10.3.15

Magie není divný koníček (drobná úvaha)



Nejsem si jistá, nakolik se dá si říci: a teď budu magik, začnu studovat a dělat magii a ono to bude fungovat. Jistě, dá se tak naučit a dělat spoustu věcí. Jen zde mám pochybnost. Nicméně lze něco o magii si nastudovat, mít znalosti a blýsknout se jimi, kde to jenom jde... 
Magie není divný koníček, ani alternativní životní styl. Jde o něco ukrytého v nás, něco, k čemu inklinujeme, jen ne vždy to volání poznáme a vyslyšíme. Neb lidem zvětší části chybí víra a zapomínají na to, jaké to bylo v dětství něco si přát, o něčem snít... Vírou nemám na mysli formalizované náboženství obsahující spoustu nesmíš, nějaké to můžeš a hodně striktních musíš ve jménu Boha... vyžadujícího věrnost, poslušnost, odevzdanost, sebeobětování... jinak hrozí zatracení. Nicméně nepředpokládám, že někdo, kdo se rozhodl žít a sloužit jakémukoli Bohu, bude číst tyto pro něj zajisté kacířské řádky.
Tou vírou myslím víru v nemožné, zdánlivě odporující racionálním faktům, ovšem s vědomím, že jedinou pomoc lze najít na konci vlastních paží. 
Pouze věřit nestačí... Je potřeba, by v člověku probudil se ohromný potenciál, zjednodušeně řečeno, poslouží k tomu buď extrémní situace nebo magické technika a nejednou kombinace obojího. Zvládali to v primitivních společnostech, zvládnou to bezpochyby i dnešní lidé. Opětovně celou věc zjednoduším konstatováním, že techniky magie, na rozdíl od extrémních situací, vedou k pravidelné práci, takže  potenciálu se vydoluje nejenom více, ale, a to je podstatné, jej stabilizují, aby si jej člověk vytáhl a použil kdykoli.
Dosti jedinců dostává se k magii tak, že jednoho krásného dne udeří "blesk", něco se v nich probere, něco, co navždy změní jejich život...         

Žádné komentáře: