Najednou něco víte a velmi pregnantně jste to schopni formulovat, zároveň tušíte, jak to zahalit, aby to bylo ještě i společensky přijatelné. Jedná se rovinu nejen osobních věcí, ale i kolektivních. Nabíhá to samo, nepravidelně, v různých intencích a v ten okamžik, ale i poté sakra dobře víte, že to je pravda. Umíte zprostředkovat informaci, nikoli ono "je to pravda", a tak čelíte konfrontaci jen proto, že se chcete podělit o to, co víte ... a nastává zmatek.
Tak především k divinaci, kdy jasně víte, co nastane, dokonce i kdy asi, nepotřebujete nic jiného, nežli se s touto schopností narodit. Nedá se to naučit, vypěstovat, nejde ani o umění. Buď to v sobě někdo má nebo nikoli. Jedná se o něco naprosto jiného, nežli rozklad karet, astrologický rozbor, věštění z kávové sedliny, vržení run apod. Nedá se to naučit ani postupným typováním, jak by mohla nějaká konkrétní událost skončit. Jde o vědění naprosto speciální a žel zároveň nepřibližitelné komukoli jinému.
Když toto v sobě někdo má, lze to umlčet, přeargumentovat, zracionalizovat... prostě udělat vše proto, aby to nebylo.
Proč? Protože mít vhled, podělit se o něj s nějakým dvounožcem, je přesně situace, kdy pudy bezprostředně po reakci dvounožce říkají, zakousni jej.
A vůbec povídat si o tom s lidmi, ty od okultismu nevynímaje, je vskutku zkouškou... vedoucí k závěru, že nejde o dobré téma k rozhovoru, a nejlepší bude se podobných sklonů zbavit.
Naivní není důvěřovat této schopnosti, nakonec po pár letech života se dá přijít na to, jak přesně to funguje. Naivní je předpoklad, že když lidé něco uslyší a ono to nastane, budou mít tendence důvěřovat dalšímu tvrzení. Tak to je ten největší omyl, jaký jen může logické myšlení vytvořit. Lidé mají tendence nedůvěřovat tomu, co sami nedávají, a i když se jím napotisíce ukáže, ano byla to pravda, oni i po napotisíceprvé budou na tom naprosto stejně, ... v bodě nula.
Lidi docela baví představa, že někdo takový kdysi dávno žil nebo že někde nějaká výstředí osoba něco tvrdila a byla to pravda.... ale nedochází jím, že takové proroctví je směsí metafor. Proč? Protože i týpci typu Nostradamus, Sibila museli narazit na obdobnou lidskou vlastnost, jakmile si dovolili nahodit divinaci otevřeně. To je jako lít na lidský mozek horký olej.
Všechny ty nástroje, karty, runy, horoskopy, kávová sedlina či let ptáků, podoba mraků, orákula jsou ničím proti tomu najednou vědět. Znamená to něco, co jde bez jakýchkoli pochybností samo a přirozeně, aniž by zde byla jakákoli snaha vůbec něco zpochybňovat. I navzdory reakcím okolí. Protože podobné kousky předvádíme v situacích, o kterých by určitě nikdo v dané chvíli nepředpokládal, že přesně takto dopadnou. Takže nám to všichni v dané chvíli "věří".... ti více taktní se jen s podivným výrazem v tváři nevyjadřují... servírujeme jím brambor horký i hořký v jednom a očekávání, že se s radostí zakousnou a nevyplivnou to, je naivní.
Jenomže i takoví, co divinují sami ze sebe mají občas potřebu se nějak svěřit a něco ze sebe dostat, aniž by následoval onen trpký závěr, příště již rozhodně ne.
Problém je, že když jsme ve vhledu, potřebujeme jej ze sebe nějak dostat, abychom jej nezapomenuli. Najít k tomuto někoho, kdo nebude mít x poznámek typu ale... , je něco jako zázrak. Mi se přesně takový zázrak povedl. Je skvělé pro změnu vnímat důvěru a ještě navíc od někoho, kdo si větší část těchto věcí pamatuje. Do té doby jsem spíše volila svěření se papíru.
Výhodou pozitivní interakce je skutečnost, že takové vjemy jsou čím dál lepší a přesnější... Jaksi nedá se tomu přikázat, a teď potřebuji vjem. Přichází to samo. Někdy jsou vjemy takové potlačenější a zastřené. A právě sdílení s někým, kdo naše vjemy bere vážně, vede ke všímaní si různých dalších aspektů, rozkrývání dalších vrstev.
Když jdeme životem s někým, kdo nás bere včetně této divné vlastnosti a má na to, aby ji dokonce podporoval, hodně to vylepšuje schopnost divinace. Po nějaké době se krásně vytříbí. Osobní život tyto věci hodně zjednoduší. Protože mnohem lépe porozumíme tomu, co je nezbytné, kauzalita se stává běžně vnímaným jevem, vztah k Univerzu více přátelským.
Jedinci v situaci jako já, mají 2 možné cesty. První je přesvědčit pár dalších lidí, tedy umlátit je sérií důkazů, a postupně si vytvořit egregor toho, kdo hodně věcí vychytá. Na tuto cestu kašlu. Dříve nebo později se dostane takový člověk pod tlak, aby vjem měl, což je důvodem nepřesnosti v některých divinačních výrocích či zavádějících informacích, lze to hezky rozpoznat třeba u takových výroků Baby Vangy. Některé jsou geniální, na jiných jsou jasně rozeznatelné stopy tlaku.
Druhou cestou je poskládat si život a naplnit v něm své sny. Nacházet odvahu i tam, kde jiní si řeknou, že toto již ne, protože je obvykle příliš mnoho "proč ne". Jestliže chci něco změnit, je potřeba začít u sebe a vytvořit enklávu, která bude něčím jiným, nežli to běžné a typické. Univerzum si jaksi samo "řekne", co za to, jak to již tak s Univerzem bývá, vždy jde tou nejvíce snadnou cestou.
Divinační prostředky jako karty, horoskopy, runy, jsou fajn. Ráda se dívám na věci i skrze jejich optiku, protože mi to ukáže, jak a co vše lze těmito prostředky zachytit. Používat je bez intuice je stejně k ničemu. Nakonec jiným lidem (teď jím říkám klienti, neb tyto věci dělám výhradně na zakázku) ráda vykládám pomocí karet, neb ty mi přesně ukazují, co vše si mohu dovolit říci konkrétnímu člověku. Tady totiž nejde o to, zda jsem měla či neměla pravdu, ani to není soutěž o nejlepší divinaci, jde zejména o to, co v dané chvíli pomůže.
Komentáře