15.5.17

Přístup k těm odjinud (Ke tvorům méně hmotným 4)


Skutečnost si vytváříme sami.  A to právě tím, jak se stavíme k tomu, co je objektivně dané, co existuje. Je na nás, zda si věci uděláme podle sebe anebo naopak podřídíme se konvencím či názoru většiny. Můžeme být pro druhé nečitelní anebo naopak transparentní. Můžeme druhým porozumět anebo se od nich distancovat.


Stejně tak je to se světem méně hmotným. Lze tyto vrstvy ignorovat, lze je nebrat v úvahu a dovolávat se k ním jenom když je skutečně zle, lze vědět, že tam někde jsou, ale raději nekontaktovat, nenavštěvovat, neb je to divné a také je lze zavrhnout, odsoudit, vybrat si jenom něco z nich, či naopak být otevřeným i tomuto.

Je to jen a jen na nás. Budeme jednat tak, jak je u většiny lidi obvyklé, tedy ignorovat či se bát a chtít prostředníka v jiném člověku, anebo naopak se staneme lidmi, kteří mají přímý kontakt?

Možností je bezpočet, včetně různých kombinací. 

Stane-li se, že člověk se dostane do styku s něčím takovým, může pořád ignorovat zjevné. Anebo může si jen tak na ně mávat, vědět, že jsou, ale nevydat se na cestu dál...

V začátcích je potřeba oddělovat fantazii od skutečného imaginálna, od toho, co je opravdové, byť méně hmotné. Ano, chtěla jsem trvat na tom, že v začátcích, jenomže ono je potřeba toto pravidlo mít na mysli pořád. Pokud jde o autentičnost, je potřeba být pozorným a vnímat jinak, než racionálně. Neznamená to, že člověk bere vážně každou smyšlenku a že vše vnímá doslovně. Vlastní smysly umí napodobit cokoli, právě proto je potřeba vnímat pozorně.


Existuje pouze jediný test pravdivosti, a to projevy v běžném životě. Kontakt s bytostí odjinud se projeví nejenom v méně hmotných vrstvách, ale i běžném životě, časem, postupně dochází k transformaci, neb propojením sfér dostává člověk k dispozici úžasnou energií, která si umí najít cestu sama a projevit se. Lidé, jejichž život je samá tragédie neuspořádaný a pořád jenom lepí jednu díru za druhou, jsou oběti vlastního druhu. Kalamity a nešťastné události nejsou známkou záškodnictví jejich osob, ale toho, že sami žijí v bludu. Buď onen kontakt je jenom jejich vlastní fantazie, která se dá také dost dobře zhmotnit, anebo bytostí s níž jsou v kontaktu vůbec nerozumí a konají opak toho, co by konat měli, možná pod vlivem instrukcí, které jím jejich ego samo podsunulo. 

Když člověk pozoruje jakoukoli věc, vždy ji vidí trochu jinak, tak se pozná dobrý pozorovatel. A stejné je to s nimi, odjinud. Když člověk čte víc krát báseň, nachází v ní nové a další významy. Možná proto ony bytostí zvyknou některá slova častěji opakovat u více  "sezení", aby člověk uměl hledat v nich jako v básní. Jejich význam je nejenom doslovný, ale skrývá se pod ním i spousta metafor. Jedno sdělení různé vrstvy má. Proto oplatí se jej zapsat a nechat nabíhat obrazy, které vyskakují.
Nemusí to být jenom slova, někdo lépe vnímá obraz, či náladu. Někdy to může znít jako řeč člověka, jindy jako hudba se linoucí či série obrazů v různých sekvencích.     


I na nás samotných je, zda půjde o kontakty řídké anebo pravidelnou záležitost, jak často a jak dlouho v tomto setrváme. Znám lidi, kteří mají podobné věci odloženy pouze na dlouhé zimní večery, či na procházky přírodou. Různé prostředí pro nás může být spojeno s různými bytostmi, k nímž můžeme mít rozdílné vztahy.   

Žádné komentáře: