Staré zvyky mají tendence se vracet

S blížícím se Novým rokem bývá zvykem bilancovat a klást si nová předsevzetí k tomu, aby byl náš život lepším, či alespoň spokojenějším, mnohdy se toužíme posunout. A právě proto je potřeba si uvědomit nástrahy při realizaci našeho předsevzetí.

Především, z pohledu "začínám až zítra" vše vypadá naprosto jednoduše. Není potřeba překonávat potíže související s realizací. Jestliže nebývá naším zvykem změnit přístup ráz na ráz, protože umíme si jinak nastavit podmínky ve své hlavě, je potřeba začít od menšího k většímu. Popravdě, když ty podmínky v hlavě nastavit umíme, automaticky s tím počítáme.

V magii víme, že tohoto stavu docílíme ritualizací, která změní naše nastavení. Jenomže i zde můžeme počítat s dalšími problematickými věcmi, protože zvyk je železná košile.
Anebo jednoduše transformací ... potom se staneme jiní díky zvládnutému umění transformace. Změna je nevratná, a aby se uskutečnila, musí jít o Pravou Vůli, která je v souladu s Univerzem. Pro laiky to bude vypadat jako: je to jen vše v hlavě a budou svědky zajímavých změn. Ovšem je problematické tuto změnu napodobit.

Nadchneme se a vše běží jako podrátkách.... jenomže chování, které jsme několik let pečlivě podvědomě i vědomě budovali, má tendence se nenápadně vracet. A přesně s tímto je potřeba počítat, protože ony návyky jakoby vymizely jenom proto, aby nám po čase úplně jiného života ukázaly, jak si na nás umí došlápnout. Tady je podstatné si uvědomit, kdy již nám hrozí výhybka do zpět a přehodit ji. Naše minulé já bylo zvyklé s námi existovat déle, nežli já, které vytváříme. Samozřejmě, že bude chtít zpět. 

Právě proto neklaplo mnoho přísah a předsevzetí, které po bouchnutí novoročního přípitku i byly naplňovány, pouze se je nedařilo vzít natolik za své, aby se staly běžnými. "Vzít za své" je zvláštní slovní spojení, jenomže právě ono vyjadřuje něco, díky čemu uspějeme. Budeme se umět natolik vložit do toho, že naplňování předsevzetí nám přijde naprosto přirozené. Ideální je pocit, že jinak ani nemůžeme.

Že si něco umaneme a ono to neklapne? Nevydržíme to? Nevadí, alespoň máme zkušenost, jak to vypadá, když si vymyslíme opravdovou hloupost. Ale jak jinak to poznáme nežli právě takovou zkušeností? Zejména není na místě si cokoli vyčítat, spíše jen se zamyslet, proč Vám právě toto, co jste si vymysleli, nesedí. Postačilo by něco modifikovat a ono by to mohlo klapnout? Jednoduše cesta vede skrze přemýšlení o sobě.