Magie se jeví být stran fungování záležitostí ryze praktickou a pragmatickou. Zajisté, promyslíme si záměr, oživíme jej, a potom již jen vhodnou technikou stahujeme do hmoty, nejenom, aby se manifestoval, ale aby se i ukotvil. Když mi někdo říká, to přijde samo, hodnotím to jako fikci. Tady je hmota, tady se nic neudělá samo, tady je to potřeba odmakat.
Někteří pravidelní čtenáři si asi řeknou, ale vždyť Liana píše o magii s entitami, ony vše zařídí. Jenomže entity neumí vložit do člověka to, co v něm není. Jako dlouhodobé posednutí, tedy více, než 30 min, již vyžaduje hodně šikovnosti na obou stanách a jaksi ty podmínky nejsou vždy příznivé, ale řekněme, že je to lepší, než se zhulit.
Takže je potřeba vyjít z toho, že magie nedodá to, co není, ale umí vytahovat a stavět na tom, co je. Proto jsou takové ty zákázky na lásku v lepším případě naivní, v horším se zadělává na docela zajímavou životní zkušenost. Stejně tak bohatství a štěstí a moc a ovládání čehokoli.
Skeptik si začne pomalu říkat, že ta magie je k ničemu. Absolutně nehodlám vést dialog k tomuto tématu, je potřeba si jen několik věcí uvědomit a ona magie funguje. Objasním to ale na způsobu práce s entitami, protože toto praktikuji.
Entity obyvkle bývají skupenství méně hmotného, což bývá hlavním důvodem, proč je běžně nevidíme. Jestliže vycházíme ze skutečnosti, že hmota je pouze jistým způsobem zahuštěná energie, tak entity jsou hmotné.... jen poněkud méně. Když si zvykneme na vnímání méně hmoty, máme to podchyceno a můžeme komunikovat. Jestliže máme v sobě bloky, jemně hmotná entita s nimi jednoduše nehne. Ale pokud ji na jedinci záleží, může se pokusit mu dávat najevo, že to či ono není právě nejlepší nápad. To bývají obvykle velmi zajímavé situace.
Obvyklá prosba k entitám bývá, zařiď mi to či ono a já tě za to budu uctívat. Kdyby to bylo tak snadné, tedy velký egregor = schopnost zázraků, měly by celosvětově rozšířené náboženské společnosti továrnu na zázraky a není čeho řešit.
Jak to asi má to méně hmotné stvoření sakra zařídit? Může tu a tam pohnout dveřmi, závěsem, občas kartami, ale jak má zajistit, aby nám šéf přidal, sousedka nezaškvařovala, kolegyně pomluvami nezískávala plody naší práce, někdo nás miloval, rozmluvit nás plynně enochiánou, ... apod. Navíc, jestliže nejsme s něčím takovým zvyklí komunikovat, hodně se toho ztratí mezi sférami. Ono jemnohmotné stvoření také nemusí být tak docela v realitě. Např. řešit mezilidské vztahy prastarými, je jako házet na krtka atomovky, když stačí jen kousek dynamitu. Stejně tak mně fascinuje, jak přehnané očekávání jsou od sefirotických entit. Jako to si vážně někdo myslí, že nějaký archanděl sestoupí, vezme vidle a bude se hrabat v lidské špíně? Zejména, milé kolegyně, vraťte se trochu do reality.
Momentálně pomineme problematiku ryze živlových bytostí. Co asi můžete čekat od undiny stvořené z jednoho živlu... ona vážně hmotu neumí, může vám ukázat, co jde s tím živlem dělat, ale zbytek je .............. na vás. Zkuste angažovat gnóma a i Asimovův Azazel bude proti jeho kouskům trapný břídil... to, že je zemitý, neznamená ještě, že umí řešit záležitostí kombinované z hodně živlů.
Zkuste si vzpomenout, jakou to dá práci, než si zvyknete vnímat entitu ve vyšší kvalitě, porozumět ji a kolik jejích pokynu či rad jste nedůvěrou či obavami sprznili. Jak to asi může vypadat, když chce entita působit přímo na hmotě....
Takže logicky zbývá možnost udělat si to sám, anebo sám s podporou entity, jestliže jste sladění.
Entita, která je schopna stát po našem boku a hezky navazovat na to, co uděláme, a my na to, co udělá ona, vyžaduje hodně sladění se navzájem. Vytvoření skvělé vazby, komunikaci rychlou, znát navzájem způsob myšlení minimálně na řešení dané věci. A musí se naučit to, co je v nás hezky provazovat s jejím působením, neboli vytáhnout z nás maximum.
Jsou entity, jímž jde hmota lépe, některým hůře, každá to má nastaveno jinak. Stejně tak, jako i my máme přednosti a handicapy.
V okultismu platí jedna stará pravda, kdo chce změnit svět, musí nejdříve změnit sebe. Což v podstatě to nejhorší. Protože změny bývají nepohodlné a musí se prostě odmakat. Jenomže ta nejvíce přízemní část v nás se tomu brání. A v tento okamžik nabývá na významu poetika. Právě v ní lze nalézt inspiraci a donutí nás vydolovat ze sebe ten největší možný smysl pro éterické vazby.
Poetika nám pomůže přečkat bouře, navodit klid a jestliže máme kontakt s nějakou entitou, prohlubuje se. Najednou jsme schopni si uvědomit, že to tam jinde je bytost, mající vlastní inteligenci, nějak se projevující, můžeme se ji i nevhodně dotknout, má třeba nějaký smysl pro humor, začínáme se divit, že nás toleruje a dává naše výkyvy... .
Také se poetikou hezky vykryje ta část, kdy entita je rozjetá s podporou magického záměru, který jsme si vymysleli, a najednou dáme najevo, že nějaký mezikrok nepotřebujeme. Ono entita vidí situaci přímočaře, neb hmota má tu vlastnost, že skvěle kamufluje. Entita na kamufláže nebere zřetel, entita ovlivňuje něco, u čeho prostě není tolik hmotná jako my, takže je ani nevidí. Dokud ji nedáme něco najevo. Jenomže entity jedou v souladu s naší vůli, ne proti. Právě jsme ji spolehlivě zmátli. Entita raději neudělá nic, nechce rozbourat doposud postavené, takže to zafixuje a počká. Protože na rozdíl od člověka entita netrpí dojmem, že ví vše nejlépe. Fixuje v bodě, z něhož se lze odrazit, i kdyby se záměr modifikoval. Ač jsou okolnosti, kdy entity přitlačí, právě toto je okolnost vyžadující vyjasnění situace, entita počká.
Na vlně poetiky měníme sebe, svůj přístup a svět kolem nás na tu změnu nějak reaguje. Vidíme věci z trochu jiné perspektivy. Možná zjistíme, že chceme něco, co není až tolik vhodné a dostaneme se k pořádnému magickému záměru.
Je možné magii změnit i věci kolem sebe? Poeticky se dá říci, jsme-li ochotní pro to hodně udělat, ano. Jestliže se umíme koncentrovat na záměr, nepodkopáváme si jej z druhé strany, porozumíme energiím s ním spojeným, a jestliže jedeme s entitou, jsme ve shodě, je to již jen otázkou docela reálného času.
Komentáře