ADJUSTMENT (o magii s Maat)

část devátá "Dobré ráno." uslyšela Chiara nad svojí hlavou a téměř vyskočila z postele. Od jejího posledního setkání se Samuelem uplynuly téměř dva roky a ona o něm neměla doposud žádné zprávy. Pro ni nešlo o konec její cesty, pouze o konec cesty společné. Potlačila zklamání i vztek z promarněného času. Naučila se pracovat v Chrámu, neb Třetí  i ostatní ji podali pomocnou ruku. Již pro ni nebyl pouhým materializovaným přízrakem, ale osobou z masa a kostí. Jednou za půl roku potkávali se i jako obyčejní lidé ve staré kavárně, na starém hřbitově, anebo jen tak v nějaké podivné budově vždy pečlivě předem připraveného města. Tam sjednotili si práci, kterou bylo potřeba provést na hmotě, v běžné realitě. Co ji ale Třetí neřekl, že občas osloví Sama a mluví s ním o Chiaře. Jméno Chiara ji zůstalo tam v chrámu, však určil ji ho budoucí Sedmý. Třetí pochopil Samuelovou touhu porozumět sobě samotnému skrze Chiaru. Nebylo pro něj problém vypracovat koncept psychologických prací a

V pradávných dobách začínal nový den západem Slunce. Právě tento okamžik byl pro staré astrology, alespoň ty egyptské, podstatným, neb planety, které vycházely, vládly celému dni. Bylo to logické, protože právě tyto planety bylo možno vidět. Dnes to máme jinak, také již hodně dlouho, na sklonku dne spíše se loučíme se dnem a vítáme noc, přemýšlíme, uvažujeme a rekapitulujeme. Pokud by člověk chtěl dělat divinaci, bylo by vhodné udělat ji k večeru, chceme-li se napojit na něco původního. Anebo být starým modernistou a začínat den ránem. Ať tak či onak, je dobré na chvíli se zastavit a popřemýšlet, jaký může být den, který přichází, jaký potenciál je v něm obsažen. Jsem sova, takže myšlenka, že po sprše něco nového začíná, je pro mně velmi přívětivá. Je to okamžik, kdy přemýšlím nad inspirací,  rozhoduji se, co podniknu. Naproti tomu jógu cvičím ráda ráno, protáhnu se po spánku a oslavím tak, že Slunce Ra nebylo v zásvětí zničeno, že jeho bárka s dalšími b

Nejdříve krátký osobní úvod, jak bývá mým zvykem. V posledních létech se má praxe profilovala dvěma směry, tím prvním je Khem, druhým cesta k Ódhinovi prostřednictvím run. Nedá se říci, že tyto směry jsou si podobné, protože nejde stejný systém postavit na oba. Runy jsou něco jiného, nežli Medu-Netcher, a přístupy jsou odlišné. Nejde jen o to, vyměnit jeden Pantheon za druhý, jde o to, dělat obojí pořádně.   Runy jsem měla vždy spojené pouze s pohanstvím a ačkoli mně nějak přitahovaly, neuměla jsem k ním najít cestu. Mé počátky byly před 8 léty, kdy jsem s Guidem von Listem poznala, že ony jsou perfektně provázené s hmotou a dá se s nimi provádět mnohé. Jenomže Guido byl pro mne pouze úvodem, ne  systematickým učením se runové magii, což mně apriori zajímalo. Pod magií jsem si vždy představovala funkční systém nezávislý na Pantheonu, protože entity, ať již jakékoli, jsou vždy bonusem a přínosem, nikoli magii samotnou. A tak jsem armanenský futhark velmi jednoduše odpraktikovala