O koncích světa (Pondělníček 1/2025)
Vskutku, toto léto, alespoň u nás, se rozhodlo uklidnit všechny klimatologické katastrofisty a nahodilo linku teploty spíše 20+size nežli bohové, to již je více než 40+ .
S tímto druhem léta jsem spoko, protože zelený trávník, zajímavě kvetoucí rostliny a pravda, meloun bez skleníku nedám. Naštěstí letos nemám ambice tuto rostlinu pěstovat. Dokonce jsem si takové léto od dubna přála, takže za mě pohoda. Horské léto v 600+ nad mořem. Je mi úplně jedno, že někdo zase vymyslí teorii, kterak takový druh léta jen potvrzuje klimakatastrofu, nu každý něčemu věříme.
Já dávám přednost pokecávání s jemnohmotnými tvory, někdo zase upřednostňuje přispět vlastním dílem k estachologickým snahám lidstva představit si poslední dny vůbec všeho, což je renesanci módy z 11. až 14. století, kdy v důsledku zejména morových rán lidé relaxovali představou definitivního konce.
Svět měl končit v roce 1000, dále v roce 1033, 1186 (stélium Saturna, Jupitera, Marta, Venuše a Merkura v Panně ), 1284 (666 let po vzniku islámu mé démonologické části přijde zajímavé, stanovil to papež Innocent III.) a 1492, kdy se kromě neočekávaného objevení Ameriky očekával příchod židovského Mesiáše.
Pochopitelně tyto tendence pokračovaly dál. V roce 1524 astrolog Stöffer vypočítal, že 20. února nastane konjunkce planet v Rybách, takže někteří stavěli archy, prodali majetek apod. Reálně pršelo a ovšem tato panika přispěla podstatnou mírou k ostrakizaci astrologie. Nicméně astrologie světu nezůstala konce dlužná, neb astrologové s koncem světa počítali dál.
Již roku 1528 dali konci světa šanci Paracelsus a jeho současníci díky viditelné kometě.
Roky 1584 až 1603 byly plné zatmění Slunce, Měsíce, komet, konjunkci Jupitera se Saturnem. Předpokládaly se náboženského války, stalo se. Konec papežství, tak to máme dodnes a příchod Antikrista zesílený Nostradamovými knihami. Na nich je skvělé to, že mohou posloužit jako vhodný ideologický základ prakticky pro jakoukoli Apokalypsu v budoucnosti.
Rok 1666, sice bez významné konjunkce, ale zato rok Šelmy, zániku světa nelze odolat. Velký požár Londýna víru v Apokalypsu pouze utvrdil.
Další významné roky, kdy měl svět skončit. 1736 měla Země býti zničena kometou. V roce 1844 měl přijít Kristus, tak byl jeho příchod odložen na 1874 a 1914. Nepřišel.
V roce 1954 nás měla evakuovat mimozemská civilizace a zničit Zemi.
V červenci 1999 se mělo naplnit Nostradamovo proroctví o příchodu Krále hrůzy. Další šanci na konec světa sebou přinesl rok 2000, dále rok 2012, protože měl končit Mayský kalendář. Jak bych mohla zapomenout na rok 2003 a zničení Země skrytou planetou Nibiru. Také jsme zažili verzi atomové Apokalypsy, globálně oteplovací Apokalypsy, což momentálně vystřídala verze způsobená umělou inteligencí.
Do budoucna sázím na roky 2222, dále na 2666 nebo jiné zajímavá numerologická data, protože lidské myšlení potřebuje myslet nejenom na zrození, ale zároveň i na zánik. Možná je myšlenka vlastní smrtelnosti přijatelnější, když jsme ujišťování zánikem vše té parády kolem.
Ať chceme nebo ne, je potřeba připustit lidskou touhu po prožití pořádného hororu. Protože hezký, milý a sluníčkový svět potřebuje nastavení protipólu, kdy jde o holé přežití a jistá je pouze smrt.
Konec bývá mnohdy jistotu a také možností začít jinde hezky čistě bez zátěže z minulostí. Právě prožití intenzivní hrůzy umí dostat člověka do stavu, kdy je donucen nazírat na věci jinak a haraburdí, jímž byl zatížen, bylo zničeno. Takže je schopen si perspektivu jiného myšlení udržet i posléze. Tak trochu doufám, že to nebudou číst mi studenti run, protože po nich chci, aby mi napsali esej o konci světa, a tady tento závěr je jednoduše spojler.
Pravdou také je, že občas každý zažije okamžik, kdy si myslí, že již dál podněty nepotřebuje, protože sám dobře a dokonce nejlépe všechno ví. Mám i čtenáře, tedy bývalé čtenáře, kteří si četli mě příspěvky pár let, a potom přestali číst nejenom mě, ale tak celkově, protože se dostali do fáze magického vývoje, který si potřebuji točit a neřešit posouvání se dál. Naprosto rozumím tomu, že je i období, po které je vhodné se trochu izolovat. Protože potřebujeme nechat usadit to, co v sobě máme. Ale jestli se toto období prodlouží s tím, že již máme metu a na té se budeme držet, potom nastává stagnace. Potom je potřeba se vyhnout znepokojivým myšlenkám, jež často prezentuju.
Ještě před pár týdny bych hromžila, jak je to špatně. Ale toto léto mojí neschopnost kecat do života jiným povýšilo na další level. Takže ono zatemnění se před okolím vnímám jako fázi, kdy jednoduše nepotřebujeme osobní Apokalypsu, nechceme nic měnit, anebo již svojí metu máme. Proč pořád vymýšlet, jak dělat věci jinak? Proč se účastnit toho hemžení kolem a nejet si pořád jen svoje písničky. Možná to takto bude pár týdnů, pár let, pár desítek let. Jistě, u pár desítek let se schopností budou vyčerpávat a zmenšovat, protože tady pomůže pouze různorodost. Právě pod tímto tlakem času a gravitace jenoho lidí schopno udělat kvantový skok, aby tento radikální vliv umenšili.
Když si vezmeme tolik moderní interpretaci skrze iniciaci, automaticky se předpokládá ono dojemné, svět již není takový, jako bývalý předtím. Nemyslím si, že je vhodné tuto teorii brát doslova. Iniciační rituály mají svůj kulturní kontext. Je to něco jako dosažení 18 let. Bez odžití si něčeho předchozího, trpělivé práce a chtění, nenastane ono lusknutí prstů.
Iniciace v sobě obsahuje něco jako zážitek, což je její příjemnou složkou. Ačkoli poté nastává změna, mnoho drobných věcí se postupem času má tendence vracet do zpětného módu. Protože udělat celoživotní změnu bez tohoto efektu bývá nesmírně složité.
Vysvětlovat Apokalypsu z pohledu iniciace je zajímavé a svým způsobem pořád moderní. Jenomže transformační proces iniciaci zdaleka přesahuje. Teď budu mluvit o transformaci z pohledu magie, neb z tohoto úhlu pohledu ji rozumím. Onen okamžik zlomu, kdy je najednou vše jinak, trvá pár sekund. Je to jako tlesknutí rukou, a celý svět je najednou jiný. Právě popisy různých konců světa v sobě zahrnují formou podobenství či metafor, co vše se musí změnit, aby k tomuto okamžiku došlo. Popisují proces, k němuž se schyluje po delší dobu. Definitivnost toho procesu právě poukazuje na ono, všechno již bude jinak. Stejně tak uvědomování si onoho, vše je jinak, často probíhá v rámci postprocesu. Tady
poznáme, nakolik je onen velký zlom v praxi udržitelný. Dokonce se domnívám, že se z blízkého okolí vyskytnou tendence k tomu, aby se mág vrátil zpět do nižšího stadia, protože toto okolí mnohem více vyhovovalo.
Zánik světa lze v rámci podobenství přirovnat k procesu, který má jisté nároky, jisté kroky, které když adept dodrží (jednoduše proto, že fungují; pokud se někdo vážně zajímá o proč a jak, nezbyde mu, nežli se vážně zabývat středověkou planetární magii bez předsudků dnešní moderní doby, ovšem bývá velmi těžké přenést se za význam textů, jejichž účelem je adepta odradit, což také spolehlivě funguje), tak nenastává onen jojo efektu podobný návrat (ať již více či méně částečně) do starých kolejí.
Meta dosažená v magii nevydrží dlouho, pokud není s ní pracováno dál. S jistým ústupem se počítá. Adept buď přijde na to, jak dál, anebo se onomu jak dál bude úspěšně vyhýbat. Pravdou ale také je, že lze jistou hladinu úrovně udržet. I toto lze považovat za úspěch.
V magii máme různé cíle, různé přístupy a různé mety. Jestliže jde o magickou transformaci v tom směru, že se potřebujete propojit s dalšími projevy své osobnosti, tedy i těmi subtilními, neobejdete se bez porozumění významu mýtů o stvoření a zániku světa. Objasnění skrze psychologii je zajímavým návodem k tomu, jak se nebát hledat vlastní interpretaci skrze uvědomění si, ovšem nelze v ní očekávat všeobecný návod platný pro magii.
Komentáře