O tom, jestli vůbec ve Starověkém
Egyptě, pro který používám název Khem, se nějaká magie praktikovala, či tam
vůbec byla, mají někteří archeologové pochybnosti. Takže jestliže k ní chceme
přistupovat jako k living history, bude vhodnější si vybrat jiné odvětví
magie.
Nikdo nezpochybňuje, že byl bůh Heka
coby bůh magie, ani že slovo heka je vlastně magie. Problém je, že zde nemáme
grimoire jako ve středověku a hodně spisů, kde se o heka či některých návodech
k ní mluví, mají charakter Knih mrtvých, lékařských spisů, některých
popisů běžných životních rituálů. Mnohé zde nenalezneme, protože nemáme
poznatky o učení se či o zasvěcování a ani mág zde nebyl jako samostatná profese.
Spíše se jedná o něco jako recepty či
návody související se zásvětím, vypořádáváním se s chaosem, duat, postupy
u léčení a jinými situacemi běžného života.
Heka buď někdo měl anebo neměl. Předpokládalo
se u neteru (bohové) a také u jejich potomků, faraonů. Nešlo jen tak nějakým
postupem se heka naučit, heka získat. Ten, kdo jej měl bylo součástí jeho
osobnosti, jedním z jeho projevů.
Nepoužívaly se tam evokace ani
invokace v tom směru, jak je dnes známe. Neteru pro ty, co ovládají heka
byly běžnou součástí. Alespoň ten neteru, či ti neteru, jejichž heka bylo
danému jedinci blízké. V takovém případě běžně pracoval s předpokladem,
že za splnění určitých podmínek měl toto heka k dispozici.
Právě heka dotyčného jedince představovalo sílu, kterou oživoval magické amulety, různé předměty apod. Heka oživovalo i magické texty různých knih, umělo dát léku sílu k léčbě. Podle toho, co se zachovalo, schopnost léčit sama o sobě byla součástí heka. Pouze se s ní nakládalo poněkud jinak, nežli u dnes tolik populárního léčitelství, které zápasí se spasitelským komplexem. Dá se říci, že tento nikde nepojmenovaný způsob bez problému funguje i v dnešní době. Jen se nejedná o léčitelství, jak si jej představujeme dnes.
Jsou určité principy, které lze vypozorovat v magii obecně. Jistými principy se řídí i heka. Pouze některé techniky se z pohledu dnešního mohou jevit poněkud zvláštní. Třeba, kdo měl heka svého neteru, mohl využít mytologie a vyhrožovat démonům, dokonce i neteru. I přímo svému neteru. K běžným praktikám patřilo i vyjednávání a snaha o získání pomoci právě touto technikou. Jenomže základem byl nastavený vztah ke konkrétnímu neteru. V opačném případě byla operace velice kontraproduktivní. Kupodivu ani technika lichocení neprocházela každému.
Skrze heka se vyhrožovalo a použivalo se ke zničení vlivu cizích mágů či cizích mágů. Kopští křesťané navázali na tyto principy a vyhrožovali démonickým silám, za které ale považovali právě neteru. Časem zejména vlivem řeckým a římským se systém neterů stal poněkud jiným a začal představovat pantheon s jistou hierarchií. Vliv těchto způsobů se odrazil i do středověkých grimoire, které pracují na principu mocného JHVH, jehož sílou se spoutávají démonické bytosti, a ty jsou následně nuceny k poslušnosti.
Komentáře