5.3.18

Vliv nepatrných drobností


























Je to zvláštní, nicméně někdy nepatrné drobnosti, které nepovažujeme za podstatné, mohou narušit strukturu toho, co konáme. Nevěnujeme jím pozornost, a tak tyto mršky mohou zapustit kořeny. Velmi těžce se to objasňuje a stejně lidé tomu nevěří, tak se pokusím na pár modelových případech. 


První případová studie

Povšimla jsem si v pracovním životě, jak je nebezpečné usilovat o to, aby z práce vyletěli konkrétní lidé. Nemluvím o personalistech, ti se podobnými věcmi živí. Ani o šéfech, ti zase potřebují skupinu lidí, kterou mají na starosti udržet v chodu a když se to zadrhává, holt musí sáhnout po obměně. Mluvím o těch, kteří toto v pracovní náplni nemají, přesto se nadmíru snaží, aby někdo jiný o své místo přišel. Důvody bývají různé, prostě jsou o tomto přesvědčeni. Tak přesně tito lidé se po čase stanou terčem, o jejichž odchod zase někdo jiný, ze svého vlastního důvodu usiluje. Souvislost zde vůbec s předchozím jejich jednáním není, dokonce i časový odstup zde je. Někdy se z tohoto stávají neuvěřitelné řetězce. Jak plynou roky, dá se říci, že A vyletěl přitom, jak pokoutně usiloval o odchod B, když zákulisně tahal za nitky, ovšem pozdě povšiml si, že se mu o letenku postaral C. Když již vše přešlo, tak se D postaral o to, aby C již neměl možnost dále pracovat; nu a ještě nevím, kdo může za to, že již nebude mít práci ani D.   
Jde, jak jsem již napsala, o léta. Ani jedna z těchto osob nebyla v pozici profíka, který holt pracovně někdy vyhodit někoho musí. Pochopitelně, tyto drobné vlivy jakoby vyvolaly otisk, energickou stopu. Také neumím říci, zda tito lidé neusilovali i o jiné odchody, jen se to nepovedlo, takže potom se o pokusech neví. Ovšem jsou jisté náznaky, že mají i několik neúspěšných pokusů na triku. 
Také nelze říci, že s tím, jak se situace otočila po nějaké době proti každému z nich, nemá jejich předchozí čin racionální souvislost. Naopak obvykle dosažením odchodu bývalého kolegy, jejich prestige stoupla. 



Druhá případová studie

V mezilidských vztazích nese se energická stopa obzvláště. Někdy vygraduje nechtěným směrem to té míry, že je potřeba si raději dát pauzu a nevidět se. Jenomže někdy se toto stane i s lidmi, které vnímat musíte, nemůžete za nimi jen tak zavřít dveře a nevidět je, aniž by jste se odstěhovali na druhý konec světa, úplně změnili životní styl či přerušili vztahy s vlastní rodinou. 
Ve spleti odžitého nemá cenu zkoumat, kdo začal a proč. Podstatné je vysadit model, tato osoba je můj nepřítel, či tato osoba pořád proti mně jede. Ano, jde to. Ačkoli se to může zdát nemožné. Nebrat si věci tolik osobně odlehčí jakoukoli situaci. Také, když člověk nepotřebuje pro svojí pohodu mít na všechno viníka. 
Jakmile člověk přestane brát toho druhého jako nepřítele, dochází ke změně situace. Toto pravidlo platí vždy. Buď to toho druhého přestane bavit anebo naopak si na své tvrdohlavosti nabije, protože jakmile jeho nepřátelské energie přestanete vstřebávat a opětovat, on se oslabují, ke krmení  jedna strana nestačí. Opadne to. Nu je-li někdo na tom tak, že za každou cenu chce, je docela možné, že místo druhé strany tyto energie bude svými domněnkami živit sám, jenomže tak si vyrábí kvalitní rozbušku sám pro sebe.
Zde jde o to, vyhnout se podstatě a nevyhovující stav podrýt drobnostmi kolem, netečností k tomu, co má rozdmýchávat hněv.   



Třetí případová studie

Snad úplnou ukázkou je situace, kdy člověk jinde podporuje přesně opak toho, co sám by pro sebe chtěl. Řekněme, že A má svůj velký cíl. Je netradiční a nejednoduchý. Může se povést? Je jistý, že ano, neb ZATÍM vše tomu nasvědčuje. Jenomže to by nesměl hrotit energie. A totižto dobře ví, že k něčemu obdobnému, třeba v jiné mutaci, směřuje i jeho přítel Y. Nejedná se o konkurenci, neb každý si svého cíle chce dosáhnout v jiném prostoru a také při něm narážejí na jiné lidi. I kdyby oba svého cíle dosáhli, jejich kruhy se neprotnou ve společném zájmu. Příteli Y v naplnění jeho cíle brání aktivita Z. Jde o aktivitu regulérní, není proti ničemu, jen pokud Z bude vyvíjet aktivitu v tomto směru, těžko může Y docílit svého. Někdy se stane, že lidé se dostanou do pozice konkurence, aniž by se znali nebo by jakkoli něco proti sobě měli. 
A ovšem z nějakého nepochopitelného důvodu se rozhodne, že podpoří Z. Popravdě nemá jak podpořit Y v jeho aktivitě, to musí si vybojovat sám, dobře to ví, protože sám si takto i svojí záležitost vede. Přestože moc dobře ví, že aktivita Z stojí proti Y, neváhá a Z dlouhodobě podporuje. Vytvoří tím energický zmatek. Jistě, Y několik kol projede a jaksi pustí "kořist". Nikdo nevydrží věčně bušit na jedno místo. Je docela možné, že i kdyby jej A nějak podpořil či se držel úplně stranou, dopadlo by to stejně. Objektivně nelze z neúspěchu Y vinit A. Popravdě ani Z nelze vyčítat, že si dělal své. Jenomže, ať se to může zdát jakkoli neuvěřitelné, energická změť udělá své. Jakoby si vesmír řekl, aha, takže on A asi nechce to, po čem jde, chce to jinak. Nu tak se zaktivuje osoba B, kterou vůbec po nějakou ani nenapadlo, že by chtěla to stejné, co A a nakonec to dostane. Jistě, tím pádem A o něco přichází.


Jistě, pár nepodstatných detailů. Lidé je často opomíjejí. Jenomže svým chováním přispívají k tomu, že dochází k jistému zmatku v rovině jemných energií a pokud tento zmatek déle působí, projeví se i na hmotné rovině. První případ je o tom, jak člověk vykopl sám sebe z kola tím, že usiloval o vykopnutí někoho jiného. Dalo by se říci, kdo druhému jámu kope, sám do další spadne. Druhý případ je o tom, že hra na nepřítele potřebuje dvě strany. Těžko lze tvrdit, já nic, já muzikant, když člověk s radostí si užívá příležitost na nepřátelský výpad třeba maskovaný odvetou. Vždy lze začarovaný kruh přetrhnou. A ten poslední je o tom, jak si člověk svým jednáním, které se týká někoho jiného, umí sám u sebe zadělat na neplechu. 
Pokud budeme tvrdit, že osud je nezvratný, takto to vždy mělo být, Ok. Lze i tento postoj zaujmout a rezignovat. Čekat jen, co nám osud naježí či naopak schramstne. 
Jenomže velkou část osudu může člověk převzít do vlastních tlapek. Nejenom svými činy v tom, na čem mu speciálně záleží. Počítá se vše. Takže nemá smysl pro efekt nebo jen, aby vypadal jako ten dobrý v očích jiných, jednaT jinak v tom, co se jej přímo netýká. Jde-li člověk za svým, prolíná se to celým jeho životem, vším, co dělá.                  


Žádné komentáře: