18.10.17

Problémy vystupují na světlo Boží

Jako vhozený do kaktusů si člověk připadá poté, co došlo k sebeiniciaci, nastavil si ritualizaci a daří se mu praktikovat.

Nastává další fáze, problémy vystupují na světlo a vše, co má v sobě potencialitu člověku v danou dobu jakýmkoli způsobem cokoli znepříjemnit, se skvěle činí.

Mnoho lidí v této fázi magickou praxi ukončili s tím, že magie je nesmírně nebezpečná věc, neb jejich představa, jak vše bude skvělé, jednoduché a nastoupivší plnění přání bude dál nekomplikovaně pokračovat, vzala z své.

Jistě, magie není bezpečná, život sám není bezpečný. Magie má tu vlastnost, že graduje všechny možné problémy ještě dříve, než by mohly přirozeně vyvstat. Děje se tak jen proto, aby člověk byl nucen postavit se nohami na zem a dát si do pořádku své podmínky na hmotě. Zároveň jde o prevenci svého druhu a adept se tak naučí vhodným způsobem zvládat řešení problémů pomocí magie tak, aby jenom nelepil jednu díru za druhou jenom proto, by se na jejím místě vyskytla díra nová.

Ať se dějí věci sebevíce hrůzné, jejich cílem je jediné, donutit adepta, aby si uspořádal své osobní záležitostí. Protože nejde o to být králem na astrálních pláních, ale umět se postarat o záležitostí reálné. Dokud člověk nezvládá svět kolem sebe a neumí se vypořádat s jeho protivenstvími, nemá co pohledávat ve světech tam za oponou. Ne rezignace, ale nalezení toho správného klíče, jak čelit tomu či onomu. Postupně si člověk toho uvědomí více a nalezne způsob, jak věci uspořádat, by k něčemu třeba ani nedocházelo. 

Co říci závěrem? Není pouze jedna iniciace a potom konec. Jistě, první má své prvenství a také si člověk po čase zvykne na věci jako např., že vidí událost než ještě nastane (zpočátku to je efekt dvojitého vidění, neb ji člověk vidí kousek předtím, než nastane třeba vidí, jak někdo k němu jde vnitřním zrakem a ten člověk skutečně po chvíli klepe na dveře, nebo na zemi rozsypanou mouku a ona fakt někomu upadne); slyší věci, které ostatní neslyší, jen později se zjistí, že ta haluz popisuje objektivní událost, která nastala jinde; vidí entity  třeba později s o nich přečte, že je viděl i někdo jiný, nebo jsou nějak někde zaznamenány; ví, co dělá někdo, na kom mu hodně záleží; při rozhodování běžné pragmatické věci mu vnitřní hlásek do toho mluví a zpravidla až poté se člověk doví, že jeho informace byli validní; má pocit, který jej zdánlivě vyprovokuje k nelogickému činu, ovšem ten později dává smysl; čehokoli elektrického se dotkne, létají jiskry a plamínky, o nichž vám budou elektrikáři tvrdit, že jde o haluz, dokud jím to neukážete (klid, budou si myslet, že haluzí s vámi, neuvěří tomu, co viděli)...................................
a podobně zvláštní věcí, které většina populace považuje za podivné, mrazící, strach vzbuzující.
Zvyknete si, že jde o věci normální, které třeba běžně lidé nezažívají, ale zase nejde o raritu, protože až poznáte více praktikujících, zjistíte, že nejste sami. Jde jenom o to to ustát a neskončit v péči psychiatra.
Jistě, vždy je možné z tohoto vypadnout, ukecat sám sebe, že to byly vše jenom přeludy, že se nic nedělo a podívat se na různé imitátory a podvodníky.  Po čase si člověk odvykne myslet magicky a může se zaměřit na jiné věci, které si třeba před tím sám z bůhvíjakého důvodu odpíral.
V opačném případě se člověk ocitá v systému, v němž sbírá nové zkušenosti a poznatky, prochází jakoby dalšími a dalšími dveřmi a různými iniciacemi. A co je krásné, přitom se může věnovat i jakékoli jiné činnosti, která udělá jeho život lepším, či jej alespoň na čas obohatí. 

Žádné komentáře: