18.3.16

Cesta za Sluncem III (Apokalypsa)

část druhá


Vešla do kupé maje v ruce tři třetinky nejoblíbenějšího iontového nápoje s minimem obsahu alkoholu, jaké je pro tento druh nápoje ještě přípustné.
"Jsi borec!" vyjádřil druhý obdiv hromotlukovi. Jejich sen o cestě za Sluncem zdál se být cestou do ráje, v němž imago podvědomé představy servíruje pivo, i hromotlukovi. V ten okamžik jakoby pozapomenul na temnější pasáže knihy Cesty za Sluncem.
Třetinky si pánové tak nějak sami nadšeně rozebrali, připili si a přišlo jím v souladu s řádem Universa, že ona představa s nimi nepopíjí. Iluze ráje se trochu zasekla, když se dožadovali dalšího přídělu.
"Sklapněte...", spíše zasyčela, než-li promluvila a jím překvapením div nevylezli oči z důlků. "Za chvíli dorazíme do zóny osobního pekla, kdy každý z vás bude konfrontován nejenom se zánikem vlastní existence, ale i celého světa. Uvidíte zhroucení Země, možná celého vesmíru, uvědomíte si, že vše, co máte rádi, milovaní lidé, se jenom tak vypaří nebo bude jinak ukončena jejich existence. Vaši mysl zaplaví pocit nemožnosti dál sledovat ten děj naprosté zkázy. A pokud ten pocit získá nad vámi vládu, jdete z kola ven. Úlevou vám bude po probuzení znovu vidět svět na svém místě, ale pozor, děs a běs z viděného bude na dlouho, snad i napořád, noční můrou a tou největší obavou. Jen ustát to zde, vás vysvobodí. Ráda bych vám řekla, že ještě se můžete vrátit do svých fyzických těl a žít dál svůj dosavadní život. Žel v Chrámu mi dali úkol dovést vás na Slunce, takže i kdyby někdo v průběhu Apokalypsy chtěl vyklidit pole, dokopu jej tu situaci ustát."
"Vymyslel sis pěknou bestii." obrátil se hubeňour k hromotlukovi.
"No víš, to nikdy přesně nevíš, co z podvědomí vyleze." opatrně odvětil hromotluk.
"Až budeme doma, nakoupím ti nějaké porno magazíny," zapojil se do hovoru druhý, "kdo se má pořád koukat na ženskou v přiblblém plášti, to chce něco jako korzet, kozy ven a ... " nestihl dokončit myšlenku, neb ona představa nabyla dojmu, že její soukromá apokalypsa právě začala, a rozhodla se zhmotnit svojí pěst přímo na dolní části chrupu druhého.

Ani nevěděli jak a zachrastily jí v rukou řetězy. "Když pánové zatoužili po pornu, začneme klasiku s pouty." oznámila jím věcně, zatímco řetězy je samy ovinuly.
"Dej to ze mně pryč!" snažil se dostat hromotluk situaci pod kontrolu.
"Tak poslouchej chlape," naklonila se nad něj a téměř mu šeptala do ucha, "jestli některý z vás nedá tu zběsilou horskou dráhu před námi, vynalezenou tím nejšílenějším strůjcem horských drah, hodně dlouho se mimo své fyzické tělo nepodívá, prostě zarach. Pro mně to bude znamenat, že se vracím a čekám na nový vlak, kde mi možná pověsí na krk pro změnu bandu feťáků. Takže vy to dáte, projdete se po Slunci, a potom vám zamávám a každý si půjdeme po svém."
"Podívej, četl jsem, že..." pokračoval v argumentaci.
"Až budeš zpět, nalož se do lihu pro mně za mně i s celou středověkou knihovnou a evokuj démony z oparu vlastního dechu. Ale četl jsem, za situace, kdy nejsi schopen rozeznat živého člověka od bludu, je mi k ničemu." utěšovala jej poněkud svérázným způsobem, zatímco je všechny tři poutala do jednoho kruhu a sebe k ním.
"Co to děláš?" vyzvídal již méně razantně, neb vagónem začala procházet série otřesů.
"Musíme to přežít všichni společně. Ne každý sám za sebe. Jestli něco umíš, pomůžeš mi udržet kruh z našich těl, husté to teprve bude." již spíše křičela, neb zvedla se vánice, která vyrazila okno vagonu.
Naštěstí se hromotluk v situaci rychle zorientoval, tíhou svého těla přesunul k sobě přivázanou čtveřici z dosahu letícího skla, a to se roztříštilo o dveře kupé. Vytvořila energické pole, které drželo ostré úlomky skla od jejich těl.
"Je mi jedno, kdo jsi, ale drž to!" zakřičel na ni mentálně, "jestli to tady přežijeme, jdu s tebou kamkoli!"
Stáli všichni čtyři uprostřed kupé, hromotluk se snažil uklidnit kamarády. Když najednou se ocitli v prázdném prostoru. Nějaká síla se je snažila od sebe odtrhnout, hubeňour i druhý začínali mít protočené panenky. Držela oba, každého za jednu ruku, hromotluk oproti ní je držel také.
"Štípneme je oba najednou do rukou na tři." vyslala signál k hromotlukovi, který zdálo se, že ještě vnímal. Začínala mít tendence vzývat jeho anděla strážného, by alespoň jeden z té trojice udržel pozornost.
"Raz, dva, tři!" odpočítal a oba pánové se probrali nečekanou bolestí v obou rukou.
"Žádné omdlévání kluci, pěkně si ten kolotoč užijeme. Kdo odpadne končí na elektrošocích!" pochopil hromotluk pravidla nové hry.
Neviditelná síla roztáčela čtveřici ubožáků do všech možných stran v nepředvídatelně nepravidelně rychlém tempu a různých směrech.

Zdřevěněla, část její bytosti se odpoutala směrem do budoucnosti. Seděli všichni čtyři na palouku plném velkých žlutých květů.
"Mně požíral velký slizký a chlupatý pavouk, ty chlupy připomínaly chlupy trčící z ucha bratrance mého dědy." popisoval druhý.
"Hnus!" vykřikl hubeňour, "vyhráváš."
Všichni se tomu úlevou smáli.
"A co ty princezno?" zeptal se ji druhý.
Usmála se na ně. "Jak nastala ta zběsilá centrifuga, s hrůzou jsem si uvědomila, jaká jsem koza, že jsem do vás předtím nechala naládovat jídlo. Měla jsem úplně živou představu, že obsah všech tří žaludků skončil na mém plášti a ten pod tím náporem začal propouštět... "
"Jsi vítěz." zvolal hromotluk, "tak lidská představa, možná uvěřím tomu, že existuješ."

V hlavě jí zněla cirkulárka, probrala se zpět do tady a teď.
"Neodcházej." snažil se k jejímu vědomí proniknout hromotluk.
"Přežijeme! Byla jsem v budoucnosti." vykřikla potěšená, že nedošlo k naplnění proroctví stran žaludku jejích společníků, to by ji donutilo omdlít.
Hromotluk nerozuměl důvodům její radosti, když se navíc řítili k něčemu, co vypadalo jako ohromný mlýnek na maso, a ten je vtahoval do chřtánu.
"Chlapi, klid! Nevěřte tomu, to je jenom iluze, mámení." vysílala k ním mentální sondu. Chlapi zírali poněkud zaraženě. Zatímco je mlýnek začal šrotovat, vymístila ven představu, že všichni tančí ve čtveřici valčíkovým krokem v mixéru kolo kolo mlýnské.
"A jedeme! Krok-sun-krok, krok-sun-krok, krok-sun-krok, řetězu si nevšímáme, držíme kamaráda za ruce a počítáme si, nepleteme kroky, krok-sun-krok." povídala jím přímo do mozku.
"Jsi neuvěřitelné číslo," smál se hromotluk, "a až přijde konec vesmíru a všeho co milujeme, dáme si tango!"
Vzadu v hlavě mu hlodala pochybnost, proč ke všem čertům jeho vlastní představa, místo, aby je všechny sjednotila v nekonečném óoooom, zachrastila řetězy, málem zkolabovala a potom předvádí taneční, které nikdy neměl v lásce. Jakoby Apokalypsa vyvolávala to, co nesnášel. Navíc krok-sun-krok mu rytmicky nešel na Kolo-kolo-mlýnské.
"Jestli kluci zvládnou proplétat nožičkami klidně i čardáš. Sakra, pleteš to, chlape!" ozvala se mu přímo v hlavě.
Měla pravdu, popletl krok a bylo pozdě, všichni zahučeli na jeho těle v jedné hromadě.
"To je snad groteska" prohodil hubeňour.
Nejraději by jej políbila.
"Pánové, právě jsme vypadli v celku z mlýnku na maso!" radostně vykřikla, "ale budeme muset na jinou atrakci, která se blíží."
K životu se měl i druhý, spontánně objal jednou rukou ji a druhou hromotluka, k všeobecnému objetí se přidal i hubeňour. S hlavami všichni u sebe, je chválila, jak jsou neuvěřitelně šikovní, že takto spolu dají i zánik všeho, i kdyby se měli rozpadnout na quarky, budou držet pohromadě.
Přemohlo je dojetí, kluky nad lidskostí zhmotněné podvědomé představy jejich kamaráda a ji nad neuvěřitelnou sílou v obyčejných necvičených naivních lidech, kteří se nechali stáhnout v totální opilosti do podniku, jemuž asi ani sami nevěřili.
Jenomže dojetí není přítelem ostražitosti.
"Smím políbit tě krásná děvo?" probudil se v hubeňourovi kousek romantika.
"A nebojíš se," tiše promluvila v hlavě všech, "že jsem jen představa, která se ti rozplyne v okamžiku, a ty budeš jazykem prozkoumávat plomby na chrupu svého přítele...zde mohou vaše strniště fungovat jako suchý zip a třeba to nepůjde odlepit od sebe..."
Všichni měli dostatek představivosti, by celý výjev spatřili in natura. Neuvědomila si, čeho se dopustila. Pozapomenula na zásadu vštěpovanou jí výcvikem. Skupinová sexuální představa, byť nechutná, je tím nejvíce spolehlivým spouštěčem Apokalypsy. A naplnila se slova svatých otců, žena stala se příčinou jejich zhouby. Kdyby hromotluk jejích úzkoprsým varováním věnoval více pozornosti, došlo by mu, jak skutečná je ona podivná víla.

Bez varování se kůže z jejích těl seškvařila a každý viděl jenom holé maso svých druhů. Přesto snad v hrůze zjevení, nepouštěli se. Drže se za ruce nepolevili, ani když maso opadávalo od kostí a vnitřnosti vrhaly se ven.
"Kolo kolo mlýnské za čtyři rýnské..." snažil se hromotluk prozpěvováním té nejstupidnější mantry, jaká jej v dnou chvíli napadla, zachránit soudržnost skupiny.
"Možná má někdo právě sen, jak čtyři kostry v kruhu tančí na Kolo kolo mlýnské." povzbudila skupinu.
Čtyři chechtající se kostry tančily svůj tanec smrti. Kolem nich udělaly Bác galaxie, Země, jakož i celá Sluneční soustava se zhroutila do černé díry, ale trochu to drhlo. Za to drhnutí mohly různé teorie o zániku vesmíru, jakoby každý z nich viděl jinou verzi. Nicméně Vesmír i tak dospěl ke svému konci. Hromotluk se projevil jako krajní existencionalista a na své poslední pouti zhmotnil láhev absinthu, která několik krát kolovala v kruhu mezi kostrami. Již nebyl Svět, Vesmír ani Universum, kosti z koster propadaly se do nicoty shluků držících pohromadě kolem molekul železa. To zelené mezi nimi byla poletující absinthová víla, éterická bytost zhmotněná přáním zbytků čtyř lidských vědomí.
A do toho k nevědomí kdysi čtyř lidí doléhal ještě vytrvale hlas ženy, co spustila zkázu: "Přežijeme na louce plné žlutýýýýých květůůůůůůůůůůůůůůů."

část čtvrtá


Žádné komentáře: