Především osobnost lidové čarodějky není na první pohled ničím, co by vzbuzovalo v neznámých lidech ostražitost nebo nějaké pocity nepatřičnosti. Jednalo by se o ženu, která na první pohled není odlišná od jiných žen. Jistě, není na místě ji hledat mezi kropenkovými ropuchami, pokud se v kostele ocitne, tak jen proto, aby vykonala občasnou návštěvu související s jejím mystickým založením či si zajistila materiál typu svěcená voda a hostie. Nemusela se tam objevovat vůbec, i takové případy jsem znala, anebo jen tak občas ve stylu hlavně nenápadně.
Podle toho, jaký je to člověk, vypadá i jeho magický záměr.
Toto platí i pro lidovou magii. O tom, nakolik taková žena dělala magii prospěšnou lidem nebo jím naopak škodila, rozhodovalo právě a jen její nastavení. Lidovou magii praktikovaly ženy z lidu, právě proto, že cítily ono volání a jednoduše musely. Neměly k dispozici literaturu, buď se něco naučily samy anebo je to někdo naučil. Oblast, z niž čerpám, byla typická tím, že talent k magii se přenášel v rodové linii z babičky na vnučku. Potom to bylo o tom, co si předaly. Jejich život ze strany pozorovatele by se jevil jako nenápadně fádní, kdyby nedocházelo k několikati zajímavým okolnostem. A protože identita se v těchto kruzích tají, tak nebudu tyto osoby pojmenovávat. O muži jsem slyšela spíše jako o léčiteli s darem, který byl široko-daleko známý a mezi lidmi byly i známé jeho taxy. Oficiálně léčit ani prodávat bylinky nemohl, zavřeli by jej za činnost proti socialistickému zřízení. Nepoznala jsem takového starého léčitele osobně, protože mně tyto typy nepřitahovali a dámy si bez aureoly slávy vyřešily, veškeré potíže samy.
Poznala jsem ženy, které v tomto směru neměly tendenci škodit ani nějak exhibovat tím mezi svými známými nebo být v povědomí. Naopak, vyjma pár blízkých a přátel, o tom ostatní ani neměli tušení. Obvykle, alespoň na začátku se nejednalo o žádné komplikované poslání. Jen se dostaly do situace, kdy byly nuceny řešit svojí životní situaci.
Znala jsem ženu, která vůbec neměla v úmyslu praktikovat nic takového jako magickou praxi pro jiné. Jen chtěla žít jinak nežli v klasickém modelu, tedy vdát se, nechat se zmlátit mužem, co dorazil ožralý z hospody, a někdy v mezistavu mu porodit děti. Naučila se lidovou magii, aniž by o tom její rodiče tušili, zbavila se brzo jejich kurately a našla si místo k životu na odlehlejším zapadákově. Žila jako tzv. stará panna, ačkoli do velmi vysokého věku mívala vždy nějakého milence, aniž by otěhotněla. Chtěla být soběstačná, tak tedy měla malé hospodářství. Protože se přeci jenom s nějakými lidmi sblížila, občas jím poradila, co a jak provést, aby jejich trápení zmizelo, za to ji oni dali, co chtěla. Samozřejmě specializovala se na milostný život, ovšem řešila jen problémy nezadaných a dbala na to, aby nestrkala pracky do žádného manželství. Na rozdíl od jiných s touto specializací neradila matinkám zraněným výběrem jejich miláčka. Sama si své milence vybírala z nezadaných. Kupodivu, i když se pán tuze rád propracovával na dno flašky, v době, kdy s ní měl něco, což ona absolutně odmítala nazývat vztahem, se přestal angažovat v toliko rozšířeném sportu, kdo toho vypije více. Obvykle podle toho lidé již poznávali, že asi s ní něco má, stal se z toho oblastní kolorit. Když ji pán přestal bavit, anebo ji příliš zestárnul, rychle potom období sucha doháněl. Pochopitelně ani její přítelkyně nebyly ženy konvenční. Mohly ji kdykoli navštívit, nezamykala dům. Pouze, když v chodbě narazily na mužské boty, musely se otočit a taktně mlčet. Ona se jen občas, jako by věděla, před dotyčnou zmínila, že má zase milence. Která toto nerespektovala, byla z listu přítelkyň odejitá.
Jedna z nich byla svobodná matka se dvěma dětmi, každé mělo jiného otce, oba počestně ženatí. Nemusela se soudit, při tom, co uměla, nemívali s platební morálkou problém, natož, aby se někdo cukal a muselo dojít na úřední určení otcovství. Nezůstala s nikým ani z pozdějších radostí. V době, kdy jsem ji já poznala, cca kolem jejích 45 let, již to s muži vzdala a divila se, že její přítelkyně na to má chuť a energii. Ujížděla spíše na alkoholu, ale málokdy byla opilá, což vzhledem k její subtilní postavě a množství vypitého alkoholu, lze považovat za zázrak. Vyznačovala se nesmírnou tolerancí, dokud se někdo nezačal angažovat v nějaké její věci. Potom uměla provést zaříkávaní, aby měl dotyčný tolik starostí, že mu na ni vůbec nezbude čas. Občas oním dotyčným byla i nějaká ta manželka dočasníka. Tak taková byla ještě navíc vybavená dobrou radou, ať si jej přiváže na provaz jako psa a stejně ji zahne. Ale již ne s ní, protože ona se k dočasníkovi nevrací, proto je to dočasník. Logicky. Pokud šlo o milostnou magii poradila komukoli ohledně kohokoli, jak si to skrze magii zařídit. Nebyla zlomyslná, ale velice se bavila na tom, když někdo nedal na její rady nebo si do nich vložil vlastní invenci a situaci si ještě více domrvil. Nechtělo se ji do řešení zdravotního stavu, ale někdy tedy se uvolila. Z toho důvodů si ji někteří hýčkali, aby byla k nim dobře naladěná. Potrpěla si na informace o svém širokém dalekém okolí, takže opatrně, za jejími zády, ji někteří říkali rádio. Nicméně vždy byla velmi přesně v obraze.
Ovšem ne každá lidová čarodějka si musela potrpět na bohatý milostný život alespoň v nějaké delší etapě svého života. Další přítelkyně žila jako rozvedená s dítětem a rodiči, kteří se postarali o to, aby se již podruhé nevdala. Trpěli křesťanskými předsudky a její manželství považovali pořád za aktuální. Z tohoto přesvědčení je nevyvedla ani skutečnost, že měli výhled na obydlí bývalého manžela, který již miloval, mlátil a mnohdy honil se sekerou po zahradě svojí novou ženu. Až se upil a umřel, měli svojí dceru za vdovu. Tato přítelkyně začala magii dělat až léty. I když ji babička předávala své vědomostí, bála se je používat. Dokud se nepotřebovala zbavit onoho manžela, jenž ji omezoval a vztáhl ruku i na dítě. Jistě, rodičům to nevadilo, neb křesťanská poslušná žena vše snese. Takže se našla její vykupitelka, ona dáma tak často naháněná svým drahým se sekyrou v ruce. Rodičům řekla, že ji ho odehnaly čáry a zamlčela, že se sama postarala o to, aby si jej nová žena oblouznila milostnou magii na zakázku u jiné čarodějky. Když byla žena na vše sama, za zadkem kritičtí rodiče a přesto vlastníma rukama postavila stavení, z něhož vyházela neschopné řemeslníky, to již je opravdu skvělá povaha pro magii. Dokud ji nikdo neubližoval, byla mírná a nenápadná. Jinak jsem nezažila nikoho dalšího, kdo by umění proklínat zvládal tak skvostně a měl velmi rychlé a spolehlivé výsledky. Jistěže nedělala zakázky, ona byla ta nenápadná, poslala takové lidí za jednou ze svých přítelkyň.
Všude se nalezne černá ovce. Možná úzkostlivější čtenář si řekne, uf...ono může být ještě i něco horšího nežli to, co četl doposud. Tyto tři dámy nikoho svojí magii úmyslně nezabíjely. Jakákoli nehoda se stala, nenesla sebou doživotní omezení v hybnosti či smyslech.
Poslední dáma, již chci stručně nastínit, byla povahou jako kdyby tu magii dělal chlap. Chladná neemoční logika s cílem uškodit. Aby se to nepletlo, začala v 16, kdy trikem vylákala ze staré čarodějky, jak si doživotně zajistit muže a směle si opanovala toho, kdo se jí líbil. Nebyl ženatý, pouze se odmítal vytrvale oženit a měl na kontě nejedno zlomené srdíčko, takže o hodně starší neudatelný hezoun. Do pár měsíců byla svatba, měli spolu více dětí a on její talent v magii, i té škodlivé, podporoval. Na prvním místě i ní bylo zajistit si peníze a rozhodně věděla, že finanční magie (asi by se jí ten pojem líbil, bývala progresivní, ale jak jsem psala, tyto ženy neměly přístup k literatuře) se musí i odmakat. Stát ji s důvěrou svěřil obhospodařování pozemků, které předtím patřily jejím rodičům. I za dob hlubokého socialismu naháněla úřední osobu s kůlem v ruce po vsi, protože ji chtěla na ji svěřeném pozemku vykolíkovat cestu. Prošlo ji to, měla úžasné herecké nadání. Tak jak uměla pouštět hrůzu, stejně tak uměla vzbudit dojem naprosté bezmoci. Měla do jisté míry uznanou invaliditu, a po smrti muže vůbec nebyla špatně zabezpečená. Kluzká jako had uměla vyjednat cokoli.
Magii se naučila sama, protože staré čarodějce došlo, jak k muži přišla, a odmítla ji učit. Tato osoba byla kontroverzní. Protože uměla nenávidět a mstít se až neuvěřitelně. Neměla dar divinace, jako její tři kolegyně. Ovšem uměla občas někomu jen koncentraci vlastní energie uškodit natolik, že již nikdy nevstal z postele. Takže ji ostatní tři dámy hlídaly a občas ji hrábly do kouzla, když na její zásah přišly. Ona potom hodně onemocněla, oklepala se a jela si své dál. Mnohdy hodně nepříjemných věcí schytal někdo z její rodiny, což ji ale vůbec nezastavilo.
Co měly všechny společné? Žily podle sebe. Společenské konvence se jich osobně nedotýkaly. Když vidíte tyto ženy osobně nejednou a ony vyprávějí o svém životě a jedná o životě té druhé, někdy kriticky, jindy s obdivem, je to jiný obrázek nežli pouze čtení o někom. A pokud jde o magii, když ji člověk v sobě má, ona se ozve a nějak člověka donutí, by ji projevil.
Komentáře