Vidění budoucnosti představuje jednu z kontroverzních věcí v magii. V podstatě ze všech pohledů. Nejeden si říká, jak je to skvělé vidět budoucnost, to bych se uměl zařídit.... Vážně? Chtěla bych jej frajera vidět. Protože jestli je jedinec v něčem sám, tak to právě ve schopnosti vidět budoucnost.
Nemyslím tím tušení, vniknutí, občasný pohled. Myslím tím stavy nabíhající samy, kdy jednoduše vnímáme, co se stane, víme to, protože to vidíme naprosto jasně. Je to součást nás samotných. Jenomže je těžké tomu věřit a mít sebejistotu. Dostat se do tohoto stádia vyžaduje projití si procesem chození po ostří guillotine.
Jistě, je to krásné, něco pojmenovat co nejvíce přesně a nádherný pocit, když se to děje. Neuvěřitelný adrenalin, dopamin, a ještě i jiné euforii navozující hormony. Vlna jako u orgasmu. Jenomže mezi tím vším je bod "nic nenasvědčuje tomu, že se něco děje". Anebo ten nejhorší očistec, v němž se můžeme utopit a schopnost být v budoucnosti zavalit vrstvami nánosů, aby nám již neubližovala.
Jsou události, které se odvíjejí v jisté kauzální přímce. Jednoduše vidíme, že někde mají začátek, pokračují dál v jistých logických krocích, podle nějakého systému lidmi vymyšleného. Je to běh jako stroj či kolotoč bez poruch, kdy stejně jízdu začíná, jízda probíhá a jízda končí. Je jasně daná i jeho údržba, která, když se zanedbá, následuje kauzální následek v podobě poruchy.
A ty další události jsou synchronicitní. Najednou se udějí, je to jako by se kolotoč najednou vznesl nahoru navzdory všem přírodním zákonům. A přesně tento druh událostí z budoucnosti vidíme. Není těžké předvídat kauzalitu, k tomu není potřeba divinační schopnosti, postačí posouzení míry pravděpodobnosti.
Vidět budoucnost často znamená mít hodně velký zmatek v reálném čase. Srovnat se s tím, že vidíme něco, co ještě není, ale zároveň to překrývá stávající realitu, je naprosté peklo. Chce to nesmírnou koncentraci na kvalitu daného okamžiku. Jakmile nám dojde, která zde bije a uvědomujeme si rozdíl mezi tím, co je teď a naším viděním, tedy to umíme rozeznat (někdy je to opravdu těžké, protože smysly našeho hmotného těla na takové věci nejsou příliš vybaveny a toto se jede přes tělo energické).
Důkaz, volají po něm všichni pochybovači. Zkušenost ale ukazuje, že i když se jím důkazu dostane, bývá to natolik divné, že onu událost buď úplně vytěsní, anebo zrelativizují. Vytěsnění znamená, že si ji vůbec nepamatují, případně probíhala jinak. Relativizace vypadá trochu zákeřněji: "já už nevím, jak to vlastně bylo", "je to vůbec důležité?" apod.
Univerzum není nastavené na to, aby lidé viděli běžně budoucnost. I když někdo něco náhodou uvidí, často jej zdeptá běžnou kauzalitou. Mnoho lidí tak rezignuje na divinace. Jednoduše cokoli mimo běžný standart bývá zatíženo nevhodnými podmínkami. Každý postižený divinaci, musí mít jasno, zdá toto vyplývá z jeho podtaty či nikoli. Hodně toto uvědomění si pomůže.
Většina laiků se domnívá, že k divinaci je potřeba divinačních nástrojů. Jistě, na začátku anebo u toho, kdo nedivinuje tak docela ze své vlastní podstaty. Ve zbytku, jednoduše se koncentrujeme a víme. Divinační nástroje pomáhají se koncentrovat. Ale lze to i úplně jinak. Problém zde spočívá v tom, že jaksi očekáváme, že takto budeme přijímání. Slyšíte ten přímo ďábelský smích? Je příslibem Univerza, kterak nastane konečně ta správná zábava.
Nelze očekávat, že někdo, kdo sám ze své podstaty budoucnost nevnímá, někdy porozumí a jeho mozek toto porozumění přijme (jinými slovy uvěří tomu, kdo naopak takto ze své podstaty funguje). Je to kruté, ale Univerzum nemá zájem na tom, aby se zde příliš šířila právě tato anomálie vybočující z běžného standartu. Ono totiž schopnost divinace zdaleka přesahuje vidění budoucnosti, a ne každému přispívá k osobní evoluci. Mnohdy působí spíše naopak. Toto uvědomění si naopak pomůže každému, kdo schopnost vidět budoucnost považuje za prokletí.
Budoucnost se nikdy neukazuje celá. Vidíme z ní větší nebo menší zlomek, záleží, jak kdy. Jsme ji fascinování pouze proto, že není běžně dostupná. Někdy vize jsou přepadovka, jindy je to pouze přesvědčení, že toto víme. Jakákoli vize je požehnáním, alespoň z mého pohledu, ačkoli neukazuje budoucnost. Jestliže jde o vjemové propojení s ní, jde o zvláštní dar, daný právě konkrétnímu jedinci. S kýmkoli jiným se nedá sdílet celý, často ani jeho zlomek. Je vhodné býti spíše zdrženlivým, neb jeho odkrytím nezískáme ani větší sebejistotu ani porozumění.
Komentáře