ADJUSTMENT (o magii s Maat)

Někde v hlubinách mozku probíhá konekce s Bohyní, co dává životu sílu vzkvétat...  Vychází ze srdce, přes krev vtékající do každé části zemního těla.  Přes oči dívá se na část světa umenšenou pro její vnímání.  Možná najednou porozumí, proč my, malincí tak velký význam přikládáme věcem malým... proč věci velké pro nás jsou viděny jen z části v detailu, který ve výhledu právě máme.... Jít za duši svojí znamená nechat se vzít v objetí a uvidět.... jak velké stává se viděným z perspektivy... v celku svém....  \\\\\\\\\kontinuita bytí není vždy spřízněná s kontinuitou jednoho života     

  Impulsem k průzkumu byla otázka mladé 25 ženy bydlící na území Staré egyptské říše, která je přesvědčena, že v několikati minulých životech byla kněžkou, jak víme, že nás bohové slyší, a že to, co děláme, má smysl. Momentálně se věnuje kemetismu a chtěla by spojení s těmito entitami více vnímat.  Otázka  mně poněkud zaskočila, tak jsem se rozhodla zeptat se nejenom lidí, kteří mají založenou magickou praxi na práci s nimi, ale lidí, kteří v ně věří a mají s nimi vytvořený vztah.  Především s entitami nemají vztah pouze lidé v magii, ale i lidé, kteří v ně věří, dávají jím oběti, provozují pro ně rituály, vytvářejí nějakou kreativní činnost Bohům či Bohovi zasvěcenou a vůbec dávají najevo, že jej  či je uznávají, uctívají a berou vážně.  Někdo mívá ohlasy konkrétní, někdo jiný pouze vnitřní jistotu a cítí se lépe, silněji. Občas jím přijde něco jako znamení, které má osobní vazbu na něco, co oni sami vnímají a jím osobně smysl dává. Víra důkazy nepotřebuje. To ale neznamená, že je nem

  Tajemná svým svitem ozařuje noc a dělá vše krásným, jak vrhá stíny osvětlená  Sluncem. Procházeje se viděna v nocích a utajená ve snech pohlecná svitem Slunce, někdy nenápadně spatřena zvečera či k ránu, procházeje se oblohou denní, když on svolí. Je den, jediný v měsíci, kdy splyne s ním i v noci, a ta potom temná je beze svitu jejího. Ona však živá z jeho záře pojídá ji, by mohla zase novým svitem noci příkrášlit její šat plný podivných stínů a poutníkům ukázati cestu, kterou naleznou snad... možná.  Ponořená plně do jeho svitu, splynuta v náručí jeho, pulzuje tepem s jeho září a každý jeho pohyb bouchající jak ohňostroj... její chladné srdce na chvíli se roztápí a tepe s jeho dechem. Je jako vamp nabírající sílu nové rudé, by mohla zazářit. Však bez něj jen kusem chladné skály by byla.  Není nad ten, ten jeden v roce, kdy v jeho vládě ukrývá se bijící srdce Lva. Tehdy oživí ji mnohem více, neb ona nadchne se tepem pulzujícím jejich objetím. Krutá zima zahřeje se a ona mění jeho vr