24.6.17

O snech s předky (ke tvorům méně hmotným)

Sny, v nichž vystupují mrtví lidé, které snící znal, bývají často po probuzení plné otázek a i mnohdy traumatické.  Většina lidí není na ně zvyklá a spíše, než radost z nečekaného setkání, navozují děs. Již někde slyšeli o různých věcech a tuší, že jsou nějaké mezi nebem a zemí. Možná se setkají s různými pohledy, že jde o duše, případně jen symboliku zavrtanou do jejich vlastní myslí.

Pro mne lidé zesnulí nejsou mrtvoly, strašidla, ale předci. Osobnosti na druhém břehu, pokud člověk žije nějakou esoterickou tradicí, bere je i ve snu vážně. Potom je pohled na ně jako na archetypy promlouvající k člověku ne příliš blízkým, neb právě osobnost předků, ne jejich odosobnění, dává tradici smysl. Byli zde, žili své životy, dělali věci po svém a přesto zůstalo něco jako odkaz - dědictví, něco, co máme i v genech a proto reagujeme tak, jak reagujeme.

Kultura, ze které pocházím, vnímala sny a předky ve snech ne jako pomatené putování mysli bez kontroly, ale jako skutečnost, že někdo se nám něco osobně snaží sdělit, předat informaci, případně varovat. Mnohdy i skeptickým individuím tuhla krev v žilách, protože tato sdělení uměla být velice přiléhavá i na to, co sami snažili se utajit. Ve snech neprobíhal jenom život odtržený od denního, ale mnohdy jasně navozovaly řešení nějaké konkrétní situace, nalézaly inspiraci...

Sny s předky zahrnovaly vždy jistou symboliku v sobě. Buď šlo jakoby o posun v čase, kdy jak snící, tak jeho zesnulý předek se ve snu potkali oba jako žijící lidé. Anebo, což již vypadalo hororově, do běžného života pronikl předek, o němž se vědělo, že je mrtvý. Prakticky naivní otázky typu, a co tady děláš, když si umřel,  kladli mí předkové svým mrtvým předkům ve snu pouze ve svých prvních snech s mrtvým člověkem. Nicméně každému snícímu bylo od počátku jasné, v jaké snové situaci se ocitnul.  Záměrně používám spojení s mrtvým člověkem a ne o mrtvém člověku, což by bylo přeci jenom něco jiného, scénář napsaný myslí. Jistě, i takové sny mohou být, jenomže jsou naprosto jiné. Nestává se v nich, že jiný žijící člověk ví, o čem se vám snilo, dokonce vám nevyřizuje vzkaz, o kterém mrtvý řekl, že vám jej vyřídí, události ve snu zmiňované se neodehrají stejně...

V mnohém zesnulý předek či předkové, obvykle v situaci, kdy člověk ví, že jsou mrtví, jej někam vedou. Stávalo se běžně, v komunitě, kde jsem žila, že oslovený ve snu odmítl s nimi jít. Dostal strach, aby jej nepřevedli na druhý břeh. Aby nezemřel. Často po takovém snu onemocněl a velmi prosil mrtvé, aby jej nechali žít. Jenomže v tom je právě ona zkouška iniciační, nebát se a jít. Tradovalo mnoho takových příběhů, které byly interpretovány tak, že kdyby ten člověk šel, zřejmě by na nemoc umřel. Nu, těžko říci...

Moje osobní zkušenost je trochu jiná. Takovému pozvání jsem neodolala a šla s mrtvým předkem na místo, z něhož jsem pozorovala střípky, které se odehrály po dobu dalších 13 let mého života. Seznámila jsem se svým budoucím já... místo strachu jsem položila otázky, které trápily některé mé blízké lidi a uviděla jsem  jako film přehrané odpovědi. Vše to potom v realitě proběhlo, jak bylo v tom rychlém filmu. Závěrem mně mrtvý předek vyprovodil z toho místa zpět, já se probrala a měla jsem dobrou story, z níž žijícím příbuzným tuhla krev v žilách. Možná i někdo přede mnou pozvání přijal, jen raději mlčel, by nevyvolal strach a obavy v okolí. Neonemocněla jsem. Místo toho jsem potkala nejbližší žijící zesnulého snového průvodce, která mi sama od sebe vyřídila od tohoto průvodce pozdrav, neb to měla ve snu přikázáno a předala mi drobnost, dárek, který měl verifikovat slova zesnulého průvodce (jak měla ve snu přikázáno). Byla jsem první v rodině, kdo dostal za těchto okolností dárek od zesnulého, což vzbudilo další vlnu hrůzy. Ale jak se mé vize začaly naplňovat, naštěstí některé na sebe nedaly čekat dlouho, všichni se uklidnili. Ovšem jinak se běžně stávalo, že obdobný sen měli v časově blízkém okamžiku i dva lidé. Často jsou i svědci, kteří je slyšeli sny vyprávět, ještě než si je mezi sebou konfrontovali.

Od té doby jsem se potkávala tu a tam se svými mrtvými předky. Jakoby se někdy vytvořila cesta, po které mně pozvali k sobě a poté následně poslali zpět... a vždy jejich sdělení se ukázala pravdivými.

Občas, v posledních létech potkávám ve svých snech zesnulého člověka, kterého jsem mohla za svého života potkat, kdyby se naše cesty sešly. Jenomže se tak nestalo. Přesto, nějakým způsobem se protkaly v tomto stavu. Nějak se přimotal do okolí mého projektu, který pořád je ve stádiu potencionálním, neb jeho spuštění již na mně nezáleží. Asi se v souvislosti s tím projektem občas ocitám v nějaké čekárně, než nastane čas. Evidentně zde mnoho lidi nepobývá, když jsme zde sami. On také čeká, na svojí životní družku, o níž tvrdil u prvního setkání, že se ještě načeká, neb její pouť na zemi má býti dlouhá. Nu, zdá se, že dlouhé má být i spuštění mého projektu. Někdy prohodí pár slov k něčemu, co s projektem souvisí, jakože se má ještě stát... vždy míval pravdu. Někdy jen tak sedíme tiše, on vykonává čajový obřad nebo i ukazuje kaligrafie.

Z mého pohledu jde o zvláštní věc. Neznala jsem jej, takže neumím ani říci, zda to, co mi říká, je srovnatelné s někým, kdo existoval. Tady se moc na občanský průkaz nehraje. Ani na jméno, hodnost, sféru. Zde jde o důvěru a respekt, jakož i nenarušování linie, za kterou ten druhý již nechce jít.  

Neumím si představit, jak ze sebe doluji prohlášení, byl to můj mrtvý předek a zároveň nebyl, pouze imago ve snu vytvořilo jeho obraz. Ne potom, co jsem prožila, v čem jsem vyrostla. U lidí více materialisticky založených očekávajících na vše vědecké a racionální zdůvodnění, je taková argumentace v pořádku. Osobně se domnívám, že Strážce prahu raději volí tento přístup, než-li konfrontaci, kterou by lidé neunesli. Přeci kvůli vnímání toho za zrcadlem se nebude ničit lidský život. Sice takoví lidé zřejmě na můj přístup budou pohlížet s nemalým podezřením, nicméně budou se muset smířit se skutečností, že jsou i takoví, jako jsem já. Jistě, z minulosti své rodiny, lidí z mého prostředí a z mé vlastní lze předložit něco jako důkazy. Neb tyto věci se udály, proběhly. Jenomže toto není ani hra o důkazech. A nevidím sebemenšího důvodu, proč bych měla jinak přistupovat k bytosti, která tvrdí, že byla žijícím člověk, jen se nejedná o mého předka nebo někoho, koho jsem znala.

V tomto svatojánském příspěvku není mým úmyslem čtenáře děsit či jinak vyvádět z míry. Sny do okultismu patří a stejně tak předkové. Jen by bylo fajn na ně nahlížet ne skrze vyčtené o tom, jak nahlížet na sny, nýbrž skrze osobní zkušenost.



  






Žádné komentáře: