19.7.12

Pavučina ze snů ...

Plastika na bílém pozadí, prozářeným světlem natolik šedým, 
že bíle nic je protkáno temnějšími prostupujícími vazbami. 
Stojí, dýchá a to, co působí jako skořepina, 
je proměna živé tkáně nutná v tomto prostoru, 
jinak by jen trochu větší víření zanechalo na pokožce stopy, 
jakoby se člověk válel v rozdrceném skle. 
Šlépěje neproměněného by zanechávaly za sebou krvavou stopu, 
jíž by nehmota vytvářejícího prostoru pohltila do sebe a vyvrhla 
v gejzír energie prolínající se do jiného časoprostoru.


-----


Je tam, ukryt v hlubinách dimenzí vedoucích do Jinam ... .
Jako by čekal ..., jak absurdní slovo na místě, kde není čas.
Takže je, že čeká se jeví jen otrokům času.
Kdy pro něj neznamená nic, pouze jak - 
existuje Zde i Jinde, téměř zároveň..., 
otroci prostoru nerozliší to.

Přesto rozdíl je měřitelný v tónech,
jen zachytit vlnu, na níž serfuje 
z hlubiny po hladině reality ... .

Žádné komentáře: