Podle toho, kým jste obklopeni, se dá hodně o vás říci.... protože jejich Slunce vrhá svůj Stín i na Vás...
Lidská bytost na tomto světě potřebuje nějakým způsobem vnímat spřízněnost ze strany jiných bytostí či alespoň mít naději, že by takovou spřízněnost měla někdy zažít. Z pohledu okultisty rovnou říkám, že přátelství ani láska nevznikají na základě zaklínadla, kouzla ani odpálené sigilie. Buď jsou nebo nikoli. Nelze tedy v tomto směru pomoci nikomu, aby nalezl někoho, okultistické techniky pouze mohou pomoci nalézt sebe.
Není vhodné získávat naději ať již na přátelství či lásku pomocí těchto prostředků (tedy ani přes karty, astrologi a pod.). Toto říkám s vědomím, že sama jsem nejedné lidské bytosti podobné rozklady učinila a vyzkoušela je i sama na sobě. Lidé se neumí odpoutat od výsledku takové příznivé divinace a mnohdy se do nich ponoří natolik, že něco příjemného, co může, ale nemusí nastat, si odžijí přes ně. A to osudové bývá často pouze v podivných náznacích ukazováno... pošetilým je ten, kdo myslí si, že vidí všechno.
Míra spřízněnosti je odpovědi na otázku, jak dostat se k přátelům či najít lásku. Jestliže má kdokoli ambice jakkoli magicky si cokoli ovlivnit, je to právě přes práci na tom, aby se mu dostalo té cti potkat spřízněné osoby.
Jenomže mnohdy místo toho potkáváme se s lidmi, kteří jsou jen náplastí, protože chceme nějak s někým být, či naopak sami pro někoho náplasť představujeme (z druhé strany to již není taková legrace, že? Jenomže tok energie je oboustraný... vždy).
Zejména přátelství může být záležitostí, která je naprosto mimořádna, protože pro opravdové přátelé je i navázaní po delším čase, jakoby to bylo včera jen. Přátele, navzdory všeobecnému přesvědčení, nejsou zde proto, aby tahali za nás kaštany holými rukami, ale je zde potřeba jisté vzájemné interakce.
Láska nefunguje jako jednostranná záležitost již vůbec. Potřebuje rovnostranný tok energie. Jen tímto se může realizovat a neuhynout. Bez vzájemného zájmu, podpory a schopnosti si promluvit jen stěží vznikne hlubší vazba. Jednostrannou bývá i tehdy, když jsou lidé jakože oficiálně spolu, ale společným zájmem jsou pouze povinnosti, ... když jeden neumí toho druhého udělat šťastným.
Naděje je ve své podstatě krutým slovem, neb adoruje neschopnost cokoli se situací udělat a nezbývá, nežli pouze doufat, že se stane Něco, mnohdy netušíme, ani co by to mělo být, natož, jak by to mělo vypadat a již vůbec ne, odkud by se to mělo vzít. Prostě jde o jistý druh hazardu spoléhající na přízeň Univerza, Boha.... Bohů, ....
Jsou věci, s nimiž něco můžeme udělat a ty, které jsou mimo naše působení. Vždy ovšem můžeme si k čemukoli nastavit vlastní přístup a naučit se umění zvládat to s důstojností. Místo naděje je z mého pohledu vždy mnohem kreativnější alespoň něco málo se pokusit zlepšit... to, co jde... ale vytrvale. Mnoho lidí dělá chybu v tom, že buď se vzdávají anebo naopak podceňují cestu step by step, a jsou tak zdeptáni vlastním očekáváním.
Komentáře