"Možná to nedává smysl, ale jsem rozhodnutá popsat velmi zvláštní věc. Jsem vypravěčem příběhu, který se snad ani neodehrál. Jednou se jej může chopit nějaký pisálek a proměnit jej v něco fádního s typicky lidskými kulisami. Ale ty mně nezajímají. Zajímá mně pouze podstata jdoucí po niti do prázdná."
Takže příběh, který se nikdy neodehrál:
Naším hlavním hrdinou je bytost neurčitá - oděná v temný hábit, zahalená temnou kápí hábitu, takže zatím ještě neumíme určit ani její druh, ani polaritu. Něco hrozivě neurčitého v její energii každého pozorovatele spolehlivě odradí, aby přiblížil se. Lze ji pozorovat pouze z veliké dáli.
Před bytostí se zformovala síť připomínající pavučinu s vlákny šíře asi 10 cm zabírající asi půl kilometru prostoru v onom místě mezi sférami, kam nahlédnout lze, ovšem vniknout do něj, je uměním. Lze slyšet, jak se bytosti pod nohami láme nejvrchnější hladina skleněné vaty, když ona podpatkem hasí na ni nedopalek. Zvláštní zvuk jakoby praskání smíchaného s vrzáním. Ale jsou i zvuky méně příjemné.
Bytost zaregistrovala pozorovatele. Probodla jej pohledem očí, jejichž barvu ani tvar nebylo možné zaznamenat, až pozorovatel sklopil raději zrak. Protože před očima uviděl něco, co nepřípomínalo žádnou barvu, nicméně to vytvářelo neurčitou mřížku zařezávající se bolestivě do jeho mozku. Zatímco si protíral zrak, bytost zaměřila svojí pozornost na pavučinu.
Její energie se pozměnila, zaujetí zaplavilo vše kolem. Pozorovatel spolu s bytostí upíral zrak na pavučinu, která projektovala v jeho mozku různě chaotické události bez konce i začátku. Zrychlený film výjevů, z něhož se mu točila hlava. Litoval, že vůbec vešel, ale již neuměl přestat.
Slova pronesená v neznámem jazyce zasyčela vzduchem a dopadala na rozpálené čelo pozorovatele jako sněhové vločky. Kolem pozorovatele procházel nesmírně vysoký muž s hranatým obličejem, holou hlavou, do půl těla nahý, přepásaný bederní tunikou. Jeho pohled spaloval mráz kolem a měnil energii v teplou. Pozvolna se blížil k bytosti.
"Má drahá", oslovil ji poněkud směle a pozorovatel si poznamenal, že má alespoň jasno v polaritě, "zvolni trochu, zničíš jej, podívej, již téměř nevidí, a to má ještě uvěřit tomu, co vidí."
Bytost spíše zasyčela, nežli odpověděla a pozorovatel si byl jistý, že v tom slyšel něco jako, ale já mám chuť si hrát. Nějak nabyl dojmu, že je spíše objektem pozorování a podivné hry, nežli tím, kdo sám pozoruje.
"Má drahá, možná by bylo na místě, abych vás oficiálně představil." nenechal se muž vyvést z míry.
"Proč zase já!" vyhrkla ze sebe docela příjemně znějícím hlasem bytost, "vždy si vymyslíš nějakého člověka, kterého mi tady natáhneš, pověsíš na krk a co já s ním? Nemůžeš mi někdy dodat andílka, démonka, upíra, trpaslíka, draka, karkulinku.... prostě cokoli, jenom ne zase člověka?!"
"Omlouvám se pane,", obrátil se muž k pozorovateli, "měli jsme s lidmi trochu technické komplikace, takže zpočátku neočekávejte příliš vlidného zacházení."
Pozorovatel se nejistě usmál, mřížka mu přeci jenom ještě bránila v řádném vidění. Chtěl říci, že také moc lidí nemusí, takže rozumí, ale mřížka jakoby mu svázala i hlasivky. Zároveň tiše přemítal, zda toto je ta ona magie, o které tolik přemýšlel, anebo mu jen začal vyrůstat nádor na mozku.
Muž přistoupil k němu blíže, zadíval se ze své výšky do jeho očí a rukou se vnořil do jeho mozku. Pozorovatel to vnímal jako jemné zručné doteky. Vytáhl mřížku z hlavy pozorovatele a zkoumavě se na ni zadíval. Velmi dobrá práce, zdá se, že jeho oblíbená bytost přišla na to, jak lidi pacifikovat.
"Jsem Hatisopeth z Haremachet - Cheper - Re - Atum." představil se muž velice důstojně.
Pozorovatel se chtěl také představit, ale ještě nebyl schopen vydat ze sebe zvuk. Tak se alespoň uklonil. Hatisopeth se na něj zadíval a podal mu ruku. Pozorovatel se jej chytil a byl vytažen z podivného zákopu, který mu byl doposud útočištěm. Spolu kráčeli směrem k bytosti mající obranný postoj.
Hatisopeth k ní přistoupil, objali se, jakoby se věky neviděli. Zdálo se, že bytost ztratila něco ze své hrůzostrašné neproniknutelnosti.
"Toto je sirga Hetresoporehelisetera-Seperu-Nematahira," prohlásil Hatisopeth a pozorovatel si uvědomil, že si nepamatuje konec, prostředek ani počátek jména.
"Jmenuji ji tvojí patronkou." dokončil představení.
"Patronka!!!" doslova zaječela sirga, "jsem nepředvídatelným děsem, hrůzou budící ze spánku! Kdo mně vidí, je rád, že se vzbudí pouze smáčený potem! Nemohu dělat patronku."
Pozorovatel si poznamenal, že hlasový rozsah bytosti začínající na "s" s dlouhým jménem začíná být skutečně děsivý. Také mu nápad s patronkou připadal bizarní. Začínal se přiklánět k variantě nádor na mozku.
"Právě proto budeš dokonalou patronkou." nenechal se vyvést Hatisopeth z míry.
"Tohoto bídného červa tak maximálně svléknu z kůže." začala sirga již poklidným ledovým hlasem vyhrožovat. Pozorovatel cítil, že chlad zmocňující se jeho kostí přeci jen nádorem na mozku nebude.
"Budeš patronkou toho bídného červa, dělej s ním, co chceš, ale uděláš z něj mága ovládajícího heka. Devatero rozhodlo." trval na svém Hatisopeth.
Sirga proklala oba nenávistným pohledem: "Devatero? A Seth souhlasil?"
"Má drahá, souhlasil." potvrdil Hatisopeth.
Sirga velmi vysokým hlasem, u kterého obvykle praskaly sklenice zařvala velmi vysoké: "Neeeeeeeeeeeeeeeeee!!!!! Zrádce, vykastruji jej stejně jako on Usira!"
Zatímco se pozorovatel rozhodl nezaujatě pozorovat vzniklou situaci, Hatisopeth jemně znervózněl.
"Podívej zlatíčko, držím tě ve veliké úctě, ale tvé kousky vedly Devatero k závěru, že je načase změnit přístup k lidem", začal Hatisopeth vyjednávat, "máme zde po tvém zásahu z poslední doby španělskou inkvizici, požár Londýna, navedení Dolfiho na Thule, Hirošimu a Nagasaki. Do toho nepočítáme týraní Junga, vnuknutí Necronomiconu jednomu pisálkovi a naučení stoupenců několikati sekt opásat se dynamitem."
"A kamikaze" doplnila jej citlivě sirga.
"A kamikaze," pokračoval Hatisopeth, "Devatero rozhodlo, že si své činy vyvážíš vyrobením mága ovládajícího Heka. Heka má radost, po takové době. V opačném případě mám svolení propojit vlákna pavučiny a budeš vtělená."
"Jak vtělená?!" nevěřícně se normálním hlasem otázala sirga a pozorovatel si uvědomil, že tento hlasový rozsah slyší poprvé.
"Jednoduše se narodíš a naučíš se žít s atomovou energií, znečištěnou zemi, Necronomiconem a lidmi." nabývaje rovnováhy ji odpověděl Hatisopeth.
Sirga se obrátila k oběma zády a zalezla někam do prostoru za pavučinou, odkud se ozývalo něco připomínající dávivé zvuky. Poté bylo slyšet něco jako klokotání a sérii nadávek v různých lidských jazycích. Pozorovatel pozapomenul na nádor na mozku, jelikož navzdory dosavadnímu přístupu sirgy u něj naběhl myšlenkový model žena v nesnázích. Bylo mu sirgy upřímně líto. Jako bytost se jevila býti zajímavá, ovšem jako člověk.... buď by ji to zničilo anebo by ona zničila svět. Když se sirga již důstojně pořád se zataženou kápi vrátila, rozhodl se vyřešit vzniklou komplikaci:
"Velice si vážím vaší velkorysé nabídky pane Hatisopethe, i Devatera, ač netuším, oč se jedná, i toho Setha, ale myslím, že bychom měli respektovat názor slečny nebýt mojí patronkou a nevydírat ji hm, vtělením."
Zdálo se, že sirga na něj pohlédla s nadějí a její oči měli krásně temnou barvu. Dokonce mu odpustila, že ji nazval potupně slečnou, a zcela potlačila tendence mu vytrhnout jazyk.
"Mladý muži, nejste v pozici, kdy můžete vyjednávat. Máme tady rozpitvaného křečka přidušeného rajským plynem ukradeným z místního lazaretu. Potom 20 vytlučených oken při explozi, kdy jste zkoušel složení neznámé výbušniny ukradené z vojenského skladu nadopované dusíkem, ten jste ukradl.... moment, to zase Uriel nezaznamenal přesně, no archanděl, co lze od něj čekat. Napsání 3 diplomových prácí neschopným a líným studentům za úplatu a nakonec, co je vůbec nejhorší, čtení Necronomiconu s myšlenkou vpustit Dagona do místní přehrady, která byla následně záhadně poškozena a voda zaplavila 3 vesnice." vypočítával Hatisopeth skutky pozorovatele.
"Nikdy jsem nic neukrad!" začal se hájit pozorovatel.
"Získání materiálu od žen, které jste oblouznil, považujeme za krádež." kontroval Hatisopeth.
"Neumím vpustit Dagona kamkoli. Šlo o náhodu. A mé experimenty neměli vážné tragické následky. Nakonec ani v těch vesnicích voda nevystoupala více, nežli metr. Ten křeček byl již mrtvý, rajským plynem jsem jej uspával kdyby náhodou, rozumíte." nedal se odbýt pozorovatel.
"Amatér," prohlásila sirga, "když škodit tak stylově, pořádně a nenechat se nachytat opeřeným tvorem, který vede nepřesné záznamy."
"Hati," oslovila Hatisopetha, "přece z takových hloupostí nebudete dělat Apokalypsu. Náhody sice neexistují, to s Dagonem mohlo být zajímavé, nicméně navrhuji jej potrestat domácím vězením a zákazem k magii si byť jen čichnout. Doživotně. Jetliže to nestačí můžete z něj udělat eunucha, ať se zahojí city těch chudinek, co nevěda čeho činily. To vše bude lepší, nežli jej trestat mým patronátem."
Pozorovatel právě tonul v rozpačitých pocitech, nicméně nedával najevo ochotu odstoupit ze svého stanoviska. Zdálo se mu, že sirga na něj mrkla. Dokonce možná povzbudivě. Hatisopeth pozoroval jednoho i druhého a v hlavě mu nabíhal nápad hodný spíše samotného knížete pekel, nežli boha poměrně mírumilovně se tvářícího systému.
"Vidím situaci následovně.", prohlásil, "buď začnete praktikovat heka a sirga bude vaší patronkou, kterou na slovo poslechnete, anebo se sirga vtělí a za 20 let se stane vaší ženou. Pavučina osudu toto elegantní řešení přímo nabízí. Sirga se rozpomene a udělá z vás mága ovládajícího heka. Jinak si to v dalším vtělení zopakujete, dokud z vás neudělá mága ovládajícího heka."
Pozorovatel se rozpomenul na variantu nádor na mozku. Byl přesvědčen, že pouze toto mohlo navodit tak absurdní sen, vizi, či snad zdání reality.
"Souhlasím,"prohlásila sirga a její slova zněla jako švihání bičem, "stanu se patronkou tohoto amatéra a donutím jej i lézt po střepech a potom je sežrat, pokud to bude potřeba, aby se stal mágem ovládajícím heka."
Přísaha sirgy bylo to poslední, co pozorovatel zažil, jakoby na jeho názoru ani nezáleželo. Probral se s hlavou složenou na rukou, které ležely na klávesnici od počítače. Nikdy předtím neslyšel slova jako sirga, heka, devatero, Seth. Až na sirgu si vše našel na světové síti. Nevzpomínal si, kdy usnul, měl pocit, že předtím bylo ještě světlo, teď je jemně po půlnoci. Jména bytostí si nezapamatoval. Rozhodl se jít spát s tím, že ráno se objedná na neurologické vyšetření. Možná by si i přál ten nádor při myšlence, že další štaci by byl psychiatr.
Právě držel myš na ikoně vypnout, když si málem znečistil kalhoty. Na obrazovce počítače se objevila hlava v kápi, přes kterou nebylo vidět do tváře. Nádor na mozku, říkal si v duchu.
"Na dementní myšlenky okamžitě zapomeň", promluvila relativně příjemným hlasem sirga, "máme práci."
Rychle nabyl rovnováhy. Jasně, jdu spát, myslel si.
"Nejdeš.", trvala sirga na svém, "po půlnoci je ideální doba pro patrona a spal jsi doposud. Dnes promluvím z tohoto zařízení, později, až přestaneš mít při pohledu na mně tendence močit, nebudeme jej potřebovat. Bude vhodné si uvařit kávu, vzít blok a tužku a můžeme začít. Do svitání jsme pro dnes hotovi."
Pozorovatel zkusil zařízení vypnout. Myš stávkovala. Pokusil se jej vypnout natvrdo, nebylo to možné. Vytáhl napájení ze sítě. Počítač odpojení energie ignoroval.
"Jestli to budeš dělat často, zničíš si to. Zkus se chovat rozumně." poučovala jej sirga.
"A mám toho právě dost!" troufl si zakřičet, "nic už dnes nebude!"
Sirga se nezdála být vyvedená z rovnováhy. Jemně si odhrnula kápi natolik, aby viděl její svůdný úsměv: "No, jak chceš. Hádej kdo se za 20 let žení a hádej kdo bude držet bič nad jeho chomoutem?"
Pozorovatel začínal mít silný pocit, že nádor na mozku nebude přijatelným vysvětlením. Ne pro to, že jeho počítač funguje i bez zdroje energie. Vyfotil si obrazovku. Na fotografii mezi šumem bylo při dobré vůli vidět něco jako hlavu v kápi a vedle obrazovky odpojený koncový kábel. A také v něm sílila zatraceně silná myšlenka, že právě drží svojí budoucnost ve svých rukou....
Tiše se odebral do kuchyně, kde začal vyrábět velmi silnou kávu.
Komentáře