část osmá
"Běž pryč!" znělo to jako rozkaz, nicméně Sam zůstával nehnutě stát. Přemýšleje, přešlapoval nerozhodně na místě, nevěda, co udělat.
"Ještě, že to je jenom sen", pomyslel si. Rozhodl se naprogramovat svůj sen tak, že se přesune za ní, za Chiarou, která jej nevítala. Jeho záměrem bylo přesunout se do roviny, ve které se nachází nejvíce hmotná. Ocitl se tak v nějakém pokoji, jehož nábytek působil dojmem o dvě století nazpět. Nebýt některých moderních atributů jako notebook, tiskárna a elektrické lampy rozmístěné v prostoru, domníval by se, že se nachází v minulém století. Po chundelatém bílém koberci poskakoval černý králík.
"Apage!" zopakovala rozhodně znovu. Chiara neměla v úmyslu evokovat jakéhokoliv ducha, natož Sama, naopak, chtěla strávit večer v poklidném odpočinku od Cesty, na niž se nacházela. Ač si to Sam neuvědomoval, zastihl ji přímo na hmotě.
"Zkus Apage Samuel!" poradil ji drak vznášející se nad její hlavou. Pomalu si na jeho přítomnost uvykala, neb odmítl s ní přerušit spojení po dobu, co nesnila či neputovala v jiných sférách. Takoví prý již draci jsou, když přilnou k jinému člověku. Nerozuměla sice tomu, proč říkal k jinému člověku, ale prozatím tuto otázku nechávala stranou.
"Apage Samuel!" zakřičela a nic zvláštního se nestalo.
"Promiň", řekl drak, "můj zvláštní smysl pro humor."
"Haha!" ozval se Sam ukazuje na hopsajícího králíčka, "tak ta potvora je sám démon Samael."
Chiara na něj nevěřícně hleděla, nejenom, že se nevypařil, nebo tak něco, on navíc začal nahánět králíka.
Neumíme stoprocentně říci, co viděl králíček, ale na to, jak se k němu žene velký chumel jemně průhledné hmoty zareagoval útěkem k stojící Chiaře a snahou vyskočit ji na rameno, což se mu nepovedlo a chudáček skončil na zemi. Chiara znechuceně pohlédla na Samuela, vyslala k němu mentální signál, stůj nebo tě sejmu, a vzala polekané zvířátko k sobě.
"Chakure, to nemá cenu, udělej s ním, co chceš, klidně jej sežer, jen ať již zmizí. Snad se v Chrámu nepodělají, když se na pár týdnů nepodívá do jiné dimenze." promluvila na draka.
Sam se opatrně rozhlédl kolem sebe. Chiara hladí třesoucího se Samaela a nabízí jej jako oběť Chakurovi, což je jméno, o němž nikdy nečetl.
"Omlouvám se, asi jsem přišel trochu nevhod, ale pokud se potřebuješ zbavit Samaela, mohu pomoci." oslovil Chiaru, "stejně mi ten králík přijde až moc skutečný."
Zhluboka se na nadechla: "Same, tady doopravdy bydlím, a ty ses zde zjevil jenom tak, bez varovaní. Nemůžeš narušovat mé soukromí a lekat mého králíka. Nechci se zbavit Samaela, ale tebe, Samuela."
Sam na ni udiveně koukal, tak bydlí, tady a soukromí... Toto byla záležitost, kterou podcenil. Očekával, že se ocitne v propasti, v temnotě, ve stavu ne-hmoty, protože odtamtud Chiara jako výplod jeho nevědomí pocházela. Ale toto vypadalo, jakoby jeho rituál měl přesně opačný účinek a on čím dál tím více ulpíval na povrchu nějakého bludu. Věci kolem něj, nějaká týden stará tiskovina, vypnutá televize, králíček, to vše byly výplody fantazie odrážející jeho běžnou realitu. Přemýšlel co provede. Mám zůstat a přezkoumat blíže tento blud anebo se mám vrátit a po meditacích zkusit najít Chiaru ve svém nevědomí znovu. Zadíval se blíže na tiskovinu: co tam je napsáno, třeba to něco znamená, jenomže neuměl ji vzít do rukou.
Chiara se zájmem pozorovala snahu éterického Sama otočit stránku časopisu. Byla marná, jakoby si vůbec neuvědomoval, že se nachází ve světě hrubé hmoty poněkud v éterickém skupenství. Pomohla by mu, kdyby nedržela v náručí polekaného králíčka.
Zavrzaly dveře a do místnosti vešla postarší osoba připomínající Chiaru v mnohem starším vydání. Upoutala i pozornost Sama. "Danuško", oslovila Chiaru, "co jsi to provedla s králíčkem, podívej se, jak je vyděšený."
Sam hleděl na osobu, která mu připomínala Chiaru, s potěšením. Vzal její objevení se jako příznak, že se již konečně dostane do starších struktur, které mají blíže nevědomí.
"Omlouvám se paní," promluvil na starší vydání Chiary, "to jsem já způsobil, považoval jsem jej za Samaela. Vaše mladší verze mně chtěla odinstalovat a došlo tak k omylu."
"Babi, to je Samuel." řekla Chiara, neb bylo více než zřejmé, že jeho přítomnost babička zaznamenala.
"To je v pořádku Danuško, toto je ten drak?" zeptala se babička bezelstně.
"Pché." vyfoukl obláček dýmu drak nacházející se ve třetí vrstvě nad matérii se zájmem pozoruje zábavnou situaci.
Chiara jeho poznámku zaznamenala, zbytek osazenstva v místnosti se zaměřilo na zničeho nic se objevivší obláček dýmu. Babičku nepřekvapil, pocházela z generace čarodějek, mnohdy hanlivě nazývaných jako čarodějnice. Sam začal přemýšlet o možnosti manifestace projevu živlu ohně skrze nevědomí do struktury tohoto možná ne až tolik docela povrchního snu.
"Babičko, drak je někdo jiný, nachází se za tím obláčkem, vidíš jej?" odpověděla Chiara.
Babička, ostatně stejně jako Sam, se podívala na obláček, ale draka ani jeden neviděl.
"Nevidím jej Danuško." odpověděla babička, "ale vezmu to ubožátko k sobě", převzala si od Chiary králíčka a s mávnutím směrem k Samovi, "těšilo mně mladý pane, někdy zase na shledanou", vyšla ze dveří, které ji Chiara otevřela a zavřela.
Osaměli. Chiara pozorovala Sama, který vstřebával skutečnost, že draka nevidí to starší, to blíže k nevědomí, zatímco mladší Chiara ano. Dospěl tedy k závěru, že drak nebude důležitý, neb půjde pouze o povrchní manifestaci. Jenomže draci umí číst myšlenky a umí je přenášet dál. A tak se Chiara i drak tiše bavili na myšlenkových pochodech Sama.
"Same", tiše jej oslovila a položila mu ruku na rameno, "proč jsi přišel?"
Podíval se do jejích očí, působily tolik skutečně. Na chvíli zaváhal, zda přece jenom není více, než-li pouhou iluzi, mytágo seslané z hladiny jeho hlubokého nevědomí.
"Protože jsem si tě oblíbil, neumím to nezjistit proč jsi a z které mojí části jsi vzešla. Zosobňuješ můj protiklad a zároveň něco mi podobného." odvětil.
Chiara v rozpacích nevěděla, jak k tomuto sdělení přistoupit.
"V jeho podání to je téměř láskyplné vyznání." prohodil drak. Věděl, že jej zachytí pouze Chiara, takže se ani příliš nenamáhal působit nenápadně.
"Vypadáš tolik skutečně, ale přitom dobře vím, nejsi, nejsi mimo mé vědomí a nevědomí. Tolik bych chtěl, abys byla." letmě pohladil její vlasy.
"Tak pozor, nenech se zmást, kdyby věděl, že opravdu jsi, nastoupil by u něj záchvat paniky." komentoval drak celou situaci.
Nevěděla, co říci. Nechala Sama, který se ji pokusil políbit, jenomže nic necítil, jeho pokus tedy nabyl na razanci a ucítil slabě na svých ústech jemnou poddajnou hmotu, která mu vycházela vstříc. Neuvěřitelně silně ji objal v neustávajícím polibku. Měl pocit, že takto, skrze symbolické vyjádření chymické svatby se dostane na kloub svojí záhadě. Pokusil se servat z Chiary šaty, ale i přes všechno úsilí jí pouze sklouzlo ramínko po ruce. Drak se zdržel komentáře.
Když se babička opatrně vrátila do pokoje našla svojí Danušku spící na pohovce v náručí toho trochu průhledného kamaráda. I on spal. Oba je tedy přikryla dekou maje v hlavě výjev krále a královny ležících v hrobě z manuskriptu o chymické svatbě.
část desátá
Komentáře