Hláška v nadpise představuje lidové řčení z oblasti Beskyd, konkrétně z Česko-Slovenského pohraničí a těžko říci, na které straně původně vznikla. Jelikož o oblast milostné magie je velmi velký zájem, snažím se ji právě z důvodu prevence šířit pokud možno co nejvíce, až nakonec snad i někde v novodobém desetiletí zdomácněla, což vůbec nevadí. Podstatné je poselství.
Lidová magie pomalu ale jistě se vytrácí z paměti lidí a nebýt několik folkloristických šílenců, tak jenom možná trochu tušíme.... anebo máme představu, že existuje pouze její oblast, milostná magie. Magii lidé řešili v minulosti vše, na co jsi nedosáhli normálně. I věci, které dnes řešíme pomocí techniky, vynálezů, pokroku ve zdravotnictví. V těch dobách dřívějších přežití lidí v horách záviselo na úzkem kontaktu s přírodou.
Dnes nepotřebujeme kouzla na zvýšení dojivosti krav, ochranu před nepřízní počasí, ochranu před neúspěchem, který mohl stát život, živobytí či zdraví. Dnes tyto věci řešíme jinak. Nežehná se stavení, neprovádějí se rituály za úrodu. Nicméně záležitost, která se pořád řeší, tedy kromě léčení bylinkami, je láska. Nemáme recept na její výrobu a všechny technologie jsou na ni krátké.
Většinou se jedná o dámskou záležitost, kdy děvče chce buď jen obecně poznat toho pravého, což je ještě v pořádku. Nejedná se o agresivní magii, ale osudové setkání se děje bez ohledu na kouzlo. Proto v lidové tradici ani není časté takové obecné čarování. V tomto směru si děvčata vystačila s odříkáním křesťanských modliteb či růženců za tímto účelem.
Obvyklé čarování bylo o konkrétním člověku. Děvče si někoho vyhlídlo a se spřízněnou čarodějkou se poradilo o kouzlu, které obvykle umělo čarodějkou poučené provést si samo. V mé rodině tak jedna ob 2 generace níže talentovaná čarodějka začala svojí dráhu. Vyšlo jí to, byli spolu ve svazku manželském i s dětmi do jeho smrti, jen se nevyhla tomu, aby ji mlátil, neb borcovi to časem došlo. Ono to někdy borcům časem došlo (zejména, když žili s čarodějkou). Takový svazek přetrvával, ale žití v něm jednoduché nebylo. Právě magie mnohdy stála za rozchodem, neb jiné děvče si na milého udělalo čary. Mnohdy se neštítily ani rozbití manželství, kdy drahý šel z chomoutu do chomoutu. V dobách po 2. svět. válce se takový svazek již mohl rozvést, takže nebylo nutné, aby žena stojící magii v cestě umírala na nějakou zlou nemoc.
Jednoduše lásky za každou cenu chtivá děvčata se s tím nepárala, pokud měla vlohy k čarování anebo našla čarodějku, která do toho šla. Ne každá čarodějka takové služby v konkrétní rovině poskytovala.
Jednoduše lásky za každou cenu chtivá děvčata se s tím nepárala, pokud měla vlohy k čarování anebo našla čarodějku, která do toho šla. Ne každá čarodějka takové služby v konkrétní rovině poskytovala.
Častými zákaznicemi byly i matky, ať již děvčete nebo mládence, které si představovaly adekvátního partnera. Magií šlo zařídit, aby ten, kdo miluje, začal i velice nenávidět. A potom na jeho místo nastoupil jiný, což se také magií zařídilo. Mnohdy se takovým způsobem překazily i domluvené svatby.
Jak se to dělalo? Čarodějka pro každý případ používala originální kouzlo, ono tady to za to stálo, rostliny, křesťanské insignie, na míru vytvořené zaklínání, symbolické vazby, části z těla jako vlasy, sliny, menstruační krev (nikoli sperma), krev. Někdy to záviselo na talismanu, který se ale nesměl předčasně vypařit. Šlo o jemnější kouzla, kdy po dobu působení talismanu mělo děvče šanci, aby dotyčného zaujalo. Ne vždy se to povedlo. Často se používaly speciální předměty maskované třeba jako mýdlo, koření, dřívko a pod.
Mnohdy, jak říká se, byl osud silnější. Lektvár omylem vypil někdo jiný, do pasti omylem vkročil někdo jiný, dotyčná si to na last minute rozmyslela, protože např. nebylo dobré znamení, či nastal pocit ohrožení jejího vlastního života. Podle vyprávění starých čarodějek a svého pozorování si dovolím konstatovat, že šlo o šťastné případy, mnohdy vis major, které připravené kouzlo překazily, protože znásilnění vůle jiného nese v sobě velmi nedobrou stopu.
Není nic horšího, když si magicky zamilovaný jednoho krásného dne uvědomí, že je v pasti. Že i kdyby chtěl, nemůže ze svazku vycouvat, protože k tomuto nemá dostatek vůle. Nejhorší je, když si uvědomil, že třteba miloval někoho jiného. Prostě přijde prozření a čas nelze vrátit. Aniž by musel vědět, že byl očarován, místo lásky nastupuje nenávist a zároveň i neschopnost svazek ukončit. Potom nezbývá, nežli opojení alkoholem a mlácení ženy.
Stopa magie na někom zůstane a tu stopu čarodějky poznat uměly. Možná dokonce i práci konkrétní kolegyně. Proto mnohé z nich moudře takové služby neposkytovaly, pokud nešlo o manžela, který se jaksi jinde zapomínal. Občas někdo z očarovaných míval divný pocit a obrátil se na čarodějku, která kouzlo kolegyně uměla odvrátit. Často šlo o případy, kdy tchyně nespokojená s nevěstou se rozhodla, že její zlatíčko ovdoví, a za tím účelem se obrátila na čarodějku ochotnou toto provést, či sama věděla jak. V takových případech se často stávalo, že žena byla zachráněná, ale kouzlo přešlo na toho, kdo jej provedl a ještě častěji na toho, kdo si jej objednal. Možná toto byl jeden z důvodů, proč čarodějky málokdy akce prováděly samy, ale naučily to klientelu, které vymyslely kouzlo na míru a vybavily ji bylinkami a nástroji.
Dělat kouzla na lásku bylo považováno za příliš velký zásah do svobody člověka. Na rozdíl od sjednaných sňatků třeba kvůli majetku, člověk ovlivněný kouzlem neměl ani teoretickou šanci se vymanit z jeho otroctví. Proto, pokud čarodějak na takové kouzlo přišla, vyrušila jeho účinky, a někdo jiný zašel, bylo to považováno za adekvátní trest. Stejně tak nikdo nelitoval ženu, kterou muž mlátil, protože ono tak nějak, časem se profláklo, jak to vlastně s tím jejich seznámením se bylo.
Komentáře