21.5.17

Ty nesprávné důvody (o múzách jinak)



Jestli se na něčem shodne pohled okultistický a mystický, je to právě přístup k uznání. Pokud člověk něco dělá, měl by to dělat, protože musí, neb vychází to z něj, bez ohledu na uznání či naopak nezájem. Bez ohledu na pochvalu anebo nepříznivou kritiku. Protože cokoli člověk tvoří, tvoří to především pro sebe, ale ono, nakolik to je srozumitelné dalším lidem, představuje věc naprosto odlišnou. 

Jenomže k tomuto poznání je potřeba dojít, jinak jsou to pouze slova napsaná na papíře někým jiným a člověk sklouzává k: tomu se to říká, když je teď slavný a jeho knihy si kupuje hodně lidí, překládají se do jiných jazyků.... nebo jak tomu bylo i v mém případě, mudrlant, zase něco přečetl a teď exhibuje, přitom sám za slávou si triko honí. Nicméně tehdy kdysi dávno jsem se s podobnými slovy setkala u autorů knih o magii, astrologii a u různých mystických přístupů.

Touha chtít něco dokázat někomu jinému je pro člověka přirozená, i když není právě tím, kdo by se chtěl zalíbit všem a ani netrpí syndromem zneuznaného dítěte, které se mohlo přetrhnout a pochvala od rodičů nepřicházela. Jde o touhu udělat dobrý dojem, protože někdo člověka inspiruje a on by pod tím dojmem chtěl udělat něco velkého, co by zapůsobilo na osobu, která právě inspiraci probudila, vyvolala...
Jenomže jak to již tak bývá, mnohdy nás lidé inspirují a ani si to neuvědomují. Vůbec by je nenapadlo, že právě vy jste začali něco, co by je mělo potěšit. Snaha o získání uznání je svým způsobem romantická a komická zároveň. Myslím si, že jde o nástroj universa - sil, jež múzami zveme, jak přesvědčit člověka, aby vůbec začal. A následně jej zbaví potřeby či závislosti na uznání, protože...
...protože jako naschvál vám nainstalují onu personu, tedy zdroj inspirace, která je k tomu, co děláte, netečná. Dokonce mnohdy děláte něco, čemu ta osoba ani nerozumí, jen potvora universum ve vás vyvolalo dojem, že právě toto jí baví a ouha a právě vy k tomu máte talent, víte, jak by jste to udělali. 

Jenomže, ať děláte, co děláte, narážíte na hradbu mlčení.

Právě tento okamžik je velice podstatný. Pokud provádíte něco, co vás baví, nepřestanete, pomalu a jistě zjišťujete, že ani přestat neumíte. Nacházíte smysl v tom, co děláte. A protože vám jde čistě o pozornost a pochvalná slova jedné osoby, aniž by jste to přímo zamýšleli, dostane se vám uznání odjinud, od lidí, kteří tomu, co děláte, rozumí, neb sami něco podobného dělají, či je oslovuje ono nehmatatelné něco. 
Ne, múzy nehrají čistou hru... ne z pohledu lidského vnímání. Pro ně je podstatné něco jiného. Právě to, že nemáte snahu zalíbit se obecnému vkusu, neb na to ryze pragmaticky ani nemáte myšlenky. A zatímco vám místo oslavného "páni, lidé mně berou" vrtá hlavou spíše demotivující "jak to, že nic neříká, ví vůbec o tom, co dělám?" ony potvůrky vás donutí postupně překračovat hranice, protože tento způsob je nejjednodušší, rozptýlit pozornost něčím úplně jiným, aby jste si energicky neblokovali tvorbu. Neb nic člověka nedonutí tolik sáhnout na dno jako princip, nedaří se mi to. 

Múzy patří do světa idejí a je na člověku, jak si jejich vliv podá na hmotě. Potvůrky umí v člověku zase vyvolat ideje přesahující rozsah jiného člověka. A na této vlně takové podivné inspirace ve snaze dosáhnout cíle člověk jede, až jednoho krásného dne se probere a zjistí: sice ona osoba asi pořád neví, že jste, natož, o co se snažíte, neb na vaši existenci pod náporem vlastních události nejspíše zapomenula, vytěsnila ji a vůbec ji na vás, ani na tom, co děláte nezáleží. Pro šťouravé, až tato situace nastane a vy si nedáte pokoje, garantuji vám, že kroupy, které se na vás seženou, budou dosti hnusně cítit.

Obrat a zlom v situaci. Najednou ideál dostává lidský rozměr... až vagabundský, neb většina lidí narušení vlastních kruhů neumí unést s noblesou. Prozření, kdy si člověk uvědomuje, jak komické bylo jeho očekávání. Jistě, v danou chvíli si člověk připustí všechny doposud před jeho zraky skryté NECNOSTI a vidí onu osobu zase z druhého břehu.

Múzy umí k inspiraci a zápalu využít cokoli, ono prosit o jejich přízeň i toto sebou nese, nicméně pořád ještě docela příjemný způsob, jak člověka něčemu naučit. Byť člověk něco dělá z nesprávných důvodů, může se situace převrátit, neb dříve nebo později tyto důvody odpadnou a zůstane jen to, co vykonal, co vytvořil. Budoucnost je výzvou sama o sobě, o přijetí lekce a pochopení - není nic důležitějšího, než vytvářet něco, co jde přímo z nás. Ať již je to cokoli. Potlesk nebo vypískání... vše časem se může otočit.

Žádné komentáře: