O historii tarotu již bylo popsáno několik stran v různých knihách, ačkoli objektivně nelze dojít k jinému závěru než, že o původu vzniku tarotu nelze říci nic konkrétního. Přesto pro zájemce mohu odkázat alespoň na stručná fakta zde: http://www.panna.cz/panna/clanek/114--puvod-tarotu-a-historie.html Z mého pohledu nemá cenu zabývat se přespříliš otázkami jeho vzniku, na něž beztak nelze najít zcela jasnou a konkrétní odpověď (snad jenom několik romantických spekulací, slovy A.Crowleyho, původ tohoto balíčku karet je velmi obskurní).
Mnohem zajímavější mi přijdou důvody vedoucí toho kterého člověka, aby se tarotem zabýval, učil se jeho systému, snažil se pochopit symboliku a v neposlední řadě i utrácel peníze na pořízení vlastních sad (nepoužívám jednotné číslo, protože jisté nezanedbatelné procento lidí tarotu propadnuvších nezůstane pouze u jedné, ale časem si jich pořídí několik) a pochopitelně i literatury. Takže co nutí lidi karty kupovat, studovat, míchat, vykládat a vůbec s nimi pracovat?
Jsem si dobře vědoma skutečnosti, že neexistuje universální odpověď na tuto otázku. Přesto pro ty, co o tarotu teprve přemýšlejí, může mít několik následujících důvodů jistý význam.
1. Tarot je vždy upřímný, nikdy nelže, odpovídá na dotazy někdy až tvrdě pravdivě.
2. Ukazuje východisko ze situace, ať je jakkoli špatná, naznačí směr, kterým se vydat, aby se věci obrátili v lepší. Také směr v němž je třeba pokračovat, aby dobrá situace pokud možno co nejdéle vydržela.
Systém tarotu není postaven na principu nezvratného osudu. Neboli to, co bylo dnes, zítra, za několik dnů, může být již jinak. Proto není od věci všímat si v rámci kontextu, kterak důležitý je ten který vliv, ta která událost, případně v nejasnostech se karet doptat.
3. Kvalita okamžiku, tj. mnohem důležitější, než podrobná znalost významu karet, jest vlastní zkušenost vykladače.
Ono k tarotu lze přistupovat různě. Ano je možné se naučit všem odstínům významů jednotlivých karet včetně významů jejich vzájemných kombinací, ačkoli osobně je mi tento přístup cizí. Potom je přístup poněkud méně "vědecký", vycházející z intuice a zkušeností vykladače, který jednoduše při výkladu ví, že v daném výkladu mají karty právě tento a ne jiný význam.
4. Rozvíjí intuici vykladače
Tedy za předpokladu, že vykladač nepřistupuje k tarotu jako k cizím slovíčkům, ale řídí se symbolikou karet, jejich vzájemným vlivem a dá na pocit, který v něm karty a jejich vzájemné vazby vyvolávají. Ačkoli přistupuje-li vykladač ke kartám i více vědecky, není časem vyloučeno, jak postupně získá zkušenosti, že přece jenom k rozvinutí jeho intuice dojde.
5. Umožňuje každému pracovat na sobě samém, na své osobnosti.
Práce s tarotem nekončí u jednoho výkladu. Zpravidla vykladač začíná experimentovat na sobě, ačkoli toto nemusí být vždy pravdou, a je nucen chtě-nechtě, jak proniká do významu jednotlivých karet, zaujímat k nim určitý postoj, řešit své aktuální problémy...., již jenom proto, aby si objasnil otázku, proč jsou mu některé karty sympatické, jiné nesympatické ect.. Stejně tak lze pracovat i na osobnosti jiných lidí, pokud se k vykladači vracejí a mají o práci na sobě zájem.
6. Prostřednictvím tarotu lze rozebrat podstatu vztahů mezi tazatelem a jinými lidmi, jak negativní, tak i pozitivní, pochopitelně i vztahy partnerské.
No popravdě je toto skutečný důvod, proč většina lidi vůbec jde za vykladačem, případně proč někdo začne sám zkoušet vykládat tarot. Co naplat, vztahy jsou poměrně dobrou motivací. Sice tarot problémy ve vztazích sám o sobě nevyřeší, ale tazatel může pochopit, v čem spočívá problém, zda ten problém lze odstranit, nebo je lepší předmětný vztah ukončit, jakož se mu může dostat i náznaku perspektivy dalšího vývoje.
7. Tarot nám může odhalit budoucnost
Jak to jenom kulantně říci. Tarot sám o sobě není pouze o věštění budoucnosti. Jak jsem uvedla v předcházejících a uvedu v následujících bodech, tarot lze využít i k jiným účelům a samotná divinace, bývá mnohdy pouhým vedlejším efektem výkladu tarotu. A také, není-li vhodné, aby tazatel s daném okamžiku budoucí vývoj té které záležitosti poznal, karty to dají najevo.
8. Pochopíme-li symboliku tarotu, dozvíme se hodně o řádu světa.
Přiznávám, že tento důvod může znít poněkud nadneseně. Ale ten, kdo s tarotem nějakým způsobem pracuje, nemůže opomenout, že se jedná o systém, logicky uspořádaný mající vazbu na Strom života, jak jej popisuje Kabala. Tím nechci ovšem říci, že každý tarotista musí být nutně i kabalista.
9. Tarotu lze využít i k magickým operacím a rituálům.
Jelikož se jedná o logicky uspořádaný systém, bylo by podivné, kdyby jej nebylo možné použít k magickým operacím. Jaksi za tímto účelem je přinejmenším vhodné znát strukturu a symboliku tarotu, ovšem není nezbytně nutné, aby ten, kdo užívá tarot k magickým operacím, musel provádět i výklady tarotu a naopak.
V poslední době se v knihkupectvích vyskytlo k několik titulů zabývajících se problematikou tarotu a magie. Popravdě osobně o nich nemám příliš valného mínění. Troufám si doporučit snad jenom Craiga, D.M.: Tarot a magie, Pragma 2002, kde mimo jiné autor popisuje i kterak využít tarotu k astrálnímu cestování.
10. Tarot jako terapie
Ačkoli toto nezní mysticky, ani magicky, lze využít tarot i k terapii, tedy vedení hovorů skrze karty. Kdo je na druhé straně v této chvíli není podstatné. Podstatné je, že člověk je veden delší či krátkou oklikou k tomu, aby se zbavil určitých věcí, které jej trápí, které nedává... Jenže tady bude vždy záležet na připravenosti být k sobě upřimným, neb potom člověk zklouzne k tomu, že si jen potvrzuje své domněnky.
Pokud se z toho nestane posedlost, je popovídání si s kartami velmi dobrou relaxaci prakticky pro každého.
Pochopitelně lze najít i jiné důvody, proč je dobré poznat tarot, jeho symboliku a jakýmkoli způsobem s ním pracovat. Třeba proto, že to někoho baví, nebo tak nějak jej tarot oslovuje, aniž by měl člověk na počátku své cesty k tarotu jasno, jakým způsobem chce s ním pracovat. V podstatě ani není nutné umět nějaký konkrétní důvod pojmenovat, mnohdy je to jenom pocitová záležitost, což pro práci s intuici, není až tak špatné východisko.
Komentáře