Slyšíte zvláštní zvuky? Praskání, šustění, jakoby cupitání drobných krysích nožiček? A když projdete své okolí uprostřed noci nenalézáte žádný zdroj těchto zvuků? Máte pocit, jakoby se váš sluch zesílil, až přes zavřené okno slyšíte, jak někde v dáli bouchly dveře od auta a hlasy vylézajících pasažérů, zvuky elektrických spotřebičů, ač znějí sebevíce hororově, pořád to není ono podivné, co slyšeli jste. Uklidnění, že se jednalo zřejmě o zdání, usínáte, a ono se to opakuje tutéž nebo následující noci. Máte pocit něčeho podivného, nehmatatelného, nevysvětlitelného... Jakoby cizí přítomnost něčeho, co není vidět.
Je to zvláštní, ale nikoli neobvyklé. Neznamená to, že nějaká příšera se vás snaží sníst nebo podobně, děje se tak, protože máte zesílené vnímání. Citliví jedinci jakmile se lámou sféry a něco z méně hmotné proniká více do hmoty, tedy se manifestuje, lépe slyší a koutkem oka zachytí i kradmý stín. Neobvyklé a neznámé věci děsí či alespoň vzbuzují ostražitost, což právě bývá překážkou přímého kontaktu. Pokud tyto věci vzbuzují obavu, nemá cenu se do nich nutit, výsledek by nestál za to. Nicméně ten, kdo umí magicky pracovat, umí si to, co mu skutečně nesedí, dát od sebe pryč a naopak vytvořit podmínky pro to, co mu sedí. Myslím tím i člověka, kterému třeba kontakty a manifestace entit nesedí, anebo si jednoduše myslí, že nic takového není. Jak psala jsem již předtím, není více nevěřícího, než-li magika přesvědčeného o správnosti a pravdivosti svého paradigmatu.
Myslím si, že nejlepší je ponechat věcem volný průběh, ať přiblíží se to, co nějak tak energicky souvisí s povahou člověka. Nechat to přiblížit se, jak to je jen je člověk schopen unést v danou chvíli a pozorovat. To, co má povahu něčím naší energii podobnou, neděsí posléze, naopak je poměrně pravděpodobné, že si na sebe zvyknete. A tam může vzniknout základ něčeho jako přátelství.
Možná se čtenář zeptá a co z toho budu mít. V první řadě dobrodružství a zážitky, které nemá každý. Jde o natolik jedinečné situace, že on sami o sobě postačí. Časem půjde o poznání právě toho, co je oné bytosti blízké, jak si člověk ji bude postupně poznávat a odhalovat jeden závoj za druhým. A nakonec, není vyloučena ani pomoc bytosti odjinud při řešení různých životních situací. Jenže pozor, ani oni neumí zvládnout vše... jsou jiný, z našeho pohledu více mocní, ale jsou jistá individuální omezení i na druhé straně. Pokud jde o inteligenci zvyklou buď svojí podstatou nebo zkušeností, či obojím, na člověka, minimálně umí poradit natolik dobře, že při zachování se podle její rady, se dějí zázraky. Jenomže k tomu je potřeba umět naslouchat, zachytit správně to, co je sdělováno a nepochybovat, neb pochybnost brání konání.
O tom ale blíže příště...
Někdy, pokud si člověk s nějakou bytostí dosti dobře sedí, bývá kontakt procesem, který zabere dosti času. Je poměrně pravděpodobné, že to, co se k nám souká skrze sféry, nějak známe skrze své éterické tělo, někde tam v nevědomí je zasunutá informace o kontaktu v rovině snů lehce nevybavitelných. Je-li tomu tak, bude ona bytost, ale i vaše éterická část hledat způsob, jak dosáhnout manifestace a kontaktu ve bdění. Mnohdy se toho lidé bojí, neb rozlišují mezi změněným stavem vědomí a jeho běžným stavem a mají obavy, že by nutně muselo docházet k zkreslení. Tato obava je reálná a umí ji překonat pouze praxe.
Komentáře