Pravidelný čtenář mých příspěvků může být tímto příspěvkem, kterým začínám novou vlnu, poněkud zaskočen. Nicméně můj pohled na magii v mnohém v posledních měsících doznal změny. Dosavadní příspěvky ponechávám, neb jsou charakteristické pro předchozí fáze mého osobního pojetí magie a myslím, že nimi tak nějak různými fázemi svého přístupu prochází více lidí alespoň v nějaké části.
Přiznávám, poněkud provokativní název, ovšem mým záměrem je podívat se na magii trochu jinak. Mimo magické řády nic jako titul v magii neexistuje. Spíše máme tendenci se dívat na lidi, kteří o sobě mluví jako o mázích, prozíravě. Nicméně, ale proč chtít dělat magii a být pořád věčně jen magikem? Nebo pořád jen adeptem magie? Toto dává smysl, pokud nenahlížíme na mága jako na titul, ale jako stav mysli. Přeci dělat magii znamená se k tomuto dopracovat.
Magie bývá tu nazývána vědou, tu uměním... Podle preferencí toho kterého jedince se ji věnujícího se. Pro mně je magie život, síla, která proudí v krvi, pokud tomu tak není, nejde o magii, ale pouze o snahu nějak se magii přiblížit. Nebudu žádnou snahu o magii nazývat hrou, což je poněkud dehonestující, protože hodně jedinců se opravdu cíleně snaží a skutečně jejich snaha nebývá vždy odměňována tak, jak by si představovali. Osobně zastávám přístup, že každá snaha o poznání se cení, i kdyby měla býti pouze dočasná.
Snaha zastavit magii v sobě je stejná jako snaha zastavit tok vlastní krve. Kdo toto umí, tak nemá magii v sobě, ale má ji jako jistý preferovaný styl či zálibu. Lze změnit svůj styl i koníčky.
Vše, co nemá být odsouzeno k záhubě, podléha transformaci, metamorfóze a není řečeno, že magie je jejím jediným způsobem. Lze použít i jakékoli jiné fyzické či psychické nástroje. Sice to nebude tolik o magii, ale no a? Pokud to jedinci sedí, nemá mu co kdo kázat.
Nemám ambice nikterak třídit lidi, kteří se magií zabývají, ať již vážně nebo pouze rekreačně, neb každý kdo dosáhl výsledků, přeci ví, jak na tom s magií je. Pokud se někdo zasekl v egu, tak holt mu to poznání potrvá déle, pokud vůbec někdy, ale zase to není věcí jiných, aby mu dávali kázání.
Výrobou mága myslím dosažení onoho stavu mysli, kdy vnitřní propojí se vnějšími vrstvami, které k sobě koherentně (naprosto rovnoměrně) přiléhají a dohromady to dává fyzický, psychický, mentální i energický celek vyznačující se jistou osobitostí, estetikou a vytváří něco jako zvláštně zajímavé charisma. Není možné býti pouze mágem na astrální plání, ve snech či jiných vrstvách, a nikoli na hrubé hmotě. Vůle proráží ve všech prostředích.
Jedinec ve stavu mysli mága nebude konat zázraky na požádání, naopak, velice dobře si rozmyslí, čeho činí a proč. Vůbec není rozhodné, jak na něj nahlížejí ostatní, nakonec je to pouze jeho vlastní boj.
V minulosti jsem vždy zastávala názor, že bez tuny přečtených stránek, nelze magii praktikovat. A byla jsem o něm upřímně přesvědčena. Sama jsem toho přečetla hodně, ačkoli mně v magii napadá dosti kolegů, kteří toho přečetli ještě mnohem více. Zatímco nenačtené lze načíst, a po zkušenosti se to čte jinak, nedostatek praxe se dohání již hůře.
Taktéž nelze říci číslo či jiný ukazatel provedených rituálů, aby se jednotlivec do tohoto stavu mysli propracoval. Rituály představují pro mně úžasný náboj energie a nádherně provazují egregor, ale nedovoluji si tvrdit, že bez tolika a tolika rituálů tohoto nelze dosáhnout.
Délka praxe taktéž nemusí býti rozhodující. Osobně teď jedu magii cíleně a pořádně 15 rokem, nicméně toto není argument, proč bych měla být lepší nežli někdo s menší praxi. Ani jsem jej v debatách nepoužívala. Jistě, léta praxe jsou léta zkušeností. Jenomže ty bývají jak dobré, tak i špatné. Zasekat se v těch špatných lze na několi dnů, stejně tak i na několik let.
Nicméně sluší se říci, co považuji za rozhodný ukazatel. Je ním schopnost překonat omezení, myslím tím jakékoli omezení. Validním pro mně není "nejde to", nýbrž "takto to nejde". Tato schopnost je vázaná na porozumění sobě samému a tomu, co nám jde z Univerza vstříc. Tomu, co k nám patří. Někdy na to přijdeme hned, někdy až po pár létech.... Někdy zase máme takových vstřícných energií více, nabalují se postupně, až nakonec jde o něco unikátního, co jsme vždy vnitřně věděli, že jednou zde bude. Pouze jsme neměli odvahu uvěřit.
Povšimla jsem si, že pokud si odmyslíme vatu, máme radar na ty, kteří jsou našimi společníky. Někdy jen v jisté fázi, jindy je to hodně dlouhodobé.... Pokud se naučíme těmto signálům důvěřovat, není důvod se nějak zavýbat tím, jak kdo na tom je. To své si jednoduše umíme poznat. Také není důvod trápit se tím, jakým směrem se vrhnout, ten náš, až si nás objeví nebo my jej, najednou začne dávat smysl všemu a místo záhad objeví se porozumění.
Stávat se Mágem znamená stávat se Sebou. Tou bytostí, která nám je možná na hony vzdálená, neb se neumíme pustit jistot zdánlivých, abychom dosáhli jistoty v Sobě.
"Přeji si" splývá s realitou.
Pokud...pokud jsme nad nárokem Univerza ledabyle nemávnuli rukou. Protože právě tento nárok nás mohl posunout dál. Ale my jsme provedli dokonalého sabotéra. Univerzum nám šance posouvá až do určitého bodu. Kdy to vypadá neuvěřitelně...ale jakmile tomu uvěříme, máme vyhráno a dostáváme další příležitosti...jen je nepodělat.
V opačném případě dostáváme šance s menší a menší potencialitou posunu. Již nenastoupí efekt něčeho běžně považovaného za nemožné, ale pouze to, co naše psychika jako možné přijmout umí. Až časem budeme pouze lépe informovaným skoro nečarem.
Komentáře