Jednoduchá řešení neexistují, říká se, a proto si mnohdy cíleně věci komplikujeme. Jenomže podstata často velmi jednoduchou bývá. Záleží jen na tom, jak ji umíme přijmout. Někdy se nám nedaří přijmout jednoduchost, a tak si na nás Univerzum holt musí vymyslet něco více komplikovanějšího, a my máme pocit, že padáme na hubu. Dokud nepochopíme onu jednoduchost, tak budeme na tu hubu padat a dřít ní v různých materiálech. Když ani to nepomůže, nastává fáze plazení se přes střepy.
Mnohdy se dostaváme do zcela jasných situací, ale nechceme je vidět, protože ono vidění by nám nabouralo naší vizi světa. Je pohodlnější zůstat u starých vzorců. Magie ovšem bývá o změně. A my změny nemáme rádi, dokud se mluví o transformaci, což má velmi mysteriózní nádech, to nás ještě baví a nezastraší nás ani ATU XIII. Jenomže na pozemské úrovni to bude jednoduše promítnuto jako změna.
Takže ještě chceme konat Velké Dílo?
Protože to nás změní, změní to okolnosti kolem nás, nás samotné a najednou se staneme někým jiným.... někým, koho jsme si před transformací ani neměli odvahu představit.
Komplikovanost často bývá pouze výmluvou pro něco, co má jednoduchý základ a co je naprosto zjevné. Dokud se jí nezbavíme, nebude nic velkého, jen budeme oscilovat v různých fázích komplikací.
Ono je to v podstatě na nás.... protože Univerzum apriori nefunguje na komplikovaných záležitostech.
Komentáře