Právě jsme šťastně přežili období, které bývá spojeno se spoustou lidových zvyků, rčení a jiných folkloristických libůstek, z nichž některé jsou lokální a jiné naopak jaksi staly se v dnešní době univerzalistickými. Vydat sborník toho, co vše se v tomto období nesmí, nemá, nemůže, či naopak musí, je vhodné či alespoň doporučeno, by zcela jistě mohlo konkurovat i etickým pravidlům u královského dvora. Ono to hezky vypadá takto sepsané v knize, ale zkuste to vše dodržet a prožít.
Prostě pro nás, kteří vidíme vášeň v překračování hranic magie, posouvání vědomí do dalších a dalších struktur, je něco takového trochu stěsňující. Nemáme to rádi, jakož ani jakákoli jiná omezení. Ledaže by nám trochu hráblo a uvázali si nějaké to omezeníčko dobrovolně na krk.
Jádro pudla vězí v tom, že naši předkové žili v poněkud jiných podmínkách, a ti, kteří moc lidovou magií nevládli, viděli jistou záruku právě v dodržování těchto starých zvyků, řídili se rčeními a mnohdy pověrčivě utíkali před vším, co připomínalo špatné znamení.... a že jich bylo! Jakoby se prvek obsažený v křesťanské víře najednou dostal do zvyklostí poněkud staršího data a společně tak zmutovaly. Studovat tyto zvyklostí je užitečné, protože tak pochopíme myšlení mainstreamu doby. Jenom i tehdy museli existovat nějací rebelové.
Možná jsem měla štěstí, že své období více folkloristické jsem prožila ve společností čarodějek, o několik generací starších nežli já, které svátky až tolik příliš nehrotily. Je zajímaly úplňky a v podstatě takové ty záležitosti kolem slunovratů a rovnodenností. Svatojánská noc znamenala mnohem více, nežli období kolem vánoc a vánoce a nový rok pro divinaci. To člověk při troše štěstí mohl potkat víly a jiné potvůrky. Ony tradice dodržovaly naoko, aby byl mainstream v klidu, sice se již neupalovalo, ale když se dostat do řečí, tak tyto dámy volily poněkud originálnější způsoby, nežli kvůli nějakým zvyklostem.
Potřebujeme zvyky, které nás omezují? Možná pro sounáležitost, pocit, že někam patříme.... a bez nich bychom to nevěděli? Křesťanství si vždy zakládalo na možnosti volby každého a vzdání se něčeho kvůli Ježíšovi. Proto lidé na sebe brali dobrovolně omezení. Opravdu bychom bez toho byli jako urvaní z řetězu?
Jestli studujeme zvyky a hledáme v nich stopy po lidové magii, najdeme pouze útržky. Podstatou každé magie je svoboda a nesvázanost. Je to asi stejně pravdivé jako svíčkové rituálky provozované v dnešní době dětmi na tik-toku.
Magie vždy byla o tom odvážit se změnit realitu a umět si o to kvalifikovaně říci. Ne všude byl po ruce Grimoire. V oblasti, kterou jsem poznala, šlo o improvizaci z holé ruky dolněnou pár pomůckami, v nichž najít systém je těžké, neb se bralo, co právě bylo po ruce. A pokaždé trochu jiné zaklínadlo....protože i tato mají jistá omezení.
Tradiční zvyky nám mohou některé věci objasnit, ale je potřeba dostat se na jejich podstatu, jinak naopak, stanou se spíše formou, která nás bude omezovat.
Komentáře