Natahujíce ruce do ševelení větru
chytajíce mraky a vyvolávajíce blesky
plápolající v odrazech světla nad
temnotou probouzejícího se světa...
Je jich více, stěží možnost spočítat
kolik, energie provázející mocné
je jím nakloněna na obraze jejich
otevřených myslí, zcela naprosto....
Dokonalost svíráná v jejich rukou
jakoby jí vládla pouze jedna jediná,
nicméně není tomu tak... každý z nich
smysl dává sobě i ostatním, protože
jen tak snoubí se pricipy síly přímo
božské, nic nemůže porazit to,
co loajalitou bezmeznou vládne.
Na věky věků a na věky za nimi.
Nejde o armádu, ne v pravém smyslu,
je toho mnohem více, nežli pouhý příkaz,
či rozkaz velitele, co pojí je pospolu. Jsou
odrazem Jsoucna mající snahu jedince za
hodnotu z hodnot největší. Neohrožená
stabilita s prvky postupného pokroku
pouští nové a vetkává je do starého...
a staré drolí se a předává místo novému.
Komentáře