Přesně takto by měl podle středověkých otců končit pakt s Ďáblem. Jenomže středověk je pryč a mnohé ze vzpomínaného se tak ocitlo přímo na zemi, kde umíme zažít peklo, očistec i ráj. Mnohdy téměř najednou.
Jsou lidé fungující na principech vazalství. Jistě, dnes to není o lénu a latifundiích, takže je potřeba k vytvoření si vazalů použít kousek manipulace s jinými prostředky. Určitý druh lidí má potřebu si zavazovat jako své podřízené jiné lidi, protože potřebují jejich podporu. Prakticky ji nepotřebují, a mnozí si na to časem přijdou sami, pouze jejich sebevědomí nemá na to, aby vstupovali bez roztleskávaček. Opatrně, tento závazek nebývá oboustranný. Protože takoví lidé nemají moc lenního pána, takže když je ji potřeba, objektivně nejsou s to, ji použít.
Mnohdy takoví lidé se vyskytují v oblasti duchovna, magie, mystiky jako ti starší a zkušenější, kteří nás bezpečně provedou nějakým úskalím. Aniž bychom od nich nějaké rady vyžadovali, sami je poskytují. Jistě, občas k tomu sklouzáváme každý. Jenomže obvykle se vzpamatujeme a řekneme si, je to náš žák? Není. Takže "prrrr" (brzdící příkaz kočího).
Ovšem lidé chtějící vazaly nemají stopku. Oni po nás chtějí bezmeznou loajalitu za všech okolností a proti všem, za kterou nám dávají své zkušenosti, následně nám je vnucují a po čase mají pocit, že nás skrze implantaci svého vidění světa umí ovládat. Pokud trpíte nadměrným taktem jako já, tak takové lidí málokdy přibrzdíte. Řeknete si, když mu/jí to udělá radost... a neřešíte. Anebo jste totální ignoranti a neberete takového člověka vážně. Jenomže potom Univerzum si promne ruce a udělá z vás nástroj, jímž do "lenního pána" začne šťouchat.
Vztah, který je určitým způsobem jednostranný, ačkoli má tendenci odolávat času, tak dříve nebo později skončí. Stejně tak jednoho krásného dne se rozplyne ona naše maska toho, kdo je vděčným konzumentem moudrosti, tedy vazalem lenního pána. Lenní pán či paní dostává poznávací šok, protože najednou si uvědomuje, že jeho moudro nežerete. Dokonce snad máte vlastní cestu.... to je šok a zděšení. Vůbec jej třeba ani nenapadne, že ta vlastní cesta je tam již nějakou dobu, pouze on zaujatý sám sebou ji neviděl.
Univerzum je potvůrka a převede lenního pána cestou sebetrýznivých myšlenek, kterak vlastně byl on chudáček vaší obětí. Kterak se snažil vychovat nevděčného parchanta. A jak ten zmrd proti němu a po něm vlastně celou dobu jde. Zákonitě dospěje k závěru, že mu něco dlužíte.
Každý z nás funguje na principu výměny energie. Odněkud si energii bereme a někam ji zase dáváme. Dávání a braní může mít jinou formu. Toto je krásně vidět u práce. Proto dáváme energii tam, kam chceme. Činíme tak naprosto dobrovolně. Tedy v roli poučujícího bychom měli umět dávat pouze tu energii, kterou si můžeme dovolit dát pryč. Když již si někdo hraje na učitele, měl by toto dobře vědět, jinak prodává kazové zboží.
Pouto, připoutání je silné téma, a jakmile se ocitneme ve více poutech, máme na sobě docela drsný řetěz či dokonce více propletených řetězů, jehož každý konec tahá úplně jiným směrem. V řetězech jste pouze tvůrci kompromisů, jenomže ztrácíte sami sebe. Být lenním pánem, který ta pouta nahodil, svědčí o neschopnosti stát si sám za sebou.
Jediným "poutem", která dává svobodu, je opravdová láska. Láska, před kterou není potřeba skrývat svá temná tajemství. Jenomže to takový lenní pán nebo paní toto nikdy nepochopí.
Kašlete na ty, kteří tvrdí, že jím něco dlužíte, protože do vás investovali čas a energii. Měli ji investovat do psa, neb pes je právě ten druh živého organismu, který přesně toto umí krásně vrátit. Není možné jen tak si někoho poutat skrze vděčnost k sobě. Ani výčet věcí, které pro vás lenní pán, jakože udělal, na tom nic nemění. A rozejít se není neštěstí... je potřeba dát lennímu pánu šanci, aby si nastavil svůj život bez vás. Třeba to zvládne docela krásně.
Komentáře