ADJUSTMENT (o magii s Maat)

první část Jak dny plynuly naši hrdinové sirga a pozorovatel se krásně sžívali, až uplynul měsíc. Ještě pořád si nepamatoval její jméno, možná proto, že jej již nevzpomenula. Zato si pamatoval již sto hieroglyfů. Popravdě musel, neb sirga jej motivovala výrokem: "Buď to do týdne zvládneš, nebo se postarám, abys měl ten nádor doopravdy." Ani ona neznala jeho jméno, ač měl tendenci se představit. Odbyla jej s tím, že mu zvolí vhodné jméno, lidské slabiky ji nezajímají.  Myslel na ni často, tedy 5x týdně před každou lekci, neb snášet její hlášky nebylo vždy jednoduché. Žel byly mnohdy příliš jednoznačné.  "Abys porozuměl základům, budeme muset prodělat 40 vtělení! Snaž se trochu, nechci být 40x vtělená! Hati v tomto nezná slitování." "Hary Potter? Ty to čteš?! Jen si nemysli, nejsme v žádném Nebelvíru. Ani Zmijozel není tak drsný jako můj patronát. Dělej to pořádně! Nepleť si mne s Brumbálem." V tomto ji musel dát za pravdu a pro jistotu uschoval Pána prstenů...

  " Možná to nedává smysl, ale jsem rozhodnutá popsat velmi zvláštní věc. Jsem vypravěčem příběhu, který se snad ani neodehrál. Jednou se jej může chopit nějaký pisálek a proměnit jej v něco fádního s typicky lidskými kulisami. Ale ty mně nezajímají. Zajímá mně pouze podstata jdoucí po niti do prázdná."   Takže příběh, který se nikdy neodehrál:   Naším hlavním hrdinou je bytost neurčitá - oděná v temný hábit, zahalená temnou kápí hábitu, takže zatím ještě neumíme určit ani její druh, ani polaritu. Něco hrozivě neurčitého v její energii každého pozorovatele spolehlivě odradí, aby přiblížil se. Lze ji pozorovat pouze z veliké dáli.  Před bytostí se zformovala síť připomínající pavučinu s vlákny šíře asi 10 cm zabírající asi půl kilometru prostoru v onom místě mezi sférami, kam nahlédnout lze, ovšem vniknout do něj, je uměním. Lze slyšet, jak se bytosti pod nohami láme nejvrchnější hladina skleněné vaty, když ona podpatkem hasí na ni nedopalek. Zvláštní zvuk jakoby...

  Runa není jen tvar, ačkoli tvar je základem. Runa představuje něco, co za ní stojí, a to něco lze nalézt v mytologii a také ve vlastní zkušenosti, což by mělo nějakým způsobem prolínat.  Pokud umíme mytologické oživit ve vlastní praxi a proplést se životem, stane se tvar symbolem nejenom právě prožitého, ale i potenciálu. Znát význam run není pouze otázkou naučení se, ale zejména odzkoušení ve vlastní praxi. Dostáváme se tak do oblasti porozumění runě. Nemyslím si, že existuje univerzální pravidlo, kdy komu co a jak dojde, tedy propojí se, je potřeba zkoušet různé přístupy, dokud nenarazíme na ten, co nám sedne.  Mnou popisované praktikum je vhodné pro runu či runy, se kterými má čtenář zkušenost, pokud mu sedne přístup vnímání energií.  Vezmeme tedy runu, ať již zvolenou cíleně, nebo ještě lépe vytaženou a půjdeme na to. Samozřejmě, pokud si vyčleníme dostek času, lze takto sjet celý futhark, ale to není cílem tohoto praktika. Chceme-li mít praktikum v rozpětí 20 ...

Na rozkvetlé louce ve stínu pod košatou jeřabinou podléhal  mladý muž    spánku, který pozvolna přicházel a zmocňoval se jeho těla. Původně chtěl jen chvíli spočinout, ale prostředí jej unavilo téměř ihned. Nerozuměl tomu, proč chvějí se mu víčka a puls jeho těla najíždí na mírnou frekvenci. Jak propadal se, přestal vůli ovládat své tělo i své myšlenky.  Ocitl se na stejné louce, jen byla ještě více rozkvetlá květy barev více průhledných, jakoby se některé z nich vznášely. Na druhé straně louky zahlédl dívku v bílých šatech. Spontánně se k ní rozběhl. Nepolekala se, vytáhla kord, který namířila proti němu. Rychle zabrzdil ve vzdálenosti pěti metrů od ní, chtěl ji říci, že se nic neděje, jenomže řeč mu zastavil pohled na její vlasy. Vlály ve větru, který nebyl. Hnědavě zlatá barva vlasů působila zároveň průhledně. Najednou se mihnul temný stín mířící na dívku rychlostí nečekanou. Dívka udělala nepatrný pohyb a její šat zalila temně rudá krev valící se z něčeho napichn...

Pravidelný čtenář mých příspěvků může být tímto příspěvkem, kterým začínám novou vlnu, poněkud zaskočen. Nicméně můj pohled na magii v mnohém v posledních měsících doznal změny. Dosavadní příspěvky ponechávám, neb jsou charakteristické pro předchozí fáze mého osobního pojetí magie a myslím, že nimi tak nějak různými fázemi svého přístupu prochází více lidí alespoň v nějaké části.  Přiznávám, poněkud provokativní název, ovšem mým záměrem je podívat se na magii trochu jinak. Mimo magické řády nic jako titul v magii neexistuje. Spíše máme tendenci se dívat na lidi, kteří o sobě mluví jako o mázích, prozíravě. Nicméně, ale proč chtít dělat magii a být pořád věčně jen magikem? Nebo pořád jen adeptem magie? Toto dává smysl, pokud nenahlížíme na mága jako na titul, ale jako stav mysli. Přeci dělat magii znamená se k tomuto dopracovat.  Magie bývá tu nazývána vědou, tu uměním... Podle preferencí toho kterého jedince se ji věnujícího se. Pro mně je magie život, síla, která proudí v krv...

  A vrstva za vrstvou odstraňují se bariéry bráníci dalšímu rozvoji, porozumění a dávání si magické síly do obrazu.... její hromadění... , a jen tak se lze dovědět, jak konkrétně ji v tom či daném okamžiku, ať již v rámci rituálu či z volné ruky, použít.  Nikdy nejde pouze o absolutní hodnotu mající záběr mimo nás samotné.... vždy objeví se ono něco, s čím je spojováná a přes co má býti používána. Podle dispozic a prefencí magické síly a zároveň i toho, kdo ji má použít.  Někdy je v nás latentní, nepoužíváná a sbírá se k velkému probuzení.... potom již nikdy nic nebude takové jako předtím.  Možnost volby je vždy přítomná, ale pokud to máme v krvi, neváháme, ne u sebe.  Přicházejí síly, které navazují se na něco v našem vnitru, ač zdá se, že nás mohou poutat, opak je pravdou. Díky ním ožíváme mnohem více, nežli kdykoli předtím.  Proces má své postupné kroky, kdy jsme seznamování s něčím, co jsme si ani neuměli představit. Potom navazuje se do našeho života a...

Natahujíce ruce do ševelení větru chytajíce mraky a vyvolávajíce blesky plápolající v odrazech světla nad  temnotou probouzejícího se světa... Je jich více, stěží možnost spočítat kolik, energie provázející mocné je jím nakloněna na obraze jejich otevřených myslí, zcela naprosto.... Dokonalost svíráná v jejich rukou jakoby jí vládla pouze jedna jediná, nicméně není tomu tak... každý z nich smysl dává sobě i ostatním, protože jen tak snoubí se pricipy síly přímo  božské, nic nemůže porazit to, co loajalitou bezmeznou vládne. Na věky věků a na věky za nimi. Nejde o armádu, ne v pravém smyslu, je toho mnohem více, nežli pouhý příkaz, či rozkaz velitele, co pojí je pospolu. Jsou  odrazem Jsoucna mající snahu jedince za hodnotu z hodnot největší.  Neohrožená stabilita s prvky postupného pokroku  pouští nové a vetkává je do starého... a staré drolí se a předává místo novému.

Jsou karty, které když si člověk vytáhne, má neurčitý pocit, že situace se nějak podivně komplikuje a při dalším pohledu na kartu slabší povahy blednou. Jsou karty, u kterých by vykladač nějraději měl tazatele někde za plentou, aby ani neviděl, jak vypadají. Některé karty vypadají zlověstně i v těch nejvíce roztomilých sadách. I ti, kteří ustojí vytaženou kartu, si alespoň s mírnými obavami na ni vzpomenou, až ta situace naběhne... Je potřeba si uvědomit, zejména u karet nepříznivých, že vše je otázkou míry a určitého způsobu prožívání. Není to fair, ale ty potvůrky se nás dotýkají na citlivých místech. Tam, kde nám na něčem opravdu záleží. Využila jsem situace, kdy procházím zajímavým procesem v magii, a rozhodla se tyto karty na vlastní kůži vyzkoušet. Ouha, a hned jsem si je začala vytahovat. Podobné cvičení je vhodné pouze pro ty, co umí si v pravou chvíli hodit chlad do žil, jinak hrozí, že se z toho stane plíživý patos. Představuji tedy karty, které jsem si sama táhla a pr...