Na otázku je jednoduchá odpověď naše vlastní osobnost, přesněji řečeno, ta její část, která je v západní magii nazývaná Svatým andělem strážným, ve východních naukách átmanem a v jungovské psychologii naším Nejvyšším Já. Naše Pravá Vůle, již máme poznat a konat, vychází právě z átmana. Jednoduše my sami sebe, nikoli Metatron ani jakákoliv jiná bytost.
Úvod
Počátky vypadají tak nějak jako amatérské plácání, kdy se snažíme najít v něčem, mnohdy bizarním, aniž bychom vlastně tušili, natož věděli, co vlastně chceme. Můžeme si připadat jako mimo pozemskou sféru nebo jako někdo, kdo absolutně vůbec nezapadá a máme snahu nacházet podobné individuality a více či méně se s nimi ztotožnit. Právě naše nejvíce jemnohmotná složka může za to, že se snažíme najít odpověď na otázky typu: kdo jsem, odkud pocházím a kam směřuji. Již jenom formulace těchto otázek naše amatérské “plácání se” posouvá trochu do vyšší úrovně. Transformace je procesem, který podle toho, jak jej provádíme, kompenzuje podléhání času a gravitaci majících tolik zhoubný vliv na naši tělesnou schránku. Jestliže mluvíme o transformaci, ta musí být prováděná nikoli pouze v rovině duchovní. To se stáváme pouze něčím odpoutáním od svého pozemského těla, kde nějak přežíváme, a to podstatné se odehrává v astrálních sférách. Ono samo “jak nahoře, tak i dole” neprorazí. Transformaci je potřeba provádět v rovině energické, psychické, a i s fyzickým tělem. To poslední podtrhávám, protože i naše hmotné tělo je součástí duše a cokoli nezažíváme zároveň i v rámci jeho smyslů, jeví se býti spíše nepolapitelným a můžeme zažívat pouze obavy, aby to najednou nepominulo. Univerzum jako takové je neustále v pohybu. To, co bylo dnes je úplně jiné nežli to, co bylo včera. I z našeho pohledu stále předměty jsou ve vnitřním pohybu. Jen tak lze přežít, přizpůsobit se změně a okolnostem změny. Protože pouze tímto způsobem poznáme svou Pravou Vůli. V magii není podstatná vůle jako rozmar ega, proto je podstatný proces transformace, který mění podmínky, abychom ji poznat mohli. Ovšem nejedná se o proces pohodlným, neb jsme konfrontování s tím, co je potřeba změnit. Bývají to i věci, na nichž si egoistický zakládáme a spatřujeme v nich falešně sílu. Jen tak můžeme vystoupit ze stínu přežívání, kde jsme hračkou nahodilostí a začít žít.Transformace není únik ani útěk
Poznání Pravé vůle je navázáno na proces transformace, právě takový záměr je určený pro realizaci v magii. Je to záměr propojený s naším Nejvyšším Já. Nakonec nic jiného pro magii není relevantní. Přání ega, pochybnosti, projekce stínů jsou projevy osobnosti, které do magie opravdu nepatří. Nejedná se o útěk do astrálního ani do jiného fiktivního života, či hry na indiány, larp apod., jak si hodně lidí myslí. Naopak, výsledky transformace musí být znatelné na těle a také i v běžném životě. Jestliže je výsledkem takové snahy únik od reality, nejedná se o transformační proces, ale o únikovku, jíž si jedinec právě transformačním procesem maskuje. První fázi představuje pohled na sebe samotného, takového, jaký jsme ve skutečnosti. Bez reálného pohledu na sebe, není možné transformaci započít. Jestliže má někdo otázky, jaký je to vlastně ten reálný pohled, bude pro něj problematické s tímto procesem začít. Protože právě transformace nám vyhazuje naše vlastní chyby, což může být brutální, když je odmítáme vidět. Druhá fáze je o tom, přijmout tu realitu, nevyčítat si ji, smířit se s ní. Říká se tomu v duchovních naukách přijetí sebe, protože právě toto je základem, od něhož se dá odrazit. Víme, jaké to je a víme, v čem budeme chtít změnu. Zároveň to chce vnímat realitu nezkresleně, čemuž je potřeba se také naučit. Mnohdy se podceňujeme či naopak přeceňujeme. Ani nahlížení přes filtr toho, jak nás vnímají ostatní není vždy ideální. Nejsme zde proto, abychom plnili touhy někoho jiného. Poslední fázi je důvěra v transformační proces. Když se na tuto cestu vydáme, je nesmírně nevhodné pokračovat dál. Zažíváme různé věci a stavy. Mnohdy chceme být za každou cenu užiteční pro druhé, jenomže často tím omlouváme fakt, že zanedbáváme sami sebe. Potom bude proces transformace spočívat v narovnávání vztahu k ostatním. Transformace vyžaduje vaší pozornost zaměřenou na sebe a na uvědomování si velkého množství věcí.Projevy osobnosti
Nejvyšší Já, ego, tělo jsou všechno projevy osobnosti, které nalezneme i v jungiánském modelu duše. Pro transformační proces je vhodné seznámit se s tímto modelem a dalšími modely podle tradice, kterou uznávám. Já ze svého pohledu rozlišuji energické hladiny podle zahuštění energie, psychickou a mentální sféru a také i fyzickou. Protože všechny tyto projevy osobnosti (aneb také složky duše) se projevují ve všech třech sférách. Takže ego, často se setkáváme s nesmyslnými tvrzeními stran rozpouštění ega. Všichni máme ego, jinak bychom nemohli existovat pozemsky. Je potřeba se s tím smířit. Zažila jsem v magii občas někoho, kdo tvrdil, že již nemá ego, aby následně předvedl typickou egařinu. Univerzum je v tomto neuvěřitelně zábavné. Problém totižto nebývá v egu jako takovém, ale v jeho emočních zraněních. Mnohdy v sobě neseme stopu něčeho, co kdysi bývala realita, nicméně dnes již není. Ovšem zraněné ego nám kazí prožívání současné reality. Naše Nejvyšší Já je těžce pojmenovatelná zkušenost a přesahuje ambice článku, který je něco jako úvodem do procesu transformace. Ale řekněme, že každá lidská bytost má podvědomé tendence být v souladu se sebou samotným. Obvykle tomuto brání rozumné argumenty získané výchovou, zkušeností, okolím a neschopnosti si připustit, že pouze fungujeme jako veverka v kolečku neschopná se dostat mimo něj. To působí nepříznivě na naši psychiku i na naše fyzické tělo. Fyzické tělo a jeho potřeby nejsou ničím hříšným, špatným, nízkým ani nepotřebným. Pokud duchovní zkušenost nevnímáme prostřednictvím tělesných smyslů, nemáme z ní nic než pouze nějaké neurčité blábolení o energiích, barvách , sférách, vrstvách apod. Bez tělesného prožitku je to jako trip. Podle Preece je tělo považováno za prostředek kultivace a transformace vnitřních sil. Naše zkušenosti tomu odpovídají. Neexistuje žádná realita na hony vzdálená fyzickému tělu. Existuje pouze naše pohrdání fyzickým tělem, neb jsme ještě neporozuměli tomu, že ono je součástí toho všeho. Celistvost osobnosti spočívá v prožívání všech jejích projevů v synchronní jednotě. Pouze tak se nedostaneme do situace, kdy nám někdo řekne, máš krásnou duši, a podle míry svého takto nahlas či tiše dodá, ale to tělo, jakoby k ní ani nepatřili. Život nás dostává do různých situací, které se nám na těle podepisují. Je pouze na nás, zda si řekneme, no tak nic… budu zdokonalovat krásnou duši. Anebo se sebou provedeme něco komplexně. Jistě, vliv gravitace, času nikomu nepřidá. Ani s dobrými geny. Jenomže rozhodnutí, jaký vliv faktory budou na nás mít, je pouze na nás.autor: Archein&Daniel
Komentáře