29.9.12

V hlubinách ...

Naslouchám šepotu vln,
tajemná hladina v neustálém pohybu se otvírá ... .
Poznávám ji teprve teď a jsem plná fascinovaného obdivu k bytosti od Jinud.

Poznamenaná krásou temnoty ... .
Stopy lidskosti zůstaly, leč při pohledu blíže, i toto jen iluzí jest.
U znovuzrozené Luny pěje píseň z hlubin, o spočívajících schovaných nánosy prachu ... .

Vnímá myšlenky člověka, i ty, které si zastírá sám před sebou samotným, a umí vyjevit mu to tak, že potom zahalen do ticha přemítá ... .
Pojmenuje nejhorší obavy lapené do sítě zapomnění. Postavit se před ní a člověk stojí sám před sebou bez zakřivení zrcadla.    

Žádné komentáře: