ADJUSTMENT (o magii s Maat)

  Jestliže se zabýváme okultismem, máme s některými projevy ve společnosti tak trochu specifické potíže. Jednak to, co umíme, nám velí, abychom se nějakým způsobem vypořádali s jevy nám ne příliš přátelskými. Na straně druhé je potřeba nemít potřebu vyzabíjet vše kolem, neb jestliže opravdu něco umíme, nějak je v nás zakódovaná úcta k životu. Osobně upřednostňuji metodu nechat být, pokud vleze do mých kruhu, tak drtička odpadu. Nechat být také znamená, že nebudeme zavdávat příčinu, aby se nám takový jednotlivec nějak přehnaně věnoval.  Také bych ráda nadšeně konstatovala, že okultním kruhům se kreténi vyhýbají, nevyhýbají a není vždy pravidlem, že je to v procesu odkreténizuje. Ale řekněme, že k jistému posunu může dojít u každého, přeci jen životní zkušenost háže na věci trochu jiný pohled. Taková karma kreténa vůbec není jednoduchá. Být tuze neoblíben, iritovat lidi kolem takovým tím rýpavým způsobem, to je dosti těžké pro žití. Navíc, když pořád nic nedochází... nemožnost podívat se

  Za dobu, co se pohybuji v okultismu, jsem viděla x reklam na téma, jak zbavit kleteb, neboť  přesně to dá život do pořádku. Jelikož jsem na takovém kursu nikdy nebyla, považuji to za ztrátu času, energie i prostředků, nemohu říci, zda fungují jako v pohádce o zakleté žábě, kdy princezna políbí žábu a je z toho princ, či jako v krásce a zvířeti, kdy je věc komplikovanější. Zde kráska nemůže zavřít oči, aby tu šerednost nekoukala, ona jí musí přijmout a najít v ní hodnotu... Především připomenu své dlouhodobě neměnné stanovisko, že kletba, prokletí a podobné věci jsou hlouposti. Ono se sice na chvilku uleví, ale dočasnost tohoto aktu a možné nechtěné účinky naprosto přebíjejí jeho výhody. Tvrdím tak s vědomím, že jsem pár kleteb v akci viděla a také jsem v rozpacích, zda mně jedna kletbička, njn, naštvala jsem někoho zjevně, uškodila vůbec, anebo naopak připravila skvělou půdu pro to, abych prorazila nemožné? Jak říkám, vše jednou praskne, jen protože jsem neuvěřitelný ignorant, tak pr

  Emoce jsou velmi důležitou složkou nejenom projevu naší osobnosti, ale mají smysl i při magické práci. Jen se toto mé tvrzení poněkud rozchází s dojmem, že magie by měla být emocí prostá, prostě chlaďák. Všichni známe Love under Will, a přesto máme tendence představit si mrazničku někde v devátém okruhu pekla, kde je vše, co zavání citem zmraženo, abychom se mohli soustředit na to podstatné.  Možná jsou lidé, kterým model ledové království funguje. Je to fajn, když je potřeba nasněžit, ale jestliže ten sníh má být hebký, nebo naopak ostrý, o tom právě rozhoduje emoce, kterou do toho aktu vložíme. Vítr je myšlenka, ale zda to bude nehybný vzduch, nebo naopak pěkný fičák, o tom rozhoduje emoce. Právě emoce nás navede na to, co je potřeba udělat, jakoby bylo ukazatelem jistého stavu energií.  Být led je ohromná výhoda, ale nikoli nastálo. A rozhodně ne, jestliže chceme v ledu udržet krásu. Jestliže nám záleží na estetice. Protože právě emoce odlišuje mrtvé od živého.  Máme-li vytvořenou

Často se u magie zapomínáme v jiných sférách. Je naprosto jedno, zda brouzdáme po různých světech či vrstvách, anebo jsme zasedli u 50. knihy. Ovšem stane se potom, že jako velkou kouli dlouze před sebou valíme záměr, o němž tušíme, jak magicky by měl být naplněn, ovšem dosavadní zkušenosti nás vedou k obávám. A tak vracíme se k pouze neškodnému brouzdání o magii.  Můžeme psát slova a udělovat moudré rady. Pokud nejsme exhibicionisty, nikdo nepozná, co na tom všem může být pravda. Mnohdy za obrazovkou zapomínáme, že především naše schopnosti projevené v běžné každodenní rutině hodně napoví, jak jsme na tom s magií. Jenomže pojmeme-li to jen zážitkově či jen studijně nebo zážitkovo-studijně, jsme jako papíroví čerti... o magii toho víme hodně, ale nevíme, jaké to je mít magii v sobě a přímo se přes ni realizovat.   Mnohdy máme pocit, že toho musíme strašně moc zažít nebo přečíst nebo vědět, abychom něčeho dosáhli. Omyl. Poznala jsem lidí, u nichž si troufám říci, že magií vládnou. Mají

  Každý z nás, kdo divinujeme a máme snahu dívat se na horizont události, umíme poznat, že jistá událost je stěžejní, že tato událost nastane a s odchylkou několikati týdnů přecházejících místy do měsíců i poznat, kdy asi nastane. Umíme se na tu událost napojit a umíme si asi představit její efekt. Zjišťujeme opatrně, co samo vyjeví se nám, a po jistých zkušenostech víme, že je lepší se nevrtat v podrobnostech.  Příspěvek píši poté, co událost, již jsem několik měsíců očekávala a byla jsem připravena na ni ještě několik dalších měsíců čekat, zcela spontánně mým velmi spontánním aktem naběhla. A po pár sekundách jsem věděla, ano je to tady, ač jsem se chvilku ujišťovala, že nejsem ve snové, ale v reálu.  Ačkoli jsem přesně věděla, co čekat, jaký výsledek, pár týdnů před tím nastala fáze jakoby jisté slepoty. Bylo zde několik zajímavých ukazatelů nasvědčujících tomu, že již to je zde. Kdyby se nejednalo o něco, co sama spustím, nebo by to bylo menšího významu, zcela jistě bych si povšiml

Již nějakou dobu mám rozepsaný tento článek v různých stadiích, neb o magii run bylo toho napsáno docela hodně. A nemá smysl psát již něco, co bylo napsáno jinde, ani vtipně kompilovat více věcí napsaných jinde. A právě proto, že literatury je docela dosti, mohu skočit přímo na podstatu. Možná někomu něco objasním, naopak někoho jiného znechutím, ale popisuji část toho, jak funguji. Jestli mi něco  významně napomohlo k plnění si 2 velkých snů v magii, tak tedy runová magie. Před pár lety, když jsem s ní začínala, bych to nebyla bývala řekla...     V runové magii se řídím 2 zásadami: 1. méně je více, než se může na první pohled zdát, 2. dokud nejsou zvládnuté runy a jejich skupiny, nemá cenu dělat runové vazby.  Je to docela otrava sjíždět runu za runou, začít je postupně používat. Je jich opravdu hodně. I když máte futhark jen o 16 či 18 runách. Já u magické aplikace vycházím ze standartního 24 runového staroseverského futharku, protože mi skvěle funguje. Ostatní používám ke srovnávání