energií. 

Být led je ohromná výhoda, ale nikoli nastálo. A rozhodně ne, jestliže chceme v ledu udržet krásu. Jestliže nám záleží na estetice. Protože právě emoce odlišuje mrtvé od živého. 

Máme-li vytvořenou sigilii, což je otázkou umu myšlenky a jisté zručnosti, je potřeba ji oživit nabitím a při odpalu. Bez emoce je její život doslova jepičí a o síle snad ani nemá cenu přemýšlet. Ráda bych napsala, že má jít o emoci pod kontrolou... ale to je jaksi z její podstaty vyloučeno. Přesnější je tvrzení, i při projevu emoce je vhodné mít pod kontrolou vnímání a schopnost reagovat na změny energií, atmosféry, interakce... 

Poznat sám sebe neznamená popírat jednu svojí část. Je žádoucí nemít v emocích zmatek. Ale to neznamená, že nic necítíme, naopak, víme to docela přesně a uvedomujeme si i proč. To, že neboucháme hlasitě nebo nesdělujeme své emoce na potkání ještě neznamená, že je nemáme. Uvědomíme-li si emoci, dáme ji protor se projevit, znamená hodně. Nemusíme se hlídat, zda čistě náhodou nebouchneme v nepravou dobu. Emoce upozorňuje na jistou změnu stavu energie, na kterou reagujeme. Jen potřebujeme přijít na to, zda u nás nebo někde jinde. Tak proč to někam podivně hnát do stavu, kdy je vnímat prý nemáme.

Představuje skutečně emoce onen faktor vedoucí k chybám? Nemyslím si. Ovšem strach, že se emotivně rozsypeme a nebudeme vědět o sobě, nepochybně ano. Bez projevování emocí se ale nelze naučit všechny ty potřebné věci kolem, aby byla emoce skutečně užitečná.  

      

  

20.9.21

Realita naostro



Často se u magie zapomínáme v jiných sférách. Je naprosto jedno, zda brouzdáme po různých světech či vrstvách, anebo jsme zasedli u 50. knihy. Ovšem stane se potom, že jako velkou kouli dlouze před sebou valíme záměr, o němž tušíme, jak magicky by měl být naplněn, ovšem dosavadní zkušenosti nás vedou k obávám. A tak vracíme se k pouze neškodnému brouzdání o magii. 

Můžeme psát slova a udělovat moudré rady. Pokud nejsme exhibicionisty, nikdo nepozná, co na tom všem může být pravda. Mnohdy za obrazovkou zapomínáme, že především naše schopnosti projevené v běžné každodenní rutině hodně napoví, jak jsme na tom s magií. Jenomže pojmeme-li to jen zážitkově či jen studijně nebo zážitkovo-studijně, jsme jako papíroví čerti... o magii toho víme hodně, ale nevíme, jaké to je mít magii v sobě a přímo se přes ni realizovat.  

Mnohdy máme pocit, že toho musíme strašně moc zažít nebo přečíst nebo vědět, abychom něčeho dosáhli. Omyl. Poznala jsem lidí, u nichž si troufám říci, že magií vládnou. Mají v sobě jistou vyrovnanost, jedou si zejména individualisticky, vystačí si s málem. Svět se přizpůsobuje jím, neb přišli na to, jak pozměnit si základ. Ostatní je mohou pomlouvat, jak to či ono mají divné. Jistě, provokují jistou dávkou sebejistoty a absencí potřeby se obhajovat, či exhibovat vědomostmi. 

V magii lze zúročit cokoli. Je fajn mít hodně nabrouzdáno nebo načteno? Jen místo opojení se tím, je na místě se zamyslet nad handicapy a hezky se pustit do nich.... přímo s magií... způsobem, jaký je nejlepší... neb jestliže magii vládneme, způsob hravě nalezneme. 

17.9.21

Na hraně časoprostoru

 


Každý z nás, kdo divinujeme a máme snahu dívat se na horizont události, umíme poznat, že jistá událost je stěžejní, že tato událost nastane a s odchylkou několikati týdnů přecházejících místy do měsíců i poznat, kdy asi nastane. Umíme se na tu událost napojit a umíme si asi představit její efekt. Zjišťujeme opatrně, co samo vyjeví se nám, a po jistých zkušenostech víme, že je lepší se nevrtat v podrobnostech. 

Příspěvek píši poté, co událost, již jsem několik měsíců očekávala a byla jsem připravena na ni ještě několik dalších měsíců čekat, zcela spontánně mým velmi spontánním aktem naběhla. A po pár sekundách jsem věděla, ano je to tady, ač jsem se chvilku ujišťovala, že nejsem ve snové, ale v reálu. 

Ačkoli jsem přewsně věděla, co čekat, jaký výsledek, pár týdnů před tím nastala fáze jakoby jisté slepoty. Bylo zde několik zajímavých ukazatelů nasvědčujících tomu, že již to je zde. Kdyby se nejednalo o něco, co sama spustím, nebo by to bylo menšího významu, zcela jistě bych si povšimla, že všechny nitky, které jsem rozjela, k ní směřují. Mé přesvědčení vedlo k tomu, že opravdu jen připravuji zatím půdu pro něco, co teprve bude, aniž bych věděla kdy, natož, že za chvilku. Jenomže takto horizont události pracuje a všechny tyto věci si lze přehledně uvědomit, až nastanou.     

Horizont událostí je místem a způsobem zároveň. Skrze něj vidíme tu část osudu, co jednoduše nastat musí. Nejsem si jistá, zda je tento pohled vždy příjemný, chvíli jsem si zvykala. 

Událost se mi prvně ukázala před 13 léty. Chvilku poté, co proběhly událostí, které jsem viděla ještě 13 let předtím. Tedy z dnešního pohledu před 26 léty. Ledacos nasvědčuje tomu, že Horizont událostí nastupuje, až odžije se to, co naposledy ukázal. 

Interpretace takto nahlížených událostí nemá smysl. Vidíme záblesky, které se stanou doslovně. Takže například, jestliže vidíte takto osobu, a ta nic neříká, půjde o osobu důležitou. Nicméně se pouze mihne vaším životem, nečekejte, že osudovost bude mít dlouhého trvání. Vůbec ty jednorázové vjemy jsou vážné v tom směru, že si je potřebujete odžít, ale na ty dlouhodobé poskytuje Horizont událostí více náhledů. Postupně se k tomuto vrací. Ukazuje to z různých úhlů.

Chybou je na začátku mít snahu porozumět. To jednoduše nelze, neb osoby, místa, kulisy... Smyslu příliš nedávají. Ale nevadí. Maximálně dojde k podivné záměně... A potom je strašně těžké ustát to, že všechny prostředky, které jste použili k ověření, vás oklamali. Vtip spočívá v tom, že právě ne.


  

8.9.21

Runa

Již nějakou dobu mám rozepsaný tento článek v různých stadiích, neb o magii run bylo toho napsáno docela hodně. A nemá smysl psát již něco, co bylo napsáno jinde, ani vtipně kompilovat více věcí napsaných jinde. A právě proto, že literatury je docela dosti, mohu skočit přímo na podstatu. Možná někomu něco objasním, naopak někoho jiného znechutím, ale popisuji část toho, jak funguji. Jestli mi něco  významně napomohlo k plnění si 2 velkých snů v magii, tak tedy runová magie. Před pár lety, když jsem s ní začínala, bych to nebyla bývala řekla...  

 
V runové magii se řídím 2 zásadami:

1. méně je více, než se může na první pohled zdát,

2. dokud nejsou zvládnuté runy a jejich skupiny, nemá cenu dělat runové vazby. 

Je to docela otrava sjíždět runu za runou, začít je postupně používat. Je jich opravdu hodně. I když máte futhark jen o 16 či 18 runách. Já u magické aplikace vycházím ze standartního 24 runového staroseverského futharku, protože mi skvěle funguje. Ostatní používám ke srovnávání a studiu. Předpokládám, že každý, kdo runovou magii praktikuje má nějaký futhark podle osobní preference jako základ, protože mu sedí a ostaní si tak nějak zapojuje dle potřeby, anebo ne. Prozatím jsem nenalezla situaci, ve které by mi 24 run nepostačovalo či naopak by mi chybělo. 
Pozn. pod čarou: Významně mně ovlivnila hláška jedné bytosti uvedené v Eddách, která se tak nějak dívala na ty jiné runy a položila mi zdánlivě nevinnou otázku, zda se ještě jedná o runy. Nicméně toto beru jako vliv pro svojí vlastní osobní praxi, nikoli jako důvod pro to, abych všem kázala, že ty jiné runy smyslu nemají.   

Vytrvalost je asi nejvíce prověřovanou vlastností na začátku. Je tolik důvodů, proč nechat si z celé sady jen pár run.... jenomže Runa není jen jedna, ale celý komplet, kdy každá z nich má svojí nezastupitelnou roli a správně fungují, když jsou pohromadě. 

Zvykat si na názvy, jejich tvary, umět je nakreslit, vštípit do paměti. Posléze pomalu postupně jednoduché vlastnosti, psát si k runě své vize. V klidu runu po runě, třeba do 6, potom se trochu zastavit a chvilku dělat něc jiného. Chce to více kol. Neb nelze pobrat ihned vše o runě, je toho hodně, na co je potřeba si zvyknout. 

Číst si o runě, jejím významu a nechat se inspirovat, to již chce toho správného autora, který sedne. Jestliže někdo nedělá runovou magii a píše o runách není to vhodné pro ty, kdo chtějí runovou magii praktikovat. Tím nemám na mysli  akademiky, jejich znalosti mohou naopak i v magii velmi inspirovat, ale různé runové kartářky. Tento level není o runové magii, je to jen vrchol ledovce. Nejde o to, že bych lidi, kteří pojímají runy takto odsuzovala. Jen to není o runové magii.

Začít s runovou magii není až tolik komplikované. Jednoduše to chce přemýšlet o runě v běžné situaci a začít ji používat. Jestliže se trefíte, funguje úžasně. 

Pokud děláte magii doma sami pro sebe a nemáte v dosahu nikoho, kdo běžně runovou magii používá, je to trochu komplikovanější cesta, nicméně nikoli nemožná. Máte-li v magii zkušenosti, jakmile poznáte runy, není důvodu, proč by neměly fungovat alespoň v některých aspektech, kde jste s runou sžití. 

Jak správně používat runy... jde o to zvolit si k ním i přístup, který sedne. Každý z nás funguje trochu jinak. Je fajn umět se začíst do knihy a poznat si, zda bude sedět či nikoli. Potom se pokusit sehnat od autora další věci. Nejde o to znát kdo, kdy a co k runám napsal, jestliže vás runy zajímají, časem se i toto nabalí. Jde o to najít odvahu a začít s nimi pracovat. Začátek každého bude vypadat trochu jinak. Kdo má dobrou vizualizaci, začne s ní, někdo třeba se zvukem, tóninou, nebo si bude v runách mít snahu něco napsat, pokusí se je vyryt. Podstatné je nastavit si vztah ke každé runě a potom poznávat. Anebo naopak... 

Ve štítcích Rune naleznete mojí recenzi 9 dveří Midgardu od Thorssona. Já začala podle tohoto systému. Ten ale nemusí sedět každému. Vyžaduje několikatiletou časovou investici. Nicméně lze zde najít isnpirativní nápady, jak si k runě vytvořit vztah. Jak se naučit základy prvních 12 a potom pokračovat dalšími a mezitím udělat zase trochu něco jiného. Posléze následuji docela náročné další kola. 

Samozřejmě jsou i jiné přístupy, ten správný, pokud máte v sobě špetku magie, poznáte, jakmile si na něj narazíte. Je to něco jako láska na první pohled. V tomto směru sázím spíše na emoci, nežli na rozum.   

Jednotlivá runa sama o sobě zmůže hodně. Být runovým minimalistou, ačkoli dáváte i vazby, není od věci. Někdy je potřeba 3 run, nemyslím vazbu, ale runa-runa-runa. Když runy poznáte, nabíhá to prakticky samo. 

Dokud nezvládnete 3 runy používat pro řešení situací, nemá smysl runová vazba. Až ale zvládnete to ob řádek výše, je bezpečné přejít k runové vazbě. Tu si buď vytvoříte sami, anebo ji pro vás vymyslí někdo, komu na vás záleží, má pro vás otevřené srdce a samozřejmě má pro tyto věci prostor. Je to opravdovější a lepší, nežli pouhá zakázka. Jestliže ještě ale neumíte svůj futhork a řešit si situace pomocí 3 run, bylo by vhodné, aby vám tu vazbu i aktivoval. Rozdíl mezi placebo efektem a náběhem runové vazby je neskutečný. 

I runová magie vyžaduje hodně citu. Umět se na runu napojit, vědět, který její aspekt přesně v dané situaci chceme využít. Jak velkou sílu použit... To již vyžaduje i trochu šamanského free style. Čím více budeme rigidní, tím více budou energie svázané a jejich účinek bude poněkud problematicky nastavitelný.      




     

        

29.8.21

Hagalaz (ukázka z mého runového manuálu)


Osy světa se protínají v bodě, 

kde vše vzniká.

Hlubina nebe, tam záměr našich životů

se provádí do struktury duše.
Matice vzniku světa.

Skrze ni rovnováha zachována bývá.

Kdy oheň a led jsou dvěma fazetami

stejného křišťálu.

 

Runa krize a katastrofy, neb na první pohled je transformace velmi těžce ustojitelná. Jde o koncentraci síly do semene, které má vzklíčit a nikdo neví, zda bude dobré nebo špatné.
Jenomže my víme, že dobro a zlo jsou kategorie velice klamné. Jedno je jisté: s hagalaz se vždy něco děje. A buď se v souladu s runou transformujeme, anebo v opačném případě si to runa přes energii vybere jinak, což nebývá příjemné, neb má tendence přesvědčit, že je vhodné dokončit transformaci. Nedokončení transformace vede ke krizím. Z dlouhodobého hlediska se sice nic strašného nestane, pouze dary dosavadní, které s transformací nastoupily, jednoduše zmizí. 
Samotná transformace vyžaduje něco jako oběť. Obvykle to, na čem jsme si zakládali, co zdálo se býti pevné, jakoby mizí a zdá se, že transformací by se to mohlo rozplynout. Bývá to hodně osobní. A jestliže jedinec transformaci dotáhne do konce, často poznává, že ono ohrožení bylo de facto pouze zdánlivé.

S runou bývá spojena i destrukce, ovšem ani ta nepředstavuje katastrofu, když pohlédneme pod povrch, pouze to, co je umrtvené, jde pryč… jen na povrchu si ještě nestihli povšimnout.

Ymir vyformoval Nilfheimer z ní, z prototypu sněhové vločky, který rozložil se a další runy se formuji. Guido von List ji nazývá matkou run. Neb obsahuje v sobě krystalickou strukturu. 

Mít Hagalaz jako ochranu si mohou dovolit pouze silní jedinci, kteří přešli jejím krupobitím.


Není náhodou, že číslem této runy je 9, neb je 9. v pořadí.

Ódhinn visel 9 nocí, aby poznal runy a začal jím rozumět. 

Heimdall se zrodil z 9. matky. 

Lze z ní poskládat Valknútr.

Máme 9 světů.

Dokončuje severskou číselnou řadu.

Od-danost Věrnost Werden (stát se někým ve smyslu existence).

Vše toto vyznačuje se spojením roviny metafyzické s fyzickou. Runa hodí se v tomto směru i na poznání myšlení, které vytváří se v rovině metafyzické a jeho realizace jde do roviny fyzické. 



Divinační význam:
Nutnost transformace, podívat se na situaci z jiného pohledu, odpoutat se od předsudků, cokoli se bude dít vnímat nezaujatě, najít svojí vlastní stranu, nepřidávat se na stranu kohokoli jiného, protože je potřeba nadhledu a nezaujatého přístupu, ačkoli se to jeví těžké.
Lekce jak přistupovat k sobě, možná ukázka toho, když to funguje, drobná varování, že se situace může rychle zvrtnout.
Těžká osobní krize, které skončí jen změnou v osobním nastavení. 


27.8.21

Společenství podivínských tvorů



Opětovně příspěvek týkající se speciálního druhu magie, kontaktů s entitami. Nemyslí se  tím uctívání entit ani práce s nimi jako s určitými vzorci, imagy či vlivy, ale doslova kontakt s entitou v rovině jako třeba kontakt s kolegou. 


Magie kontaktů s entitami nemusí býti nutně vázána na jednu entitu, ani na entity ze stejné skupiny, dokonce nemusí souviset ani s magií prováděnou systematicky jedním či dvěmi směry.  Naopak se očekává, že kontaktní mág ve své praxi narazí na toho povícero. Samozřejmě, není potřeba pracovat se vším, co člověk potká, je to vždy záležitostí osobní preference. Dokonce to nemusí být ani bytost všeobecně známá.

Jsou kolegové, kteří jedou zásadně po vysokých entitách, tedy těch, co jsou na vrcholu a potom naopak zase nejedna čarodějka má něco vázáno na neznámou lokalitu, že se dá mluvit o entitě typu polní bůžek. Jenomže vtip nespočívá v tom pracovat s vysokými šaržemi za každou cenu, nýbrž s tím, s čím máme pevnou vazbu, a jsme schopni komunikovat a spolupracovat. Z tohoto důvodu čarodějka s "polním bůžkem" může mít mnohem hmatatelnější výsledky, nežli mág pracující s vůdcem pantheonu a ševelící něco o neuvěřitelném poznání, jehož se mu dostává a téměř žádných výsledcích v praktickém životě.  Pozn. nějaké výsledky má snad každý, magie se nějak projeví, ač třeba někdy i rozporuplně. V magii mně zajímá výsledek, který se neoddiskutovatelně projevuje v praktickém životě, kdy třeba lidé kolem mají pocit "nevím, jak to děláš, ale evidentně to funguje".  

Obvykle člověk začíná s nějakou entitou a časem, je docela možné, že se mu spolupráce poněkud rozroste. Nicméně je velmi praktické trochu si to uspořádat a vědět, jaké jsou v tomto směru osobní priority. Jistě dá se hodně času strávit obcházením a zkoumáním různých entit, v podstatě se může jednat i o jistý druh aplikované etnografie. Anebo jednoduše si vychytávat, co jde, poznávat, co se hodí a čemu se raději vyhnout, netlačit na pilu... a udělat si zajímavé vazby, které lze přirovnat ke kontaktům mezi lidmi. 

Je to zvláštní společenství, vtělený tvor a jemněhmotné entity. Vždy mně fascinuje pozorovat tvora, který má kolem sebe toho více, uvědomuje si to a pracuje s tím. Protože v časovém snímku je krásně vidět posun kupředu v různých záležitostech běžné reality. Vypadá to jako postupné naplňování snů. 

Občas slyším argument, ale já nechci, aby to za mně dělala entita, já sám chci na sobě pracovat a směrem, který sám chci. Jenomže takový argument je lichý. Protože to, co v člověku samotném není, mu žádná entita nedodá. Také to nefunguje tak, že sestoupí archanděl Michael a provádí v osobnosti postupné změny. Tady si to musí vybojovat se sebou každý, neb bez toho posun dál nebude. Entity se nemají čeho chytit bez materiálního základu.... a jen přát si a nic pro to nedělat, opravdu nestačí. 
Entita není ten, kdo vymyslí co a jak udělat, jestliže mluvíme o tom, že se z bodu A chceme dostat do bodu Z. Entita může posunout nějaké ty mezibody, ale tu cestu jednoduše neujde za člověka, nevymyslí, jak ji ujít. Může poradit, ale jestliže nedojde ke shodě a člověk to neumí vnitřně přijmout, nic se neuděje. 

Navíc práce s entitou bývá komplikovaná,  je potřeba vyřešit otázky jako smysluplná komunikace, zvyk na rozdílné energie, způsob spolupráce, obsah spolupráce, kde jsou nějaké limity, co je v rozporu se zájmem entity, co konkrétně potřebuje entita od nás. 

15.8.21

O andělech, druhé povídání



 

Mám je ráda potvůrky opeřené a také po aktivních měsících práce s nimi jsem přešla do trochu jiného modelu, neb nejde o bytosti mi tak docela vlastní. Nicméně kdykoli se potkáme, je to setkání, kdy plynule navážeme, jakoby čas neuběhl. Možná proto, že k ním mám respekt.

Anděologie je dlouhodobým boomem, kdy vznikla jistá synkretická směs andělských jmén, občas provázaných s něčím křesťanským, neb judaismus již je vyšší dívčí. A tak vzniká podhoubí, na které se napojuje kde co, co nějak umí s křesťanstvím koexistovat, případně se s ním i šířit. Jak víme, různé lidové mutace, různých bytostí byly spojeny po staletí právě s křesťanstvím, neb lidé si své původní, či lokální bytosti svázali s touto oficiálně vnucenou vírou. Např. tradice voodoo, která se docela úspěšně dnes rozšířila v Evropě, takže nic nebrání, aby se něco z toho nenavázalo i na různé Doreenky. Rozkličovat přesně, oč jde je v tom energickém spletenci plného různých mutací, nemožné. Často jde spíše o něco larvovitého, nežli o bytosti se samostatnou inteligencí. 

Podstatu problému s esoanděologii úspěšně zmutované do esoshitu  jsem popsala zde: o andělech 1

Andělé jsou sefirotické entity a stejně jako u ostatních entit je velmi vhodné při nich zabývat se magií. Tím nemyslím pálení svíček a jiných ingrediencí podle knihy čar a kouzel, nýbrž praktikování skutečné magie, k níž patří vědění, ritualizace, práce na sobě. 

Hodně esolidí prostě cítí entity, které považuje za andělské. Potkala jsem mraky takových lidí a věřím to jen dvěma, protože mají ohromnou sebekázeň, sebekontrolu a neuvěřitelnou pokoru. Nemají ambice těmito entitami zasahovat do jiných lidí, mít prosby na jiné lidi či žádat o požehnání. Také si z andělských entit nedělají alibi typu, to já ne, to říkají andělé. Aby jedinec prošel fází nalepeného fake a začal vnímat skutečné sefirotické entity, potřebuje se oprostit od ambicí a musí mu jít opravdu jen o kontakt s nimi, kde přijme cokoli. 

Magie umožňuje sebepoznání, sebekontrolu a sebekázeň, již je při práci s těmito entitami velmi potřeba. Také je potřeba odolat pokušení a nezasahovat do jiných záležitostí. Sefirotické entity nemají příliš pochopení pro prosazování lidské vůle. Naopak, vedou člověka k tomu, aby poznal něco, co jej přesahuje. Nikoli takovým tím uhýkaným způsobem typickým pro esoshit, nýbrž poklidným přijímaním svých vlastních stránek.  

Jestliže jedinec nežije jako poustevník, či nemá za sebou Abramelinovou magii, což také není pro každého proveditelné, není špatné začít trpělivě pracovat se Šem ha-meforaš. Vhodné jsou také obojí klíče Šalamounovi, neb nelze nic poznat řádně, bez poznání jeho protipólu. 

Po praktické stránce mají tyto entity velmi silnou energii, na niž je potřeba si zvykat a mívají ve zvyku spíše vystupovat skrze energii nežli skrze podobu humanoida. Na skutečné šustění křídel je potřeba si nějakou dobu po praktikování počkat. Kontaktní magie s těmito entitami je velmi zajímavou záležitostí spojenou s neobvyklou manifestací závisejíci od  právě aktuálního tématu. Tyto vjemy bývají velmi osobité a zpravidla se předpokládá, že zůstávají mezi operatérem a entitou. Lze provádět i podobné věci ve více lidech, ale ne ve velkých skupinách. 



Pro úplnost uvádím, že enochiánská magie je ještě trochu něco jiného, dostat se do ní není právě jednoduchou záležitostí. Nacházíme k ní zejména různé schémata a popisy ritualizace, mnoho praktiku ji považuje za nebezpečnou. Je to velké neznámo, kdy je potřeba býti připraven na cokoli. Může ale nemusí být dalším stupněm práce navazující na praxi se sephirotickými entitami.  

Praxe se sephirotickými entitami nebrání provádění jiné magické praxe. Jestliže ovšem jedinec má tento směr jako svůj hlavní, je potřeba počítat s tím, že vše se bude odehrávat na sephirotech a stezkách mezi nimi či naopak na jeho kliphotické straně. Potom bude mít tendence "věšet na strom" i záležitosti egyptské, runy, mýthos ... jednoduše vše. 

Vhodnou praxi v tomto směru je magie The Golden Dawn.     

13.8.21

Pro jedince nesmírně odolné: O přátelství


























Tímto příspěvkem se obracím zejména ke čtenáři podobně naladěnému jako já.  Ke čtenáři, který sebe pozná v textu, ale nebude mít nápady typu : definuj přátelství. Někdo v tomto mi podobný porozumí, že i vlastnosti působící na první hodnoticí dojem jako žádoucí, vlastně takovými  ve výsledku být nemusí.  

Lidé zbožňují vymezování pozic. Buď to táhneme s nimi anebo proti nim, ač my nejraději praktikujeme bez nich.  A jsou lidé, kteří předpokládají, že zcela naprosto sdílíme jejich hodnoty, ve všem je podržíme a oni nám mohou sdělovat své kritické názory, nikdy ne naopak, ...
tito lidé jsou naši přátelé. 

Jestliže se takoví podobní tvorové vyskytovali v okolí čtenáře, či snad  vyskytují, čte moje řádky osoba se sklony k velkorysosti,  poměrně odolná a tolerantní... působící na mnohé dojmem až božské trpělivosti s ostatními, ... prostě ten typ, se kterým nejenomže lze koně krást, ale klidně i zakopat mrtvolu. Jednoduše lidé mající sklony k podobnému typu problémů jako já. Protože ty konce... ty naopak prověří, nakolik se doopravdy nenecháme strhnout na pavlačovou úroveň. 

Jestliže se mnou souznějící čtenář nabývá dojmu, že nám oběma kolem hlavy roste svatozář, tak to ani náhodou. Spíše nám ve skrytu raší na čele rohy (ne jeden, neb nejsme jednorožec ani jiná bytost spojována s velikým dobrem) a jakmile je odhalíme, nastává problém.  Také nebudeme litovat sebe, neb naopak, nejsme to my, kdo obvykle bývá zaskočen, a pokud ano, míra zaskočení bývá na druhé straně nesrovnatelně vyšší. 
 
Náš smysl pro velkorysost a  toleranci je natolik ujetý, až se  k nám přátelé začnou chovat jako k bohům. Obracejí se na nás výlučně v nesnázích. Protože vědí, že my najdeme si čas. Když se nám někdy stane, že opravdu je to problém... pro naše přátelé jde o natolik velký šok, že najednou stáváme se nespolehlivými. 

Jistěže, také s nimi řešíme nějaké své záležitosti, jenomže nám chybí smysl pro rovnováhu... Dáváme více, než jsme schopni z druhé strany pobrat. A tím si zaděláváme na velký energický deficit, který ne hned, ale za nějakou dobu, docela bouchne. Jenomže ruku na srdce, nikdo jiný to za nás hlídat nebude. Také občas dospějeme k závěru, když již se odhodláme,  že někde bychom i pomoc přijali, po pár větách navrhujících nám suverénně to, co rozhodně nechceme, již ani pomoci v ničem nepotřebujeme.

Jsme taktní a nesnižujeme se ke kritickým poznámkám, ač sami od druhé strany nejednu schytáváme. Dokonce považujeme za nízké nějakou byť jen naznačit. Takže až to někdy milí čtenáři, budeme myslet s někým vážně, půjde nám to docela samo a bez toho, aniž bychom sekýrovali. Protože pravda je taková, že za kritickou poznámku nám doopravdy stojí jen strašně málo lidí, u těch si i energickou rovnováhu sami podvědomě umíme velmi rychle nastavit. Vnímáme na druhé straně nedokonalosti, vnímáme chyby, které okolí hodně vadí, ale říkáme něco? Kdepak... Až jednou, když nám spřátelená osoba, neb s jídlem roste chuť, začne svými kritickými připomínkami leptat již po xxxté zase blízkou osobu a zároveň míra naší trpělivosti přeteče, nu .... Spřátelená osoba zjistí, že jsme schopni najednou velmi trefně pojmenovat její slabá místa v daném kontextu.  Jenomže na to u nás nebyla zvyklá. Je v šoku a i kdybychom měli tisíckrát pravdu, nevezme to. Místo toho si vzpomene, že  nám sama řekla hodně nepříjemnosti a bere to od nás jako vratku. Zatímco, ruku na srdce čtenáři, kteryžto jsi obdobný lempl jako já..., my z těch všech kritických připomínek si pamatujeme tak 30%? 

A nastupuje nevyhnutelné, tedy fáze výčitek. Naše provinění vůči spřátelené osobě jsou nám patřičně vyčteny v naději, že se polepšíme, omluvíme, posypeme si hlavu popelem, poplazíme se po střepech... protože přátelství nade vše. Jenomže tady již přesně nastává ten okamžik, kdy něco v nás se sekne. Nejsme schopni pokračovat dál. Všechen ten energický deficit se zhmotní a my máme pocit, kterak potřebujeme volně dýchat, úplně jiný vzduch. Tady již nikdo není sto nám říci cokoli, abychom najeli a pokračovali dál. Všechno úsilí dáme do velmi přátelského rozchodu na úrovni a myslíme si, jak božsky jsme to nezvládli. 

Přestaneme se zajímat a uvolněný prostor využijeme k nějaké nové aktivitě, která přišla právě ve správný čas. Jsme v pohodě, jen intuice nám občas řekne, že ještě nastane problém... Jenže naše bohorovná velkorysost dostává druhou stranu do neskutečných obrátek. Jakoby energii, již jsme investovali kdysi dávno do ni, něco najednou vycuclo a udělalo z doposud suverénní osoby naši oběť, protože my jsme něco podělali. Ale toto se již dovídáme v rámci nevyžádané reklamní kampaně, již nám kdysi spřátelená osoba zdarma spustila. A tak milý čtenáři nezbývá, nežli to ustát s grácií a nadhledem, bez snahy jakkoli kampaň oplácet. 

Takovým, jako jsme my, jednoduše nelze pomoci. Když se popravdě zamyslíme nad tím, jak fungujeme, dojdeme k zajímavému závěru. Sedí nám buď vztahy bližší nežli přátelství anebo naopak ty vzdálenější. Toto je prostě hladina, kde to neumíme, nejde nám to a jakékoli pokusy po nějaké době selžou. Někdo končí s alkoholem, některé ženy s chlapy.... já skončila s touto hladinou.  Po nějaké době zjišťuji, že zažívám pocit opravdu volných rukou.