O záměru

Záměr magický je ryze vnitřní záležitosti každého z nás. Dá to práci vymyslet jej, nastavit si cestu, promyslet, jakými prostředky jej zrealizujeme, a ještě větší práci dá věřit mu a nemít pochybnosti o realizaci a výsledku. Toto je nejtěžší. Nejde jenom o sebedůvěru, ale i o to uvěřit, že vůbec je objektivně realizovatelný. Protože v magii používáme i prostředky mající vazbu na jemnou hmotu. Základem je vědět, že je vůbec něco takového možné, mít osobní zkušenost s jemnohmotnou realitou a uvěřit, že není nemožné převést ji na hrubou hmotu. Ta se mnohdy vzpírá, zejména reaguje dobře na jakékoli pochybnosti. Ona, jakmile zmerčí, že máme sebemenší pochybnost, vyloží si to jako stopku, stáhne se a neprorazí na ni nic. Magický záměr dává smysl až tehdy, když víme, že není důvod, aby se nerealizoval, protože možné je vše. Jen se umět pro to rozhodnout.

Moudrým proto není ten, kdo svůj záměr vytrubuje do světa, ale ten, kdo ponechá si jej pro sebe. I ke kolegům v magii se chodí již s hotovou věcí, když máme uděláno na hmotě. A máme to na hmotě ukotveno. Potom již není problém promluvit o tom, jak jsme výsledku dosáhli.

Ač děláme magii, jsme jenom lidé a jako lidé jsme plní pochybnosti. Překonat si je, je úkolem pro každého z nás. Každý z nás máme různé zkušenosti a také různé zábrany, jsme postiženi velkou mírou skeptismu vůči všemu, co slyšíme.
A oprávněně, kolem nás je spoustu hloupostí. Dá se říci, že naše magie je určitou rovnováhou mezi důvěrou ve vědění a našimi zábranami a pochybnostmi. Máme je v různých oblastech a každý trochu jiné. Co pro jednoho je běžné, druhý to považuje za nemožné. Takto funguje nastavení lidí a nezměníme to, ani když jím budeme kázat.

Záměr je pro nás samotné a také my sami jej musíme realizovat, Zde není místa pro druhé. Nemůžeme očekávat, že někdo jiný nás bude jen tak podporovat. Spíše narazíme na jeho výhrady a pochybnosti, protože druhý člověk by to udělal jinak. Ovšem my sami volíme pro záměr prostředky a cestu, která nám sedí. Nelze očekávat, že bude sedět i někomu jinému.

Racionalita je zvláštní věc. V magii ji máme nastavenou s ohledem na osobní zkušenost. Jakmile záměr řekneme jinému člověku, ten očekává, že chceme po něm nějaké vyjádření. I ten nejvíce taktní mág bude považovat za otázku vlastní cti, sdělit k tomu svůj názor a bude hledat slabá místa. Dříve či později vzklíčí pochybnost, která zabije vlastní realizaci. Není naivní vymyslet si řešení skrze jemnohmotné energie či bytosti. Naivní je očekávat, že kolega uvidí realizaci stejně.

Jde-li o záměr, neexistuje zde vnitřní pochybnost. Proto není potřeba věc konzultovat. Týká se to jenom Vás, a proto je namístě, aby záměr zůstal jen
a jen ve Vás a Vaších činech. Jakmile se již na začátku objeví pochybnost, je potřeba jít na věc jinak a pochybnosti se zbavit interně. Praxe ukazuje, že ani to sebevětší ujišťování zvenčí nezbaví vnitřní nejistoty. Jedná-li se o záměr, který udělat musíte, okolnosti Vás k tomu donutí. Dostanou Vás do situace, kdy již zbývá jen bez pochybností se chytit záměru, on pud sebezáchovy je tou nejlepší motivaci.