17.10.16

Cesta za Sluncem VIII (Ďábelská nejistota)


























část sedmá

Sam nevěřil vlastním očím. V jeho e-mailové schránce se z emailové adresy monamisoleil.hotmail.com objevilo něco naprosto neuvěřitelného. Text obsahoval pouze "Salut!" a jako podpis "in nomine Chiara". Jenomže on dobře věděl, že Chiara neexistovala a jediný, kdo mohl toto zaslat, byli jeho kamarádi. Rozhodl se na nic neodpovídat a nedávat najevo, že mu něco dorazilo. Kanadské žertíky svých přátel příliš dobře znal. Mýlil se.
Na druhé straně "linky" si ověřoval doručenku Třetí kněz Chrámu - ten, v jehož existenci Sam nevěřil. Neočekával odpověď. Považoval Sama za příliš racionálně sebestředného, než aby jen chvíli vážně uvažoval nad možností, že to, co odehrává se v jeho snu, je setkání s jinými lidmi. Právě díky takovému přístupu se myšlenka chrámu šířila mezi podivnými vrstvami lidí, kteří ji považovali za příliš výstřední klišé na to, aby skutečně mohla existovat. Chrám na rozdíl od jiných uskupení zůstával mimo zónu, jíž sám řídil, v utajení. Knězů Chrámu bylo skutečně pouze šest, ač více kandidátů se pokoušelo projít Cestou za Sluncem a co nejvíce dál. Pět z nich tehdy rozhodlo, že zkouškou šesté bude dovést na Slunce slibného kandidáta na sedmého a jeho dva přátele. Spoléhali na přátelé, kteří budou mít stejný zážitek jako Sam, mohlo by to Sama posunout i k jinému přístupu. Prozatím byl jiný přístup manifestován rozborem jedné láhve ovocného moku s vysokým procentem alkoholu. Druhá zastávala optimistický přístup. Spatřovala v rozboru nespornou známku toho, že Sam svým přátelům věřil a věřil i  jejich skupinovému snu. Pátý taktně upozornil na nedůvěru všech tří kamarádů k reálné existenci bytosti jménem Chiara.
Pro Chiaru, neboli Šestou kněžkou chrámu toto byla první reálná video konference všech knězů chrámů. Do té doby je viděla pouze ve svých snech. Opatrně pozorovala všechny, srovnávala si jejich reálnou podobu se snovou a přemýšlela, zda by je poznala, kdyby nevěděla, o koho jde. Bylo zde tolik shodných rysů, ale realita v ryzí hmotě přeci jenom byla o něčem jiném. Přemýšlela, který z nich by mohl být drakem.
"Samuel nepochybně vykazuje všechny předpoklady pro to, aby se po létech stal sedmým. Pro něj bude nejtěžší zkouškou uvěřit v naší existenci. Věřím, že uvěří v existenci Šesté a zbytek bude již lehký." uzavíral První svůj referát.
Vyzvali Šestou, aby popsala vlastní dojmy ze své cesty po boku Samuela. Chiara si byla vědoma svých skromných zkušeností ve srovnání s ostatními, pokusila se tedy popsat co nejlépe prožité bez kategorického hodnocení: "Zpočátku mně bavilo sledovat, jak mně považuje za vílu, jenomže jakmile mně začal považovat za část své osobností, uvědomila jsem si, tady jde o mé reálné Bytí na Cestě vedle něj. On se mne pokouší absorbovat do sebe. Je strašně lehké považovat pravdu osobnosti typu Sama za svou, však ji bez reptání přijali i jeho přátelé. Přesto, co vše jsme spolu zažili, několik silných okamžiků, mají mně za něco, co vytvořil Sam."
Vyvolala ve své mysli poslední dialog se Samem u Věže a propojila s ním mentálně ostatní své druhy. Všem se mentálně odehrával jako puštěné video rozhovor mezi Chiarou a Samou, včetně intimních doteků. Jeho urputnost na všechny zapůsobila až mrazivým dojmem.
"Jak sami vidíte," pokračovala, "na vše má vždy pohotovou odpověď a odmítá si vůbec připustit cokoli jiného. Navíc, a to považuji za velký problém, ztrácím objektivitu, neb cítím k němu náklonnost. Jistě bude efektivnější, aby další kus cesty s ním ušel někdo jiný."
Odpovědí ji byl smích všech ostatních, který byl ukončen prohlášením Pátého: "Tu náklonnost tak nějak více či méně intenzivně cítíme vůči sobě všichni. Některý druh náklonnosti mezi některými z nás již dávno překročil hranici jenom přátelství."
Všichni se na ni usmívali a vysílali k ní mentálně signály, kterak je všechno v pořádku.
"Myslíme si," navázal Třetí, "že to je mezi vámi vzájemné, proto jsme vymysleli tento úkol pro Tebe. Máme zájem, aby se Sam stal jedním z nás časem."
"Myslíme si," pokračoval Pátý, "že si své city uvědomí a snad dospěje k závěru, že není Narcisem, by tolik miloval sám sebe."
"Samuel nicméně inklinuje k myšlenkovým vzorcům překonávajícím naše předpoklady a vyvleče se z hodně předpokládaných logický konstrukcí." podotkla jakoby mimochodem Čtvrtá.
"Mám tomu rozumět tak, že jste mi předurčili muže a ten se má stát knězem?" neuměla tak docela zakrýt pohoršení Chiara.
Zbytek se rozesmál. Třetí na svém křesle se jakoby propadl do sebe. Jeho tělo se vymístilo k Chiaře. Ostatní s napětím sledovali, co z toho tentokrát zachytí kamery. Druhá zapnula nahrávací systém, zatímco první sledoval dvojici mentálním zrakem. Kamery zachytávaly jemný stín naklánějící se k Chiaře. Všichni se naladili na mentální frekvenci. "Původně jsi měla být moje, ale mezi námi nejsou ty správné vlnové délky. Ukázalo se, že se Samem to je takové ideální, však to vidíš. A pokud něco nevyjde, nadále budeme ve dvojici spolu. Podívala se na ostatní ne přes kamerový přenos, ale mentálně zkoumala jejich energická těla. Uviděla mezi Prvním a Druhou něco energicky krásného a podobné to bylo i mezi Čtvrtou a Pátým.
"A přesně něco podobného je mezi Tebou a Samem." oslovila ji Druhá v mentální rovině.
Vymístěné tělo třetího ji objalo. "Neboj, dokud nebude vše v pořádku, budeme po několik let pracovat spolu."
Chiara pochopila, že mezi lidmi existují vazby, které táhnou je k sobě nepopsatelným způsobem. Něco dáno jinak, než pouhým lidským chtěním. Ač úkolem Chrámu nebylo zachránit svět, přesto Chrám nějak ovlivňoval rovnováhu sil v něm. Sama si povšimla, že co je jednou z nich, v jejím okolí se jedno narovnává druhým a vzniká systém nutné kooperace mezi různými protipóly.
Všichni se usadili na svá místa a vymístěné tělo Třetího se vrátilo do křesla před kameru.
"Obávám se, že pokusu o získání Sama k nám můžeme říkat Ďábelská nejistota, protože tento podnik nemusí vůbec dopadnout. Osobně bych na něj nesázela." konstatovala Chiara.

Závěr konference vyšuměl do ztracena, nikomu nechtělo se uzavírat sázku. Chiara poté dlouze pohlížela na různé verze karty XV. tarotu. Byli na nich různě připoutání k sobě lidé. Z toho, co viděla mezi členy chrámu, nešlo o řetězy, spíše jemná vlákna připomínající pavučinu uprostřed s bytostí snad pavoukem či spíše jeho mutací ďábelskou, téměř neviděnou. Až později uvědomila si, že chtěla se zeptat na Draka.  

část devátá

Žádné komentáře: