Malá úvaha k výkladu (vlastních) vztahů

Vykládat prostřednictvím tarotu vztahy je náročné na nadhled, vcítění se, snahu vidět věci bez předsudků, nelhaní si do kapsy, jak pro vykladače, tak i pro tazatele. Často, obrátí-li se tazatel na vykladače, aby mu rozebral určitý vztah, má jistou představu a s pravděpodobností hraničící s jistotou očekává potvrzení svého názoru, ať již příznivého nebo nepříznivého. Jisté procento tazatelů má z výsledku výkladu obavy, ačkoli o výklad stojí. Karta rozebírající postoj tazatele jeho stanovisko prozradí, ale to ještě neznamená, že tazatel vnímá situaci správně (ovšem ani to nelze bez dalšího vyloučit). Myslím, že se jedná o postoje zcela normální, přirozené, otázkou zůstává, zjistit co tazatel od výkladu očekává.

Pohlížeje na problematiku z pohledu vykladače, rozbor vztahů prostřednictvím tarotu patří mezi ty náročnější, jelikož kromě tazatele je potřeba vzít do úvahy ještě i druhou stranu a také se mnohdy jedná o věci citlivé, navíc karty mohou tazateli doporučit změnu jeho chování, což bývá spojeno s popisem dosavadního mnohdy nevhodného, hloupého, chybného.... (prakticky zde můžete dosadit jakoukoli nectnost) chování. Uvědomím-li si tyto souvislosti, jsem v pokušení blahopřát každému vykladači, jemuž se ve své praxi povede vyhnout se podobným výkladům. (Ne že bych někoho takového osobně znala.) Pro vykladače je velmi důležité, aby se tazatelem nenechal zmanipulovat, čemuž se někdy velmi těžko brání.

Všechny výše popsané problémy jsou nic proti tomu, je-li tazatel a vykladač stejná osoba. V podstatě tímto směrem chci dále vést svojí úvahu. Hodně kolegů vykladačů se řídí zásadou, že si sami nevykládají a pokud ano, rozhodně ne své intimní vztahy. Osobně si myslím, že tedy pokud se už má něco takového rozebírat prostřednictvím tarotu, je lépe udělat to sama a pořádně, než-li dávat jiné osobě tak silnou zbraň proti sobě, protože co si budeme povídat, v otázkách intimních vztahů, jsme nejvíce zranitelní. Přiznávám, jedná se o poněkud svérázný postoj, možná někomu zavánějící paranoiu.

Jak ven z bludného kruhu? Buď si člověk řekne, že tedy tyto vztahy raději sám sobě vykládat nebude, ale i přes všechna možná předsevzetí bývá v jistých situacích mnohdy náročné odolat pokušení. Anebo se jako vhodné řešení jeví natvrdo si přiznat, že si svůj vztah rozebrat chceme, že nevadí, byť nechtěná divinace (v tomto případě skutečně nemá cenu předstírat, že je to jenom jako), a zahrát si s tarotem takovou hru na pravdu. Je potřeba si uvědomit, že to, co jsem výše psala o tazateli, hrozí i vykladači v roli tazatele. Jde-li do takového výkladu začátečník, považuji to za celkem brutální školu tarotu. Na straně druhé, metoda pokus-omyl je tím nejlepším začátkem pro to, jak vykládat sám sobě. (Rozhodně si myslím, že nemá cenu nikomu rozmlouvat, aby se v začátcích vyhnul výkladu vztahů, zejména když komplikovaný vztah mnohé k výkladu tarotu dovede. Je to sice cesta lemovaná velkým množstvím "kopanců", ale na straně druhé, proč ne.)

Takže jak na to vykládat sám sobě vztah? Pokusím se popsat určité obecné věci, na které jsem přišla díky svým bohatým zkušenostem. Nemluvím zde pouze o vztazích intimních, ale o vztazích jako takových.

Především si musíme uvědomit, že máme na věc svůj názor, protože jsme do problému tak řečeno vtaženi. Pochopitelně máme i vlastní přání, touhy, očekávání, je vhodné si je uvědomit a pojmenovat. Vůbec není na škodu před výkladem samotným začít dotazy na vlastní názor a na emoce, které námi momentálně cloumají, jakož i na přání, touhy, očekávání. Když nic jiného, pokud nám je karty popravdě vystihnou, je to celkem dobré východisko pro další výklad. Ačkoli je to těžké, ve vypjatých emočních situacích, by jsme se měli výkladu vyhnout. Hrozí tak, že karty nám budou řešit naše emoce, jichž je záhodno se zbavit, nebo se mohou i zavřít a potom se nedočkáme odpovědi na otázku nebo odpověď bude stejně zmatená, jako naše emoce.

Před začátkem výkladu, v němž figuruje kromě mně i jiná osoba, mám ve zvyku se karet zeptat, zda vůbec mohu k výkladu přistoupit. Uvědomuji si, že účelem výkladu není manipulace s někým jiným, ani špionáž, a zároveň tak dávám najevo respekt k druhé straně. Nebylo by-li tomu tak, byl by výklad sám o sobě bezpředmětný. Nicméně netroufám si tvrdit, že se jedná o rigidní pravidlo, které by měli všichni dodržovat.

Přistupuji k výkladu s tím, že ať je výsledek jakýkoli, přijmu ho. Ono bez tohoto přesvědčení si člověk koleduje o to, že karty mu neřeknou, co není sám připraven přijmout. No to je samo o sobě opravdu velmi těžké. Obvykle si před výkladem samotným představím nejhorší možnou variantu a pokud ji zkousnu, tak potom mi přijde, že přijmu jakýkoli výsledek. Tím ale nechci říci, že karty nám nemohou poukázat na výsledek horší, než naše nejhorší představy. Ačkoli vzhledem k mé bohaté fantazii se mi to prozatím ještě nestalo. (Nicméně poslušně třikrát klepu na dřevo.) V této souvislosti si neodpustím poznámku, že kdyby jsme byli klienty jiného vykladače, tak ten by nás před výkladem nějakým způsobem uklidnil a my by jsme si nemuseli dělat starosti navíc. Ale povídejte to někomu jako já.

V takovém případě si karty netahám, ale při míchaní myslím na výkladovou pozici, otázku s tím, že čekám, která karta vyskočí. Ovšem to je náročné na techniku míchání karet, kterou je potřeba bravurně zvládat. Vskutku není žádoucí rozsypání celého balíku nebo jeho velké části. Také je tato fáze náročná i na psychickou pohodu a pevnou ruku. Někdy vyskočí i dvě, tři karty na jednu pozici, ale nezaznamenala jsem případ, že by některá karta byla mimo kontext.

Posléze se snažím o profi přístup. Možná je to praxi, ale přijde mi, že již vytažené karty ke mně promlouvají bez ohledu na skutečnost, zda jsem tazatelem. Možná to někomu přijde zvláštní, ale doposud si nemohu stěžovat, že bych některý z významných aspektů pominula, mám-li pocit, že potřebuji něco rozebrat nemám problém do vytáhnout si na karty, na to, co karta znamená a co neznamená. Přesto, vždy mně fascinuje, kterak se karty nepletou a kterak nádherně v praxi vycházejí. Tím ovšem nechci vzbudit dojem, že po provedeném výkladu mně ve vztahu již nic nepřekvapí, že nedojde k výsledku, řekněme poněkud nečekaným způsobem, a že vždy v rozhodnou chvíli myslím na to, tak a karty říkaly, že mám udělat to a to, a že nastane to i ono... . Čestně přiznávám, že výklad má pro mně význam před rozhodnou situací a po ní. (Před tím psychická podpora a motivace, po tom fascinace srovnání výsledku a výkladu.) V jejím průběhu bývám obvykle příliš zaměstnaná reáliemi, než abych ještě tak taktizovala za pomocí tarotu. Že bych měla v rozhodné chvíli něco jako pauzu, kdy jsem měla čas vzpomenout si na výklad, nebo dokonce nahlédnout do svých poznámek o výkladu, a zařídit se podle toho, se mi stalo snad jenom jednou v životě. (Faktem je, že díky tomu jsem posléze v rozhodné chvíli při překvapivém zvratu nepodlehla panice.)

Samozřejmě, máme-li ohledně výkladu vztahů poskytovat servis sami sobě, je dobré časem se k provedenému výkladu vrátit (aby to vůbec bylo možné, je potřeba přesně zaznamenat otázku, pozice výkladu, vytažené karty a alespoň stručný výklad) a srovnat výklad s výsledkem. Jenom tak lze časem eliminovat případná pochybení a také přijít i na jiné významové odstíny karet, než popisuje i ta nejlepší a nejobsáhlejší kniha věnovaná naší sadě.

V této souvislosti si neodpustím poznámku o intuici, která nás navede na správnou otázku a na to, kdy je vhodné si význam karty objasnit blíže vytažením dalších karet. Naučíme-li se intuici vnímat a řídit se jí, tak v průběhu jakékoli situace s druhou stranou, zvolíme s její pomoci nejvhodnější reakci.

Přesto jsem si vždy vědoma skutečnosti, že rozebírám-li vlastní vztahy, jsem něco jako soudce ve vlastní věci a bez ohledu na dosavadní praxi, mohu dnes, zítra dojít k chybnému výkladu. Mýliti se je lidské a mnohdy trvá příšerně dlouho, než se dostaví výsledek, který výklad předvídá. Přiznávám, že jeví-li se mi výsledek příliš skvělý, podívám se někdy později na vztah ještě z jiného úhlu pohledu, tedy zvolím jiný výklad s jinou sadou. Abych ale unikla neustálému prověřování výsledku, který se nedostaví ihned, volím taktiku Plánu B pro případ, že se mýlím.