Nejdříve krátký osobní úvod, jak bývá mým zvykem. V posledních létech se má praxe profilovala dvěma směry, tím prvním je Khem, druhým cesta k Ódhinovi prostřednictvím run. Nedá se říci, že tyto směry jsou si podobné, protože nejde stejný systém postavit na oba. Runy jsou něco jiného, nežli Medu-Netcher, a přístupy jsou odlišné. Nejde jen o to, vyměnit jeden Pantheon za druhý, jde o to, dělat obojí pořádně.
Runy jsem měla vždy spojené pouze s pohanstvím a ačkoli mně nějak přitahovaly, neuměla jsem k ním najít cestu. Mé počátky byly před 8 léty, kdy jsem s Guidem von Listem poznala, že ony jsou perfektně provázené s hmotou a dá se s nimi provádět mnohé. Jenomže Guido byl pro mne pouze úvodem, ne systematickým učením se runové magii, což mně apriori zajímalo. Pod magií jsem si vždy představovala funkční systém nezávislý na Pantheonu, protože entity, ať již jakékoli, jsou vždy bonusem a přínosem, nikoli magii samotnou. A tak jsem armanenský futhark velmi jednoduše odpraktikovala, zejména prvních pár run hodně věci vyřešilo a nechala je být.
V tu dobu jsem ani netušila, že Guidem to tak nějak začíná.
Stručně řečeno, několik let se ohledně run nic podstatného nedělo (čtenář jistě pozná známou větu ze ság) a potom jsem v roce 2015 narazila na členku Runové Gildy. Díky tomu jsem poznala systém Devíti dveří do Midgardu, který provede adepta runové magie od začátku do konce. Jedná se o knihu Edreda Thorssona: The Nine Doors of Midgard, jejíž revidované vydání v roce 2016 vydala Runová Gilda (The Rune-Gild), a která je dostupná přes Amazon či Book Depository v podstatě každému zájemci, který se chce naučit pořádné práci s runami.
Jakmile jsem si přečetla úvod, kdy Thorsson popisuje svůj přístup k učení se práce
s runami, mé pochybnosti zmizely. Lze se ním inspirovat a udělat si pořádek v jakémkoli magickém směru či počínání. Podstatné podle Thorssona jsou nejenom vědomosti, ale také i praktikum. Ovšem čtenář se neobejde bez znalosti angličtiny. Také kniha počítá s tím, že čtenář se seznámi s Eddami a Ságami, jakož i jinou literaturou. Naštěstí hodně ság a Eddy jsou přeloženy do češtiny, dá se najít i něco o historii. Také pomalu v češtině vycházejí jiné Thorssonovy knihy.
Je jedno, zda je adept praktikujícím pohanem, věnuje se jakékoli jiné magii, anebo přistupuje k magii jen psychologicky či skrze energie.
Je možné začít s tímto systémem a nemít žádnou zkušenost s runami, magií, ani dokonce nemít přečtené ságy, to vše se postupně zapojí.
Nejde o knihu, kterou čtenář přečte od začátku do konce, ale o systém nastavené několikatileté práce na tom, aby člověk absolvoval všechny dveře (či alespoň co nejvíce dveří). Osobně doporučuji bez ohledu na předchozí zkušenost s magií začít od začátku, zvykat si na novou terminologii, přístup a nedokazovat si vlastní genialitu, to runy moc nebere. První roky se předpokládá každodenní práce (alespoň po většinu roku). Nejdříve to odsýpá, potom se to táhne, ale přežít táhnoucí se dveře stojí za to, mnohé věci se automatizují.
Studium je podstatnou části práce s knihou. Narovinu, kdo se do toho pustí, musí počítat s tím, že si postupně pořídí i jinou doporučenou literaturu. Jedná se o Eddy a Ságy, které lze najít v češtině, a potom je to literatura v angličtině o historii run, o runách, o runové magii, o praktikování magie na Islandu, o runových pozicích, o runové mytologii... Pokud to adept vydrží, vyvstane přirozený zájem o jinou literaturu, nežli tu doporučenou. Časem si člověk začne uvědomovat vlastní kořeny a historie mění jeho vztah k předkům, které si lépe uvědomuje. Není knihomolství jako knihomolství. Věnovat se přitom i jiné magii je náročnější, protože zejména zpočátku je zde spousta nových věcí. Poté zase hrozí, že se chce jít více do hloubky, ono to pohlcuje docela. Ke každým dveřím je doporučená literatura, takže to jde zvládat postupně.
Praktikum s runami je taktéž běžnou denní rutinou. Rozjíždí se pozvolna, člověk pracuje nejdříve s prvními 12 runami, nato navazují další dveře s dalšími 12 runami. Adept si vede denník, kde si provádí analýzu, přibližuje se k odianskému pohledu na svět, učí se dýchat s runami, vizualizovat runy, meditovat s runami, zvyká si na runové pozice. S každými dveřmi přibývá i tréning praktických dovedností s runami.
Přirozeným následkem je okleštění zájmů a věnování se pořádně méně věcem. Najednou se otvírají v životě možnosti, o nichž předtím člověk neměl ani tušení. Osobně toto považuji za úžasný dar, neb táto praxe nevede k přelétavému hledání sebe sama, ale k postupnému budování i v jiných rovinách života, nežli jenom v runové magii.
Zajímavé prožitky v různých rovinách vědomí nabývají stability.
Možnost napravit podstatné věci, které předtím nebyly dobře zvládnuté či se poškodily.
Kreativita a možnost seberealizace s runami.
Narovnávání handicapů, což může se zpočátku jevit bolestivé, ale ono si to postupně sedne.
Otevření dveří do mystéria a mystiky, která nejenom dává smysl životu, ale má i význam pro život.
Nezanedbatelná je i skutečnost, že pokud se člověk najde v runách a severské mytologii, může si jakékoli praktikum velmi dobře prožít.
Runy jsem měla vždy spojené pouze s pohanstvím a ačkoli mně nějak přitahovaly, neuměla jsem k ním najít cestu. Mé počátky byly před 8 léty, kdy jsem s Guidem von Listem poznala, že ony jsou perfektně provázené s hmotou a dá se s nimi provádět mnohé. Jenomže Guido byl pro mne pouze úvodem, ne systematickým učením se runové magii, což mně apriori zajímalo. Pod magií jsem si vždy představovala funkční systém nezávislý na Pantheonu, protože entity, ať již jakékoli, jsou vždy bonusem a přínosem, nikoli magii samotnou. A tak jsem armanenský futhark velmi jednoduše odpraktikovala, zejména prvních pár run hodně věci vyřešilo a nechala je být.
V tu dobu jsem ani netušila, že Guidem to tak nějak začíná.
Stručně řečeno, několik let se ohledně run nic podstatného nedělo (čtenář jistě pozná známou větu ze ság) a potom jsem v roce 2015 narazila na členku Runové Gildy. Díky tomu jsem poznala systém Devíti dveří do Midgardu, který provede adepta runové magie od začátku do konce. Jedná se o knihu Edreda Thorssona: The Nine Doors of Midgard, jejíž revidované vydání v roce 2016 vydala Runová Gilda (The Rune-Gild), a která je dostupná přes Amazon či Book Depository v podstatě každému zájemci, který se chce naučit pořádné práci s runami.
Obsah knihy je založen na nastavenem programu, jak se naučit pracovat s runami, nehrozí, že by se adept dovídal nadbytečné informace o Gildě, natož, aby kniha byla směřována jako reklama k náboru členstva. Kniha počítá s tím, že čtenáři a priori o Runovou Gildu nepůjde.
Jakmile jsem si přečetla úvod, kdy Thorsson popisuje svůj přístup k učení se práce
s runami, mé pochybnosti zmizely. Lze se ním inspirovat a udělat si pořádek v jakémkoli magickém směru či počínání. Podstatné podle Thorssona jsou nejenom vědomosti, ale také i praktikum. Ovšem čtenář se neobejde bez znalosti angličtiny. Také kniha počítá s tím, že čtenář se seznámi s Eddami a Ságami, jakož i jinou literaturou. Naštěstí hodně ság a Eddy jsou přeloženy do češtiny, dá se najít i něco o historii. Také pomalu v češtině vycházejí jiné Thorssonovy knihy.
Několik postřehů:
Aby člověk knihu používal, není potřeba být členem Runové Gildy, kniha je určena každému, kdo má zájem o runy. Naopak, Gilda předpokládá, že zájemce o členství nějakou dobu praktikuje výlučně sám.Je jedno, zda je adept praktikujícím pohanem, věnuje se jakékoli jiné magii, anebo přistupuje k magii jen psychologicky či skrze energie.
Je možné začít s tímto systémem a nemít žádnou zkušenost s runami, magií, ani dokonce nemít přečtené ságy, to vše se postupně zapojí.
Nejde o knihu, kterou čtenář přečte od začátku do konce, ale o systém nastavené několikatileté práce na tom, aby člověk absolvoval všechny dveře (či alespoň co nejvíce dveří). Osobně doporučuji bez ohledu na předchozí zkušenost s magií začít od začátku, zvykat si na novou terminologii, přístup a nedokazovat si vlastní genialitu, to runy moc nebere. První roky se předpokládá každodenní práce (alespoň po většinu roku). Nejdříve to odsýpá, potom se to táhne, ale přežít táhnoucí se dveře stojí za to, mnohé věci se automatizují.
Studium je podstatnou části práce s knihou. Narovinu, kdo se do toho pustí, musí počítat s tím, že si postupně pořídí i jinou doporučenou literaturu. Jedná se o Eddy a Ságy, které lze najít v češtině, a potom je to literatura v angličtině o historii run, o runách, o runové magii, o praktikování magie na Islandu, o runových pozicích, o runové mytologii... Pokud to adept vydrží, vyvstane přirozený zájem o jinou literaturu, nežli tu doporučenou. Časem si člověk začne uvědomovat vlastní kořeny a historie mění jeho vztah k předkům, které si lépe uvědomuje. Není knihomolství jako knihomolství. Věnovat se přitom i jiné magii je náročnější, protože zejména zpočátku je zde spousta nových věcí. Poté zase hrozí, že se chce jít více do hloubky, ono to pohlcuje docela. Ke každým dveřím je doporučená literatura, takže to jde zvládat postupně.
Praktikum s runami je taktéž běžnou denní rutinou. Rozjíždí se pozvolna, člověk pracuje nejdříve s prvními 12 runami, nato navazují další dveře s dalšími 12 runami. Adept si vede denník, kde si provádí analýzu, přibližuje se k odianskému pohledu na svět, učí se dýchat s runami, vizualizovat runy, meditovat s runami, zvyká si na runové pozice. S každými dveřmi přibývá i tréning praktických dovedností s runami.
Proč považuji tuto praxi za užitečnou:
Curriculum runové práce není běh na krátké tratě. Chce to vydržet a nevzdávat. Jistě, jsou okolnosti, které nás nutí přerušit praktikováni, ale potom je lepší udělat alespoň kousek, nežli nic. Práce s runami postupně sladí energie člověka. Vše nepodstatné se odbourává postupně a plynule, což je přínosem pro zaměření se na důležité věci.Přirozeným následkem je okleštění zájmů a věnování se pořádně méně věcem. Najednou se otvírají v životě možnosti, o nichž předtím člověk neměl ani tušení. Osobně toto považuji za úžasný dar, neb táto praxe nevede k přelétavému hledání sebe sama, ale k postupnému budování i v jiných rovinách života, nežli jenom v runové magii.
Zajímavé prožitky v různých rovinách vědomí nabývají stability.
Možnost napravit podstatné věci, které předtím nebyly dobře zvládnuté či se poškodily.
Kreativita a možnost seberealizace s runami.
Narovnávání handicapů, což může se zpočátku jevit bolestivé, ale ono si to postupně sedne.
Otevření dveří do mystéria a mystiky, která nejenom dává smysl životu, ale má i význam pro život.
Nezanedbatelná je i skutečnost, že pokud se člověk najde v runách a severské mytologii, může si jakékoli praktikum velmi dobře prožít.
Závěr
K této recenzi se vracím po čtyřech létech, kdy již mám knihu odpraktikovanou celou. Jestliže straroseverské runy čtenáře oslovují, je tato kniha více nežli dobrou volbou. Protože zde uvedené věci jsou odpraktikovatelné.
Jako každý začátek, ani zde to není jednoduché. Držet linii, že téměř každý den se bude něco praktikovat, by mělo pro jakoukoli magii běžné, magie se stává součástí života. V tomto je největší zádrhel na začátku. Posléze někde u třetích či čtvrtých dveří, je dosti dobře možné, že to budete chtít vzdát. Takové pocity jsou normální a normální je i pochybovat, zda to celé vůbec má smysl. Nikdo vám nevystaví diplom, že jste něco provedl.
V rámci programu se můžete vyřádit po stránce studijní, neboli akademické, nastudovat si různé věci, také se i po stránce praktika. Opravdu se oplatí nevynechávat a odpraktikovat si všechno.
V rámci tohoto magického programu počítejte i se studiem, je to cesta Ódhinna a bez studia, vzdělávání se, to jinak ani nejde.
Jestliže praktikujete, váš život se začne měnit. Někdy přijde zlom, těžko říci, u kterých dvěří, toto bude velmi individuální, protože výcvik narovnává handicapy, a najednou to vše dobromady začne dávat smysl. A nastane čas, kdy si začnete plnit své sny, protože události vám půjdou na ruku.
Každé dveře obsahují minimální počet dnů za předpokladu, že denně odpraktikujete všechna cvičení najednou, což může být i 2 hodiny práce. K tomuto jsem přistoupila tak, že jsem si tyto věci rozdělila a každý den jsem dělala něco. Byly dny, kdy všechno, jindy pouze část. Celá tato záležitost mi trvala 8 let. Ale pravda, protože jsem se stala členek Runové Gildy, některé dny jsem se věnovala výlučně povinnostem z toho vyplývajícím. Samozřejmě jsem se věnovala i jiné magii, ale denně jsem dělala něco k runám, a popravdě, přijde mi to hodně přirozené.
Jestliže si říkáte, jejda, neumím anglicky a zní to lákavě... hodně lidí se naučilo angličtinu právě kvůli magii. Postupně, krok za krokem, je to náročnější, ale i to patří k odiniánské cestě.
Komentáře