29.5.09

Paulo Coelho: Alchymista a Brida



Následující řádky nejsou příliš vhodné pro čtenáře majího v oblibě romantiku. Tentokrát jsem měla náladu na velmi věcný a stručný rozbor.

Paulo Coelho: Alchymista (Argo)

Příběh je ve své podstatě jednoduchý. Jedné noci hlavní hrdina - Santiago má zvláštní sen o pokladu. Vyhledá vědmu, která mu doporučí jít za tím snem, potkává krále, který mu dodá odvahu sen prožít. A tak Santiago prodá své stádo a vydává se na cestu nejistou s nejistým výsledkem.

Proč tuto knihu číst.

Zajímavé úvahy o odvaze jít realizovat svůj sen, o štěstí začátečníka, o vnějším i vnitřním boji, když štěstí začátečníka pomine, o touze a lásce, o filozofii alchymistů, o zkušenosti a knihách, o řeči světa. Ústřední myšlenkou knihy (nejednou, ale nemusím prozrazovat vše) je věta, jíž lze parafrázovat jako: když člověk opravdu něco chce, spojí se celý vesmír, aby toho dosáhl.

Proč ji nečíst:

V podstatě jsou v ní zobecněné zkušenosti, popsány prvky hraničící s magii, nic není náhoda a vůbec celé to leží na pocitech a slovech majících více významů a místo toho, aby se hlavní hrdina zhroutil, zabili ho tak nějak, dosáhne hmatatelného výsledku, kterého prakticky mohl dosáhnout i bez oné cesty, prostě vše ke zlosti zatvrzeného materialisty.

Drobná ukázka:

Byly to zvláštní knihy. Psalo se v nich o rtuti, soli, dracích a králích, ale nebyl schopen ničemu porozumět. Jedna myšlenka však jakoby se skoro ve všech těch knihách opakovala: všechny věci jsou projevem jediné věci.

Dočetl se také, že nejdůležitější alchymistický text má jen několik řádků a byl zaznamenán na pouhý smaragd.

„To je Smaragdová deska“, řekl Angličan pyšný na to, že může chlapce o něčem poučit.

„ K čemu je tu potom tolik knih?“

„Abychom těm řádkům porozuměli,“ odpověděl Angličan, ale sám o tom moc přesvědčen nebyl.

Můj závěr:

Rozhodně nejlepší Coelhova kniha. Co věta, to zahrnuje v sobě pravdu podloženou zkušeností. Autor při jejím psaní zřejmě opravdu naslouchal řeči světa. Je úplně jedno, jestli ji přečtete najednou nebo postupně. Rozhodně na ni nezapomenete.



Paulo Coelho: Brida (Argo)

Osobně k ní mám zvláštní přístup. Než jsem ji začala číst, několikrát jsem ji držela v ruce a po přečtení náhodného odstavce potom odložila. Takže jsem se k ní dostala tak nějak po roce. Přišlo mi, že je příliš pocitová a nějak ryje.

Opětovně děj není komplikovaný, má jít o příběh, který autorovi vyprávěla jedna žena. Brida irská dívka touží po studiu magie. Osloví Mága, který ji ukazuje tradici Slunce a Wiccu, která ji ukazuje tradici Luny. Popis prováděných rituálů a pocitů z nich je komplikovaný o rozhodování hlavní hrdinky mezi dvěma muži, tedy tuto otázku řeší sama, oni muži o tom nemají příliš povědomí. Pragmaticky řečeno jeden z nich, rozhodne za všechny a posílá milou Bridu za tím druhým. Nevím, jestli je to konec šťastný, pro Bridu zcela jistě, toužila po magii, a jak autor naznačuje, pokračovala v cestě dál a stala se mistrem. Otázkou je, jestli s vyvoleným zůstala, to autor zcela ponechává na fantazií čtenáře.

Proč ji číst:

Pokud máte rádi pohled na reinkarnaci, hledání druhé části své duše, neodrazuje vás magii protkaná atmosféra.

Coelho zde vykreslil mistrně pocity těch, kteří rituály provádí, jakož i těch, kteří jsou pouhými pozorovateli.

Myšlenka, že není nic jistého a život je sám o sobě riziko je vám blízka.

Nebráníte se různým podobám lásky.

Proč ji nečíst:

Chcete se dovědět něco konkrétního o wicce, návody jak rituály provádět, dalším podtextem knihy jsou narážky na alchymii, což pokud o ní nemáte povědomí, může svým způsobem naštvat.

Nesnášíte myšlenku, že existuje jeden Stvořitel.

Jste feministka a nesnesete, že vše rozetne protivný chlap. Nemáte rádi paradoxy v lásce.

Opětovně jako přesvědčený materialista budete mít pocit, že hrdinové patří do psychiatrické léčebny.

Drobný úryvek:

"Sedli si na lavičku a ona prohrabávala kabelku, aby našla potřebné peníze. mohla vstát, vzít si taxi a odjet nadobro. Učitelku už měla, věděla, kde bude pokračovat na své cestě. Znala také svou Druhou část, kdyby se rozhodla z té lavičky vstát a odjet, i tak by ještě plnila poslání, které ji určil Bůh.

Bylo jí však jednadvacer let a v tomto věku už věděla, že je možné potkat dvě Druhé části v témže vtělení, a výsledkem je pak bolest a utrpení."

Můj závěr: smíšené pocity, ale za přečtení stojí.

Žádné komentáře: