Magie a přání

Všichni jsme se setkali s pohádkou o Zlaté rybce, která komukoli, kdo ji chytne, musí splnit právě 3 přání. Ve středověku, ale i v renesanci a baroku se regulérně psalo v Grimoire o tom, že kdo vyvolá do magického trojúhelníku goetického ducha, tam mu v rámci svých kompetencí splní jeho přání či požadavek. 

Opětovně zde hraje roli trojka. Trojúhelník také představuje symboliku tělo - duše - duch. Oni pekelníci podle Junga představují nevědomí, což z pohledu astrologie je 12. Dům, tedy věci skryté. Ovšem ihned vedle něj se nachází Ascendent, tedy bod, který se v okamžiku našeho narození zvedal na Východě (zde vychází Slunce). Takže naopak zde se nachází hranice mezi vědomým a nevědomým. Stejně tak proces magické transformace představuje uvědomování si souvislostí a zvědomování toho, co se nachází v nevědomí. Jung osvětluje, kterak v dávných dobách ďábel, to jest nevědomí, existoval v přímém vztahu s duchem neboli vědomím; tento vztah byl vysoce prospěšný; vědomí sytilo svým světlem stíny nevědomí, svou pozitivitou negativitu nevědomí, svou racionalitou instinktivnost nevědomí. Prastará náboženství si byla vědoma vztahu mezi nevědomím a vědomím; na co víc, podporovala je. 

Přát si v rámci magie bývá procesem, který nás postupně donutí si uvědomovat, co skutečně chceme a jak k tomu potřebujeme dospět. Lidská mysl je nejenom dětsky zvídavá, vyznačuje se často i dětskou nestálosti, sklony ke vtíravým myšlenkám, obávám, strachům, nutkáním ovládat někoho jiného, a přesně v tomto prostředí se pohybují naše přání. 

Magie ani bytostí nepředstavují Zlatou rybku, nefunguje zde efekt Zlaté rybky v tom směru, že někdo mi jen tak něco dá. Je potřeba si všechno odpracovat. 

Ještě před 5 léty, 4 léty a něco, bych sebejistě říkala, hele, magie ti nezajistí lásku, ani štěstí, nezajistí ti zlepšení těla, zdravotních problémů apod. Protože před pár léty jsem byla o tomto naprosto přesvědčena. Ale magie tě může podpořit, aby sis tyto věci zajistil jinak. 

Dnes mám již odlišnou zkušenost, právě proto, že v rámci magické práce si lze zvědomit, jak některé věci mohou nastat. Jistě, v průběhu tohoto procesu jsem neočekávala efekt naplnění přání, nakonec jak bych mohla, zastávala jsem přesně opačnou teorii. Nemohu říci, že jsem své závěry přehodnotila, protože bych  vymyslela něco mega revolučního, učinila nějaký významný objev, ani nemohu tvrdit, že znám recept na všechno, mám k dispozici elixír života ect. Pouze jsem si některé věci uvědomila, ovšem také vím, že hodně z nich si ještě budu muset uvědomovat. 

Jenomže podobné věci si uvědomovalo, uvědomuje a bude uvědomovat více adeptů. Mohu tvrdit, že jsem se držela ryzí tradice. Khem, Sever, něco z tradiční západní magie má základ v tradici, ovšem z tradice starověkého Egypta a středověkého Severu se nám nedochovalo nic, co by představovalo kompletní magický výcvik. Dochovalo se toho tam málo, že poslední módou mezi vědci studujícími obě kultury jsou teorie zpochybňující praktikování jakékoli magie v obou kulturách. Středověké návody představují naopak směsici nesplnitelných podmínek, které doslova vzato naplnitelné nejsou.  

Praktikovat tradici v rámci magie znamená vycházet z kulturního kontextu, vzít do úvahy písemné a obrazové památky a následně je vlastním přístupem oživit. 

Nemíchala jsem kulturní kontext, pouze magické techniky, jak již to tak bývá, jeví se býti podobné skrze různé kultury a doby. Právě kulturní kontext přispívá k tomu, abychom uměli porozumět různým esencím netcheru, vazbám medu netcher na ně a projevům osobnosti v různých sférách. Stejně tak, abychom porozuměli runám, heiti a vztahům mezi projevy osobnosti a jednotlivými světy včetně jejich obyvatel. Jistě, je potřeba porozumět i světu složenému z esencí sedmi planet  (jméno) a jejich kombinací, které se projevují i v rámci znamení zvěrokruhu (hodnost) a také mají jisté oblasti působnosti (sféra). Tyto kontexty nemíchám, vznikla by z toho neuvěřitelná slátanina. 

Je potřeba nezapomínat, že toto vše praktikujeme ze (nebo alespoň ve vazbě na) Středozemí, tedy svět uprostřed, kde se nachází nástroj naší seberealizace, naše hmotné tělo.

Jistě, fáze zvědomování lze popsat v rámci dosažení kontaktu, míry propojení s jednotlivými projevy osobnosti. Protože toto propojení má dopad i na naše hmotné tělo. Každá tato fáze bývá spojena s tím, že něco, co nám nešlo, najednou jde. 

V souvislosti s procesem transformace (souhrn praktikování všech technik vedoucích ke kontaktování anebo později k propojení s méně hmotným projevem osobnosti) se mluví o utrpení vedoucím k subjektivním steskům, lze dokonce o soutěžit v počtu a intenzitě inkasovaných ran. Jistě, porod bývá obvykle bolestivou záležitostí. Pokud budeme klást důraz na iniciaci, mají popisy různých utrpení až terapeutický význam. Pravdou také je, že iniciace je asi od 80. let minulého století velmi moderním způsobem, jak na tyto věci nahlížet. Protože metody iniciace mi přestaly od určité fáze vyhovovat, zvolila jsem pohled skrze jinou optiku.

Jako tvorové obývající v hmotném těle Středozemí jsme vybavení mechanismy, které naopak brání jakémukoli kontaktu s jemně hmotnými projevy osobnosti, natož jejich propojení. Toto lze manifestovat na jednoduché věci spočívající v aktivaci paměti. Naučit se zpaměti básně v mrtvém jazyce. Již samotná myšlenka může hodně lidí zabolet. Většina bude argumentovat nepraktičností takového konání. Bolet to bude, i když se takové věci budeme učit na známku. Je zajímavé sledovat, v čem přesně osobní zábrany spočívají a překonávat je. Povaha zábran při učení se básně zpaměti bude záviset na pozici Merkura v osobním horoskopu.  To, jakým způsobem zmobilizujeme vůli, záleží na technice, kterou zvolíme. Podstatné také je oni mobilizaci udržet a přetavit do zvyku. 

Můj pohled na magickou  transformaci spočívá právě v identifikaci překážek, které ji zcela přirozeně brání. Také hledání technik, které naopak transformaci podporuji. Pokrok nastává, pokud podpora v něčem převýší překážky, proto se jedná o ryze individuální proces.